Havraspražský slet byl úděsný!

Halloween je především svátkem strašidel. A strašidel je Havraspár plný! Ne, dobře. Znovu a lépe. Halloween je především svátkem strašidel, a tak jsme se rozhodli, že uspořádáme bubákovský sraz všech andělských modrých tváří a obšťastníme mudlovstvo svým srazem. A že to byl jeden velký horor, to potvrzují následující řádky i usvědčující fotografická dokumentáž!

Mám kolej plnou neviňátek. Fakt. Děsní dušínové, jeden jak druhý. Žádné černé vovce, žádní uličníci, žádná škodná, žádné nepovedené exempláře. A tak jsem si řekla: „Dost!“. Co si jen počnou, svatoušci, to si v tom světě velké magie ani neškrtnou! Zadupou je všechny konkurentky se zahnutými nosy a hrby na zádech, rozmašírují je kostnatí frajírci s mocenským komplexem. To nemůžu dopustit! Musím je nejdřív vyděsit k smrti, aby dušičky trochu zčernaly, a pak je uvést do reality. Naučit je zlobit.

*

Povíme si jak na to. Je třeba netroškařit a vzít to důkladně a od podlahy. A podlahou, milí přátelé, je pozvánka. Zprvu musíte přijít s naprosto otřesným názvem, který dá přízvisku „příšerný“ zcela nový rozměr. Například takový „Havraspražský strašidelný slet“ vyděsil všechny už od pohledu. Měl za následek řadu úspěšně zlámaných jazyků, zauzlovaných prstů, které klopýtaly krkolomně po klávesnici, a klubko značně pocuchaných nervů.

Bod číslo dva: davová manipulace. Jako organizátor se prostě nemůžete předřít. Musíte na sebe myslet. A hlavně! Důvěřujte svým potenciálním obětím, jsou totiž šikovné a dokážou se do sítě zamotat samy. Třeba tak, že se v koleji plné sociálních fobiků přihlásí na sraz 25 lidí. Půl práce hotovo a ani jste si nemuseli umazat ruce.

Halloweenský slet byl vskutku historicky nejpočetnějším havraním uskupením vůbec. Trumfl i všechny letňáky, rozlučkový sraz, Vánočkování 2011 i piknikáče. A ty prosím nebyli žádní srazoví saláti! Nicméně obludně velké setkání 25. lovena 2014 vstoupilo do legend Havraspáru jako opravdu strašidelná akce.

Byla přítomna většinová část havraspárského bestiáře, svou návštěvou nás totiž poctili i cizinci z dalekých krajů. Drožkou se dokodrcala Katelyn (Ostrava), na plameňákovi dodrandila babička Mary (Ostrava) a ementál expresem přifrčela Linn (Zlín). Pro strach uděláno měli benjamínci Derien, Edmund, Mariella, Rhenaya a Wronka, všechna čest! A nechyběly ani takové kapacity jako Galton Artista, Janel Wejlrybí, Lilien Závěsovitá a Martin Javorů. Klasikou už pak bylo dvorní havraní zombidlo (Evelina), Strašlivý Strýček Skrblík (James), bobkující jednorožec (Dunstan) a kaktus-diktátor (Larrie). Přidejte protézou cvakající Any, podezřele vyhlazenou tvář Nicolette, ohnivou hřívu Nicole a ženy stejné tváře – Lucy a Míšu. Korunu tomu nasazovaly dva nejskandálnější horory – havraspárští sportovci David a Effie. Brr! Jinak řečeno dokonalá freakshow.

Poté tedy včasně zveřejníte monstrózní seznam všech přihlášených, aby si milánci stihli vychutnat knedlík v žaludku a projít si infarktem i pěti fázemi Kübler-Rossové.

*

1. Popírání/šok - „To musí být chyba, to se ta senilní Larstonová určitě přepsala. Tolik lidí by určitě nejelo.“
2. Hněv - „Proč zrovna já jsem v koleji, která má na srazech bambilion lidí? To musíte všichni jezdit a být soušl?!“
3. Smlouvání - „Když vás pár nepojede, budu Snaživcem roku!/Roweno, vzdám se klidně tady toho puštíka, jen dej, ať tam nejsou tři zadky lidí!“
4. Deprese - „Nedá se nic dělat, umřu hrůzou na knedlík v břiše. Depka.“ -_-
5. Smíření - „Fajn, jede nás tisíc, vlastně se na všechny těším, vezmu si placatku a prostě to přežiju.“

*

Sraz se blíží, přípravy vrcholí. Je třeba připravit cukr (čokoládové žabky a blyštivé půlnoční stuhy) a bič na výcvik (košťata, abyste z těch líných knihomolských kůží něco vyždímali). Brzy zjistíte, že z pracně čančaných, promýšlených a testovaných Forcerů se staly mopy. A dospějete k moudru: „Z mopu koště neuděláš, ani když používáš čtyři ruce, dvacet prstů a dvoje zuby.“ Havraspár a famfrpál je prostě kapitola sama o sobě a osud má jasno. Vy na košťata nepatříte, vy máte leda tak na mop, maximálně na smeták. Co se dá dělat.

Později, až budou všichni vejrat, jaký vykuk jim to přistál na klíně, vyjde najevo, že po rozbalení je v mopu další cukr (konec konců není to tak dávno, co jsem tu prorokovala, že správný havraspárský má být po okrajích pěkně oblý a obalený) v podobě sladkostí. A že mop vlastně není tak úplně mop, ale kraken s nohou, jak by vám vysvětlila bystrouška Evelina. V modré koleji prostě pořád zažíváte samá překvapení.

*

Samotný program pak funguje cukrobičovitě pokud možno po celý sraz. Protože je třeba zmobilizovat hodně těl, přislíbíte účastníkům, že program bude rutinní, ať se to nekomplikuje. Tedy sraz v 11:00 na Hlavním nádraží v Praze u obchodu Tally Weijl, k jehož vlastnictví se žena s příjmením Weil (skvělé maskování, Janelko!) ne a ne přiznat. A to víte že jo, půjdeme jen procházkou na I. P. Pavlova, tam se najíme a jako vždy do čajovny Shangri-la. Žádné vzrůšo, když už je nás tolik, nebudeme experimentovat.

Jenže. To by bylo moc jednoduché. Něco bude přece jen jinak. Jste kolej plná ovomantů, vajíčková magie je pro vás tedy hračka. I byli všichni havrani ještě před odchodem z Hlaváku losem rozděleni do pěti havraspárských skupin: Havrani, Nessie, Orlové, Puštíci a Roweny. Každá skupinka vyfasovala vajíčko na lžíci s jasným úkolem: celý den se o vejce na lžíci starat, neshodit, nenadělat v matičce Praze svinčík a vyčkat na ten správný věštecký okamžik. Do té doby nervózní a miloučké úsměvy stékaly jako mrvomíza do grimasy zhrození.

Tady se ještě usmívali jako neviňatka, to bylo před tím, než zamkli puštíky do železné panny (s mašlí).

Rovnováha? Koordinace? Balanc? V Havraspáru?! Bradičky se začaly třást. V takový moment musí organizátor potlačit své mateřské puzení, otočit se na podpatku a nekompromisně vyrazit. Po cestě pak samozřejmě všechny buzerovat, aby se střídali ve vajíčkosittingu, bafat na ně, aby to neshodili, a smát se Dunstanovi, který kňourá, že dělá v centru Prahy kratochvíli vykuleným mudlům. Nutno však říct, že mi to týmy vrátily, protože nikdo z nich držkopád nehodil a ze soutěže, která předpokládala jediného výherce, jich vzešlo dvacet dva. Ups.

Po došourání na vytoužené I. P. Pavlova nás očekával oběd. Devatenáct z nás navštívilo bez ohlášení tutéž občerstvovnu (hysterie Einsteinovské obsluhy nás skoro donutila cítit lítost) a naporoučelo si půl tuctu pizza-kotoučků, dalšího půl tuctu těstovin a fůry kávy a horké čokolády. No co, občas je potřeba prohnat mudlům faldy.

A nebyl by to pořádný sraz, kdyby nedošlo ke karambolu. Pár dní před srazem nám čajovníci v Shangri-le řekli, že pro nás nemají místo. Že tolik lidí nepohostí. Že máme smůlu! Takže jsme dělali to, co by udělal každý správně zhrzený zákazník: šli jsme ke konkurenci. Zlatý hřeb programu se tedy odehrával v čajovně U Dvou šálků.

*

Tam už s námi počítali a rezervovali nám útulný společný chlívek, kam jsme se začali skládat. Výhodou je, že máme v koleji plno špuntů – už před srazem jsme s žirafí sektou plánovali, kterak ty malé pindíky naskládáme na sebe jako tetris, abychom měli více místa pro sebe a své dlouhé končetiny. Podařilo se.

A pak přišlo nejkouzelnější roční období. Vánoce! Upřímně nevím, co budeme dělat na Vánočním srazu za měsíc a půl, ale dárečků, dobrůtek a radostí, kterými byli havránci obtěžkáni a které v čajovně začaly kolovat, bylo až nad hlavu už na konci října. Jsme prostě moc hodná kolej. A to byl vláčný perníček, havromakronky, domácí dýňové sušenky, všedruhové čokoládičky, ale také americké specialitky, šumivé bonbóny, lahodné žužu, kvákací kuňkalky... Havraspár se nezapře, jídlo bylo prostě všude.

Přičtěte k tomu mysteriózní balíčky v krásných váčcích, luxusní škrabošky, halloweenské strašisvíčky, dokonalé soví záložky a konečně i tradiční placky, tentokrát halloweenské s puštíkem. A ó ano. Půlnoční stužky a samozřejmě – krakeny převlečené za mopy. A to nemluvím o tom, že na kaktus byli všichni přespříliš hodní a nadělili mu vše od kytičky, obrázků a antistresového sovátka s obsahem, přes minilapač, náušničky až po maličkého kaktusího kolegu, který rozkošně vykukoval z tašky. Taky že si kaktus trošku víc dojatě poplakal, ale pozor! Nerozmazlovat. Stačí, že přerostl přes hlavu modré kolejní!

Jakmile skončila první vlna těšení se z nadílky, stihli havrani jen chvíli poklábosit a už je otravné bodlinky vystavovaly dalšímu teroru. Konkrétně puntíkaté krabičce s pošahanými předměty na papírcích. Havrani se rozdělili do dvojic, každá si vytáhla čtyři předměty a museli čelit první situaci: Je Halloween a hrad je pod palbou puštíkovských zadnic. Puštíci zvlčili, poletují po chodbách, kadí na halloweenskou výzdobu a je třeba to vyřešit, nebo Halloween nebude. Za pomoci čtyř vylosovaných věcí musela každá dvojice nastínit svůj plán protiútoku.

A někteří to vzali doslovně. Začalo se projevovat, že havraspárští jsou děsně učenliví a přestávají být těmi neviňátky. Zatímco jim po boku seděly obě (!) profesorky Sovího orákula, vymýšleli teroristické scénáře, z nichž nejohavnějším bylo narvání všech puštíků do železné panny s mašlí. Edmund s Nicolette mají doteď vroubek a profesorky sovího předmětu doživotní trauma. Hanba!

Později následovalo ještě další kolo, v němž do orlího klepadla vlezl Protiva a odmítal kohokoli pustit do havraspárské kolejky, takže nikdo nemohl na večírek slavit Halloween. Na Protivovi bylo též napácháno mnoho zla (od fláknutí cihlou, přes přičarování tak obřího akné vředu, že už se do klepadla nevešel, až po zamotání do turbanu a narvání Protivy k puštíkům do železné panny). Ale to nikoho nezajímá.

*

Jako první své vysportované pozadí zvedlo kolejní Lopézadlo, takže jsme v pozdním odpoledni podstoupili obligátní focení (protože my se v Havraspáru všichni děsně rádi fotíme, víte). A pak už probíhalo klasické řešení nesmrtelnosti brouka, noh krakena, Duníčkova šikana redaktorů a pozvolné rozpouštění havraní společnosti.

Hrstka statečných, která vytrvala do symbolické sedmé večerní, zvedla kotvy, aby provedla zlatý hřeb večera – rozbila ovomantická vejce. Průšvih byl, že nebylo moc kde, aniž by nás mudlové zatkli. Nakonec jsme ale na Náměstí Míru našli parádní fontánku, která přímo žebrala o to, aby v ní někdo věštil. Pokud vám to tedy na Míráku bude následující dva měsíce smrdět, Havraspár se moc omlouvá, ale prostě nebylo kde jinde to vyřídit.

Po procházce večerní Prahou, kávičce, dortíčku a koktejlu si Any, Katelyn, Nicolette, Dunstan a Larrie dopřáli ještě noční program a navštívili sličného upířího muže v biografu. Drákula byl pašák a zas to všechno vyřešil.

A pak už jen zbývalo jediné – vychutnávat dozvuky srazových kouzel, vzdychat nad hořkosladkým pocitem, že už ja zase konec, a hýčkat vzpomínky. Den plný rozpustilosti, hravosti, krákorání, kamarádství a zkrátka toho, co pro nás znamená Havraspár. Byli jste skvělí, modrásci, a jestli vás na Vánoční sraz v prosinci dorazí méně než 20, tak nehraju!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář