Zbrusu nová ošetřovna

Před několika týdny se poprvé na hradě objevily osoby s nehezkou bradavicí na nose. V té době ještě nikdo netušil, že jen o několik dní později se bude muset celý hrad bát o svůj vzhled, protože se z toho vyklube zákeřná epidemie, před kterou se někteří neochrání ani zdravotnickou rouškou. V tuto chvíli je již znám lék a ošetřovna se pomalu vylidňuje, ačkoliv si i nadále spousta obyvatel hradu dopřává péči zdravotníka a domácích skřítků a k odchodu se nemá. Doufejme, že se brzy bradavic zbaví všichni a my budeme moci odložit roušky a usmívat se na svět.

Začátkem prázdnin prošla ošetřovna rekonstrukcí a nové vybavení nahradilo to staré. Prostory pro nemocné rázem prokoukly a staly se útulnějšími, což pacienti jistě ocení. Barevná povlečení dle příslušnosti obyvatel hradu září na dálku a zdi zdobí nové obrazy. Je tedy na pohled jasné, že si někdo dal opravdu záležet, aby se nemocní cítili pohodlněji a tolik se nenudili.

Na začátku prázdnin jistě nikdo netušil, že zhruba za dva měsíce bude ošetřovna praskat ve švech a bude testována její kapacita, která se dle všeho ukázala jako nedostačující, když někteří pacienti museli spát na zemi, nebo okupovali lůžko někomu jinému. Nikdo nečekal, že začátkem školního roku ohrozí epidemie téměř sta obyvatel hradu, kteří budou umístěni do karantény. Do budoucna by bylo vhodné přemýšlet o zvětšení prostor, aby si nové pohodlné postele mohli užít dosyta všichni a nikdo o ten zážitek nebyl ochuzen. Muselo zabrat spoustu času vybírání správného vybavení, aby vyhovovalo opravdu všem a zajistilo tak určitý komfort každému z obyvatel hradu.

*

Nejhorší zjištění pro všechny jistě bylo, když i pan Matthew skončil na lůžku, tudíž byl jediný zdravotník na hradě také nakažen. Skřítci se nestíhali otáčet a plnit přání všech nemocných. Jeden chtěl to, druhý ono a samozřejmě se všichni nejapně přeřvávali. Za sebe mohu říct, že to byla opravdu velká zkušenost, kterou snad znovu nezažiji. Bylo opravdu hrozné se soustředit na psaní úkolů, když kolem vás každý kýchal, sténal, smrkal, popotahoval, kuckal, škytal, chroupal a vrcholem bylo samozřejmě časté počůrávání. Je překvapující, jak bradavice dokáže "položit" nejednoho člověka, že se přestane úplně ovládat a nechá o sebe pečovat jako malé děcko a jako by mu šlo vážně o život. Ošetřovna tedy v jednu chvíli byla plná simulantů, kterým nebylo prosti srsti zajistit si pozornost jakýmkoliv způsobem.

Po týdnu na ošetřovně se spousty z nás začala zmocňovat ponorková nemoc. Naštěstí se začalo svítat na lepší časy, když pan Matthew přijel z kongresu a získal recept na lék, jenž nás bradavice zbaví. Není divu, že hned, jakmile někdo vlastnil potřebné ingredience, umíchal lektvar, vypil ho, nasadil roušku a vzal z ošetřovny nohy na ramena. Jistě nejsem jediná, která se nakaženým bude vyhýbat obloukem, jelikož opětovné chycení bradavice není vyloučeno.

Naposledy jsem se vydala na průzkum a obeslala pár osob, které se ze svého nakažení již vyléčili, nebo stále leží na ošetřovně a se zákeřnou bradavicí stále bojují. Lektvar není zadarmo, je začátek školního roku a finance v těchto těžkých časech chybí. Snad se však brzy všichni nemocní zotaví a my se již nebudeme muset bát nákazy a s vědomím, že je bradavicím konec, budeme moci sundat roušky a konečně nám bude zase dostatečně rozumět.

**

Corvinus Declaratio: Jak se nakaženým spalo/spí v nových postelích? Jak hodnotí nové vybavení ošetřovny? Leželo/leží se jim pohodlně nebo mají nějaké připomínky či výtky? Jsou matrace dostatečně pohodlné, polštáře naducané a neleze z přikrývek peří? Jak hodnotí spánek mezi stem lidí? Jsou spokojeni se zdravotnickou péčí?

Lilien Emity Meissed: Inu, postele jsou nové, to máte pravdu. *zasměje se* Neříkám, že je to nějaký extra komfort, to rozhodně ne, ale ležet se v tom dalo. Já osobně dávám přednost měkčím matracím, ale chápu, že se tam pokoušejí o nějaké ortopedické tvary. *zakoulí očima* Polštáře a peřiny byly v pořádku, opět žádné královské lože, ale hřálo to a kamení to naštěstí taky nevidělo. Peří jsem viděla jen z peřiny jakéhosi studenta, ale ten s ní dělal všemožné skopičiny. *zasměje se při té vzpomínce*

Co se týká spaní na ošetřovně, která praskala ve švech, tak to mi popravdě absolutně nevyhovovalo. Musela jsem si vyčarovat k posteli nebesa se závěsy a použít odhlučňovací kouzlo, pokud jsem chtěla v klidu usnout. Toto by mělo být ještě dořešeno. *usměje se* Co se týká péče, myslím, že se Matt opravdu snažil, ale na druhou stranu tu byl jeden jediný lékouzelník na nespočet nakažených. Divím se, že do těch Helsinek neodjel už dřív. *zasměje se*

*

Andrew Uroboros: Hmmm... Jednak ti teda musím otevřeně říct, že ptát se chudáka maroda, jak se mu marodí, je netaktní. Minimálně! Ale teď k tomu marodění.

Vysoce cením estetickou stránku naší nové ošetřovny. A především její elasticitu, díky které je schopna pojmout hromadu nemocných.

I barevné odlišení povlečení je nápadité. Mrzimorská žluč... Tedy žluť, je nadmíru povedená. I když přiznávám, že jsem chvílemi závistivě pokukoval po fialové posteli. Zdálo se mi totiž, že fialové jsou o hodný kus větší a já bych býval větší postel bral. Měl jsem totiž u sebe většinu času naši Vendy, na kterou žádná postel nezbyla, a tak musela nocovat se mnou. Ale po celý čas jsme byli vzorně vzorní a šli ostatním příkladem. Dělili jsme si, krom postele, napůl úplně všechno. No... Teda skoro všechno.
Taky za mnou chodila Albínka. Ležela sice hned vedle našeho sira kolejního, ale on prý pořád chrápal a skřípal zubama, tak si vzala deku a přestěhovala se ke mně. Ve třech v jedné posteli, to už byl vážně masakr!

Co mi ale vadilo a to v míře víc než velké, že na mne každou chvíli někdo prskl, smrkl nebo zachrochtal. Taky noci vypadaly jako v klubu divočáků. Celá ta hromada srá... Spáčů pořád jen chrápala a chrochtala a o počůrávání se snad ani nebudu zmiňovat! Skřítci prostě nestíhali!
Jednou jsem musel dokonce převlékat našeho pana kolejního! Tedy Buráček. Já jí jen asistoval a to ještě poslepu.

Co se lékařské péče týká, nedá se hodnotit ani pozitivně, ani negativně, protože pan Matt ležel mezi námi, skřítci ho přebalovali a co jsem si stačil všimnout, taky v noci pěkně chrápal. Nicméně musím uznat, že navzdory všem komplikacím, virulentnosti a bradavicím, nelenil a vydal se na konzilium, aby Hog zachránil. Tedy mu patří náš dík... A já už musím jít, protože moje bradavice je unavená a chce spát.

*

Hekatea Centaurix: Mně se na ošetřovně líbilo ohromně!

Nebýt té bradavice, užívala bych si to nejspíš ještě víc – od návrhu polštářové bitky všechny "bradavice" proti jedinkému... Tuším že "mravenčímu moru"... Až po informační smršť. *rozzářeně vzpomíná*

Pan Matt byl naprosto úžasný, navzdory tomu, že sám bradavici měl. Moje postýlka byla snad ještě o fous měkčí, než slibovala od pohledu – a vedle postelí opatřených neviditelným kouzlem, aby pacienti měli své soukromí i na přeplněné ošetřovně, se objevilo i několik takových, které pojali i víc než jednoho ležícího.

... A zcela sebestředně jsem si užívala i nově vyvěšených obrázků. *mrkne*

*

Draggita Lea Ostrodrápková: V prvé řadě musím říct, že nemocniční pudink je fakt hnus! Pochopila bych, že někdo, komu se přemístil žaludek někam do neznáma při neopatrných pokusech s kouzly, podají právě toto. Pokud ale máte na nose nechutnou bradavici a ještě ke všemu jíte cosi bez chuti a specifickým zápachem, to by se dalo klidně označit za týrání.

Nové vybavení je velice pohodlné a značně zpříjemňuje pobyt na ošetřovně. Velice vítám povlečení v kolejních barvách a do budoucna navrhuji jako vylepšení i zavedení kolejních plyšáků. My žlutí jsme přeci jen přítulnější.

Spaní s ostatními bylo poklidné. Občas se někdo rozhodl chroupat uprostřed noci suchary, ale to se dá přežít. Bohužel bylo trochu nemilé, když jsem viděla ty chudáky, na které se nedostalo lůžko a tísnili se na rohožce u dveří. Zanechalo to ve mně hlubokou jizvu.

*usměje se* Nová ošetřovna nabízí svým obyvatelům nevídaný komfort. Rozhodla jsem se proto na ní setrvat a užít si zaslouženého odpočinku od prváků, kteří zjevně nikdy neviděli draka a neustále chtějí vozit na ocásku. Nejspíš nechápou, že nefunguje jako plašič dlouhé chvíle. Kde jen dnešní rodiče dělají chybu. *je zadumaně mimo*

*

Caitlin Galbraith: Nové postele jsou skvělé, hlavně to ladící povlečení, díky kterému je teď ošetřovna plná barev a vypadá tak mnohem útulněji! *usměje se* No, společnost sta lidí... Neberte si to špatně, ale je pravda, že veškeré to kašlání, posmrkávání, převalování se, skučení a vydávání dalších, ehm, radši nespecifikovaných zvuků, přece jen bylo trochu otravné, takže jsem ráda, že už jsem se bradavice zbavila (a doufám, že nadobro), a mohla se zas vrátit do své vlastní ložnice. *vyplázne jazyk*

Na zdravotní péči si nemohu stěžovat; sice chvíli trvalo, než se nám lék na bradavice objevil, ale myslím, že to bylo celkem pochopitelné a popravdě - opečovávat mezi tím přes stovku lidí přece jen nějaký čas zabere. Doufám, že i ostatní již nad bradavicemi brzy zvítězí a necháme tak tuto nepříjemnou záležitost za sebou. *usměje se*

***

Na závěr nezbývá než všem, kteří setrvávají na ošetřovně popřát brzké uzdravení a získání financí na Biddiho lomcovák a ostatním, co nemají na nose ošklivou bradavici, ať si drží roušky pevně u úst, aby se nákaze vyvarovali. A samozřejmě panu zdravotníkovi pevné nervy při své práci.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář