Seznámení s porotci: Judith Eleanor Pixie
Judith Eleanor Pixie je živoucí legendou havraspárské koleje. Šikovná studentka, výborná prefektka a především milovaná kolejní ředitelka, na jejíž období vlády v Havraspáru pamětníci vzpomínají s láskou a radostí.
O to lepší je, že s Judith z masa a kostí se mohou havraspárská mláďata setkat i dnes, neb od loňského listopadu opět korzuje hradními chodbami. Věhlas, jímž je ověnčeno její jméno, shrnoval již tehdy Denní věštec, jehož článek rozhodně stojí za přečtení.
Co je však méně zmiňováno, je její tvůrčí zapojení do tvorby havraspárské FanFiction v Létě 2005, kdy Havraspár v mezikolejní soutěži utvořil dílo o 21 kapitolách a 134 stranách. Neslo název "Dvojí tvář krásy" a v soutěži si odneslo prvenství.
O rok později, v Létě 2006 - tehdy již jako kolejní ředitelka - dovedla Judith kolej k vítězství v mezikolejní soutěži o nejvyvedenější ročenku. Spolu s legendárním Johnem Werewolfem utvořila jednoho z prvních maskotů Havraspáru, rozvernou studentku Nessie, jejíž deník posloužil koleji jako ročenková platforma. Je to právě Nessie, jejíž podobiznu dnes můžeme vídat na Odznaku Roweny z Havraspáru, prestižním artefaktu havraspárské koleje, který si vyslouží jen ti s nejryzejší modří v srdci.
O svém šestiletém pobytu za zdmi hradu Judith říká, že "se vydala do světa sbírat zkušenosti. Cítila jsem, že pro výuku nedostačují znalosti ze školní výuky, že schází zkušenosti životní. Proto ta mnohaletá pouť po světě. Poznala jsem nepoznané, viděla neviděné, slyšela neslyšené a po objevení neobjeveného jsem se rozhodla vrátit." Nyní je tedy zpět na hradě, aby něco z nově nabytých zkušeností předala čarodějné mládeži a pomáhala rozvíjet kouzelnický svět.
Je tedy nad slunce jasné, že na Judith Eleanor Pixie jsme v Havraspáru nanejvýš hrdí. A čest Rowenině odkazu dělá i po svém návratu. Hradní výuku obohatila o nový zajímavý předmět - Kouzelnickou frazeologii - a vzhledem ke své kreativní minulosti není divu, že jí bylo v novém školním roce nabídnuto i prestižní místo v porotě Sedmiboje. Přijala, a to je důvod, proč jsme se s Judith sešli také my z redakce Sedmibojařského zpravodaje, a porozprávěli s ní o sedmitvorných divech. Pojďte se s námi zaposlouchat.
***
Corvinus Declaratio: Na hrad ses navrátila po takřka šesti letech čarodějných cest, máš tedy určitý odstup. Jak vnímáš Sedmiboj jako klání, jak na tebe působí?
Judith: Sedmiboj je výborná hra pro studenty. Vzalo mi
dech, kolik práce si na tom organizátoři dali a kolik úsilí tomu věnovali všichni soutěžící. Je to velkolepá záležitost. *usměje se* Nikde ve světě jsem se s podobně zorganizovanou soutěží nesetkala. A rovněž mám pocit, že spolu se Sedmibojem se vyvinul i hrad. Ale to může být jen dojem vytvořený dlouhým odloučením. *mrkne*
*
Corvinus Declaratio: Takže pocity máš veskrze pozitivní? Ono se na hradě totiž dlouhodobě debatuje o tom, zda jsou mezikolejní turnaje vítaným zpestřením, či zda by nebylo lepší je zrušit, aby nevznikala horká krev a zbytečné skandály. Jak se k tomu stavíš ty?
Judith: Nemám pocit, že by koleje bojovaly mezi sebou. Spíše to na mě dělá dojem, že soutěží sami za sebe. Každý představuje skrze soutěže svoji osobnost, nikoli povahu koleje. Pravda, fanoušci jsou a vždycky budou stát za reprezentanty svých kolejí, ale podporu potřebuje každý soutěžící. A od koho jiného by ji měl mít než od svých spolužáků z koleje? *pousměje se* Myslím, že Sedmiboj naopak podporuje studentskou tvořivost a motivuje je ve studiu i práci.
*
"ČTYŘKA, KTEROU JSEM ZAŽILA JÁ, PODPOŘILA SPOLUPRÁCI A MĚLA POZITIVNÍ VLIV NA CELOU KOLEJ."
*
Corvinus Declaratio: To je fakt, Sedmiboj je v té individuálnosti specifický. Ale když trošku odbočíme, jak to například vnímáš u Bradavické čtyřky? Z té máš i zkušenost první ruky, jakožto reprezentantka Havraspáru jsi pro kolej se svým týmem ukořistila vítězství. Tam už je soutěžení kolektivnější a více odráží i kolej. Když v loňském ročníku po velkém zvratu zvítězil Havraspár, strhl se celohradní skandál, že soutěž byla zmanipulovaná, nedotažená nebo spiknutá proti Nebelvíru, a kopali všichni, kteří měli nohy, ne jen soutěžící. Otrávilo to pak pravděpodobně všechny zúčastněné krom těch, kteří se v podobných aktivitách vyžívají záměrně.
Judith: O tom skandálu B4 jsem neslyšela a bohužel o něm nic nevím. Nemyslím, že by B4 provokovala sama o sobě mezikolejní rozepře. Pravda, já zažila úplně první B4, tak se mohlo od té doby mnohé vyvinout a pozměnit. Ale naopak to podpořilo spolupráci a komunikaci v koleji, což mělo pozitivní vliv na celou kolej. A pokud nečekaný zvrat vyprovokoval spory mezi kolejemi, může to znamenat, že to kolej natolik stmelilo, že si chtěji pro své zástupce vybojovat prvenství. Bez souboje ale není ani vítězství. Bez soutěží není motivace se zlepšovat... Tak bych to viděla.
Tím neříkám, že podporuji souboje a soupeření mezi kolejemi. Jen myslím, že proto, aby se koleje stmelily všechny spolu, je vždycky zapotřebí jiný soupěř zvenku. Pokud by škola opět soupeřila s jinou školou (o něčem takovém jsem se doslechla, že už také proběhlo), tak by koleje stály jistě zase ruka v ruce. *usměje se*
*
"NIKDO MĚ NEVAROVAL, ŽE BUDU MUSET POROTCOVÁNÍ VĚNOVAT TOLIK ČASU."
*
Corvinus Declaratio: To jsou velmi moudrá slova. *spokojeně zapisuje* Vím, že jsi již přemýšlela nad plusy a mínusy letošního Sedmiboje - chtěla by ses o ně teď s námi podělit?
Judith: *přikývne* Na letošním Sedmiboji se mi líbila propracovat soutěží, po technické i kreativní stránce. Organizátoři si s tím dali opravdu hodně práce, obdivuji je za to. Také jsem byla nadšená z výtvorů soutěžících, které jsem měla to štěstí posuzovat. Abych byla upřímná, domnívám se, že kdybych nebyla porotce, tak bych je všechny nečetla. Člověk obvykle dělá jen to, co "musí", na to ostatní zbývá času jen pomálu.
A tím se dostávám k jedinému "mínusu", který jsem v tom shledávala já, jakožto porotce. A to je nesmírná časová náročnost práce, která de facto byla "dobrovolná". Ano, patřím k poctivým lidem, takže když někomu na něco kývnu a s něčím souhlasím, snažím se za každou cenu dodržet pravidla. Takže jsem velice poctivě a do detailů pročítala veškeré příspěvky, posuzovala je mezi sebou, poznamenávala si klady a zápory a opravdu rozvážně je hodnotila. Ale upřímně, nikdo mě nevaroval, že tomu budu muset obětovat tolik drahocenného času, který je pro mne velice vzácný... Útěchou mi byly úžasné výtvory studentů, soutěžících, jak už jsem zmínila. *usměje se* Časová náročnost porotcovské práce bohužel byla na úkor profesorské práce (a mudlovské také, což mě trápí asi nejvíc), takže nyní doháním, co se dá... A ano, porotcování takové úžasné, ale náročnost soutěže mě přivedla k myšlence, jestli bych se neměla zase odebrat na odpočinek, protože nerada zanedbávám jakékoli své povinnosti, což se dělo.
Na závěr ještě jednou musím vyjádřit obdiv všem organizátorům a soutěžícím... Je to neuvěřitelné, kolik energie a času tomu obětovali, jak prestižní a skvělá ta soutěž byla. Vážím si všech jedinců, kteří se aktivně zapojili. Stejně jako svých kolegů porotců. A budu držet palce na přípravu příštího Sedmiboje!
*
Corvinus Declaratio: Díky za shrnutí! K některým tématům se jistě ještě vrátíme. Pojďme ale nyní tam, kde to všechno začalo. Místo porotce je prestižní a náročná funkce. S jakými pocity jsi ji akceptovala, jak ses cítila před zahájením klání?
Judith: Ano, jistě je post porotce velmi prestižní. Ovšem to jsem zjistila až poté, kdy jsem absolvovala celé klání. Řeknu ti, dlouho jsem nebyla tak vyčerpaná jako po konci Sedmiboje. *pousměje se* Netušila jsem, do čeho jdu. S čím jsem to tou prostou odpovědí na sovu souhlasila. Neměla jsem žádné zkušenosti se Sedmibojem ani porotcováním. A v nejmenším bych nečekala, že u toho strávím tolik času.
*
"NEGATIVNÍ SUBJEKTIVNÍ DOJMY JSEM SI NECHÁVALA PRO SEBE, ABYCH NEDEMOTIVOVALA SOUTĚŽÍCÍ."
*
Corvinus Declaratio: Jak tvé hodnocení probíhalo, jaký byl postup?
Judith: Trochu jsem ho už naznačila. Četla a prohlížela jsem jeden příspěvek po druhém. Každý jsem pečlivě přečetla, zhodnotila podle zadání, psala si ke každému, co mě zaujalo, co nikoli, otázky, které vyvstaly, plusy a mínusy. Tak jsem prošla jeden po druhém. Poté jsem je ve svém poznámkovém notesu řadila, lepší před "horší" apod. Až mi z toho vzešel absolutní "vítěz" a "nejslabší" příspěvek.
Někdy to rozhodování, který je lepší, bylo opravdu těžké. V takovém případě jsem se nechala ovlivnit citem - pravidla vesměs dodržovali všichni, takže při nerozhodnosti jsem volila srdcem, co se mě více dotklo, co mě osobně ovlivnilo. Někdy jsem zoufale nechtěla dát nikomu nejméně hvězd, ale nešlo to jinak. A tak jsem poté rozdělila hvězdy podle svého žebříčku.
Po rozdělení hvězd jsem psala komentáře. Vesměs reagovaly na to, co jsem si k jednotlivých příspěvkům poznamenala. Někdy jsem toho nemohla příliš okomentovat, protože byl příspěvek třeba zcela podle pravidel, požadavků, teoreticky dokonalost sama, jen mi to z nějakého důvodu nevyhovovalo, ovšem takové subjektivní dojmy (ty negativní) jsem si raději nechávala pro sebe, abych soutěžící nedemotivovala. I tak byly všechny příspěvky skvělé, tolik práce, tolik úsilí museli všichni vynaložit. Naopak pozitivní dojmy jsem se nebála zdůraznit, i když dojmy řadím až na konec celkového hodnocení. *usměje se* Jednoduše řečeno, nebylo to hodnocení vůbec snadné.
*
Corvinus Declaratio: To je hodně komplexní a poctivý postup! K té dokonalosti samé se nemohu nezeptat na první úkol, v němž došlo k velkému rozkolu mezi hodnocením poroty. Zatímco tví tři kolegové hodnotili pana Kouheie hvězdnou dvanáctkou, ty ses rozhodla pro opačný extrém a dala mu hvězdu jednu. Byl toto ten případ, kdy ti vypracování zkrátka nesedlo? Co tu vedlo k tvému rozhodnutí, čím si to pan Kouhei u tebe pohřbil?
Judith: Abych řekla pravdu, vůbec netuším, povětšinou, kdo které vypracování vytvořil. Pokud jsem na některé byla hodně zvědavá, tak jsem si ho dodatečně vyhledala v archivu. Pro mě ale byl systém vyhledávání příspěvků ve tvořivé části docela komplikovaný, muset procházet archiv jednoho po druhém, abych se podívala, kdo co vytvořil... Takže mě mrzí, jestli jsem panu Kouheiovi uškodila. Nicméně jsem musela mít důvod, proč jsem ho nakonec zařadila tam, kam jsem ho zařadila. Hodnocení prvního úkolu bylo velmi náročné, ale vím, že jsem se zaměřovala na originalitu, ale také na praktičnost, jestli je taková slavnost uskutečnotelná, na přehlednost a jasnost návrhu pro porotu, která by případně pomohla takovou slavnost zorganizovat. Dále jsem posuzovala časové rozvržení a komunikaci s "porotou". Obrázky jsem považovala za příjemné zpestření, ale nikoli jako rozhodující. No... jak říkám, mrzí mě, jestli jsem panu Kouheiovi uškodila, ale rozhodnutí padlo takové. Nicméně, jestliže mu kolegové naopak udělili maximum hvězd, potom z toho vlastně vyšel pan Kouhei výborně. *zamrká*
*
"KDO BY CHTĚL HODNOTIT TAKOVOU SOUTĚŽ, KDYŽ VÍ, ŽE BUDE VIDĚT, KOLIK HVĚZD KOMU UDĚLIL?"
*
Při čekání na další rundu Sklepmistrova vyprošťováku jsme si s kolegyní chvíli povídaly o zveřejňování jednotlivých vypracování a dostaly se k Síni čísel. Judith se při zmínce o Síni čísel chudák celá zakuckala likérem a zhrozila se, že tento sál v Aréně Sedmiboje po skončení klání zatím minula a že její detailní hodnocení nyní visí na odiv celému hradu.
"To je hrozně stresující záležitost, rozhodovat, komu udělit více a komu méně - komu nejvíce a komu nejméně. Stresující pro mě obzvláště, protože strašně nerada někomu škodím. Teď se cítím... hloupě," říká Judith nešťastně.
"To bych viděla jako další mínus... Kdo by chtěl hodnotit takovou soutěž, když ví, že bude vidět, kolik hvězd komu udělil, a že se může právě stát případ, že on někomu udělí nejméně, zatímco ostatní nejvíce? Ne, to myslím, že není právě správný postup, uvádět, kdo kolik hvězd udělil, ani po skončení turnaje...," pokračuje rozladěně.
To je dle Judithiných slov zapřičiněno tím, že každý porotce hodnotí sám za sebe, takže nevidí, jak hodnotí soutěžícího kolegové - což je samozřejmě správně. Nicméně to znamená, že může nastat situace, která se letos přihodila u pana Kouheie v první úloze. "Teď mohu říct, když to cítím na vlastní kůži, že to není ani trochu příjemné. Hmm, myslím, že se příště takového porotcování i ráda vzdám," říká Judith a dodává: "Vždycky, když jsem někomu udělovala málo hvězd, tak jsem doufala, že kolegové porotci mu naopak dají více, aby se nestalo, že někdo bude mít ode všech nejméně... To bych nepřála nikomu. Za tu všechnu píli a snahu."
Právě píle, kterou soutěžící musí do Sedmiboje vynaložit, si Judith mimořádně váží a domnívá se, že náročnosti turnaje by prospělo, kdyby byl rozsah vypracování více omezen. "Vzhledem k tomu, že ta kreativní část byla jen doplňující k praktické části, tak by to snad i bylo vítané, poněkud více to omezit. Poté bych měla jako porotce i šanci přečíst příspěvky i vícekrát. Takto jsem je mohla číst vícekrát jen v případě, že jsem se opravdu nemohla rozhodnout. Vedle školních povinností (výuka, hodnocení úkolů apod.) to už ale časově nebylo možné stihnout číst vícekrát."
Zabředly jsme tím do diskuze o kreativní volnosti v turnajích obecně. Podle Judith vyvstává otázka, jestli by nebylo lepší ponechat kreativní tvořivost pouze do Bradavické čtyřky a Sedmiboj od kreativní části zcela osvobodit.
Larrie: Tohle je ale takové relativní - teď chystáme poslední vydání Sedmibojařského zpravodaje a řada soutěžících třeba zase lituje, že ty úkoly byly tak okleštěné, že by je raději volnější. Jenže v Sedmiboji to tak už je nějakou dobu nastavené, že jsou až přehnaně nastavené parametry. Mně osobně to moc nesedí, ale škola po tom volala - tou soutěží tvůrčího rozletu je právě B4, a proto kolem ní vznikají problémy.
Judith: Ano, tomu naprosto rozumím... Pokud je volný rozlet, jen těžko se to posuzuje. Kreativní výtvory je těžké posuzovat, pokud se od sebe příliš liší a nejsou svázány pravidly.
Larrie: Právě právě... Takže u Sedmiboje se zadaly v úkolech jasné mantinely "máš X palců a předveď, co umíš", což je taky velké umění, o tom žádná. Já osobně si však pojím pravou kreativitu s volností, neuniformitou.
Judith: Ano, ke kreativitě patří volnost, ale kdo by to pak hodnotil? Mně je jasné, že by soutěžící byli schopni předvést o mnoho víc, cítila jsem to při čtení některých povídek, viděla jsem to na kresbách... Ale to je reálné při hodnocení čtyř výtvorů kolejí, nikoli dvanácti soutěžících... *pousměje se*
A mohly jsme ještě dlouho pokračovat o tom, že pravá tvůrčí klání by neměla být hodnocena kvantitativně, ale kvalitativně, jenže že bez motivace v rivalitě by se do takových turnajů nikdo nehnal. Klábosení jsme tedy uzavřely s tím, že nastálou situaci stejně my dvě nevyřešíme a uvidíme, co přinesou léta budoucí. Přesunuly jsme se ovšem k dalším ožehavým aspektům porotcovské práce.
*
"PRÁVĚ SNAHA NEUŠKODIT HAVRASPÁRU MĚ NUTILA K TAK PEČLIVÉMU HODNOCENÍ."
*
Corvinus Declaratio: Jakožto porotkyně jsi samozřejmě musela zachovávat nestrannost. Jakožto přihlížející jsi však mohla sledovat soutěžící z tribuny - měla jsi mezi Sedmibojaři nějaké favority, někoho, komu jsi držela palce?
Judith: Byla jsem nestranná v tom, že jsem netušila, koho
příspěvek hodnotím. Logicky jsem ale fandila Havraspáru. To snad ani není možné, abych nefandila koleji, která mě odkojila? *usměje se* Nevím, jestli bych dokázala být nestranná, kdybych věděla, kdo který příspěvek vytvořil. Naopak, právě snaha neuškodit Havraspáru mě nutila k tak pečlivému a důslednému hodnocení, pokud ne přímo moje poctivost a pečlivost. *směje se*
Hodně mě mrzelo, když vypadla slečna Pepper. Bylo mi jasné, že Havraspár už nemá šanci vyhrát. Ale jsem hrdá na slečnu Leevian i na pana Merryweathera, že to nevzdali a nadále patřili k nejlépe oceňovaným tvůrcům. *usmívá se* Tomu se říkám vnitřně motivovaný soutěžící.
*
Corvinus Declaratio: Co říkáš na praktické úkoly? Vyzkoušela sis čtyři úkoly ze sedmi, tři jsi dokončila a čtvrtý zůstal otevřený. Jaké to pro tebe v Aréně bylo?
Judith: Tak, vlastně jsem nejdřív ani nevěděla, že si je mohu sama vyzkoušet. Poté jsem měla strach vstoupit do Arény, protože jsem netušila, co mě tam čeká. A když už jsem to vyzkoušela, tak jsem byla nadšená. Jen ten poslední úkol jsem vůbec dokončit nemohla... z technických důvodů... nějak mě to nemělo rádo a vždy mě to vypálilo k jezeru... Na praktických úkolech bylo právě vidět, kolik práce to organizátory muselo stát. *usměje se*
*
"JAKO SOUTĚŽÍCÍ BYCH SE DO SEDMIBOJE NEHLÁSILA."
*
Corvinus Declaratio: Když si odmyslíme případná časová či mudlovská omezení - zkusila by sis roli účastnice, kdyby se ti naskytla příležitost, a otestovala své všestranné schopnosti?
Judith: Kdybych nevěděla, do čeho jdu, pak ano... ale teď už vím, že ne. Před pár lety, v době studentských let, bych se ráda zúčastnila všeho, co by se vyskytlo. Dnes mám ale takových "tvořivých" prací až až i v mudlovském životě. Takže - ne, myslím, že bych se jako účastnice nehlásila. Každý musí vědět, kde má své meze. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Působení po svém návratu jsi otevřela letos velkolepě - vrátila ses k profesorské činnosti a obohatila hradní výuku o originální a úspěšný předmět a byla jsi čestnou členkou prestižní poroty Sedmiboje. Jaké jsou nyní tvé další plány na hradě, co tě čeká v nadcházejících měsících?
Judith: Ehm, jak už jsem zmínila, tak mě porotcování Sedmiboje přivedlo na myšlenku, jestli by nebylo vhodnější se zase odebrat na odpočinek. Myslím, že by člověk měl vždy vědět, kde končí jeho možnosti a čemu dávat přednost... Nadále mám ale v úmyslu se věnovat vyučování, to tedy rozhodně... Také mám v úmyslu podniknout výzkum mezi mudly a zaměřit se na mudlovské způsoby vyučování. Snad se mi výzkum podaří skloubit s výukou na Hogu. *usměje se* Také zvažuji nový předmět, ale obávám se, že ještě nikoli v následujícím školním roce.
***
Judith děkujeme za vyčerpávající večer, který s námi strávila. Opět předvedla, kolik úsilí vkládá do všeho, k čemu se zaváže. Přejeme jí proto, aby brzy načerpala síly, které jí Sedmiboj vzal, a nadále na hradě nacházela nabíjející kouzlo, pro které stojí za to překračovat pravidelně brány Hogwarts.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Larrie LarstonováVydáno:
