Lucira de Radimaru: Tajemná zelená čarodějnice mezi knihami

Poté, co madam Silvia Honorová odešla do Mrazákolandu, vzdala se také postu knihovnice na naší škole. Na zastupujícím vedení školy tedy bylo rozhodnout, kdo se zvelebování knihovny ujme, kdo zdědí funkci samotné paní knih, ó-velké-knihovnice. Nyní už je vše jasné!

První květnový den se u hradní brány objevilo oznámení, že knihovnicí se stává zmijozelská studentka rozšiřujícího studia, Lucira de Radimaru , kterou jsme v zápětí mohli vidět, jak převléká svůj zelený hábit za tmavě fialový. O slečně de Radimaru jsme vypátrali, že je tu od roku 2007 a zrovna nedávno se vrátila z Mrazákolandu, načež se pokusila získat post knihovnice, jelikož knihy prý zbožňuje. Absolvovala v Zimě 2011 ze Studia mudlů a co nám na sebe prozradila sama, to se dozvíte, když budete číst dál.

Corvinus Declaratio: Pěkný den slečno, hned na začátku bych vám chtěla poděkovat za váš čas, který jste se rozhodla věnovat tomuto rozhovoru - děkuji. A abychom se zbytečně nezdržovaly, začneme s rozhovorem. *usměje se* Jste na hradě již od roku 2007, takže toho zajisté hodně pamatujete, ale všimla jsem si, že jste se nedávno vrátila z Mrazákolandu, takže vás někteří nemusejí znát. Mohla byste nám tedy o sobě na začátek něco říci?

Lucira de Radimaru: Dobrý večer, slečno Lilien. Já děkuji. Jinak máte pravdu, nastoupila jsem v roce 2007 a byla jsem ještě do nedávna ve zmijozelské koleji. Jak jste si jistě všimla, vystudovala jsem Studium mudlů a poté co jsem se vrátila z Mrazákolandu jsem si zažádala o post knihovnice.

*

Corvinus Declaratio: *pokývá hlavou* Ano, toho se týká má další otázka. Sama jste řekla, že poté, co jste se nechala rozmrazit, jste se ucházela o post knihovnice. Mělo vaše rozmražení něco společného s tímto postem, anebo to byla pouze náhoda a shoda okolností?

Lucira de Radimaru: Moje rozmražení bylo spojeno s tím, že jsem dostala informace, že se hledá knihovnice a tak jsem to chtěla zkusit. A jak vidíte, štěstí mi přálo. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Snad vám bude štěstí přát i nadále při tom vedení knihovny. *mrkne na slečnu* Teď trochu odbočím. *usměje se* Všimla jsem si, že již máte svůj portrét, musím říci, že opravdu vydařený. Můžete nám trochu poodhalit jeho symboliku, tedy to, co vás s portrétem spojuje a kde má portrét kořeny?

Lucira de Radimaru: V to doufám, mám před sebou dost práce, abych to rozchodila tak, jak je potřeba. *usměje se* Můj portrét? V podstatě jsem to celá já. Miluji zelenou barvu, je uklidňující a hlavně přírodní. Kouzla jsou mojí součástí a tajemnost můj život. Taková tajemná zelená čarodějnice. Takže mě plně vystihuje. Kořeny tohoto portrétu jsou už dlouhé. *usměje se* Tento portrét vznikl ještě za mých mladých studijních let, kdy lidé nevěděli, co ode mne čekat a jaká vůbec jsem. Ne, že by se to někomu povedlo pořádně zjistit.

*

Corvinus Declaratio: *udělá si poznámky, usměje se nad poetickou odpovědí a pokračuje* Rozumím, ale zpět ke knihovně. *usměje se* Jak jste se cítila po tom, co vám byla knihovna svěřena? Přeci jen, je to docela velká zodpovědnost, mít pod „palcem“ celou knihovnu.

Lucira de Radimaru: To mi povídejte, já miluji knihy odmalička a vždycky byl můj sen mít jednou takovou knihovnu na starost. Jen je to opravdu veliká zodpovědnost, obzvlášť když se rodí noví a noví spisovatelé a vy musíte posoudit, zda na to mají talent nebo jen marní váš čas. Ale na druhou stranu je to úžasný pocit, smět si "knihu" přečíst jako první a říct ano, tohle bych ráda měla ve své knihovně. Ovšem musíte se potýkat i s opačným názorem a o to je to těžší, když člověk chce znát důvod, proč zrovna on není hoden být dobrý spisovatel. Navíc naše školní knihovna je nádherná a obrovská. Takže mě čekají i spousty práce se tu zorientovat, začlenit a zvládat vše, jak se má. Ale myslím si, že se mi to podaří. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Rozhodně se za chvíli zorientujete a pak budete stíhat znát veškerá zákoutí knihovny a hlavně - rychlou cestu z ní do Velké síně na jídlo! *zasměje se* Pár dní jste již ve funkci, stihla jste už nějakou tu práci? Máte v plánu nějaké inovace či třeba obnovení knihovnického Šotka, který vyšel jednou jedinkrát za doby, kdy byla knihovnicí slečna Larstonová? Nebo ještě jednodušeji, co plánujete s knihovnou dál?

Lucira de Radimaru: Plány s knihovnou určitě jsou. Rozhodně bych ráda podpořila nové mladé spisovatele a tak bych i ráda něco pro ně vymyslela v naší knihovně. Jen se nezlobte, ale zatím si všechny svoje plány nechám pro sebe. Nikdy nevíte, čí skřítek vás sleduje a sbírá informace. *usměje se* Jinak ano, mám přečtené už tři nové návrhy na knihy a myslím si, že se máme na co těšit. O našem knihovnickém Šotkovi ještě popřemýšlím. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *pokrčí rameny a zasměje se* Teda to mi řekněte, proč tak málo lidí, vlastně skoro nikdo, nechce mluvit o svých plánech pořádně! *jako redaktorka se trochu zamračí, že ze slečny nedostala žádného sólokapra, ale jako člověk tomu naprosto rozumí, také taková je* Když jste se nyní stala knihovnicí je jasné, že tomu tak bylo dobrovolně, ale nepřemýšlela jste také třeba o postu profesora?

Lucira de Radimaru: Když někdo prozradí své plány, nejsou už tajemstvím a nemohou nikoho překvapit. *usměje se* Přemýšlela a ne jednou, jen mě nikdy nenapadl předmět, který bych milovala jako student i jako profesor. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Já tomu rozumím, také o svých plánech nemluvím moc zřetelně, ale to víte, teď jsem tu za šťouravou redaktorku. *zasměje se* Tak co není, může být. Třeba vás mezi regály s knihami něco napadne. *mrkne* Když se podíváte na různé posty na hradě, je právě knihovnice ten nejlepší pro vás, nebo pošilháváte i po jiném?

Lucira de Radimaru: Ne, mně absolutně stačí post knihovnice, je to to nejlepší, co jsem si mohla přát. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *pokývá hlavou, jakože rozumí* Každý do svého hnízdečka… *zasměje se* Ale teď ještě odbočme. Náš hrad je plný kouzel a my si často bez nich neumíme představit náš život, to je jasné. Jaký postoj ale máte ke kouzlům vy sama? Patříte také do té početné skupiny, která by bez nich nemohla/nechtěla existovat?

Lucira de Radimaru: Já jsem se naučila bez nich žít, jelikož mám v rodině mudlu. *usměje se* Takže se dost hlídám, abych je nepoužívala pořád. Takže ano, já si dokážu život bez nich představit, ale opravdu by mi chyběla. Obzvlášť kouzla, která mi pomáhají s úklidem, protože můj malý čert *myslí dítě* mi dává hodně zabrat. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Chápu, není to lehké, ale jde to. Už vás nebudu dál trápit. *usměje se* Děkuju moc za příjemný rozhovor a ještě vám dám prostor, kdybyste chtěla říct něco, na co jsem se já opomněla zeptat. Je něco takového? *zvídavě na slečnu pohlédne*

Lucira de Radimaru: Já děkuji vám a myslím, že jsem řekla vše, co bylo potřeba. *usměje se*

***

V tomto rozhovoru jsme tedy mohli zjistit, že do knihovny přišla další slečna, která miluje knihy, a vypadá to, že postem knihovnice začíná žít na plno. Dokonce jsme zaslechli, že časem bude opět doplněna krásná kronika, která je ozdobou knihovny. Takže nezapomínejte psát skvostné knihy, aby měla slečna po večerech co dělat.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář