Ďábel je lakomec
Polorozpadlá barabizna kousek od hlavní cesty v Prasinkách od nepaměti (či spíše od paměti všech hradních mumií) láká studenty i fialky. Kdo ví, čím to je. Zda nám škola připadá tak nudná, že máme potřebu lézt někam, kde bychom mohli snadno zahynout (třebaže dle oficiálních zpráv se to ještě nikomu nepodařilo), či je touha po sladkostech a jiných pokladech silnější než strach.
*
Většina nováčků se v jámě usadí v momentě, kdy zjistí, že i toto je místo, kde může získat nějakého toho magíka. A věřte, že pro nováčky je magík obestřen tajemstvím - jedná se o neuvěřitelně silné lákadlo, které ho přivádí k věcem, co by jindy jen tak přešel. (Mučení svého těla na Letové ploše patří k nejčastějším případům.) Protože je za to magík, člověku se nejprve zdá, že nasbírat sto fazolek přeci nemůže být takový problém. Odhodlaně (až to zavání Nebelvírem) se vydá do Prasinek, dle mapy najde jámu, prožije si menší infarkt, když potká babiznu, jež ho nechá napospas zákeřnému osidlu.
Pak dojde na věc nejhorší – Ďábel položí svou otázku, na pohled třeba i jednoduchou, ale záhy se vyjeví, že se občas jedná o věc natolik obtížnou, že i nejlepší z nejlepších spadnou do chřtánu osidla, vydaní napospas této zákeřné rostlině. A přeci se člověk zvedne, vyšplhá zpět a jde hádat dál. Proč? Odmyslíme-li si základní touhu po magíkovi, stále je tu ta odměna. Všichni vám napovídají, kolik toho tam můžete získat – Bertíkovy fazolky, peníze, šémy, bylinky, šťávy z plodu ďáblova osidla, bomby hnojůvky a dokonce i čokoládové žabky! Kdo by kvůli tomu nedal v sázku svůj studentský život, který se stejně pohybuje neustále na pomezí života a smrti – tedy, omlouvám se, přesněji na pomezí klidné části termínu a bouřlivé termínové neděle.
Má to ale několik háčků. Když vám Ďábel řekne, že se na vás skutečně štěstí usmálo a vy jste nalezli tajný poklad schovaný hluboko pod kořeny osidla, zaprášený a polámaný, pomyslíte okamžitě na pirátskou truhlici plnou úžasných pokladů. Po prvním úspěchu vám ale iluze zmizí rychleji, než byste řekli: „Ďábel.“
Třebaže se vám usilovně snaží namluvit, že těch fazolek je skutečně několik, ve skutečnosti je povětšinou jen jedna jediná. Ano, hádáte dlouhé minuty, spadnete do ohavné výhně pekla, a pak z toho máte jednu fazolku, občas k tomu i obdržíte podezření, že ji někdo před vámi již ochutnal…
*
Další kategorií jsou pak peníze – stačí pomyšlení na vaše studentské výdaje, uniformu, zápisné, semináře, novou kolekci na Příčné, všemožné půjčky a člověku se z toho okamžitě zatočí hlava. Když tedy přijdete do jámy, čekáte, že tam objevíte nějaký srpec, pod tím ohavným kořenem v rohu chýše i zaprášený galeon… A ono zase nic. Ďábel se zasměje, hodí vám několik svrčků jak žebrákovi v Obrtlé ulici a na vaše potřebné vzdělání ani nepomyslí. Prý: „Váš boj!“ Pche.
O tom zbytku, co se tam údajně dá získat, je škoda mluvit. Šém a šťávu z plodu ďáblova osidla lze skutečně získat – třebaže pokud je zrovna potřebujete, ďábel vám ji se smíchem přenechá až v momentě, kdy ji ukořistíte u Chytráka. Bomby hnojůvky jsou už téměř zapsané na seznamu ohroženého sortimentu hradních zdí. Žabky se podle vyprávění mých starších studentů odstěhovaly z jámy již před lety (či – podle druhé teorie – padly za oběť Ďáblově večeři) a bylinky je výhodnější odkoupit z kolejního kumbálu, jestliže je potřebujete do lektvaru či na uzdravení se – nebo byste úkol madam odevzdaly téměř až v dalším školním roce a nemocní byste byli možná až do zkoušek OVCE.
Ne že by to znamenalo, že se tam tedy nevyskytují vůbec. Jen je samozřejmé, že pokud danou věc potřebujete či po ní šíleně toužíte, Ďábel vám ji prostě nedá. Spíš se na vás zašklebí a jako hodný starý pán vám nabídne špinavou fazolku, až budete mít sto chutí ho praštit učebnicí Dějin čar a kouzel a zavolat na něj bystrozory.
*
Zároveň také existuje několik účinných rad, jak z něj toho dostat o něco více. Za prvé ho navštěvujte v hojnějším počtu. Bylo (zatím nevědecky) dokázáno, že pokud hádá více kouzelníků, nestíhá sledovat, kolik by toho měl komu vydat, je zmatený, třese se, osidlo se chvěje a vám se v kapse objeví více pokladů. Samozřejmě je v tomto případě dobrá i obrněnost vůči psychickému vydírání, ve kterém je Ďábel také přeborník a v těchto situacích ho často aplikuje.
Za druhé, nechoďte do jámy s myšlenkou: „Já ho pokořím a odnesu si celý srpec, padesát fazolek, bistortu, žabku…“ Jděte tam třeba kvůli soutěži – v nedávné době se objevily hned dvě soutěže spojené s Ďáblovou jámou. Pravda, pak se budete vztekat, že vám nepadá žádné slovo začínající na R a Z a všechna ostatní slova se jen opakují, ale ve výsledku zjistíte, že jste na vašem lovu fazolek byli úspěšnější než jindy.
Za třetí, smiřte se s tím, že Ďábel je lakomec. Tak to bylo, tak to je a tak to bude, protože nemůžeme čekat, že ho někdo pošle do nějakého nápravného ústavu, kde z něj udělají hodného Ďáblíčka, co se na vás bude usmívat, vodit vás za ručičku, dávat nápovědy a osidlo vymění za pomněnky. Smiřte se s tím, že vás někdy shodí, i když nic neřeknete, jen tak cvičně, ať se proletíte. Smiřte se i s tím, že vás bude ignorovat, když se vám po neuvěřitelně dlouhé době podaří složit slovo, se kterým jste vždy předtím měli problém.
***
Děkujte tedy Merlinovi za ty podivné blázny, u kterých máte někdy pocit, že své studium tráví snad jen v jámě či u Chytráka. Tam vám totiž podle klasického kurzu prodají desítky více či méně chutných fazolek.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Mariella de NebeVydáno: 6/2014
