Evelina van Eyck, dívka volných orgánů

Kdo by ji neznal? Kdo by si dovolil ji neznat? Evelina van Eyck, naše pokladnice se zombí kůží, se dostává Corvinu Declaratio na lopatu.

Je známo, že modrá kolej je plná úchylů a zvláštních individuí. O tom zde padlo již mnoho slov a postesknutí. A co naděláte? Nic. Každý se s tím musí smířit po svém. A když už, měli byste brát takový poznatek s grácií, divné tvory uctívat, klanět se jim, obětovat. I to je důvod k tomu se na vlastní riziko vypravit z bezpečí koleje, do přítomnosti samotné Eveliny van Eyck ke Třem košťatům.

Evelína, Evey, Evel, Ajková, Zombice, každý dle svého gusta. Stačí se na ní kdykoliv podívat, a je jasné, že i přes svůj zombí handicap je to slečna, která prostě v módě umí chodit. Když jste s ní, těžko něco vyřešíte bez černého humoru a pořádné dávky zombího vtipu.

Jak jsem si to tak kráčela po Prasinkách s vidinou na nesplněný sen o ohnivé whisky, vidím na cestě … něco! Šťouchnu do toho klackem a ukáže se, že to je prst. Lidský prst! Pak to náhlé vzpamatování, s kým se chystám na zkoušku. Vložila jsem prst do igelitky s tím, že ho vrátím Evey, která již jistě obšťastňovala a ožužlávala madamé Rosmertu.

Corvinus Declaratio: Jé, naše nejkrásnější zombice už dorazila. *opatrně se pousměje a vytáhne na stůl modrý bloček* Po cestě jsem narazila na nějaké ostatky. Předpokládám, že je to Tvoje. *vedle bločku s odporem položí pytlík s prstem a něčím neidentifikovatelným* Tak taková ta úvodní otázka, na zavedení konverzace. Jak se máš?

Evelina van Eyck:: Ach, promiň za drobné zpoždění, ale dostala jsem nové zrcadlo.. *pokrčí rameny a pousměje se* Ten prst je můj, ale to vedle je rozplácnutý ašant, ten ke mně nepatří. Mám se po dlouhé době velmi dobře, děkuji za optání.

*

Corvinus Declaratio: *vystrašeně schová ašant zpátky do kapsy* Velmi dobře? Je to něco, čeho se máme bát, jako extrémní nárůst galeonů na kolejním účtu na úkor konto Watfara? *zašklebí se* Nebo jen prosté klasické "velmi dobře", kterým se nudně odpovídá na tu nejnudnější otázku? Když jsme u toho konta. Jak Ti vlastně dupou srpce?

Evelina van Eyck: Vlastně obojí. "Velmi dobře", jako ta nejvýstižnější, nejobecnější a nejstručnější odpověď na tu nejfádnější otázku v celém vesmíru, ale taky i jako nejtrefnější popis mého momentálního prohnilého duševního rozpoložení.

*

Corvinus Declaratio: *zatlačí slzičku a stiskne v ruce další srpec do konta* Tak i takhle bych Ti hrozně chtěla za Corvina a celou kolej poděkovat za tu dobu, co jsi nás s Canďourem obšťastňovala svou zombí přítomností v kumbálu a u konta.*pousměje se*A když se takhle ohlédneš do minulosti, co ti tahle funkce dala, vzala? Kývla by jsi na nabídku znovu?

Evelina van Eyck: Ano i ne. - zazombí se - Šla bych do toho znova, kdybych tu nabídku dostala v minulosti, kdy jsem měla víc energie, více nadšení, větší zápal, víc inspirací a více času. Teď ani nikdy v budoucnosti bych na to už znova nekývla. Jsem na to už moc unavená a nejsem si jistá, jestli bych zvládla spravovat tak pečlivě jako dříve. Musím ti prozradit, že funkce (havraspárského) pokladníka je velmi náročná, komplikovaná a vyčerpávající. Ale nikdy nelituji toho, že jsem tenkrát přijala tuto funkci. Larrie kdysi říkala, že pokud zvládnu pokladníka, zvládnu cokoliv. A musím říct, že je to pravda. *usměje se* Tato funkce mi dala především velmi bohaté zkušenosti, bez kterých bych teď byla naprosto ztracená. Díky ní jsem se naučila myslet na sedm kroků dopředu. Naučila jsem se řešit neočekávané situace a rychle se rozhodovat a jednat. Naučila jsem se samostatnosti, překovánat obtížné překážky, nebrat problém jako problém a vymyslet více možností řešení na vše. Naučila jsem se aplikovat své oborové znalosti na Hogwarts, dívat se z různých úhlů. Naučila jsem se myslet naostro a plánovat dopředu. Naučila jsem se mít vždy v rukávu nějaké to eso. Ne jedno, ale hned několik. *mrkne* Proto jsem velmi vděčná koleji, že jsem měla možnost zastávat tuto funkci. Ale taky mi tato funkce hodně vzala. Především čas, který jsem najednou vůbec neměla. Spoustu kýblů nervů, ještě víc balíků sušenek a spoustu hodin spánků. *zahihňá se* Vzala mi možnost rozhodovat se sama podle sebe, musela jsem se naučit se rozhodovat ve prospěch koleje. Dělat ústupky, které mnohdy nebyly moc pohodlné, kompromisy. Musela jsem vždy a za každou cenu dávat přednost koleji před sebou. To bylo velmi, velmi únavné a vyčerpávající.

*

Corvinus Declaratio: Děkuji za ta slova. Mnoho lidí si takové věci neuvědomí. A aspoň jsi nám měla možnost odradit dalšího pokladníka. *andělskoďábelsky se zašklebí a otočí na další stránku* Ale pryč od vážných věcí. Nedá mi to, a musím se zeptat. Co pikniky, které jste pořádali s Galtonem, dnes už tedy panem De Nitrisem? Jak na ně a na přípravy vzpomínáte? Já si nedávno jeden sraz taky zorganizovala, a přiznávám, nikdy by mě nenapadlo, že to bude až takový.... pocit. *usrkne z něčeho zeleného*

Evelina van Eyck*pohoršeně se zazombí a předstírá, že nevidí jak se Eli snaží objednat alkohol* Ach ano, naše pikniky. Když mě poprvé napadlo uspořádat havrsraz, tak se na mě Galton podíval stylem "si se zbláznila ne". *pobaveně se uculí* Naivně jsem si myslela, jak lehké bude vyhlásit sraz a v daný den nashromáždit lidi na jedno místo a hotovo. Jak jsi sama nejspíš poznala, není to vůbec žádná legrace, naopak, je to hrozná fuška! Chtěli jsme si to co nejvíce usnadnit, tak jsme vymysleli modré pikniky... protože jsme byli hrozně lín... ehm, chci říct, že jsme neměli dost času na hledání vhodných míst, kde bychom mohli nerušeně přebývat celý den a tak. V životě mě nenapadlo, že pořádat něco, co vypadá navenek tak jednoduše, bude tak stresující a zabijácké. Vzpomínám si, jak jsme pozdě večer před srazem balili čtyřicet až padesát sušenek, u kterých jsme málem přišli o prsty a navzájem se pozabili, vymýšleli vtipná moudra, které jsme balili k sušenkám a nutili Jamese, aby nám navrhl odznáčky, kolem kterých bylo tolik komplikací! *povzdechne si* Ale výsledek vždycky stál za to. Hrozně ráda vzpomínám na ty pikniky, moc jsem se na nich bavila a nejvíc mě těšilo, že se modrásci taky bavili. A jídlo! Nikdy jsem neviděla tolik modrých jídel pohromadě. Pikniky byly naprosto megagalaktické a patří mezi ty nejnezapomenutelnější chvíle, které jsem zažila na hogu. *nadšeně zavzpomíná*

*

Corvinus Declaratio: Já sama za sebe říkám, že vaše pikniky jsou nezapomenutelné. Ty odznáčky mám na čestném místě hned vedle modré růže z letňáku. *zazubí se a bere ležák místo skvěle vypadajícího rybízového rumu* A snad poslední otázka. A asi i nejsložitější, uvidíme. Já sama bych jí dostat nechtěla. *nasadí pekelně soustředěný výraz* V jedné větě po tobě chci říct, co pro tebe znamená Havraspár, co se ti nejdříve vybaví?

Evelina van Eyck: Jen v jedné větě? Ale to je tak nehavraspárské! *uculí se* Ale hmm... *mračí se u zamyšlení*Asi... Megagalaktický koktejl plný nekonečných možností, kreativity, moudrostí, inspirací, jedinečnosti, speciálními pouty, na které nikdy nezapomenu. *usmívá se*

*

Corvinus Declaratio: *přikývne a pousměje se* Děkuju hrozně moc. Ať se ti daří i dále a hlavně ať najdeš to, co většina lidí potřebuje nalézt, když odchází, i třeba jen ze světel, nebo Candorova dechu.

Evelina van Eyck: Též děkuji. Rowena ví, že vždycky nakonec najdu to, co hledám. Ať je to cokoliv. *tváří se sofistikovaně a s posledním zombnutím se loučí*

***

Hned po této návštěvě jsem dala zabrat křídlům mého sovince a rozeslala je s drobnou žádostí k modrým osobám, zda by mi v pár slovech, nejlépe v jednom, vypověděli, co je asociuje se jménem Evelina.

Linn Rose Lairová: nejoriginálnější osoba s úžasným vkusem, co znám. *pousměje se*
Nicole Landin: Hmm, tak když si vzpomenu na Evelínu, vybaví se mi... *zaplaší utkvělou představu luminiscenční sprchy, jakousi vzpomínku na Evey, splachující své sourozence do záchodu a falešný čtyřlístek, který jí Evey dala na srazu* ... ehm, bude to znít asi divně, ale je to: "Všehoschopná všeumělkyně".
Any Dawson: Galeon.
Cecília de Chevruse: Pozdní rozzářené odměny.
Lilien Emity Meissed: Vichřice.
Helenia Kukková: Canďourovská zombice.
Brianag Mac Coileáin: Kluzký mozek v lihu.
Caitlin Galbraith: Sušenky!
David Lopéz: Příspěvky!!
Nemesis Snow Whiteová: Plevelína!

***

Děkuji Evey, která se uvolila dělat mi společnost u Tří košťat až do hluboké noci. A hlavně děkujeme za to, co jsi pro nás vše ve své funkci udělala.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Eliah Tailesová
Vydáno: 1/2013

Komentáře
+zamačkává slzu v oku+ tlející galeony mi budou chybět. Seš nejlepší, Plevelíno :D A jinak super rozhovor, dámy :)
Brouček | 27. 01. 2013
+zkoumá Evey na obrázku+ Ehm, to jsou ty sušenky? Asi nějaké s náplní ne? :D
Skvělý článek a moc pěkné odpovědi! :)) V mohém nalézám i své pocity... :D
Lilien | 26. 01. 2013
1653477370