Skandál! Pokus o diskreditaci naší redakce!

Před několika dny byla do naší redakce doručena anonymní obálka obsahující skandální materiály, které jsou důkazem toho, co si už několik dní šeptá pokradmu Sedmero.

Bradavická profesorka Niane z Libelusie se ve spolupráci s redaktorkou Corvina Declaratio pokusila o diskreditaci nejlepšího hradního časopisu!

Vyučující Šéfredaktorského minima, tedy ta, která by nejvíc měla dbát o dobrou tvář kolejních časopisů, podlehla scestnému nařčení Nemesis Snow Whiteové a sepsala zprávu tak fatální, že by mohla zničit naši redakci.

Obsah obálky předkládáme čtenářům bez jediného zásahu. Považujeme za nutnost upozornit na cílenou snahu jmenované profesorky proniknout do všech redakcí na hradě - nejdříve dobré rady vlídné profesorky, pak nenápadné vyptávání, nyní bezdůvodná inspekce... Kam až může Niane z Libelusie zajít? Kdo ji zastaví? Dovolíme snad, aby začala ovládat hradní časopisy?!

***

OFICIÁLNÍ ZPRÁVA PRO VEDENÍ ŠKOLY A MK

Škola čar a kouzel v Bradavicích

6. července 2013

VÝSLEDEK HLÁŠENÉ INSPEKCE V ČASOPISE CORVINUS DECLARATIO

hc. NIANE Z LIBELUSIE

samozvaná šedá eminence kolejních časopisů

DŮVOD INSPEKCE

Ve čtvrtek dne 4. července 2013 jsem byla oslovena – nejdříve soukromě, později oficiálně – redaktorkou časopisu Corvinus Declaratio Nemesis Snow Whiteovou. Tato havraspárská studentka, očividně ve velmi špatném psychickém stavu, po obligátních větách navazování rozhovoru a připravení si půdy zájmem o předmět Šéfredaktorské minimum, sdělila mi veřejně závažné obvinění.

Dle tohoto obvinění šéfredaktorka Corvina Declaratio Lilien Emity Meissed, na veřejnosti milá, obětavá a láskou k redaktorům sršící studentka, a její zástupce James Watfar, vrchní mamonář a stratég, dopouštějí se na svých redaktorech tyranie nejvyššího stupně, zahrnující fyzické i psychické napadání a odepírání základních potřeb.

*

PŘEDPOKLÁDANÁ FORMA ŠETŘENÍ

1) prohlídka slečny Snow Whiteové u sv. Munga

2) výslech

3) osobní inspekce v redakci Corvina Declaratio

 

*

ZDRAVOTNÍ PROHLÍDKA SLEČNY NEMESIS SNOW WHITEOVÉ

Celé zdravotní prohlídce jsem byla přítomna, abych nebyla ochuzena o jediný závěr či výsledek. Prohlídka sestávala ze dvou částí: vyšetření obecným lékouzelníkem a psychozelníkem.

A) závěry obecného lékouzelníka:

- nedostatek čokotukru v krvi (tučný čokoládový cukr)
- otlaky na zadní části těla způsobené dlouhodobým sezením
- mozoly od psaní, ruce také pokryty drobnými částečkami zlata od pravidelného kutání a dolování
- vzhled mrtvolnější než ten spící Sněhurky
- třes rukou

B) závěry psychozelníka:

- celkově velice špatný psychický stav způsobený cíleně vytvořenou závislostí na čokoládě a jejím následným odpíráním (viz nedostatek čokotukru)
- třes rukou vyvolaný permanentním strachem a stresem
- počínající fobie na pach tiskařského inkoustu kombinovaný s pachem pergamenu, dále pak počínající fobie na zvuk tiskařského stroje a z něj počínající neuróza
- syndrom automatického přikyvování v přítomnosti šéfredaktorky CD nebo jejího zástupce, případně i při pouhém vyslovení jejich jmen
- ve stejných případech i hysterické reakce (schovávání se pod sukně profesorkám)

**

ZPĚTNÝ ZÁZNAM VÝSLECHU NEMESIS SNOW WHITEOVÉ

Posadila jsem Nemesis u sebe v kabinetě do pohodlného křesla a do ruky jí vtiskla hrnek čokolády.

„Slečno Nem, vím, že je to pro vás těžké, ale tady jsme samy a můžete mluvit bez obav. Všechny závěsy jsou sundané a Meissedová už asi půl hodiny zjišťuje, kdo jí šlohnul klíče od zásobárny. A to jen tak nezjistí,…“ dodám tajemně a poupravím si korzet šatů, aby nic nevypadlo, třeba něco kovového malého, co nápadně připomíná klíč. „Slečno, víte, výsledky vašeho vyšetření jsou přinejmenším,“ zamávám lehce složkou, „...strach nahánějící. Jistě chápete, že se celá věc musí prošetřit?“

Snažila jsem se působit mateřsky, ale Nemesis se choulila v křesle maličká jako drobek od sušenky, třeštila oči a nervózně žmoulala svůj plášť. Hrnek přijala s údivem a vrhla se na něj jako dravá zvěř na kořist.

„Kdo se na vás tak nehezky podepsal?“

„Všechny závěsy?“ nedbala mé otázky a rozhlížela se splašeně kolem dokola. „A co nějaké skulinky? Víte jak je James bohatý, ten by dokázal protáhnout kamkoliv skřítka bonzáčka!“ Byla jsem zděšená z jejího děsu a z toho, jak se smrskávala v křesle čím dál tím víc.

„Nemusíte se bát, můj kabinet je velmi dobře chráněný, je tu kdejaká bystrozorská vychytávka. Navíc tady mám i watfaroskop!“ Pro jistotu jsem hračičku postavila doprostřed místnosti, kde tiše odpočívala. „Tak kdo vám ublížil?“

„Všichni,“ popotáhla jako malá. „Meissedová mě honí sem a tam a vyhrožuje nedostatkem cukru, Watfar se zabarikádoval za své galeony a vydává odtamtud nesmyslné příkazy a pak taky Dunstan, který do všech píchá brkem!“ začala schovávat obličej do hrnku.

„Copak se v redakci nenajde kromě vás nikdo, kdo by se tomu někdy vzepřel?“ zeptala jsem se překvapeně, nicméně jsem se snažila zachovat chladnou hlavu, jednou rukou ji chlácholivě poplácávala po rameni a druhou jí dolívala čokoládu.

Najednou se s pochybovačným pohledem koukla na watfaroskop, který dosud spal: „A je zaplej?“ zatvářila se, jako by se hodlala utopit v čokoládě. Vyděsilo mě to.

„Je zapnutý permanentně, milá slečno. V tomhle kabinetě se totiž píší dějiny, nepotřebuji, aby o nich někdo psal dřív, než se stanou,…“ mrkla jsem na ni a hůlkou vysosla trochu čokolády, aby ji náhodou nenapadlo něco sebepoškozujícího. „Takže?“

Povzdechla si: „Ne, všichni se bojí, že by na ně Watfar spustil galeonovou lavinu, která by ostatní dost pěkně zřídila, a Meissedová vyhrožuje závěsem! Představte si to, viset v průvanu na závěsu, který má pochybnou minulost a vůbec celou existenci! Dokonce jsem slyšela, že se jí kdysi někdo pokusil odporovat, ale okamžitě byl zničen důkaz o jeho existenci. Takže se to nikdy nedozvíme!!!“

„A zkoušeli jste to říct kolejnímu řediteli? Nebo snad ovládají i jeho?“ zeptala jsem se tiše a ona prudce zavrtěla hlavou.

„Mám pocit, že ho ovládly temné síly! Dokonce i na skříň s Kilahimem dali nový nedobytný zámek! A když se mu snažím dopsat sovou, tak neodpovídá! Už se ani v kolejní místnosti neukazuje, určitě ho někde drží na hladovce a chystaj revoluci!“

Nemesis se sklonila k hrnku, všimla si chybějící čokolády a brada se jí začala chvět. Rychle jsem jí do ruky vrazila krabičku čokoládových fondánů.

„Myslíte si,“ naklonila jsem se k ní, „že je něco, co bych mohla udělat, abych to zastavila?“

Začala do sebe cpát čokoládu horem dolem a vděčně koukala, už trochu méně vyděšená.

„Převést Watfarovo bohatství do kolejního trezoru?“ jukla na mě s nadějí. „Našeho kolejního trezoru!“ rychle dodala. „A možná je předvolat před nějakou komisi, přece jenom se nám ztratil kolejní!“ začala brečet a já se snažila dobrat k nějakému závěru dřív, než se poskládá jako Rinalovy ponožky při pohledu na pračku.

„Slečno, víte, vy jste ale v podstatě obvinila jen Watfara! Myslíte si, že je on tím, kdo tahá za provázky?“

„On je ta šedá eminence! Vždyť je to boháč, takovou hromadou galeonů okouzlí každýho!“ vykvikla ublíženě. „A Meissedová mu přizvukuje, mám pocit, že ji uplácí šaty,“ kvikne ještě víc a o několik oktáv výš. „Dokonce někdo prohlásil...“ natáhla se ke mně spiklenecky, „že se vzali!“ rychle se schoulila zpátky do křesla, načež si rychle přisadila. „A bylo mi vyhrožováno žvýkačkou ve vlasech a přeměnou mých trpaslíků na zahradní trpaslíky!“

Uložila jsem Nemesis, vybavila ji čokoládou a začala plánovat, co bude dál.

**

PRŮBĚH HLÁŠENÉ INSPEKCE

Samotná inspekce byla nahlášená na sobotu 6. 7. 2013, konkrétně na jedenáctou hodinu. Šéfredaktorka časopisu byla o této skutečnosti spravena s dostatečným předstihem. Byla požádána o to, aby zpřístupnila všechny prostory redakce, včetně archívu a zázemí, a také aby shromáždila všechny redaktory, skřítky a sovy. Byť nerada, souhlasila a termín mi potvrdila. Ač neoficiální cestou, i zástupce šéfredaktorky James Watfar dal najevo, že si je inspekce vědom, tím, že všechny redaktory Corvina Declaratio ve Velké síni autoritativně popoháněl k úklidu.

Do redakce jsem dorazila s patnáctiminutovým předstihem. Po kontrole stavu budovy jsem zaklepala na hlavní dveře redakce. S velkým politováním musím ukončit svou inspekční zprávu s tím, že jsem nebyla dovnitř vpuštěna a jak z toho vyplývá – nemohla jsem kontrolu provést. Redaktoři Corvina Declaratio se odvolali na nepřítomnost šéfredaktorky a zástupce a odmítli mě vpustit. Dokonce i ti, které jsem dosud považovala za mé osobě blízké, neudělali nic, co by mi pomohlo inspekci vykonat. Slečna Helenia Kukková se dívala do země, Evelina van Eyck cumlala čtyři karamelky najednou a dělala vše proto, aby se mi nemohla podívat do očí a Dunstan Merryweather předstíral, že pleje záhon.

Inspekce neproběhla a celá kauza zůstává otevřená.

*

NÁVRH NA DALŠÍ OPATŘENÍ

Vyslat do redakce spěšnou sovu a domluvit náhradní termín.

***

VYTRŽENÉ STRÁNKY Z NIANINA TAJNÉHO BONZBLOČKU

Merline! Selhala jsem! Celý školní rok se člověk snaží, věnuje se jim, nejí, nespí a myslí si, jaké nemá úžasné a geniální studenty, aby se nakonec dozvěděl, že ve skutečnosti je to banda malých tyranů! Jestli jsem si myslela, že po tom všem, co mi všichni redaktoři vyzradili v Šemíku, už vím o kolejních časopisech a interních poměrech vše, zdaleka jsem si nedokázala představit, kde je pravda.
Nejdříve ta strašná prohlídka s Nemesis! Když se neschovávala za mnou, pode mnou nebo ve skříni, seděla jako hromádka neštěstí a s tikem v pravém oku ke mně vysílala zoufalé pohledu (no to bylo něco pro můj ochráncovský komplex!). Vrchní lékouzelník se mě zeptal, jak dlouho ji drželi pod zámkem... Co jsem na to měla říct? Že tohle je výsledek mírumilovných poměrů v redakci kolejního časopisu?! Raději jsem mlčela a při předání výsledků vzala nohy i Nemesis na ramena. Podle všeho to vypadá, že v ní stihli vypěstovat hned několik fobií, neurózu a závislost na čokoládě, kterou využívají jako manipulativní prostředek. O Watfarovi jsem to věděla, ten se k metodě „bič a bič“ hlásí veřejně, ale Meissedová na mě dělá od začátku laní oči, podstrkuje mi čokoládu, kdykoliv má příležitost (ano, tu, co odepírá svým závislým redaktorům!) a o tom, že jsem pocukrovaná víc než kobliha se raději ani nezmiňuji. A já jí to, naivka, sežrala!

Snow Whiteovou jsem pro dnes uložila u sebe v kabinetu. Před tím mě však donutila sundat všechny závěsy, odstranit psací potřeby, vypustit sovy a uvařit jí kotel horké čokolády. Když usnula a pominula fáze hysterického trhání sebou, oblékla jsem si svůj pohodlný bystrozorský obleček z dob studií, který ležel ve skříni od chvíle, co jsem se stala profesorkou, zabalila si potřebné vymoženosti a zahalena do tenoučkého hábitu, vydala jsem se tmou na neoficiální inspekci do setmělé redakce Corvina Declaratio.

6.7.
23:53

Okna jsou zavřená, dveře zamčené. Za redakcí se v trávě válí detektor kovu. Watfar asi zase nenašel žádné zlato a mrsknul s tím o zem.

7.7.
00:04

Meissedová si myslí, že jí díky inspekci teče do bot, že jim zatéká do střechy, to si vůbec nevšimla. Teď si toho všimne, zateče víc. Už jsem totiž uvnitř.

00:05

Zatéká? Kdeže! Tady se suší! Štíty podkroví spojuje několik pevně natažených šňůr a na něm... Tak tohle byl ten šílený Watfarův úklid před mou inspekcí! Praní špinavého prádla!

00:16

Kancelář šéfredaktorky. Na zdi visí několik obrazů. Na všech jsou Watfar nebo Meissedová v královských pózách a „parodiích“ na slavná malířská díla.

V rozích místnosti se válí hrách, před velkým luxusním šéfredaktorským stolem kobereček. Chudáci redaktoři!

00:18

Nikde žádná čokoláda. V případě Meissedové zhola nemožná věc. Klečím na všech čtyřech a hledám uvolněné prkno. V krbu téměř u podlahy uvolněná podivná cihla, propouští mě do tajemné místnůstky naplněné od země až po strop nejvybranějšími druhy čokolád, na stolech ve středu místnosti záhadné ingredience, speciální kávovary, podivné staré knihy v kůži a ve zdi... fííííhááá! Zrcadlo! A ne ledajaké...

00:23

Dívám se skrz zrcadlo do místnosti pro redaktory. Jde vidět do každého kouta – nepořádek, hmyz, hlodavci a prach. U zrcadla má Meissedová přistavěné křeslo a na stolku vedle něj rozpitou, ještě tekutou, čokoládu. Jako v mudlovském kině. Takže tady dnes byla!

00:30

Procházím místností pro redaktory. Smutný pohled. Pohřebiště hrnků se zaschlými zbytky horké čokolády staré několik dní, možná i týdnů dle zelené plísně v některých hrncích, kalendáře plné desítek červených vykřičníků, výhružně ležící vyhaslí huláci a na zdi celkem pět meissedovských obrazů a všechny se mračí!

00:45

Otvírám dveře do sklepení.

00:46

S jekotem utíkám z redakce a doufám, že toho spoustu zapomenu...

Vracím se zpátky do svého kabinetu. V tuto chvíli už vím, že Nemesis nelhala. Corvinus Declaratio je narvaný čokoládou a různými pamlsky od sklepa až na půdu, ale vedení je pravděpodobně jediné, které se k nim dostane. Co budu dělat? Co BUDU DĚLAT?!

Utiskovaní redaktoři pod palbou tyranského vedení nuceni ke stabilní únavné práci, dokonalým výkonům a abnormálnímu výdeji sil psychických i fyzických bez nároků na ocenění a už vůbec ne na odměnu! Jsem upřímně zděšená tím, co jsem viděla a četla. Musí se dostat na světlo světa, že....

----konec stránky----

***

VYJÁDŘENÍ CORVINA DECLARATIO

Vedení redakce jednoznačně odmítá veškerá výše uvedená scestná nařčení. Naši redaktoři pracují v mírumilovném, ba dokonce láskyplném prostředí, dostává se jim maximální péče, stejně tak pravidelných finančních i hmotných odměn.

Nikdo z našich redaktorů není k ničemu nucen, jakkoliv psychicky či fyzicky týrán. Důkazem jsou spokojené a šťastné výrazy každého jednoho z nich.

Záměrům slečny z Libelusie a naší redaktorky Nemesis Snow Whiteové nerozumíme a zcela se od nich distancujeme. Zvažujeme však, zda ze strany slečen nešlo o nějaký velmi zvláštní druh kanadského žertu.

Přesto ostatním redakcím doporučujeme, aby si daly pozor na to, koho pouští do svých útrob.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář