Metuzalémy mezi živými: modří radí jak na to!

Ten, kdo si projde náročným kláním Sedmiboje, zůstává v paměti celého hradu. Je jedno, jestli obsadí místo první nebo poslední, ale ty zkušenosti získá každý. Začněme tedy v duchu modrém a podívejme se na ty, kteří reprezentovali moudrou kolej v ročnících minulých – jak vnímali nebo vnímají Sedmiboj oni?

Sedmiboj si už prošel čtyřmi ročníky a nyní se po hlavě vrhá do již pátého. V rychlosti, ale se ctí si připomeneme, kdo z modrých duší se stal sedmibojařem za svou kolej.

Hned v prvním ročníku, v roce 2006 zápolily tři dívky a to bibi leštěnka, Justýna Anna Loukoská

a Lavender dela Spacey. Jak určitě víte, na hradě se nyní nachází už jenom první ze jmenovaných dam, která dokonce toto klání vyhrála! Můžeme jí vídat jako obyvatelku Prasinek či zaměstnankyni školy.

Ve druhém ročníku Sedmiboje v roce 2008 změřily s ostatními kolejemi své síly opět tři dívky a to Janel Weil, Monny von Schatz a Phillipa O Connel. Do nedávna navštěvovaly naši školu všechny tři, avšak k novému školnímu roku se hlavní lesnice Monny von Schaz vdala za svého kolegu, povila dceru Mamonu, a nechala se zmrazit. Janel Weil obléká již nějaký ten čas profesorský hábit a Phillipa O Connel zůstává věrná tomu modrému a určitě se sem tam podívá na své jméno v síni slávy, kde připomíná její vítězství.

Další klání se odehrálo v roce 2010, a objevily se tu do třetice opět tři dívky Elanius Aine Nei, Elennar Holkin a Larrie Larstonová. Dnes už můžeme na hradě vídat jenom Larrie Larstonovou, coby hrdou nositelku fialového hábitu a kolejní ředitelku Havraspáru. I ona se může pyšnit vítězstvím Sedmiboje.

V roce 2012 přicházím zlom! První chlapec v modrém týmu! Složení modrých sedmibojařů bylo totiž takovéhle: Anita Blakeová, James Watfar a Katelyn Auster. Na hradě můžeme i nadále vídat Jamese Watfara a Katelyn Auster, kdežto Anita Blakeová je nyní schovaná ve zmrzlé říši. Tento rok byl nešťastný pro modré sedmibojaře především těsným a prohraným bojem o první příčku a také v nešťastném vypadnutí.

**

Jak si poradí letošní modří sedmibojaři, to je teprve ve hvězdách, avšak my se nyní podíváme na již zmiňované hradní sedmibojařské Metuzalémy a probereme si s nimi Sedmiboj jako takový a především zkusíme přinést především letošním sedmibojařům nějaké ty užitečné rad zkušených.

Jak už bylo řečeno, Sedmiboje už máme za sebou přesně 4. Za tu dobu se vystřídali různí organizátoři a dokonce i různá pojetí tohoto klání, ačkoliv princip je pořád stejný. Dočkali jsme se novinek, co se týká grafiky či programu. Ale jedno zůstává neměnné, stále totiž obdivujeme díla lidí, kteří mají nejenom kuráž, ale také nesměrný talent.

Na hradě je pouze jedna jediná povolaná modrá osoba, která by nám mohla zhodnotit Sedmiboje v průběhu věků a tak jsem se vydala za bibi střeštěnkou a požádala jí o přetěžkou odpověď.

Corvinus Declaratio: Mohla jsi být svědkem všech Sedmibojů, což je opravdu obdivuhodné. Prozraď nám, jak se na jednotlivá klání díváš. Dokázala bys je nějak porovnat?

bibi střeštěnka: Nějaké detailní porovnání ode mě určitě nečekej. Ale Sedmiboj se jako všechno na Hog vyvíjí a mění se. Jistě základ zůstává stejný, ale když to vezmu od toho prvního, tak se hodně změnil, hlavně co se organizační a grafické stránky týká. Věřím však, že to nejdůležitější zůstává pořád stejné. Bavit se, vymýšlet si, fantazírovat a především si hrát. *usměje se*

*

Sice jsme se nedozvěděli žádný detailní rozbor tohoto klání, to možná v příštím vydání, ale byla potvrzena myšlenka, že Sedmiboj je především o kreativitě a talentu, nehledě na grafické zlepšováky, které jsou sice super, ale co si budeme nalhávat, ta tvůrčí práce soutěžících je přeci jen nejdůležitější!

Avšak krom minulosti nám tu visí otázka: „Kdy je vlastně vhodný čas na to, abychom do takového klání šli?“ Máme počkat, až budeme starší a naše umění se více rozvine nebo naopak jít do klání dokud je dušička mladá a svěží, bez zbytečných starostí? Na to jsem se běžela pozeptat Phillipy O Connel a ta mi s radostí odpověděla!

Corvinus Declaratio: Zúčastnila ses druhého Sedmiboje a od té doby se lecco změnilo. Nehlodá v tobě takový ten červík, že teď by ses zúčastnila mnohem raději? Anebo jsi naopak ráda, že už to máš za sebou? Kdy si myslíš, že je ten pravý čas na to, aby si člověk Sedmibojem prošel?

Phillipa O Connel: Samozřejmě jsem každý ročník zvědavá, co nový Sedmiboj přinese. A že je toho teda kopa! *usměje se* Ale přiznám se… jsem ráda, že mě pohár "vyprskl" už před lety. Věděl, co dělá. Byla to ta doba, kdy jsem aktivně pobíhala po kolejce a rozvěšovala plakátky, svištěla po hradních chodbách na Forceru a nakukovala každému pod ruku, jestli píše tu anebo tu soutěž. Teďka už by se na mě pohár jen podíval přimhouřeným očkem a vyprskl by akorát smíchy. *směje se* Myslím si, že pravý čas je pro každého jiný. Někdo exceluje vynikajícími a originálními nápady hned na počátku studia na naší škole, někdo vyroste z nenápadného a tichého studenta do zkušeného velikána, který má v hlavě vše srovnané a ví přesně, co chce. A oba směry mají velkou šanci na výhru. V tuto chvíli jsem toho názoru, že já už patřím do starého sedmibojového železa. Ale pozor! Za pár let to železo možná někdo zrecykluje a bude všechno jinak. A budu škrábat prstíčkem na dubové dveře a prosit pohár "ještě jednou, ještě jednou..."

*

Jak je vidět, ani zde není jasná odpověď, ale jedno jasné je. Při rozmýšlení, zda projevit zájem o zápolení je potřeba umět zhodnotit sám sebe a své kvality. Nikoliv se podceňovat nebo naopak vynášet se do nebe, když by o tom mohly býti pochybnosti. Pokud dokážete objektivně zhodnotit své já a jeho šance, jste připraveni na to, abyste se ucházeli o místo mezi sedmibojaři.

Avšak pozor, poté, co zhodnotíte své já, je zapotřebí, abyste si uvědomili, co přesně od Sedmiboje čekáte a co vám může doopravdy nabídnout. Protože pokud půjdete za blýskavým pokladem a najdete „jen“ hvězdný prach, naprosto to podkope vaší motivaci pokračovat dál. Musíte do hloubky prozkoumat své tužby, které jsou zabaleny do tohoto klání a zjistit, zda dokážete ve hvězdném prachu najít hvězdu. I vydala jsem se za Janel Weil a poptala jsem se jí na to, co vlastně toto klání umí dát, ale také, co umí vzít.

Corvinus Declaratio: Sedmiboj je klání velmi náročné. Dané jedince nejen zviditelní, ale také neuvěřitelně prověří. Jak v očích diváků a fanoušků, tak především ve vlastních očích. Co ti Sedmiboj dal a co ti vzal? Objevila jsi nějaké své přednosti anebo naopak nedostatky?

Janel Weil: Sedmiboj, kterého jsem se zúčastnila, se odehrál už nějaký ten pátek zpátky, ale přesto ho mám v živé paměti, byl to pro mě jako účastníka vážně zážitek. *usměje se* Rozhodně mi vzal spoustu času, o tom žádná. Každý úkol byl totiž obrovská zodpovědnost, cítila jsem se povinována vůči své koleji, která mi dala tu důvěru a možnost předvést, co ve mně je. Takže jsem se snažila do každého vypracování dát opravdu maximum, odevzdat ho tak, abych s ním byla spokojená.
Jinak mi ale mnohé dal, určitě. *usměje se* Naučil mě, že když jsem pod tlakem a ve stresu, dokážu vykouzlit něco vlastně na jakékoli zadání. Že ty nejlepší nápady přichází v ty nejdivnější okamžiky. Že i během krátkého času se dá vymyslet a vytvořit mnohé. Byla to taky velká lekce o time-managementu: rozplánovat si v té době mudly, Sedmiboj, kolejní povinnosti a plnění soutěží a výuky byl docela oříšek. A naučil mě mnohé taky o koleji, která za námi Sedmibojařkami celou dobu stála a podporovala nás neuvěřitelným způsobem. *usměje se* Vlastně jsem se spíš dost utvrdila v tom, co jsem už věděla - že nejlíp pracuji pod tlakem a že ať plánuji, jak plánuji, stejně budu úkol dodělávat a doupravovat až do posledních minut před koncem termínu a bohužel to asi nic nezmění.
Byla to celkově zkušenost, za kterou jsem moc ráda, do určité míry se totiž v Sedmiboji musí člověk spolehnout sám na sebe, do určité míry je v tom sám, ať je podpora sebevětší. Uvědomit si to a dokázat s tím nějak naložit bylo asi to nejtěžší, ale zároveň to nejcennější, co mi Sedmiboj přinesl. *usměje se*

*

Tak to vidíte, největší daň si Sedmiboj vybírá právě v čase a nervech. Nakládá sedmibojařům na bedra pocit samoty, ačkoliv kolem mají spoustu fanoušků. A více, než materiální odměnou, je pro sedmibojaře už jen to, že klání dokončí bez ohledu na to, jak se umístí.

Avšak pozor! Klání je organizováno velmi přísně a už několikrát se stalo, že sedmibojařovi nebylo umožněno, aby pokračoval dál. Za neodevzdání úkolu tak musel bez milosti zápolení opustit a vše nakonec sledovat pouze s fanouškovské lavičky. Kruté, ale v pravidlech jasně dáno. I takové nešťastníky mezi modrými máme a dokonce se jedna z nich nachází na hradě. Technika se v minulém ročníku vymstila Katelyn Auster a zapříčinila tak, že tato talentovaná dívka musela klání opustit v posledním kole.

Ačkoliv je to téma spíše smutné a málokdo by se o něm chtěl rozprávět, Katelyn Auster byla tak hodná a vstřícná, že mi s úsměvem odpověděla na mou dotěrnou, ale i tak pro tento článek velmi důležitou otázku.

Corvinus Declaratio: Tebe se dotkla ruka smůly v posledním úkolu, kdy tě zradila technika. Je jasné, že v tu chvíli to nejspíš musela být velká dávka emocí, ale jak se na vypadnutí v posledním kole díváš takto s odstupem času? Posílila tě ta zkušenost v něčem nebo tě spíše srazila? A máš nějakou radu, teď s odstupem, jak tomu předejít?

Katelyn Auster: Jéje, to je zrovna otázka přímo do černého, viďte? *zasměje se, a pak hned zvážní* Víte, dokud se nevrátil Sedmiboj na hrad, popravdě jsem si myslela, že nějaký ten smutek z tak nešťastného vypadnutí už je dávno za mnou a vlastně se už dokážu klidně zasmát tomu, že vypadnout navíc při nejposlednějším úkolu musí být sakra smůla. *usměje se* Člověk by rozhodně měl na takové věci spíše zapomínat, jelikož už je nezmění a pro mě je nejlepší z celého Sedmiboje vlastně stejně ta zkušenost, výjimečné kreativní i praktické úkoly, atmosféra a celkově jedinečný zážitek, o který jsem tím nepřišla. Ale pochopitelně, i přes všechno vnitřní vyrovnání, teď s dalším Sedmibojem přišla řada vzpomínek a připomínání minulého ročníku úplně na každém kroku, a v tu chvíli to člověka zase trochu zamrzí. Přece jen jsme se s tím lopotili hroznou dobu a ta snaha nezklamat Havraspár byla obrovská, jenomže teď je vlastně výsledek takový, jako bych v Sedmiboji vůbec nebyla. *pokrčí rameny*
Nicméně pokud tato zkušenost něco zapříčinila, rozhodně to bylo to posílení, možná si pamatuješ, že částečně taky tohle selhání vedlo k opuštění vedení a na podstatnou dobu vlastně i Hogwarts, což mi do reálného života vneslo hrozně moc zejména příznivých změn a ponaučení, a za to jsem vděčná - takže kolem a kolem to snad byl i nějaký správný osudový zlom. *zakření se* Ale bohužel, rad by na takovéto situace platilo málo, jelikož to zkrátka byla náhoda. Těžko tvrdit, aby sedmibojaři plnili úkoly co nejdříve, aby tomu předešli, protože jednak většina z nás má pracovní týden plný jiných starostí, ale hlavně je podle mě dobrý důvod mít sedm dní k pořádnému promýšlení, plánování, črtání, tvoření osnov, které si člověk logicky zkompletuje až poslední den. A pokud vám zrovna ten poslední den vypadne proud, internetové připojení nebo si zlomíte obě ruce, tak s tím bohužel nesvedete vůbec nic.

*

Vidíte, ono se to radí z pozice fanoušků, ale z pozice sedmibojaře to rozhodně není nic jednoduchého. A rady, kterak si to soutěžící nemají nechávat na poslední chvíli, tu stejně moc platné nebudou. Vše bude, tak jak být mělo.

Ale ještě se u té smůly malinko zdržíme. Tedy ona to není smůla v právem slova smyslu, ale přeci jen si člověk v takové situaci může říkat: „Kdybych se víc snažil…“, „Kdybych to nezkazil…“, „Kdybych byl o pár minut rychlejší…“, no prostě o čem tu mluvím. Ať si budeme říkat, co si budeme říkat, častokrát jde v Sedmiboji právě o to umístění. Kdo by taky nechtěl vyhrát, že? Ale co když se sen o vítězství rozplyne jen v těsném bodovém rozdílu? A jak víme, na naší škole to není ojedinělé! Dokonce v minulém Sedmiboji byl rozdíl opravdu malý. Co na takovou těsnou „prohru“ říká James Watfar a co pro něj Sedmiboj znamená?

Corvinus Declaratio: Jak vzpomínáš na Sedmiboj 2012, kdy ti jen těsně uniklo vítězství, jaké to pro tebe vlastně bylo a je? A když už jsme u loňského Sedmiboje, prozraď nám, jak vnímáš Sedmiboj z celkového pohledu?

James Watfar: Vzpomínám na něj velice hezky, čas je totiž milosrdný a léčí! Odnesl jsem si z něj panickou hrůzu z mlhy, lehkou alergii na lektvary a pár radši blíže nespecifikovaných tiků… ale byla to úžasná zkušenost plná příležitostí překonat hranice vlastní fantazie. Sedmiboj je příšerně krutá a náročná soutěž, což kupodivu motivuje k výtvorům, na které se člověk ani po letech nemůže vynadívat. Pokud má tedy sklony k žasnutí nad vlastní prací a rád se za ni i po letech chválí. Ale protože koleje posílají do klání samé kreativní duše, máme se celé týdny čím kochat i u ostatních soutěžících. A je plný kouzel, třeba už jen to, že nabízí to nejinteraktivnější, co na hradě máme. Tedy dnes už vyjma famrpálu. Když se zadaří, je pak kouzelná i atmosféra kolem něj. A nejkouzelnější jsou pochopitelně výhry, všechny, nejen ta hlavní. Druhá, ta moje, je samozřejmě kouzelná méně, a když první uteče o pouhý zlomeček bodů, je to… ehm. Nakonec ale ani druhé, a jistě ani třetí, čtvrté a další místa, nadšení ze sedmiboje nezkazí. Když se totiž člověk podívá, jaká jména nechal za sebou, nedívá se, jaká jména pustil do síně slávy a namísto zklamání vzpomíná na tehdejší kolejní atmosféru, prakticky slaví vítězství taky.

Letošního sedmiboje mi je trochu líto, přijde mi, že je trochu narychlo organizovaný, což mu jistě neubírá ani v nejmenším na kvalitě, ale je kvůli tomu ochuzen právě o trochu toho divadla, zájmu a atmosféry okolo. A taky je to tím, že za nás byla celá podoba sedmiboje horkou novinkou… měli jsme zkrátka výhodu nadšené a dosud nevídané atmosféry. Ale je taky dost dobře možné, že se mi to jen zdá. Modré sedmibojaře máme letos myslím přímo výjimečné, už od samého začátku sahají po nejlepších příčkách, a pokud sedmiboj nějak přežijí, ne přímo ve zdraví, to nejde… bude to určitě další velice úspěšný ročník.

*

Jak vidíte, James si ze Sedmiboje odnáší především to dobré. Pochopil, že nejen prvním místem může člověk vyhrát a také si našel to své vítězství, třebaže nemluvím o vítězství v ceně sympatie. Sedmiboje 2012.

A nakonec jsem si nechala něco, co se zaručeně bude hodit nejednomu letošnímu sedmibojaři či těm, kteří přijdou do arény po nich. Rady od vítězky Sedmiboje 2010, Larrie Larstonové, která se nebála uchopit brk a hezky se rozepsat a našim mladým sedmibojařům udělit ctěné rady, které pramení z její zkušenosti!

Corvinus Declaratio: Jsi přesně ten typ člověka, který umí dát nedocenitelné rady a podat pomocnou ruku. Právě tebe bych se tedy jménem sedmibojařů chtěla pozeptat, kterak přežít Sedmiboj a s trochou štěstí se ještě dobře umístit. Co bys letošním hrdinům poradila?

Larrie Larstonová: Letošním hrdinům bych poradila především to, aby se bavili. Sedmiboj je jedinečná životní zkušenost, jejíž přínos sahá daleko za hranice hradu, tak ať z ní vyždímají maximum. Na Sedmiboj jim zůstane spousta vzpomínek a je jen na nich, jestli budou mít pozitivní či negativní ráz. Takže - ať se baví, objevují, experimentují, užívají si a náležitě se vyřádí, protože Sedmiboj je k tomu geniální příležitostí. Tolik k tomu přežití.

A chtějí-li se dobře umístit... Je to těžké, žádný Sedmiboj není uniformní, univerzální recept neexistuje a na ten přesný si budou muset přijít sami. Mně osobně se osvědčilo sázet na jednoduchost, protože v ní je nejen krása, ale často i dokonalost a objevnost, které upoutají. Ať úkoly příliš nepřekombinují, nezamotají se do nich a ať dají na svůj instinkt, protože první nápad často bývá i tím nejlepším. Když to nejde přes prsty, ať to nelámou a všeho na chvíli nechají, jdou se projít a čerpají inspiraci - samo se jim pak řešení vyjeví. Ať čtou pozorně zadání, vyhnou se všem kličkám a nástrahám, protože z nepozornosti vznikají ty nejhrubší chyby, které si člověk příšerně vyčítá.

Velkou spornou otázkou je, nakolik se mají snažit zavděčit porotcům. Můj názor je ten, že bychom se porotou neměli nechat svazovat, ale chceme-li vyhrát, bez příznivého hodnocení poroty to nepůjde, takže je dobré najít syntézu svého a jejich vkusu. Ono je to často i objevné a rozšíří to člověku obzory. Za žádných okolností by se ale neměli vzdát své osobitosti a charakteristického stylu tvorby, neměli by jít proti sobě. Osobně jsem se snažila na své úkoly nahlížet z pohledu porotců až po jeho zpracování a třeba jen doladit detaily a využívala jsem ho hojně, když zrovna nebyly múzy a když jsem se zamyslela nad porotou, pomohlo mi to ve vnuknutí nápadu, jak k danému úkolu přistoupit. Takový pomocný záchytný bod. Sedmiboje je ale vaše cesta, a ačkoli porota do ní strká nohy, nemělo by to být tak daleko, abyste o ně zakopli - často porotci ocení, když je někdo svérázně svůj. A letošní hodnotitelé jsou velmi rozumní lidé s respektem vůči práci druhých.

A poslední taková rada - až bude čtvrtý či pátý úkol, člověk už dávno unavený a konec v dohlednu, případně až bude jakýkoli okamžik vyčerpání a zoufalství, je dobré všechno na okamžik zahodit a udělat krok zpátky. Proč v Sedmiboji vlastně jsou? Co je čeká na konci? Ať si představí, že až večer ulehnou, stane se přes noc zázrak a ráno se magicky probudí v den skončení Sedmiboje. Podle čeho to poznají, jak se budou cítit? Je to taková ta jiskra naděje, která dá vůli pokračovat.

Přeju všem každopádně mnoho štěstí, pevné nervy a fůry zábavy. Sedmiboj je dar, využijte ho. *usměje se*

*

Myslím, že toto přijde vhod nejednomu sedmibojaři. Možná by si z toho mohli vtáhnout to nejdůležitější a napsat na viditelné místo, jako desatero. Možná by jim to mohlo pomoc ještě víc!

***

A tak se stalo, že jsem vyčerpala veškeré modré Metuzalémy a další otázky tedy budou muset počkat na některé z jiných barev. Prozatím vstřebávejte poznatky z dnešního článku a už teď zkuste tipnout, do čeho se zahloubáme příště!