Tichá duše primuse: Jak bylo a jak bude?

Drazí čtenáři, dlouho jsem přemýšlel o tom, co vlastně napsat. Má to být o Havraspáru krok po kroku, jak jej vnímáme. Možná neoriginálně jsem se nakonec rozhodl začít u svého života v modré koleji a uvidíme, kam to celé povede.

*

Na počátku byla tetička.

Tetička Niam stála u příchodu na hrad, když v ranních hodinách nadhodila myšlenku: "A proč vlastně, synovečku, nejdeš taky studovat do Bradavic?" A já jsem si znaveně pomyslel: "Má to tetička zase pravdu, proč tam vlastně nestuduju?!" A tak jsem vyrazil, kouknul na téma eseje a dal se do vypracování. Než jsem se nadál, stál jsem ve Velké síni a tak trochu se všech bál. Přeci jen jsem přišel na hrad kvůli rozjímání, debatování a hledání sebe sama, ale byl jsem vystaven mnoha různým podnětům ze všech stran. Rozhodl jsem se tedy, že se budu držet toho svého a budu si v klídku tiše existovat. Přišlo rozřazování a Moudrý klobouk mě vyslal do Havraspáru, což bylo celkem překvapení pro mnohé blízké, kteří mě zaslouženě považovali za zákeřnou existenci vhodnou pro Zmijozel.

*

Havraspár pak tvořil další oříšek.

Pod návalem prsníků a dalšího modrého humoru jsem se cítil nejistý a tak jsem zpočátku komunikoval prakticky jen s patronkou a pár lidma, kteří sledovali tetiččino navrhování a šití nových oblečků pro její obchod. V zásadě jsem se na hradě cítil dobře, ale po čase jsem zjistil, že tomu cosi chybí. Měl jsem zaběhlou rutinu, ale jak každý ví, rutina unavuje a ubíjí myšlení a kreativitu. Takže jsem se pomalu odvažoval nahlížet do kolejky a snažil se zapojit. A krůček po krůčku jsem zjistil, že to není až tak špatné. Modří se nakonec prokázali být tak nějak správně ulítlí v podobném duchu jako já, ačkoliv si každý drží svoji určitou osobitost.

*

Havraspár je zajímavá sbírka osob.

Přijde mi, že nám chybí skuteční hrotiči, kteří by hrotili každý bod a každý srpec. Není to špatná věc, ale možná by takový člověk při správné mentalitě dokázal vzburcovat celou kolej. Většina z nás má ráda svůj klídeček a pohodu a přitom si řeší to své. Je zde mnoho talentů, ale ne všechen je zužitkován pro hrad a kolej, často není zužitkován vůbec a jen tak leží, čeká a začíná zahnívat (bez urážky vůči naší milované hnilobné mdm van Eyck). A tak jsem po zimním srazu sebral odvahu a napsal Justinovi, jestli může nováček jako já nějak “organizačně” pomoci. Organizačně čistě proto, že jsem se necítil na to, abych vyhrotil několik tisíc bodů, protože skrz školu a zájmy mezi “fantasáky a gamery” jsem na to neměl. Naivně jsem si myslel, že budu nejvýše někde pokladničit, nebo sepisovat Havrknihy. A ejhle Justin jednoho dne píše, šprýmus jakým on byl-je-bude: "nechtěl bys být prefektem?" Málem mě kleplo na místě, protože po náročné zkoušce u mudlů jsem si naivně myslel, jak ustojím cokoliv a ono ne.

*

Nabídka přijata, práce přidělena.

Pohled do zákulisí organizování dění koleje byl zajímavý. Vidět ten zápal, nápady, snahu lidi dovést k aktivitě a probrat. Prohlédnutí masky našeho všemocného Watfara, který se v Zasedačce dře a lopotí jako chudý havíř z Ostravy (jen se u toho až tolik neušpiní), dědičnou kletbu chamtivosti našich pokladnic, která je ztělesněna v duši havrana Candora a další taje skryté zrakům koleje. A pak přišlo nenápadné šeptání... a umrtvující dotaz: "nechceš být primusem?" Představa, že budu muset probudit celou kolej, mě přizabila, ale nakonec jsem přijal. Nicméně to nebylo okamžité a rozhodně bylo zajímavé se snažit vše převzít, nějak rozjet, rozhodnout, nejen vykonávat, co mi kdo řekne a tak dále. Ale Justin pravil, že nikdo jiný není (spíše nikdo jiný vhodný to už nepřijme).

*

Nicméně je to čest, je to výzva.

A je na čase se toho chopit. Mohou zde být zaváhání a chybky, které mi snad kolej odpustí, ale nakonec snad dojdeme dál, než za předchozí dva roky. Být pořád tam vzadu, to není místo hodné Havraspáru, naší milované mo(u)dré koleje. Takže seberme krůček po krůčku síly, už se blíží ten čas probrat se, protáhnout a pořádně zabrat v dalším školním roce.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář