Monny Whitecrow: „Budu hlídat manžela.“

Kdo by ji neznal. Monny Whitecrow, za svobodna Monny von Schatz. Na čas se nám ztratila ve zmrzlé zemi a místo ní se tu objevila její dcera Mamona von Schatzcrow. Přes půl roku okupovala havraspárskou kolej, až nakonec vystřídala maminku v kostce ledu. Jaké jsou plány skvělé Monny? Jaké bylo přivítání s manželem a jak to celé vnímá samotný choť Matthew Whitecrow? To vše a ještě víc se dozvíte, když se ponoříte do tohoto článku.

Je to již měsíc, co se znovu nadechla čerstvého hradního vzduchu plného virů z epidemie bradavic. Naštěstí společně se svou věrnou spolubojovnicí – zdravotní rouškou - viru statečně odolávají.
Mnoho z nás zná tuto ženu, jenž je mnohdy opěvována jako nejkrásnější, v roli svérázné hlavní lesnice, která se s nikým nepáře. Zastávala také funkci pomocné knihovnice a správkyně Žluté tlapy. Momentálně je na volné noze a snaží se vybalancovat svůj osobní život, především však podniká různé výpravy za získáním obraceče času – prozatím bez valného úspěchu. Ovšem něco nám říká, že tato dáma nemůže zůstat bez zaměstnání… Dočkáme se někdy v budoucnu něčeho, co si do svého opatrovnictví převezme tato šarmantní duše pocházející z mo(u)dré koleje? Uvidíme!

Co ale víme už teď je, že Monny, ač velmi vytížená, si našla při stoupání do svých komnat čas na to, aby mi zodpověděla pár otázek. Bohužel byla skoro na vrcholku schodů, tudíž mi nezbývalo mnoho času na položení všech otázek, musela jsem se tedy spokojit s tím, co jsem na ni stačila vychrlit na úseku 27. schod - chodba - ložnice.

Corvinus Declaratio: Zdravíčko, Monny! *chytne ji za rameno, aby zpomalila její stoupání a získala tak více času* Můžeš na chviličku? Vidím, že jsi v jednom kole, takže nebudu dlouho zdržovat, jen by mě a čtenáře zajímaly okolnosti tvého návratu ze zmrzlé říše. Proč ses navrátila, máš nějaké plány?

Monny Whitecrow: Ahoj! *usměje se* Konečně je mi taky po dlouhé době teplo. Konkrétní plány? Samozřejmě hlídat manžela, protože to je přece hlavní cíl každé dobré manželky. *zazubí se a ztlumí hlas do šepotu* No a hned další plán je vymyslet, jak odstranit z cesty současné průvodkyně, abych mohla nastoupit na jejich místo a znovu dělat jedinou práci, co mě baví… Předhazovat mladé kouzelníky nebezpečí ukrývající se mezi stromy. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak já budu držet pěsti, aby ses na své milované místo probojovala! *mrkne a pak povytáhne obočí a zamrká* Jaké bylo shledání s milujícím mužem?

Monny Whitecrow: No co ti mám povídat… Nejdřív mě rozehřál, že prý jsem z toho ledu moc chladná… A to ho unavilo, takže pak usnul. Manželství je krásné. *pokrčí rameny*

*

Corvinus Declaratio: Prý krásné… Co s chlapem, co hned usne? *zamumlá, ale tváří se spokojeně* Hradem se nese zvěst, že vaše dcera Mamona byla pěkné kvítko, že z ní tvůj manžel vyrostl o 3 centimetry… Do šířky. Je to pravda?

Monny Whitecrow: Čím větší, tím větší je jeho lokální přitažlivost. Navíc myslím, že nabral na těch správných místech. *zadívá se do taháku, jestli řekla všechno tak, jak měla* Ale jen tak mezi námi, ne náhodou jsem zařídila, aby přistavěl v domě další patro. Ty schody by měly zabrat.

*

Corvinus Declaratio: Schody jsou účinné, pravda. Jen pozor na nějaké kouzelné zlepšováky! *varuje před kouzelnými výtahy a podobně* Co jsem tak koukala, tak tě dcera vystřídala v napodobování kostky ledu. Chodíte s mužem někdy mávat dceři ke dveřím Mrazákolandu? Nebo jak na ni vzpomínáte… Či nevzpomínáte?

Monny Whitecrow: Vysekali jsme jí v ledu díru, kam si dáváme chladit piv... Ehm... Nápoje. Je to velmi praktické. Navíc je takhle zmražená roztomilejší, než kdy dřív. Asi ji tak necháme navěky. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Jen abyste se nedivili, slečna Mamona je nevyzpytatelná! *zasměje se a s hrůzou zjistí, že Monny má své komnaty na dohled a že z ní už nic nedostane* Děkuji moc, nechť tvé kroky vedou správným směrem… Ložnice jsou támhle. *mrkne a mává za Monny*

Monny Whitecrow: Díky! *posbírá manželův cvičící úbor a odkráčí*

**

A jelikož jsem se svým úlovkem byla spokojená jen na půl, rozhodla jsem se jednat. Schody jsem vzala po dvou, div jsem se na tom posledním nezmrzačila… No co, neměl žádný do páru! Vydala jsem se směr ošetřovna a doufala, že budu mít štěstí. Měla jsem! Lidí tam bylo požehnaně, ale já hledala jednoho jediného! Matthewa Whitecrowa. Ten zrovna vysvětloval, že odjíždí na týdenní kongres do Helsinek a nemocní na něj házeli uhrančivě pohledy. A tak jsem ho na chvíli zachránila a odvlekla do… No radši nebudu říkat kam, ještě bych dostala od manželky vyhubováno!

Corvinus Declaratio: Vrátila se ti žena a odešla dcera. Jak s touto změnou nakládáš? Zaznamenal jsi vůbec nějakou změnu? Například v trezoru?

Matthew Whitecrow: Hladina financí v trezoru se poměrně dobře ustálila, to je pravda. Na druhou stranu mi asi bude chybět otcovská role, na kterou jsem si docela navykl.

*

Corvinus Declaratio: *přikývne a pomyslí si něco o tom, že dítě nemusí být jen jedno* Tvá koule mě fascinuje, ale zajímalo by mě, jestli ji budeš muset nosit už napořád? A jsou chvíle, kdy ji sundáváš, třeba tajně?

Matthew Whitecrow: Kouli nosím u většiny příležitostí, snad s výjimkou plavání… Tam mi manželka po pár pokusech a čtyřminutovém umělém dýchání povolila ji sundávat.

*

Corvinus Declaratio: No teda, ta je ale srdečná… *zamumlá si, a když spatří, jak se pacienti dostávají do jejich úkrytu a chtějí další informace o své léčbě, chtě nechtě položí alespoň jednu otázku, odstrkujíc ty nekňuby kazící její interwiev* Matte, ještě mi věnuj pozornost! Mám tu jednu trochu dotěrnou otázku, bez které se prostě nevzdálím!  Co je lepší, mít tu ženu nebo dceru?

Matthew Whitecrow: Myslím, že se to nedá  stoprocentně rozhodnout. Každá má své pro a proti. Samozřejmě žena má pouze svá pro. *zamrká na manželku* Proti mívám někdy já, když mě zrovna neslyší. Jistě chápeš, co tím chci říct. *směje se* Ale jsem rád, že se mi po delší době Monny vrátila. Není snadné odolávat náletům láskou pomatených studentek o samotě. Ona naproti tomu má docela účinné techniky, jak mě jich zbavovat. *vyplázne jazyk*

***

Poté už jsme náporu nakažených neodolali a Matt byl opět vtažen mezi nemocné a zasypáván jejich otázkami. A tak jsem si zalezla do své postele, kde jsem se snažila zesumírovat nějaký opravdu vážný článek o Monny, ale po marné snaze trvající asi 30 vteřin jsem prostě usnula. Monny, vážnost si necháme na příště…

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář