Poohlédnutí do časů minulých

Myslánka, místo, kde se ukládají ty nejniternější vzpomínky na časy minulé. Nahlédněte společně s námi na malé období, Létem 2012 počínaje a Zimou 2014 končíc.

Tichá redakce podřimuje, pergameny polehávají na stolech společně s brky pod dohledem statných kalamářů. Když tu vrznou dveře. Ostýchavě vchází osoba, jež s nejistým krokem balí své PCI ze svého redaktorského stolečku a pomalým šouravým krokem kráčí ke stolu šéfredaktorskému. Aniž by si vybalila, usedne do křesla a jen tiše sleduje, tichou redakci.

*

Takhle to tedy začalo, má maličká ustrašená dušička převzala vedení Corvina Declaratio po velké Larrie Larstonové. Chvíli trvalo, než jsem našla správný gryf na vedení takového monumentálního časopisu, jakým modrý plátek je. S malou dušičkou jsem začala nahánět redaktory do práce, domlouvala korektory, protože tehdejší šéfredaktorka to zvládala vesměs sama, a ke všemu jsem se vyrovnávala se vším novým. První vydání vyšlo v rychlosti, jelikož byly potřeba dokonat nějaké ty resty a když byl sehnán dostatek redaktorů, začalo se tvořit vydání další a další.

Když vtom se hradem rozezněly zvěsti o Sedmiboji, který měl tvořit atmosféru a hlavně napětí tento rok. I započala jedna z prvních velkých zkoušek. Bylo zapotřebí sestavit tým, který bude toto dění sledovat. S menšími zádrhely jsme ale společnými silami zvládli udržet tempo Sedmibojařského zpravodaje i klasických vydání. Ani jsme se nenadáli a byl konec roku. Rozhodla jsem se, že je zapotřebí alespoň trochu odměnit své redaktory za tu celoroční práci, a proto byl uspořádán Corvinovský večírek, na kterém byly předány první památeční a děkovné pergameny těm nejlepším. Tehdy mi ještě s jejich výrobou pomáhala Katelyn Auster a částečně i James Watfar, který vytvořil pergamen právě pro Katelyn.

Prázdniny mohly začít. Během nich jsme přešli na vydávání průběžné a já si tehdy uvědomila, že do dalšího roku budu potřebovat posilu. Tou se stala jedna z korektorek, Morgana Pepper, kterou jsem na začátku Zimy 2013 jmenovala svou zástupkyní. Ze začátku jsme si rozuměly a společně pracovaly. Bohužel čas si nevybírá a se slečnou zástupkyní jsem se vídala méně a méně.

Když tedy nebylo zbytí a u mě, jakožto u člověka trochu nesmělého nebylo, začala jsem se po pomoci dívat jinde. Mou obětí byl tehdy „práci se vyhýbající“ James Watfar. Snášel mé noční plašení, když se nestíhalo, pomáhal dotvářet vydání a krotil moje šílené nápady, kterým dával lepší směr. Podpořil i nápad společného projektu se Lví tlapou a tak se za spolupráce s červenou dvojící Kirsten a Oliverem zrodila Osovnost, která prověřila přihlášené sovy společně s jejich majiteli v mnoha sovích úkolech. Avšak zvítězit mohla jenom jedna… a proto nakonec vyhrály dvě!

Jelikož se čas zástupkyně do konce roku nevylepšil, bylo zapotřebí jednat. Na přelomu Zimy 2013 a Léta 2013 se stal mým oficiálním zástupcem James Watfar. A ani tento rok nepřišli ti nejpracovitější o své pergameny.
S pevnějším krokem jsme společně vykročili do dalšího roku…

Byl to rok poklidně perný. Je příznačné, že se s každým začátkem vynoří těžký redaktorský úkol. Nebo je to zlomyslnost šéfredaktorek, že uvádí do funkcí své nástupkyně či zástupce prakticky v předvečer novinářsky vděčných událostí. Netrvalo dlouho, jen dvě informacemi nabitá čísla, a vypuklo velkolepé klání Bradavická čtyřka. Přesto, že se šéfredaktorka sama soutěže zúčastnila a že tak mohlo čtyřkařské zpravodajství Corvina Declaratio těžit z její přítomnosti v samém středu všeho dění, nebylo snadné zorganizovat a ustát dostatek informací o ohromné soutěži a jejím průběhu. Redakce se s nesnadným úkolem ovšem poprala s tradiční ctí a během několika měsíců vyšlo na čtrnáct článků čtyřkařského zpravodajství. Mimo jiné se modrý časopis stačil, jako jediný hradní plátek, plně zapojit do soutěže sólokaprů.

Prázdniny se nesly opět v duchu uvolněném ale aktivním, byly to prázdniny soutěžní. V redakci propuklo velké redaktorské klání a při jeho příležitosti byl znenadání objeven redakční kumbál. Klání prověřilo modré redaktory skutečně důkladně a není tajemstvím ani překvapením, že jeho vítěz dnes dosáhl v modrém časopise mety nejvyšší.
V pořadí desátým vydáním onoho roku byl pak první speciál roku 2013, speciál Havraspárský. Desítka redakčních dárků celé koleji, čtení, v němž se Havraspár skloňoval na všechny způsoby, kde se modří rozdělili s ostatními o své střípky a bývalí modří otiskli řadu vzácných vzpomínek. Čtení tak modré, že jej ani černý inkoust nepřebarvil a opět úchvatné semknutí všech redakčních sil.

O pouhá dvě běžná čísla později se o slovo přihlásila nejděsivější noc roku a na stránkách modrého časopisu přistál nenápadný, ale v zákulisí nesmírně zajímavý počin. Drobný povídkový speciál u příležitosti Halloweenu a Dušiček, speciál plný děsivých příběhů. Ač to tak z vnějšku nevypadá, je pravým klenotem roku. Podílelo se na něm šest osob tajemně skrytých a, věřte nebo ne, celý vznikl během pouhých dvou dní, od první tečky po poslední čárku, včetně hromádky ilustrací. Rok 2013 se dočkal již druhého speciálu.

Speciál třetí na sebe nenechal dlouho čekat. Vánoce nám přinesly nejen dárky, Fleutýnu, cukroví a lenivá rána, ale i vánoční Corvinovské čtení. To bylo atmosférou slavnostního dne přímo nabito a vděčíme za něj nebývale pracovitým redaktorům; najít zde totiž můžeme i celé tři články od jednoho jediného.

Čas se přehoupl na konec roku a my už jsme věděli, co přijde. Vše jsme si uschovávali v pomyslné modré schránce až do doby, než nastal kolejní večírek, kde bylo na modré havránky naloženo spoustu novinek – včetně informace o odchodu redakčního vedení a příchodu toho nového.

*

Ještě než se rozloučíme, podíváme se na jednu vzpomínku, jež se týká koutku v naší redakci, a to Módní patroly, která si také užila své…

… první správkyně Módní patroly Katelyn Auster předává pomyslné křeslo své nástupkyni Morganě Pepper, která se stává tou, která dohlíží na módní patroláře. S elegancí sobě vlastní tak Morgana činí až do doby, než se rozhodne odejít do mrazivých končin. Proto se patroly ujímá mladá šéfredaktorka Lilien Emity Meissed, která okamžitě začne nahánět pisálky do akce. Avšak ani její síly nejsou nekonečné, a tak se začne rozhlížet po někom, kdo by se do toho zase pořádně obul. Pohled jí padne na Dunstana Merryweathera. Ten přinese do patroly svěží vítr a svou spolehlivostí a nápaditostí si získá důvěru všech okolo. Ovšem je na čase posunout se dál, z Duna se stává šéfredaktor a on se poohlíží po někom, komu by mohl předat post nejvyššího módního kritika… jeho pohled se zastaví u rozkošné tváře, nehmotné podoby…

***

Ať už jsme vytáhli to nejdůležitější nebo na spoustu věcí pozapomněli či něco schválně nezmínili, nebudeme si nic nalhávat a od srdce si řekneme, že ačkoliv se někdy mohlo zdát, že by to šlo udělat ještě lépe, hlavní je, že to bylo. Užili jsme si v redakci modrého časopisu spoustu zábavy a v mnohém se poučili a zdokonalili. Teď tu však před vámi stojíme jako redaktoři a hodláme sledovat další éru Corvina Declaratio pod novým vedením. Přejeme všem modrým pisálkům hodně múzy a dostatek horké čokolády!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář