Tváří v tvář vlastnímu strachu
Všichni máme z něčeho či někoho strach a kdo tvrdí, že ne, tak zaručeně kecá, proto mu v žádném případě nevěřte! Po zamyšlení každý z nás jistě najde byť jen drobný zárodek naší budoucí slabiny. Někdo se ani zdržovat s přemýšlením nemusí a ví o tom svém okamžitě. Již pouhé pomyšlení na „to něco“, v nás vyvolává pocit úzkosti a nervózní ošívání.
Strach se nám může odrážet ve snech. Zdá se vám o obřích, chlupatých a hladových pavoucích? Nenáviděném profesoru lektvarů či jiného předmětu? Nebo se vám do snu vloudí zprvu roztomilé žluté kachničky farmářky Madidess, které se změní ve vraždící kachny? Či snad je v hlavní roli kaktus, před kterým v kolejní místnosti utíkáte, ale stejně vás jednou dostihne a zanechá ostny v některé části těla? Ti s bujnou fantazií mohou mít zaručeně originální noční běsy, které by za žádnou cenu nechtěli potkat mimo pohodlí postele. Avšak jeden nikdy neví, kdy na něj vyskočí bubák a projekce jeho obav je na světě!
*
A kdy je lepší doba na zákeřné vtípky než na samotný Halloween? Dalo by se uvažovat nad aprílem, ale ten není prosycen strašidelnou atmosférou, která pocit bezmoci zajistí ve větším měřítku a člověku vstávají vlasy hrůzou. Máme mezi sebou spoustu šprýmařů z vyšších ročníků, kteří se o nějaké žertíky pokusí, jakmile to bude jen trochu možné, proto si dávejte opravdový pozor! Nikdy nevíte, zda na vás nevyskočí nějaký bubák a samozřejmě ne ledajaký, ale přímo ten váš, který vás dočista připraví o úsudek, řeč a možnost pohybu, přiková vás k zemi a vy jen bezmocně otvíráte pusu a stojíte jako sloup. Postará se o naprosté ochromení těla i mysli! Čím víc se budete cítit bezradní a čím víc se začnete bát, tím lépe se bubák bude cítit a nabere akorát na hrůze.
Víme, že se živí naším strachem, takže je nutné zachovat chladnou hlavu, pokud je to trochu možné, jelikož stát tváří v tvář svému největšímu strachu ochromí každého, i kdyby to bylo na pouhou vteřinu. Pokud se vám přece jen podaří vzpamatovat ze šoku, tak si jistě vzpomenete na kouzlo, kterým bubáka dostanete. Stačí si ho představit v něčem vtipném, trapném, znemožňujícím a vyřknout zřetelně Riddikulus, ale to všichni víte! Já jen tak pro jistotu.
Jakmile se zbavíte bubáka, tak stačí najít ty prevíty, kteří bubáka na vás a další nebožáky nachystali a pořádně si to s nimi vyřídit! Rozhodně bych jim nic nedarovala a zajistila jim stejný zážitek, který i je určitě zasáhne.
Pro ty, kteří jsou vyděšení jen z představy, že by se mohli střetnout s bubákem, tak doporučuji za a) nevycházet z pokoje v časech, kdy bude nanejvýš příhodné čelit svému strachu nebo za b) chodit v početnější skupince. Tehdy stačí doufat, že bubáků nebude víc a ten jediný by si vybral někoho více podě... Bojácného, než jste vy sám. Tedy pokud tam někdo takový bude a vy se v danou chvíli neklepete jako osika, čímž jasně poukazujete na to, kdo je zde nejsnadnější oběť. V každém případě mějte po ruce hůlku a snažte se udržet rozum v hrsti, nezapomeňte na příslušné kouzlo a myslete na vtipný převlek, který vás od strachu osvobodí. Ale nezoufejte si, protože všichni se bojí, jen někteří to umí lépe skrývat!
Zeptala jsem se několika havraspárských studentů, jakou podobu by na sebe jejich bubák vzal. Nechejte se inspirovat a pořádně je vyděste! Ovšem ne, že toho využijete a připravíte jim nemilé překvapení!
**
Corvinus Declaratio: Jak si představuješ svého bubáka? Každý se něčeho bojí, zajímalo by mě, v co si myslíš, že by se tvůj bubák proměnil? V následujících dnech je více než pravděpodobná situace, kdy někdo někam podstrčí bubáka, máme na hradě takové výrostky, proto se může stát, že bubákovi budeš muset čelit. Jakou podobu na sebe tedy vezme a proč zrovna tu a ne jinou, váže se k tomu nějaká událost?
Marry Anne Montague: Můj bubák by měl podobu mudlovského auta. Možná se ostatní bojí obyčejných věcí, jako jsou pavouci, hadi, klauni, profesoři, ale já se prostě bojím mudlovských aut. Mudlové jsou nebezpeční nejen sobě, ale i svému okolí a něco takového jako auta by se jim nemělo dostat pod ruku. Nikdy nemůžeme vědět, kdy nás něco přejede, nebo do nás narazí. Takže až uvidíte na hradě auto, je to můj bubák a snaží se mě vyděsit k smrti.
*
Any Dawson: Nemůžu se rozhodnout mezi dvěma bubáky. Buď to bude velká hromada pergamenů nebo jeden pergamen. V prvním případě to bude hromada pergamenů, která i přes neustálou práci neubývá, ba dokonce přibývá a zvětšuje se a já s tím nemůžu nic dělat, až mě to nakonec zavalí a já nakonec pod tou hromadou budu sotva dýchat a budu mít výhled jen na práci, která mě ještě čeká, bez možnosti se plně nadechnout a začít něco dělat. V tom druhém případě je to jeden zapomenutý pergamen s jedním zapomenutým (a samozřejmě životně důležitým!) posláním, který se omylem někam zahrabe a bude to mít katastrofální následky. Třeba bouchne planeta nebo spadne škola...
(Jinak samozřejmě všem je naprosto jasné, že nejpravděpodobnější podoba mého bubáku je Kaktus, ale to nemůžu z důvodu diplomatického a z důvodu pudu sebezáchovy zveřejnit, že?!)
*
Katelyn Auster: To je ale ohromně choulostivá otázka, slečno redaktorko! Jak vám na tohle můžou lidi dobrovolně odpovídat?! Zvláště, když toho pak může právě jeden z takových výrostků snadno zneužít! *zašklebí se a chvilku si měří svou tazatelku pohledem, avšak nakonec se s povzdechnutím dá do řeči* Inu dobrá, když je ten Halloween... Abych se vám přiznala, jsem hrozný strašpytel, a tak si ani nedokážu představit, jaká kombinace všech těch hrůzu nahánějících věcí by to byla. *zamyslí se a lehce oklepe při představě svého bubáka* I když je to takové docela klišé, myslím, že bych se jen tak nevzpamatovala, pokud by se přede mnou objevilo cosi jako pavouk... Čím větší by byl a čím tenčí a děsivější nohy by měl, tím samozřejmě hůř. Ale popravdě by se takový šprýmař nespletl ani s jakýmkoli jiným hmyzem a skutečně děsivý bubák by byl možná kombinací všech těch tykadlovitých, nožičkatých a krovkovitých malých strašidel... Ale o tom už mě nemůžete nutit mluvit více! *oklepe se* Podle toho, co mi tu říkáte, se na tyhle strašidelné svátky pro jistotu zamknu v pokoji a dobrých pár dní nevylezu!
*
Lucy Mysterious: Mmm… *zamyslí se* Tato otázka je jednoduchá, až je v podstatě složitá. Abych se přiznala, tak nejsem zrovna nebojácný člověk, tudíž mne dokáže vyděsit v podstatě i maličkost, možná přemrštěná úzkostlivost, kdo ví… Pokud bych však měla popsat, jak by měl vypadat můj bubák, tak mne jako první napadají dvě možnosti. První je spojená s fobií, ale nejsem si jistá, jestli bych ji měla takhle veřejně přiznat, protože se toho opravdu strašně děsím. Raději s opatrností nastíním, že se jedná o zvíře… Víc ani míň raději neprozradím. *andělsky se usměje* Druhou podobu ale prozradit mohu. Vypadal by jako prázdná police, jako oheň, který pálí archy listů. Pramení to z toho, že by mne vážně zničilo, kdyby mi někdo sebral knihy, dost na nich visím, ne smrtelně, ale visím… Ale však na závěr ještě vyřknu, že bubáků bych mohla vyjmenovat ještě několik dalších zástupů, ukazovat svá slabá místa nebudu, bojím se halloweenských vtipálků. A to hodně! *usměje se*
*
Edmund Heusinger: V čarostavu jsem měl citát: "Zlo není věc, nezhmotňuje se. Naopak, je to absence věcí, absence dobra. Jediné čeho se tady můžeš bát, jsi ty sám". S tím se ztotožňuji a celkem to vystihuje, že dnes mám strach z věcí, které jsou spíš abstraktní a že největší nepřítel člověka, je člověk.
Ale když jsem byl malý, bubák na sebe bral především podobu čertů. *usměje se*
***
Můžete si všimnout, že na každého platí něco jiného, všichni máme největší strach z různých věcí, které ostatním mohou připadat nemístné, ale také se nám s daným strachem může vázat nějaká situace, vzpomínka, proto na sebe bubák může vzít neobvyklou podobu. Co je však naprosto jasné je, že nikdo se se svým bubákem netouží střetnout. Není divu, já po tom též neprahnu. Všem strašpytlům přeji poklidný strašidelný čas přečkaný ve zdraví! A vy, kteří rádi děsíte chudáky spolužáky, vyberte si sobě rovné a nám, kteří se bojíme i vlastního stínu, dopřejte jeden rok bez nezbytné ostražitosti.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Nicolette Marique LeroyVydáno:
