Archivní hledání v zaprášených svitcích

Vydala jsem se do tajů a zákoutí školního archivu, abych se podívala, jaké poklady skrývá a čí jméno se na zveřejněných dílech objevuje nejčastěji. A věřte, že to nebyl lehký úkol, protože jsem malá a dosáhnout na ty vysoké police mi dalo zabrat!

Určitě to většina z vás ví, ale pro ty, co ještě neměli čas do archivu nahlédnout, vám ráda přiblížím, jak to tam vypadá. Nachází se kousek od Síně slávy a na dveřích má nápis "Archiv" - to nemůžete minout. Při vstupu se doporučuji nadechnout, protože vevnitř je všude kupa prachu a taky tam vkročit s lucernou po boku z důvodu opravdu děsivé temnoty. Místnost je dlouhá, v jedné řadě jsou regály a v druhé pár stolků se židlemi (na ty bych si snad ani nesedala, protože prachovku viděly naposledy asi při jejich položení do místnosti). Regály se dělí na tři části: Soutěže, Semináře a Výuka. Ty se dále dělí na poličky, v nichž jsou šuplíky s názvy samotných soutěží, seminářů a předmětů výuky. Kdykoliv některý z nich otevřete, kopne vás kouzlo na začátek celé řady regálů a vy musíte dojít zpátky k šuplíku, abyste se mohli podívat, co ukrývá. Je to hodně otravné a do dnešního dne nechápu podstatu. Možná kdyby si pan ředitel našel chvilku čas a toto kouzlo zrušil, byli bychom my slíbilové šťastnější a možná by i ostatní navštěvovali archiv častěji.. ale to už je jiné téma.

Já všechny ty výkopy podstoupila, abych vám ukázala jedny z nejpovedenějších děl, na které jsem narazila, a také jsem zjistila, jaká jména se vyskytují častěji. Tentokrát jsem rozeslala dvě sovy k pánům Nebelbrachu Mechachovi z Nebelvíru a Jamesu Watfarovi z Havraspáru, aby odpověděli na pár otázek o jejich úspěchu v archivních šuplíkách.

***

Corvinus Declaratio: Jak si vysvětluješ to, že jsou v archivu tak často vystavena Tvá díla?

Nebelbrach Mechacha: Samozřejmě tam hraje roli výše úplatků, neboť jsem docela majetný, ale to zde nebudu zveřejňovat. Jinak pochopitelně doufám, že za tím stojí i jejich kvalita, což však musí posoudit jiní. Jisté je, že se obvykle snažím, aby mé úkoly a soutěže byly nějak zajímavé a trochu jiné, než jaké se možná očekávají. Pokud mám čas, vyhraju si s jejich vypracováním, odfláknu je jen ve výjimečných případech, kdy se prostě snažím hlavně něco rychle odevzdat, protože nestíhám.

James Watfar: No, to je jednoduché. Jsem zkrátka všestranně nadaný a velkolepost mých děl nezná mezí… Vysvětluju si to špatným vkusem profesorů. *směje se* Ale ve skutečnosti to bude nejspíš tak, že si už dlouho vybírám profesory, kteří mi vyhovují. Tím, co učí, jak to učí, tím, jaké zadávají úkoly, jaké mají od studentů očekávání… zkrátka, navštěvuji už jen to, co vyhovuje mně, a v čem snad umím vyhovět vkusu vyučujících. Pak je velice jednoduché se do takového vkusu strefit a ocitnout se v archivu. Tedy ne snad, že bych psal úkoly tak, aby se zavděčily. Prostě jsem našel lidi, kterým mé výtvory vyhovují a většina tvorby jde k nim, proto se zdá, že slaví v archivu úspěch.

*

Corvinus Declaratio: Na jaké z těch děl jsi opravdu pyšný? A je nějaké, které by jsi ty osobně moc na oči nevystavoval?

Nebelbrach Mechacha: Za asi své nejlepší dílo, které jsem na Hogu vytvořil, považuji své vypracování soutěže pana Werewolfa Ode dneška za devatenáct… Byla to povídka o tom, jak bude hrad vypadat za devatenáct let. Když si ji však dnes čtu, zjišťuji, že jsem neodhadl budoucí vývoj ani na tři roky dopředu. *rozesměje se*
Nemyslím, že bych se za některé z vystavených děl styděl. Koneckonců jsem s jejich zveřejněním souhlasil. Na všechna si už však ani nevzpomínám, takže kdo ví.
Spíše mě mrzí jedno, které v archivu není. Byl to úkol do Taje lesa a jeho života. Profesor Kris Glowr ho navrhl do Archivu, ale já jsem omylem stiskl NE. Pak se zjistilo, že navrhnout stejný úkol ke zveřejnění podruhé nelze.

James Watfar: To je těžká otázka, protože sám už netuším, co všechno v archivu mám. Je hrozně nepřehledný a paměť trochu pokulhává. Pyšný jsem třeba na své první dílo v archivu, báseň o vločkách, která sice není tak dobrá, jak bych si dnes představoval, ale první zařazení do archivu potěšilo nesmírně. Teda aspoň doufám, že byla první. A na povídku o převrácených rolích postav z HP, na symbolon, oba díly sovokruhu, na esej do institucí… nejde vybrat jedna věc, pyšný jsem na všechny. A na oči bych moc nevystavoval zrovna zmíněný příběh změněných rolí, protože vidím, kolik je v něm pravopisných chyb.

*

Corvinus Declaratio: Jaký druh tvorby tě baví nejvíc? (Kreslení, psaní, básničy..)

Nebelbrach Mechacha: Rád píšu, skoro všechno, co jen je možné psát. Proti kreslení v zásadě nic nemám a občas i nějaký ten obrázek odevzdám, ale spíše jen výjimečně. Mé výtvarné nadání je na úrovni zaostalého dítěte z mateřské školky, pokud víš, co to je. Tam odkládají na pár hodin mudlové poměrně malé děti, když jdou do práce.

James Watfar: Nejvíc mě baví zpravidla to, co zrovna nemám dělat. Když je třeba napsat povídku, radši bych zkusil báseň a když končí termín na básnění, chybí mi trocha čarografiky. Nejbližší je mi asi psaní všeho druhu, ale opravdu jen o maličko víc než grafická tvorba. Ono je to psaní tak nějak jednodušší a většinou se mi podaří, aby na papíře vypadalo stejně, jako v hlavě. U grafiky tomu tak leckdy není.

*

Corvinus Declaratio: Je někdo, o kom víš, že by se jeho díla měla více zveřejňovat, než tomu bylo doposud?

Nebelbrach Mechacha: Na to se mi obtížně odpovídá, protože co nebylo zveřejněno, to neznám. *usměje se*

James Watfar: Poslední dobou archiv moc nesluduju, tak o dílech přehled nemám. A taky netuším, jak díla ostatních vypadají. Ale někdo nedoceněný bude na hradě určitě, spousta lidí nemá čas, spousta starších sílu, spousta mladých dost dobře prozkoumaná témata, aby si našli ta, která jim budou vyhovovat… a na tom je tvorba z archivu závislá.

**

Oba mi dovolili zveřejnit nějaká svá díla, a abych byla hodná, zvolila jsem ta, která sami považují za jedny z nejlepších.

Nebelbrach Mechacha
Soutěž - Ode dneška za devatenáct

Psal se rok 2029. Irena s Honzou, dva malí sourozenci, byli sami doma a nudili se. Venku pršelo, létaly blesky, a proto nemohli jít za kamarády na hřiště zahrát si svůj oblíbený vznášedlobal. Tupě zírali na knihovnu, kterou rodiče zdědili po babičce. Uměli sice číst, ale kdo by v dnešní době ještě četl. To dělají jen staří podivíni, kteří vůbec nechápou interhologramnet a říkají, že tento úžasný vynález kazí děti. Irena ukázala prstem na několik knížek v pravé části knihovny a oba se usmáli, spíše ušklíbli. Na hřbetech knih již téměř nebylo možné přečíst jejich názvy: Harry Potter a Kámen mudrců, Harry Potter a Tajemná komnata, Harry Potter a vězeň z Azkabanu, Harry Potter a Ohnivý pohár, Harry Potter a Fénixův řád, Harry Potter a princ dvojí krve, Harry Potter a Relikvie smrti. Hned vedle nich ležely ještě dvě další útlé knížky: Famfrpál v průběhu věků a Fantastická zvířata a kde je najít. Oba si vybavovali ty nudné chvíle, kdy se jim z nich snažila maminka předčítat. Ona byla ještě ze staré školy, hodně četla a tyto knihy byly její nejoblíbenější. Začaly vycházet, když jí bylo asi deset let. Často mluvila o tom, jak si představovala, že je… tam ta… Hedvika?
„Ale Honzo,“ přerušila bratra Irena, „Hedvika byla přece taková ta učitelka, co nosila drdol.“
„Určitě ne,“ zívl, „ale to je jedno. Taková ta, co pořád chodila s Potterem, ta jeho kamarádka.“

Nebelbrach celé dílo

*

James Watfar
Soutěž - Tanec vloček

Nad krajinou bílou, chladnou,
za nocí kdy nářky chřadnou,
za dnů ledového třpytu,
od úsvitu do úsvitu,
z oblak, mlžné tváře dní,
v průvodu kde žádná není poslední,
jak bílé šaty tanečnice,
od zlatých hvězd dál stále více,
padají vločky, kapky zimy,
když vítr něžně pohrává si s nimi,
tančí po obloze, pomalu padají,
byť nejkrásnější tanec, hudbu jim k němu nehrají,
tančí si lehce do ticha,
jen melodie snění občas k nim nocí proniká,
a podle ní, hudby snění,
vločky své vzdušné krůčky mění

James celé dílo

***

Ráda bych zveřejnila ještě ukázky některých děl jiných studentů (živých i mrtvých), které mě opravdu pobavily nebo ohromily.

Tydynka Flyová
Soutěž - Dokonalý pracovní řád

1) Pokud při opravování úkolu bude nějaký profesor pobaven, je nutno zastavit veškerou práci, přečíst si ve sborovně hromadně tento úkol, zasmát se tomu a následně si dál minimálně hodinovou přestávku.

2) Pokud se někdo ztrapní při výuce (přeřek,..), musí z výuky odejít a tak musí učinit i ostatní profesoři a minimálně hodinu uklidňovat a rozveselovat daného profesora, jinak by mohl dostat z práce trauma.

3) Každý pracovník má 4x do týdne možnost přenechat opravování úkolů inspektorovi výuky.

4) Pokud se profesorovi povede při hodině vtip, kterému se žáci zasmějí, pak si ho musí zapsat a následně za něj dostane příplatek k výplatě ve výši 10 galeonů za to, že oživil své hodiny.

5) Pokud si některý z profesorů zapomene ve svých komnatách hůlku, oznámí to při příchodu a všichni začnou předstírat, že zapomněli hůlku a mají vyhrazené následující dvě hodiny, kdy si pro ně mohou dojít.

*

Magrápa Česneková
Soutěž - Kreslíme Chibi

***

Je těžké vybrat jen pár děl, protože každé je něčím výjimečné, a také máme rozdílný vkus na posuzování toho, co je dobré a co s kvalitou pokulhává. Určitě proto doporučuji, abyste se do archivu došli podívat a prohlédli si ta úžasná díla sami. Jsem si jistá, že si tam každý najde to své, a nenechte se odradit tím nepříjemným kouzlem, které vás neustále odhazuje na začátek!

Děkuji všem, kteří mi dali souhlas ke zveřejnění svých děl a chlapcům za rozhovor. *usměje se a odchází se zbavit prachu ze svých plic*

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář