Sedmero vypravuje

Nachystejte si talířek plný sušenek a hrníček krásně vonící čokolády, posaďte se a přečtěte si příběh, který se havranímu Sedmeru údajně skutečně stal!

Po večerech si v kolejní místnosti vyprávíme nejrůznější příběhy, jak skutečné, tak smyšlené. Není žádným tajemstvím, že s námi žijí i samotní patroni Havraspáru – Hraban, Vran, Ouzel, Staroušek, Hremm, Corvus a Woron. Těchto sedm statečných havranů se k nám v takových chvílích vždycky rádo přidá.

Jednoho večera vzpomínali na oslavu, která se konala kdysi dávno. Mě tento příběh zaujal, a tak jsem rozhodla, že vám ho se vší ctí, skromností a pokorou převyprávím.

*

Za sedmero zahradami a sedmero hřbitovy tyčí se honosný zámek samotné Roweny z Havraspáru. Žijí v něm nejen klenoty modré koleje, ale také Sedmero havranů, ochránců všech havraspárkých duší. Jednoho dne, kdy se všichni kouzelní tvorové připravovali na oslavu svátku zesnulých, se Sedmero rozhodlo navštívit modrou kolejní místnost, pozdravit staré známé a lépe poznat nové tváře. Strávili tam celý den, klábosili, spořádali hromadu sušenek a vypili hektolitry horké čokolády. Na večer se pak vydali domů.

Každý havran dělal před spaním něco jiného. Corvus si sundaval červené čočky, Ouzel přemýšlel, jestli mu to s Madidess někdy vyjde, Vran uvažoval nad tím, zda je středem Vesmíru, Woron se rozhodoval, zda pozve vránu na schůzku, Hremm a Hraban ihned usnuli a Staroušek se svou údajnou roztroušenou sklerózou hledal brýle, aby si mohl číst. Tu vyrušil náhle všechny Staroušek výkřikem: „Pojďte sem!“. Při hledání brýlí narazil totiž na něco úplně jiného.

Všech sedm havranů se sešlo kolem tajuplné kuličky. Odvážný Woron se rozhodl neznámý předmět prozkoumat. Hned jak ho vzal do křídel, poznal, že se jedná o obyčejné semínko. Havrani neváhali ani minutu a letěli plni zvědavosti semínko zasít. Poté konečně všichni ulehli a plni očekávání v okamžení vyčerpáním usnuli.

Semínku se v zahradě jako zázrakem dařilo a rostlo a rostlo do obrovských rozměrů. Ráno si Sedmero na semínko vůbec nevzpomnělo a pustilo se do příprav velkolepého večírku, na který samozřejmě pozvali i havraspárské studenty.
Postarali se o hrůzostrašnou výzdobu a ještě hůře vypadající jídlo a pití. Sami se navlékli do strašidelných a nevkusně vypadajících oblečků a těšili se, jaký bude mít tato sláva úspěch. Tu si najednou Staroušek přes svou sklerózu vzpomněl na semínko, které včera v noci zaseli. Vydali se tedy všichni obhlédnout, zda se mu v půdě daří.

Když spatřili to enormní klubající se něco v zemi, leknutím jim málem opadalo peří. Následovala debata o tom, co a jak podniknou, aby šílený růst této rostliny zarazili dříve, než dojde k nějakému neštěstí. Moudrý Staroušek tak začal s taháním. Bohužel jeho vetché staré kosti už nejsou, co bývaly, a tak na toto překvapení sám nestačil. Řekl tedy pokornému Hremmovi a skromnému Ouzelovi, ať tak nekoukají a pomohou mu.

Táhli, táhli a táhli, ale rostlinu stejně nevytáhli. Poprosili tedy o pomoc i zbytek přihlížejících havranů. Jediný Vran se nepřidal, nemohl se přece ušpinit a taky by se mu rozčechralo peří…

A tak Staroušek chytil Hremma, Hremm chytil Ouzela, Ouzel chytil Corvuse, Corvus chytil Worona a Woron chytil Hrabana, táhli, táhli a táhli, ale rostlinu stejně nevytáhli. Vran se na to už nemohl dívat, a tak se nakonec rozhodl, že bratrům pomůže. Táhli tedy všichni společně – a najednou rup! Spustil se takový křik, že si všichni havrani museli křídly zacpat uši.

Snažili se před křikem uletět a zavřít se do zámku, ale všechny okna i dveře se zničehonic zabouchly. Všech sedm havranů vyděšeně létalo tam  a zpět, nemohli zastavit ten křik a na každém rohu je vyděsila dýně, kterou sami nastražili.

Aby toho nebylo málo, krajinou se začaly ozývat hrozivé kroky, jediné světlo vycházelo z křenících se dýní a havrani se třásli jako ještě nikdy před tím. Křik neustával, kroky se přibližovaly. Najednou spatřil Woron děsivé stíny a ukázal tím směrem svým roztřeseným křídlem.

BAF! - vykřiklo několik chodících dýní a spustilo děsivý smích - Muhaha! Neodejdete odsud živí!

Jedna z nich to nakonec už nevydržela a začala se z hloubi duše smát vystrašeným havránkům. Ti jen nechápavě koukali na studenty, kteří si z hlav sundávali vydlabané dýně. Havrani se však stále třásli strachy, protože děsivý křik se stále rozezníval krajinou. Obrátili tedy své pohledy na havraspárské studenty a všichni společně se s ucpávkami v uších vydali směrem k obří rostlině. V zahradě se rozvalovala obrovská mandragora a vřeštěla, co jí jen hlasivky dovolily. Jediný způsob, jak ji umlčet, bylo znovu ji zahrabat do země. Všichni tedy spojili své síly a po dlouhé a těžké práci konečně rozrušenou rostlinu uklidnili. V teple pod zemí se její křik konečně utišil.

Mandragora tedy skončila zpátky v zemi a havrani společně s havraspárskými studenti odešli do zámku na plánovaný večírek.

***

Zda je tento příběh pravdivý, se budete muset sami rozhodnout. Já osobně Sedmero podezřívám, že si to ti neřádi všechno vymysleli. Protože kdo by mohl přežít mandragoří křik bez nějakých trvalých následků?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář