CD Speciál - Modré čtení
Ve večerních hodinách redakce potemněla, na stolech zbylo jen několik pergamenů a rozlitý inkoust, který ještě nestihl zaschnout. Místnost, jako by byla prázdná, jen tu a tam se ozve šramot dvou posledních škrábajících brků a vůně horké čokolády prozrazuje, že se v zapadlém koutě krčí dva redaktoři, kteří na poslední chvíli něco sepisují. Když tu se redaktorka poškrábe safírovým brkem za uchem a obrátí se k redaktorovi:

„Mám takový pocit, že čas na našem hradě je jakýsi proměnlivý, nezdá se ti? Chvíli letí jako o závod, že člověk ani nestačí mrknout a už je pozdě na vše, co měl v plánu vykonat, a někdy se vleče jako porouchané koště. Jako by nikdy neuměl jít tak, jak si my přejeme, že?“

"Jo, zrovna teď by se jedno porouchané koště hodilo. *zamračí se na hodiny* On to dělá naschvál a určitě si dobře plánuje kdy utíkat a kdy se plazit, aby nadělal co nejvíc škody."

„Souhlasím s tebou, myslím, že čas hraje v našem životě velkou roli, protože často rozhoduje o tolika věcech… ale je pravda, že někdy by bylo přímo skvělé umět ten čas zastavit a beze strachu, že nám něco uteče, se poohlédnout zpět a zamyslet se nad svými dosavadními činy, prožít krásné zážitky znovu a možná… možná by bylo dobré prohlédnout si i své chyby a ještě víc se z nich poučit. Však Havraspár si již také prošel tolika etapami, že se zde najde tak málo lidí, kteří můžou říci, že je zažily všechny. Možná, že tu ani nikdo takový není. Myslíš, že se někde ukládají veškeré havraspárské vzpomínky? Že do těch míst budeme moci jednou nahlédnout? Vždyť nebýt hradu, nebýt Havraspáru, my dva bychom se nepoznali, neznali bychom nikoho z těch, co pro nás znamenají někdy i víc, než by se od virtuality dalo čekat…“

*redaktor pořád lítá očima z pergamenu na hodiny a zase zpátky* „Možná, že se havraspárské vzpomínky přece jen někde ukládají. Někde, kam se jich vejde víc než dost a kde dostávají věčnou a nenahraditelnou podobu. Kde jsou všem na očích a vždycky k nahlédnutí. A kde nakonec nenajdeme jen vzpomínky na moudrou kolej, ale přímo Havraspár samotný. Právě sem, do výtisků Corvina."

„Máš pravdu, my zde v redakci vlastně tvoříme takovou modrou myslánku všeho, co se nám podaří zachytit. Mnohé je zde uchováno již z let předchozích a dnes k tomu všemu přibudou další. Vzpomínky z brků modrých, safírových… od redaktorů, kteří se rozhodli, že svůj drahocenný čas věnují tvoření článků – vzpomínek pro další generace.“

Ti dva ještě chvíli posedávají, rozjímají nad svou milovanou modrou kolejí a ještě, než odejdou v nočních hodinách z redakce, stane se něco kouzelného… Magická safírová moc opět spojila své síly s moudrostí a mezi hradní obyvatelstvo se dostává nový výtisk, výtisk nevídaný…

Krásné počtení vám za celou redakci přeje James a Lilien

Střípky modré koleje

Havraspárská kolej, kolej plná normálních, prapodivných a nepochopených individuí. Řekněme prostě modrá kolej plná lidí, co jsou na první pohled stejní, na druhý pohled jiní a na ten třetí pohled… no inu, na ten třetí pohled společně utvářejí celek, který je výjimečný právě svou jedinečnosti. A kdo jiný by měl umět nahlédnout do duše havraspárské lépe, nežli zrcadlo?

zobrazit
3
Lilien Emity Meissed

Modré vzpomínky se nevytrácejí!

Většina hradních obyvatel spojuje svou hradní minulosti i současnost s jedinou, kolejní barvou. Mnoho fialových obyvatel však požívá možnosti spojit hradní život s dvěma barvami. A na ně právě vzpomínají.

zobrazit
1
James Watfar

Havraspár očima hradu

Všichni modří svou kolej samozřejmě považují za naprosto dokonalou, nejskvělejší, nejúžasnější, nejsafírovější, zkrátka nejlepší! Jak ale Havraspár vidí jiní obyvatelé hradu?

zobrazit
2
Helenia Kukková

Záhadný pergamen plný tajemství

Tajemství je nevyzpytatelné stejně jako naše krůčky, které mohou pochodovat nejrůznějšími směry a které mohou být také doprovázeny velkou i malou moudrostí. Nedávno se nám podařilo objevit něco, co Vám chceme ukázat. Pootočte tedy pergamenovým listem a dozvíte se mnohem více!

zobrazit
0
Lucy Mysterious a Michaela Mary Enigmatic

Tichá duše primuse: Jak bylo a jak bude?

Drazí čtenáři, dlouho jsem přemýšlel o tom, co vlastně napsat. Má to být o Havraspáru krok po kroku, jak jej vnímáme. Možná neoriginálně jsem se nakonec rozhodl začít u svého života v modré koleji a uvidíme, kam to celé povede.

zobrazit
3
Zendaer Amattis

Síň slávy v mo(u)drém stylu!

Poslední roky se možná Havraspáru tolik nedaří, ale ráda bych všem připomněla, že tomu vždycky tak nebylo. A i když možná ubylo trochu sil, pořád jsou tu jména, která reprezentovala naši kolej dříve, a která ji reprezentují dnes. A jsem si jistá, že my jsme ještě neskončili!

zobrazit
0
Annie Reprobate

Havraspár vs. Sport - Jaká je skutečnost? I.

Havraspárští se často pyšní svým nesportovním založením. Dokonce to považují za "modré pravidlo". Pojďme se ale podívat, jaká je skutečnost a jak jsou všichni výše zmínění vedle!

zobrazit
0
Justin Angel Sane

Havraspárské nesplněné sny

Po čem touží členové modré koleje? Co patří mezi jejich nesplněné sny?

zobrazit
3
Eliah Tailesová

Bodová nouze aneb vzhůru k výšinám?

Boj o školní pohár dopadl jak dopadl. V čem se musíme zlepšit a za co bychom se měli stydět? To všechno se dozvíte v tomto článku, který shrnuje více než naše neodpustitelné nedostatky ve sbírání bodů.

zobrazit
0
Dunstan Merryweather

Není havran jako havran!

K Havraspáru havran prostě patří, ale pojďme se na něj společně podívat ještě trochu jinak,...

zobrazit
0
Helenia Kukková
Na tomto čísle Corvina Declaratio se podíleli: Šéfredaktorka: Lilien Emity Meissed
Zástupce šéfredaktorky: James Watfar
Technický guru: John Werewolf
Korektura a vizuální úprava článků: Helenia Kukková, Justin Angel Sane, Lilien Emity Meissed
Ilustrátoři: Eliah Tailesová, James Watfar,Lilien Emity Meissed, Lucy Mysterious, Michaela Mary Enigmatic
Autoři článků: Annie Reprobate, Eliah Tailesová, Dunstan Merryweather, Helenia Kukková, James Watfar, Justin Angel Sane, Lilien Emity Meissed, Lucy Mysterious, Michaela Mary Enigmatic, Zendaer Amattis


Poděkování: Děkujeme termínu vydání. Obrněn trpělivostí přímo nezměrnou, vyčkával na svou chvíli i přes to, že byl sedmkrát odsunut a přepsán. Slova díků též patří sovám, které po celou dobu trápení s vydáním neúnavně létaly od upomínky k upomínce. A na závěr všem redaktorům, kteří se dokázali probudit do nového školního roku prací na tomto jedinečném výtisku.