Závěr školního roku alá Watfar

Je zvykem, že se ke konci hodnotí a shrnuje. Stejně tak je zvykem, že se hodnotí a shrnuje seriózně a objektivně. Tyto pojmy však naprosto brání správnému uchopení reality a hodnověrnému podání skutečnosti. Proto se začtěme do řádků, které kladou nevšední důraz na to, aby oba novinářské pojmy důsledně ignorovaly.

Stručně se uveďme do problematiky: Končí nám školní rok. Právě ten, který jsem uvedl geniálním a jistě dodnes čteným článkem: číst (připomínám jej jen a pouze z dobroty srdce, vím, že jsou na něj čtenáři zvědaví a nechci, aby po něm museli v našem archivu namáhavě pátrat). Nyní, když se nám tato kapitola hradní historie pomalu uzavírá, je třeba na článek navázat a porovnat očekávání s výsledky. Je to vskutku zajímavé.

Jsme tedy na konci. Profesorstvo se může pomalu začít budit a vylézat z hradních stínů, neboť je čeká týden prázdnin a nebude po nich vyžadována žádná namáhavá aktivita, studenti mohou pomalu usínat, předměty už mají dávno odhlášené nebo nedokončené, ti šťastnější na poslední chvíli silou vůle své a silou vůle profesora jakž takž s trochou představivosti zdárně ukončené.

Na hrad se řítí nová pohroma, vlna nováčků, tradičně naprosto věrně kopírující mudlovský filmový průmysl. Dosud podivně barevná naděje kouzelnického světa se netrpělivě tlačí před bránou a jako každý rok, i letos měl profesor Kilahim plné sovy práce s vysvětlováním, že den má již dlouhá léta plných dvacet čtyři hodin a obří cedule (kterou mimochodem vždy většina lidí záhadně ignoruje) o čase zápisu nelže. Dle některých by totiž měl pan ředitel již před třetí hodinou ranní vykročit s klíčem k hradní bráně a to přesto, jak nevídané mrazy panují. Chce-li se nováček vprostřed noci vystavit umrznutí, prosím, ale ředitele máme pouze jednoho. Mimo to už zdobily hradní nádvoří hezčí sochy, než ledová skulptura čaroděje v županu.

Také se blíží závěrečná slavnost, velkolepá událost, zvlášť netrpělivě očekávaná ve světe škrken, neboť se při její příležitosti bude konat také již tradiční sjezd těchto roztomilých škůdců. Budou předána nejvýznamnější ocenění, některá i zaslouženě, oznámen vítěz školního poháru…

Zde bych, upozorněn poslední větou, opustil zbytečné úvody. Úkolem článku je nalézt srovnání s článkem předchozím.

Tedy, v lecčem se má předpověď nemýlila. V aktivitě hradních obyvatel byla, myslím si, vcelku přesná. V tomto směru se můžeme na hrad absolutně spolehnout, pokaždé budeme líní, nedochvilní, plní přehnaných očekávání a podobně lidští.

Obavy, které panovaly ohledně stability hradu, se nevyplnily. Buď postavil profesor Werewolf hradní zdi dostatečně pevné, nebo si dáváme málo záležet na patřičné devastaci všeho, co se jako hradní zeď tváří. Nedá se nic dělat, třeba budeme příští rok úspěšnější.

Další podružnosti přeskočíme. Hlavním a největším posláním článku je zhodnotit věc z nejdůležitějších, a sice výsledek školního poháru. Jistě, ještě není rozhodnuto, Nebelvír si své bodovací hodiny nestřeží a Mrzimor poslední dobou značně investoval do žlutých barev na sklo, doufaje v jeho vlastnosti podobné s povrchem leštěného rubínu. Ale předpokládejme, že letos Nebelvírští držení poháru obhájí a to přesto, že jsem to, vážení červení, v minulém článku ani v nejmenším nenaznačil, ba to dokonce nepovažoval za pravděpodobné.

Jak si tuto politováníhodnou skutečnost vysvětlit. Možností je několik. Je možné, i když nepravděpodobné, že by si Nebelvír nevzal k srdci mé doporučení ucházet se o místo druhé, v mnoha ohledech lepší než první. Další, daleko uvěřitelnější, teorií je, že pan ředitel snížil plat hradním skřítkům. Tito pak, rozčíleni do stavu, kdy i skřítek vidí rudě, ošáleni splynutím barev sypali nezřízeně drahokamy do jediných hodin. Domněnku, že Nebelvír vlastní dvojnásobné množství studentů než ostatní koleje, přičemž jich polovina není podchycena statistikou, neboť je drží tajně ve sklepení a nutí je tam pracovat na úkolech a soutěžích, jsem zavrhl. Předně proto, že Nebelvír nemá sklepení. Navíc je známo, že tohoto triku využívá kolej zelená, která ovšem tajné studenty nezavaluje prací, nýbrž zkrmuje. Ferdinand jíst musí.

Existuje-li vysvětlení jiné, pak jsem se ho nedopátral a triumf Nebelvíru si vysvětlit neumím. Další pořadí v boji o školní pohár se mi předpovědět podařilo. Dvě ze tří kolejí (to jest dvě třetiny, tedy úspěch) u kterých jsem předpokládal souboj o druhé místo, tento souboj skutečně vedou. Prozatím vše nasvědčuje tomu, že se na druhém místě usadí Mrzimor. Tento výkon zaslouží potlesk a nejvyšší uznání, je to krásné a tvrdě vybojované umístění. Vidíte, Nebelvírští, na jak hezkém místě jste mohli tento rok skončit? Teď můžete Mrzimoru jen tiše závidět, já vás k druhému místu nabádal.

S úspěchem se však, jak již jistě i ti bystřejší odvodili, nesetkalo mé očekávání umístění Havraspárského. Těžko říct, co se stalo. Kde je hrabák zakopán a kde udělali modří chybu. Proto budeme hledat chyby na ostatních. Za tuto neblahou skutečnost může zcela jistě zbytek hradu, který svou nezdravou pracovitostí velmi hrubě zadupal pracovitost přiměřenou, modrou. Ani profesoři nejsou bez viny, považte, mnozí se zdráhají udělovat modrým body za prázdné, prací nepoznamenané pergameny. Skutečně nevím, co je k tomu nabádá, když je všeobecně známo, že má Havraspár nárok na značnou protekci a to na všech možných frontách. Prosím, vzdali jsme se protekce ve famfrpálu, kde již léta bojujeme poctivě. Tedy v jistých mezích. Ale vždy bylo dobrým zvykem neupírat naší koleji protekci také v dalších, bodovaných oblastech školního dění.

Co se dá dělat, je třeba otočit černou kapitolu hradních dějin, doufat, že bude vzpomínáno spíše na léta, kdy zvítězil Havraspár a postarat se pro příště o lepší výsledek.

Na závěr jsem položil pár rozličných otázek několika různorodým obyvatelům našeho hradu. Protože nerad sháním lidi rozkutálené po všech možných i nemožných zákoutích školy, nerad se probírám sovincem plným odpovědí a nerad na odpovědi čekám, rozhodl jsem se rozhovor urychlit a odpovědět za dotazované sám. Je to rychlejší a stejně vím líp než oni, co chtějí říct. Novinářská etika mi ovšem velí nepodsouvat lidem odpovědi, budou tedy odpovědi anonymní, náš časopis nezveřejní, kdo se za tou kterou odpovědí skrývá.

*

James: Pane řediteli, jak hodnotíte uplynulý školní rok?

Neznámý fialový: Byl velice úspěšný. Škola stojí a možná zahájíme i rok následující.

James: Událo se na našem hradě něco, co Vás potěšilo, případně vám přímo vyrazilo dech?

Neznámy fialový: Samozřejmě, je zde jeden velice úspěšný projekt. Je originální, dosud nevídaný a je jím soutěžní klání, Osovnost se jmenuje, tuším. Jen tak dál, milí organizátoři, jste skutečně pýchou naší školy.

*

James: Jak bys zhodnotila letošní výsledek boje o školní pohár?

Neznámá studentka Nebelvíru: Kolej bude určitě nadšená. Ale na druhou stranu, a myslím, že nemluvím jenom za sebe, určitě nám trochu kazí radost, že jsme ostatním utekli o tolik bodů. Není to vůbec fér. Doufám, že vedení plánuje, že se příští rok polepšíme. Zkus se někoho z nich zeptat.

*

Zeptal jsem se…

Neznámý člen Nebelvírského vedení: Jistě, příští rok plánujeme polevit. Sami cítíme, že to takhle nejde dál. Nemůžu to slíbit, oni se nám někdy utrhnou ze řetězu a pracují jak sjednaní, ale určitě budeme důrazně trvat na tom, aby se v příštích letech tolik nelpělo na bodech.

*

James: Jak bys zhodnotil letošní výsledek boje o školní pohár?

Neznámý student Mrzimoru: Geniální! Druhé místo, teda snad to nezakřiknu, to je přímo sen. Kam se hrabe první, kdo by o něj stál. Snaha se vyplatila, slavíme úspěch, tento rok bych za nic na světě nevyměnil.

*

James: Jak bys zhodnotila letošní výsledek boje o školní pohár?

Neznámá studentka Havraspáru: Je třeba se na to povznést. Musíme především říct, že není vítězství jako vítězství. Z hlediska čistě filosofického, je vítězem ten, kdo zvítězil, či ten, kdo i přes nezdar osudu a vyhlídky ne z nejlepších vytrval a nikdy nevzdal boj s nelítostnou bestií vítězného tažení? Není lehké definovat vítězství a proto považuji, jakkoli se to zdá přízemním, do hloubky věci nevidícím lidem opačné, tento boj o pohár za úspěšný.

*

James Jak se Vám letos učilo a která kolej je, dle Vašeho názoru a nehledě na výsledky školního poháru, nejúspěšnější?

Neznámá profesorka: Ale že se vůbec ptáte! Havraspár, přeci. Vaše modrá kolej mě, jako ostatně pokaždé, přímo nadchla. Většina vypracování od modrých studentů zdobí zdi mého skromného kabinetu a často od nich sotva odtrhnu oči. Jsou to studenti moudří, pracovití, disciplinovaní. No a jak se mi učilo, co vám mám povídat, chtělo by se říct, že díky Havraspáru skvěle, ale jedna vlaštovka… pardon, jeden orel… vlastně havran, jaro nedělá.

*

James: Jak byste zhodnotil aktivity studentů své koleje? Vyzdvihl byste nějakého, nějaký skutečný klenot Vaší koleje?

Neznámý kolejní ředitel: Byli neskuteční. Nedovedu si představit lepší svěřence. Ale k té důležitější části vaší otázky. Klenot by skutečně byl. Je to sice velice skromný student, nevím, jestli stojí o slávu, ale já ho prostě zmínit musím. Pochopitelně nemůže být řeč o nikom jiném, za nad slunce zářivější klenot koleje považuji Jamese Watfara. Nechtějte po mně, abych vyjmenoval všechno, co pro kolej učinil a stále činí. Jmenoval bych se slzou dojetí v oku a to se na kolejního ředitele nesluší.

*

James: Milý Staroušku, jak bys zhodnotil školní rok ty?

Neznámý člen sedmera havranů: Je to špatné. Zpočátku se rok vyvíjel dobře, všechno fungovalo, na obzoru žádný mráček. Pak ovšem přišla zima a s ní problémy. Justin nám slíbil krmítko, už měsíc se ho snažím urgovat a pořád nic. Třem studentkám jsem přesně a čitelně vypsal termíny směn, aby se střídaly v dýchání na zamrzlé okno kolejní věže a odkryly mi tak výhled na jezero, a ony si to pořád pletou. Už aby bylo léto.

*

Snažil jsem se sehnat odpověď od alespoň jednoho zástupce všeho, co na hradě umí mluvit. Nenapadla mě ovšem otázka pro ducha a tak nakonec následuje už jen jeden rozhovor.

James: Budeš letos zase zpívat?

Neznámý mluvící klobouk: Jo.

*

Připomínám, že za obsah tohoto časopisu zodpovídá šéfredaktorka. Za ni zodpovídá primus, za něj kolejní ředitel a za něj ředitel školy. Jak vidíte, je na koho směrovat případné stížnosti. A jak rovněž vidíte, žádnou z osob nabízejících se pro stížnost není James. Od článku se tedy, bude-li někomu proti srsti či jinému povrchu těla, distancuji. Dovolila mi to šéfredaktorka, jí primus, jemu kolejní ředitel a jemu ředitel. Já za špatná rozhodnutí vedení nemohu.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: James Watfar
Vydáno: 1/2013

Komentáře
Výborné čtení, které rozhodně neskončí na dně soví klece! Pěkně na nástěnku do kabinetu poputuje :-).
Belatris N. Malrin | 06. 02. 2013
co dodat, článek, u kterého jsem se tak smál, že jsem neopravil asi 4 chyby nebo kolik.. :D
Justin | 27. 01. 2013
správně, zbytek hradu je nezdravě pracovitý - já bych práci postavil mimo zákon a cajk. fakt super článek :D
Brouček | 27. 01. 2013
Tohle je prostě watfarovsky dokonalé :D
Caitlin | 26. 01. 2013
WTF to zabil :D
Linn | 26. 01. 2013
Eli, taky jsem si říkala, že mít v koleji Watfara se vyplatí... :D A ano ten havraspárský student mě taky vyděsil, když jsem ho musela číst pomaleji, než ty ostatní...:D
Lilien | 26. 01. 2013
To je nejdokonalejší toto :D
Nikdy jsem nepochopila, jak může být Havraspár nejlepší i v ten nejhorší moment, ale když máte Watfara, jde všechno :D
A nejvíc mě bavila ta odpověď modrého studenta. Musela jsem jí číst na pětkrát, abych tušila o čem mluví. Jak normální stav v naší koleji.. :D
Eli | 26. 01. 2013
GENIÁLNÍ :)
Queti | 26. 01. 2013
1653469041