Modrým perem proti prokrastinaci

Nevíte, co je prokrastinace? Nevadí, já to vím a povím vám to. Možná. Rozhodl jsem se proti ní bojovat včasným článkem. Nakonec jsem byl přemožen. Takže by se asi měl změnit titulek.

Chtěl jsem napsat článek. Bude tomu už nějaký pátek. V konceptech mi leží už vlastně od prvního čísla novodobého Corvina. Nyní je už sedmé osmé vydání a já vlastně ani nevím, jestli ten článek dopíšu. Vždy se našlo něco, co je potřeba udělat dříve. Nakrmit sovy, zkontrolovat sovinec, napsat výklad (ano, i ty píšeme na poslední chvíli - čímž se omlouvám studentům Tajemství Hookah, pokud jsme neudrželi laťku nastavenou prvními lekcemi), zajít na Příčnou, potom k Rosmertě, zkontrolovat kancelář a znovu - do sovince a vyčistit, pohladit pár sov, zkontrolovat cenovky na Příčné, promluvit s draky u zasedačky. Všechno má přednost.

A motáme se v kruhu

A po několika dnech zjišťujete, že neprokrastinujete pouze jednou. Prokrastinujete vlastně pořád, pojďme si dát příklad.

Je sobota, asi šest hodin večer. Bradavického času 18:47. Podle severní věže. Podle jižní samozřejmě v mínusu. Včera mi přišla otravná sova, která tvrdila to její každodvoutýdenní otravné klišé: "Za dva dny začíná nový termín výuky, prosím zkontrolujte si, zdali máte zadány všechny patřičné výklady a domácí úkoly." Všichni profesoři to známe. Sovu odženu s myšlenkou, že vyšiluje, že mám ještě dva dny. Dnes se celý den peru s myšlenkou, že je ještě čas a druhý (ale velmi tichý) hlásek mi tu řve, že jako už ten čas není a ať s tím jdu něco dělat. Tak si řeknu ok. A proto vlastně nyní píšu tento článek a ne výklad. Ten počká.

Tak toto, přátelé - je prokrastinace.

Zakleté formule

No, a velkou obětí prokrastinace je můj další předmět - Kouzelné formule. Sám vím, že jsem začal dobře - na začátku každé hodiny jsem rozebíral přijaté úkoly studentů, a věřte, že to bylo dost těžké v případě, že studenti odesílají úkoly těsně před koncem termínu. Vydrželo mi to čtyři lekce. V páté lekci jsem narychlo složil básničku, protože to časově nezabere moc času. Vyvěsil jsem ji, zaklel matným kouzlem a byl jsem sám zvědav, kolik lidí napadne použít kouzlo Lumos. Můj obdiv patří těm, kteří báseň dočetli do konce. Sám sobě slibuju, že to musím předělat. Vzít celý ten předmět a dát mu znovu nějakou formu, vylepšit, zdokonalit. Vždyť za to přeci beru těžké galeony. A říkám si to tak již třetím školním rokem.

Předsevzetí. Ale kdeže.

Ano, i tak jsem to zkoušel. A letos mám také jedno - v létě přepíšu výklad kouzelných formulí, napíšu učebnici druháku a dodělám Lykantropologii, kde jsem skončil také v šestém termínu druhého ročníku. Ale sami víte, jak to bývá s předsevzetími - těmi novoročními i těmi ostatními. Nakonec to skončí u dodělání Lykanů, to je asi tak nejméně práce. A pak si jen řeknu - "však jsem s tím počítal, a jsem vlastně dobrej, že se mi povedlo aspoň něco."

Jak jen to uzavřít

Všimli jste si slibu v perexu článku? Ne, nerolujte nahoru, napíšu vám ho sem znovu "Nevadí, já to vím a povím vám to." A jsem na konci článku a jasnou definici nemám. Proč? Ani nevím, nějak se mi nechtělo ji sem psát, učebnicové bláboly.

A od rána si říkám, že si vezmu koště a půjdu se proletět kolem hradu. Je 19:02 Bradavického času. Výklad musí počkat, protože venku je ideální počasí na malou projížďku. Na výklad je přeci ještě celá noc.

A vlastně i zítřek.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář