Praktická astronomie na Šibeničním vrchu

Hvězdy. Jsou krásné a skrývají mnohá tajemství, jak by studenti astronomie a astrologie mohli vyprávět. Ale jeden ani nemusí být zběhlý v těchto vznešených vědách, aby se aspoň zběžně vyznal v nejznámějších souhvězdích - Velký vůz, Orion, Jižní kříž.

Ačkoliv už ta sama o sobě stačí na pěkné zamotání hlav, ani zdaleka to není všechno. Prostý mudla, jenž si vyrazí se slečnou, o niž má zájem, s amatérským dalekohledem a termoskou horkého čaje pozorovat hvězdičky, uvidí při pohledu na noční oblohu něco docela jiného než podobně postižený kouzelník. Vypravíme se tedy společně jeden takový povedený páreček šmír... ehm, zpovzdálí pozorovat. Ale že jste to vy, tak můžete zůstat hezky doma a v teple... já se obětuju za vás.

Seznamte se:

Damián Veverka a Andělína Tupohlavá*

*

Damián a Andělína vyráží z návsi v Prasinkách a já neochotně, leč odhodlaně opouštím teplíčko u Tří košťat. Je všeobecně známo, že nejlepší místo k pozorování hvězd je na Šibeničním vrchu nedaleko za vesnicí, což dokazuje, že láska opravdu závažně poškozuje mozkové buňky. Zdá se, že tam také směřují. Blahopřeju si k rozhodnutí navléci extra pár ponožek a vybavena kreslící krabičkou a bonzbločkem poklusávám za dvojicí lesní pěšinou.

Na kopeček dorážíme asi po čtvrt hodině vyplněné převážně omrzlýma ušima a lehkou zadýchaností. Ve snaze udržet bezpečnou vzdálenost se inkognito ukrývám do křoví, odkud střídavě monitoruju nebe a povedený páreček. Ti se v mezičase usadili na dece, kde se ovíjejí jak kolem sebe, tak kolem lahví horkého čaje, zajištěných zřejmě ohřívacím kouzlem. Vytáhnu kreslící krabičku a pouštím se do pozorování. Máme podzim, a tak je nejjasnějším souhvězdím oblohy Hůlka.

Souhvězdí Hůlky neboli Virgula arcana je nejjasnější obrazec podzimní oblohy. Sestává ze čtyř středně velkých hvězd velmi podobného jasu, které se nazývají Alida, Cerix, Thauma a Vetis a tvoří rovnou přímku, kterou můžeme najít na severu. Moudré knihy praví, že toto souhvězdí poprvé popsal a pojmenoval Merlin ve svém dílku O krásách přírody. Z pověr se pak můžeme dozvědět, že Hůlka ukazuje mladým čarodějkám ve snech jejich budoucího manžela.

Mezitím to vypadá, že tuto teorii si Andělína vzala víc než za svou, protože z oblasti deky se ozývají krajně podivné zvuky. Zdá se, že někdo něco hlasitě přežvykuje. Tiše doufám, že se pustili do Maxových Maxižvýkaček, a zaměřuji hledáček své kreslící krabičky na další konstelaci na nebeské klenbě. Tentokrát směřuje velice nízko nad západní obzor, kde se touhle roční dobou pomalu objevuje jedno z největších souhvězdí - Zimní Merlin.

Jak jeho název napovídá, Zimní Merlin čili Merlinus Frigus se objevuje až po polovině podzimu a hvězdné klenbě dominuje zejména v průběhu zimy. Skupina téměř dvaceti hvězd tvoří hrubou postavu ve špičatém klobouku a s hůlkou v ruce. Nejjasnější body souhvězdí jsou dvouhvězda Axis a Therasia6, které tvoří Merlinovo rameno, a Mirim na špici klobouku. Legenda praví, že souhvězdí nejenže se na obloze objevilo po Merlinově smrti, ale že je to skutečně on sám a my dnes na nebi pozorujeme účinky jeho posledního a zřejmě největšího kouzla. Také se říká, že hvězda na špičce jeho hůlky září jasněji, když se někde ve světě děje nějaká velká magie.

Vykukuji ze křoví, abych prověřila stav pozorované dvojice. Zdá se, že ještě nezmrzli, ačkoliv mám dojem že slyším slabé cvakání chrupu. Zcela určitě ale rozeznávám Damiánovo mumlání, jak se před Andělínou prsí svou znalostí hvězdiček. Ano, mám dojem, že úspěšně objevili Merlinův klobouk. Zanořím se zpátky do svého úkrytu a napiju se teplého kakaa, které jsem v kouzlotermosce propašovala z redakce. Začíná mi být opravdu zima, a proto je dobře, že se mi vzápětí daří najít menší souhvězdí ležící téměř v nadhlavníku, Dračí plamen.

Flamma Draconis, jak se jmenuje po vědeckém způsobu, už si žádá drobátko zapojit fantazii, abychom viděli to, po čem byl pojmenován. Ale stačí si pod něj přimyslet dračí hlavu s rozevřenými čelistmi a rázem je to oheň jako živý. Na obloze je vidět po většinu roku s výjimkou jara. Název mu dala ve 13. století rumunská chovatelka draků Ermingarda Ionescu Šedá šupina, která se ve volném čase amatérsky věnovala astronomii. Rozehřálo nás to? Ano? No nevím, ale mám dojem, že mi začíná modrat nos. Ne, že by na tom bylo něco špatného, tedy, ovšem...

No, takhle v listopadu toho stejně už moc zajímavého neuvidíme. Ale támhle na západě a odtamtud po směru hodinových ručiček, vidíte? Velký a malý kotlík jsou asi nejznámější souhvězdí vůbec.

Lebes maior a Lebes minor jsou na nebi vidět bez výjimky po celý rok, někdy jasněji, někdy méně. Teď jsou oba dva krásně viditelné. Velký kotlík tvoří osm hvězd, čtyři větší tělo a čtyři drobné držadlo. Podobně, ale méně symetricky vyhlíží i Malý kotlík, který sestává ze sedmi hvězd. Někdy, hlavně na podzim a v zimě je přes něj vidět nazelenalé světlo, což je vlastně zelená mlhovina Arcana 63G, a tehdy to vypadá, jakoby Merlin vařil v Malém kotlíku nějaký opravdu nehezký lektvar. Oba kotlíky jsou známé už od dob starověku, kdy je při navigaci lodí používali námořní mágové.

Zdá se, že Damián s Andělínou vytuhli, nebo tomu aspoň nasvědčuje podezřelé ticho, které se z jejich směru šíří. Lezavý noční vzduch se pomalu prokousává i druhým párem mých ponožek a proto soudím, že je pomalu na čase vyklidit pole. Velmi tiše si sbírám věci a chystám se vykrást ze křoví, když tu zachytím nízko na jižní obloze červený záblesk. Bleskově vylovím kreslící přístroj a získám naprosto jedinečný záběr. Je to Grindelwaldova pečeť.

Souhvězdí Sigillum Grindelwaldi patří k nejvzácnějším pohledům, které lze na nebi spatřit. Je vidět pouze za příznivé konstelace velmi specifických podmínek, které zahrnují oblačnost, vlhkost vzduchu, počet tažných ptáků nad Grónskem, míru aktuální magické energie v ovzduší a globální náladu švábů. Skupina pěti hvězd s velkou rudou hvězdou uprostřed je předmětem mnoha legend, drbů, nepodložených tvrzení a šokujících odhalení. Jisté je, že na obloze nebyla nikdy spatřena před Grindelwaldovým pádem a i od té doby je pozorována jen velmi zřídka. Některé ze skandálních historek tvrdí, že je to předzvěst zlých událostí, ale není to podloženo žádným věrohodným vědeckým výzkumem. Ovšem je pravda, že naposledy byla Pečeť viděna před únosem kachničky ředitele Elénéreho...

Jelikož je nepravděpodobné, že by se mi ještě dneska poštěstilo jiné senzační pozorování než ty dvě pravděpodobné mrtvoly povalující se na dece, uklízím krabičku, vylézám nenápadně z křoviska a plížím se tiše, avšak velmi svižně pěšinou z kopce zpátky do Prasinek. Myšlenky mi přitom přeskakují mezi korbelem horkého kakaa a kotlovitým ježibabím bazénkem naplněným vroucí vodou. Myslím, že ten nos mi upadl.

P.S. Jestli někdo našel nos, zašlete jej prosím expresně do mého sovince.

---

* Jakákoliv podobnost se skutečnými či domnělými minulými, současnými nebo budoucími obyvateli hradu, rodinnými příslušníky, náhodnými kolemjdoucími, zaměstanci redakce CD, kachnami či chovanci psychiatrických ústavů je čistě náhodná.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář