Nestvůrní obyvatelé temných zákoutí: Děsí nás krvechtivé příšery nebo jen vlastní strach?

Zažili jsme to všichni. Někdo tomu čelil jako dítě a s přibývajícím věkem postupně zapomněl, někdo si ještě dnes pamatuje, jak kdysi se strachem v očích mžoural do tmy, muchlal poslintaného plyšového medvídka a s hrůzou očekával, co na něj odkud vyskočí. Někdo si svoji noční můru ponechal dodnes a i v dospělém věku stále podléhá dětskému strachu.
Zažili jsme to všichni a kdo tvrdí, že ne, ten je ušmudlaný kapsolhář. A o čem, že to tedy mluvím? Zajímavá otázka. Přečtěte si o tom.

Pamatujete si, jak jste se kdysi uprostřed noci probudili, měli jste žízeň, potřebovali jste jít na onu místnost nebo jste právě procitli z ošklivého snu a nutně jste potřebovali obsadit už tak neexistující místo v posteli rodičů? Pamatujete si ten divný pocit, že vás někdo nebo něco sleduje, že se něco skrývá za oknem, ve vaší skříni nebo dokonce přímo pod vaší postelí? Taky jste se báli vystrčit nohy zpod peřiny nebo nedejmerlin dokonce z postele s vidinou toho, že vás za ně chytne mrtvolně studená a časem pod zemí ohlodaná černá ruka? A víte co? Báli jste se úplně oprávněně!

Ano, je to tak, opravdu s námi ta stvoření žijí a živí se přinejmenším naším strachem, přinejhorším námi samotnými. Zírají na nás z temných koutů a s potěšením sledují, že je vidíme, že se potíme a nejsme schopni slova. Beztak by nám nikdo nevěřil. Ale oni jsou tam, jsou reální a někteří z nich jen čekají na správnou chvíli, aby mohli natáhnout ohavně oslizlý pařát po nožce, která se zrovna naivně svezla z postele. Představuji vám bubu domesticus neboli příšery domácí.

Monster a bubáků je samozřejmě nespočetně mnoho druhů, protože si každý z nich nese své přízvisko podle temného místa, v němž se ukrývá, a že těch temných míst tedy je! V tomto článku bychom vám, milí čtenáři, rádi přiblížili několik základních druhů domácích bubáků, na které byste si určitě měli dát pozor. Jejich výskyt je totiž velice častý a kvůli narůstající finanční krizi v oboru strašení jsou nuceni brát nová a nová pracovní místa, proto jich jen ve svém pokoji můžete mít vícero a s každým dalším strašidlem se výrazně snižuje pravděpodobnost, že se v pořádku dožijete příštího dne.

*

Příšera šatníková

Pokud si nebudete hrát na hrdiny a skříň, v níž si tato příšera hoví, raději neotevřete, nemělo by se vám nic stát. Živí se totiž převážně vaším strachem. Je to v podstatě téměř neškodný druh příšery-stalkera, které k životu stačí jen to, že vás může pozorovat skrz škvíru ve skříni a sem tam s ní zavrzat nebo na vás vystrčit chlupatý pazneht, abyste věděli, že tam pořád je a že vás jen tak brzy neopustí. Rozvítíte-li lampičku a půjdete-li skříň blíže prozkoumat, nenajdete ji tam. Její maskovací systém totiž reaguje na světlo, takže je při jeho dopadu pro lidské oko neviditelná a může snadno proklouznout ven. Jestliže však budete tak odvážní, že skříň otevřete při zhasnutém světle, pravděpodobně vás šatníkovka přidusí vlastní srstí, sežere vám polštář a uteče. Nemějte jí to za zlé, ona je prostě jen moc stydlivá.

*

Bubák parapetový

Podobný typ bubáka čumila, před nímž vás bezpečně ochrání zavřené okno a zatažený závěs. Ani se na něj nemusíte dívat.
Bude sice škrábat nehtíčkem na sklo, kňourat a škemrat, abyste ho pustili dovnitř, že se chce jen trochu ohřát, ale vy jej raději ignorujte. Jakmile totiž otevřete okno a pustíte bubu dovnitř, s největším potěšením se ohřeje ve vaší kůži. Ovšem tedy až poté, co z ní vymlaskne všechen její obsah. Někdy je tento bubák mylně považován za druh upíra, upíři však sají jen krev. Také se umí zdatně maskovat jako větrem rozkymácený strom a buší do okna, aby upoutal vaši pozornost a donutil vás jej otevřít. Na to pozor! Nejdřív si na něj raději pořádně posviťte. Má-li strom čtyři řady ostrých žlutých zubů, nejspíše to nebude strom.

*

Nestvůra pokoutní

Tak tohle nadmíru otravné stvoření se řadí do skupiny nefalšovaných monster exhibicionistů. Jestli TO doma máte, tak potěš Merlin, budete se toho špatně zbavovat. A hlavně – jestli TO doma máte, tak o tom jistojistě víte. Ona by totiž nedopustila, aby o ní lidi nevěděli. Nikdy by je nenechala na pochybách, natož třeba v noci klidně spát. Zpočátku se její přítomnost projevuje sem tam nějakým nočním praskotem, který většinou připisujete unaveným domácím spotřebičům nebo prknům v podlaze.

Později se však pokouťačka začne dožadovat stále větší pozornosti, takže se k praskání přidají i další zvuky, mimo jiné hučení ve zdech nebo třeba kvílení mrouskajících koček na místech, kde byste kočky opravdu nečekali... Třeba v troubě.
Nu, a postupem času už je tak zmlsaná, že se pokouší vyvolat úplně nové, lahodnější druhy vašeho strachu, proto se vám začne ukazovat v celé své kráse. Prožene se kolem vás při vaření a má zvrácené potěšení z každé vaší popáleniny. Jukne vám do obličeje zrovna v momentě, kdy si odmotáváte toaletní papír nebo sedí ve sprše na mýdle a čeká, až si pro něj sáhnete, pomřete strachy a ještě na tom mýdle leknutím uklouznete a praštíte se do hlavy. Co se získávání potravy týče, dokáže být pokouťačka velice kreativní a neskonale vynalézavá.

Mohu vás ale uklidnit – stačí na ni obyčejný vysavač.

*

Obluda podpostelová

Jedná se o nejnebezpečnější typ domácího monstra. Na tohle stvoření byste si měli dát opravdu velký pozor, jelikož to je ve vašem pokoji opravdu jen proto, aby vás požralo. Lépe řečeno – aby vám požralo chodidla. Sedí pod vaší postelí a čeká jen na to, až zhasnete světlo. Jakmile se tak stane, jste v koncích. Pokud vás nezakousne už při pokusu zalézt si do postele (občas na to zapomene nebo dělá dramatickou pauzu), tak si na vás počíhá při nočním probuzení, chňapne vás za nohu a stáhne pod postel.

Záleží na tom, v jakém stádiu vyhladovění se podpostelák zrovna nachází. Někdy vás prostě jen nechá v klidu usnout, a když se v noci jen trochu odkopete, nemilosrdně vám ukousne odhalená chodidla a uteče s nimi o dům dál.

**

Z důvodu nutného posílení protipříšerové prevence jsme pro vás připravili exkluzivní rozhovor s jednou z největších kapacit v oboru podpostelového strašení, panem Olibludou. Čtenář se pro změnu může pokochat pohledem na věc z druhé strany matrace a udělat si obrázek o životě v prachu a temných stínech.

Corvinus Declaratio: Egrhhm, ugh! *odkašle si* Dobrý večer, pane Olibludo. Děkuji, že jste si ve svém nabitém straširozvrhu našel místečko na tento rozhovor. Slibuji, že vás tu nebudu trápit nijak dlouho, je mi jasné, že vám za chvíli začíná noční směna. *usměje se*

Pan Olibluda: No to teda! *nervózně pokukuje po hodinkách, aby stihl všechny eskalátory*

*

Corvinus Declaratio: Chápu, oni vás za pozdní nástup na strašisměnu v agentuře pokutují, viďte? Mimochodem, mám vás srdečně pozdravovat od kolegyně z nemrtvých zdrojů.

Pan Olibluda: No to víte, my musíme být přesní! Jednou se jedna kolegyně opozdila a zrovna tam byla kontrola! Představte si, že takhle minula jednu tkaničku!! Tragédie!

*

Corvinus Declaratio: Tak to mě mrzí. Každé tkaničky, která zůstane nahoře i s celým člověkem,  je škoda. *zatváří se soucitně* Kdy jste se rozhodl, že se stanete oživlou noční můrou, která nedá lidem v noci spát? Bylo to spontánní kariérní rozhodnutí, nebo vás tam po škole prostě přidělili?

Pan Olibluda: Já se tak rozhodl vlastně podle rodinného
zázemí. Víte, ono se dost lehko vybírá, když otec je bílý žralok a matka dryáda. Ono pak není nic jiného snad ani možného, chápete?

*

Corvinus Declaratio: Aha, zajímavé. *rozpačitě si pana Olibludu prohlédne od hlavy až k patě* Rodinné zázemí. To by vysvětlovalo to vaše, ehm... *hlasitě polkne a snaží se nevnímat ostnaté chapadlo, kterým se Olibluda právě poškrábal na oku* ... Charisma. Ale přece jen, bylo něco, co vás na povolání podpostelové obludy osobně alespoň trochu lákalo?
Například příjemné pracovní prostředí, touha pracovat s lidmi nebo něco více dobrodružného?

Pan Olibluda: Nejvíc to byla asi možnost většího vzdělání, neboť pod postelí se válí tuny a tuny knih, takže si bubák počte při tom čekání na ty nožky, co budou vykukovat zpod peřiny! Navíc je tam tuze krásný vzduch! Nevěřila byste, drahá slečno, kolik lidí spí při otevřeném okně! To je tam pak tak nádherný vzduch, až se chce některým jiným bubákům zvracet! *mrkne*

*

Corvinus Declaratio: Tedy možnost dalšího vzdělávání. A čtete i nějaké knihy typu „zastraš si sám“, pomáhá vám podpostelové studium nějak se zdokonalovat v oblasti domácího strašení?

Pan Olibluda: Jistěže čtu! Je důležité se zdokonalovat ve svém oboru! To je základem úspěchu! A co se týče těch knih pod postelí, tam většinou nebývá nic o strašení, neboť máme zakázáno požírat nohy jiným strašidlům, ale většinou to jsou nějaké učebnice do školy a podobné věci!

*

Corvinus Declaratio: Samozřejmě, Zákoník o vzájemném nepožírání, omlouvám se za špatně položenou otázku.
Ale kromě práce v oboru podpostelového strašení máte tedy i praxi pod vybranými pojízdnými schody. Mohl byste prosím čtenářům Corvina trochu přiblížit, co je náplní této práce?

Pan Olibluda: To je velmi tajné! Ale mohl bych nenápadně poodhalit! Musíte se pořádně vyvalovat pod eskalátory a mít oči našpicované! Kdykoliv se může objevit jen maličkatý kousíček a ten se musí postřehnout a chňapnout!

*

Corvinus Declaratio: Dobře, dobře. Nebudu z vás tedy páčit, jaká hrozná zvěrstva máte vlastně v popisu práce. Snad čtenářům trochu napoví obrázek. Ostatně, můžou si to zkusit na vlastní kůži, pokud se někdy vydají po Praze metrem. Možná o vás jednou zakopnou. Jen jednou. *dá se do děsivého smíchu*
A co ostatní pokoutní přivýdělky. Krize se nevyhýbá ani duchům, natož příšerám, výdělek za strašení určitě není nijak valný a nemůžete se pořád živit jen chodidly spících lidí. Jak je to ve vaší branži s donáškou do domu? Děláte třeba i nějaké narozeninové oslavy?

Pan Olibluda: Si pište, že ano! Tuhle si někdo objednal na Halloween, že má nějaká významná osobnost narozeniny, právě oslavu s příšerami. Někteří si navíc objednali snězení dokonce celého člověka! Jen se teď řeší nějaké to papírování s ředitelem a tak, znáte to... Samá byrokracie! Hrůza hrůza, ani pořádně nažrat nám nechtějí dát!

*

Corvinus Declaratio: Ano, ano. *chápavě pokyvuje hlavou*
Prý už to řeší bludodbory, ale moc velkou šanci vám nedávají. Jen ten hladomorný úhyn oblud za posledních pár let je alarmující! A ještě vás nutí takhle potupně vyskakovat z dortu a zpívat vašemu obědu Happy Birthday. K neuvěření.
No, tak vám, pane Olibludo, přeji hodně síly a ať v branži vydržíte co nejdéle. Chtěl byste čtenářům Corvina ještě něco takhle na závěr vzkázat?

Pan Olibluda: Objednávejte si nás často, ať máme alespoň víc peněz, za které si můžeme koupit náhražku lidí!

*

Corvinus Declaratio: Náhražku lidí, hmm. *potlačí mrazivý otřes* Věřím, že vaše prosba nezůstane bez odezvy. Děkujeme moc za rozhovor a přejeme příjemné strašení. *usměje se*

Pan Olibluda: Děkuji, děkuji. *koukne na hodiny a rychle se vypaří, aby stihl svůj eskalátor*

***

Nu, posuďte sami. Není to zrovna lehké být obludou domácí. Není ani lehké s nimi žít.

Jako účinnou obranu doporučujeme vyplnit prostor pod postelí krabicemi, do nichž umístíte nějaké opravdu nudné věci – například štrikování, protože příšery opravdu nerady štrikují, to by radši pošly hlady. Hlavně pod postel neházejte žádné zajímavé čtivo, nebo se vám tam bude nestvůra držet třeba i několik dní, než vás nicnetušící sežere. Babské rady také uvádějí, že ji zažene světlo noční lampičky a prý může sežrání chodidel zabránit i skok ze dvou metrů přímo do postele. Toto řešení může být však nebezpečné a pouze dočasné. Ne vždy je totiž bubák otrávený vaší nenadálou noční sportovní aktivitou natolik, aby si nechal ujít chutná čouhající chodidla.

 

---

V rámci dalšího výzkumu prosíme čtenáře, aby případně zanechali v komentářích k tomuto článku svou vlastní zkušenost s domácími bubáky. Děkujeme.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář