„Nejradši vyvádím kulišárny,“ říká prefektka Nicole!

Statečná šelma se štětcem v ruce, která nedávno dostala na hruď těžkou stříbrnou placku. Bude hýbat světem, nebo udrží vody Havraspáru mírumilovné a klidné? Co stojí za výpadky v její paměti a proč se bude tolik divit při čtení tohoto rozhovoru? Podívejte se s Corvinem blíže na zoubky Nicole Landin a objevte, co na sebe prozradila!

V první řadě byste o Nicole Landin měli vědět, že je divná. Ne, ne takhle divná. Ona je šáhlá i na Havraspár, a to už je prosím co říct! Podle všeho totiž ráda sportuje, takže až příště budete vraštit čelo nad tím, čí dusání se ozývá při večerním joggingu na chodbě, můžete si na ni ukázat prstem. Není to v zásadě nic náročného – Nicole totiž v davu nepřehlédnete; její charakteristická rudá vlasovina smete kohokoli, kdo se k ní přiblíží na metrovou vzdálenost. A aby toho nebylo málo, prošla tvrdou Candorovou školou a po dobu dvou let střežila hlubiny kolejní klenotnice.

To vše poukazuje na to, že s touhle havrankou do křížku přijít nechcete. A možná je to i důvod, proč jí bylo letos na podzim nabídnuto místo prefektky po odcházející Annie Reprobate. Nicole, všemi běžně přezdívaná Nix, se od té doby stará o blaho koleje a každý večer po ní v kolejce zůstává nasmrádlý opar čistících prostředků, jimiž musí leštit stříbrný plíšek.

Jakožto havraspárská je rozpustilou kreativní duší, která si ve společenské místnosti vždy najde čas na neplechu, peprné hlášky, ale i vlídné slovo povzbuzení. Jako ocásek se za ní věčně táhne hlouček dovádivých múz se štětci, pastelkami a skicákem, protože Nix je jednou z našich nejtalentovanějších kreslířek. Však stačí navštívit její šuple v archivu, které přetéká nádhernými kresbami, a brzy bude muset být rozšířeno o pořádnou almaru.

Nás ovšem zajímalo, koho Nicole napráská jako největší kolejní zlobidlo, jak se jí daří předstírat sofistikované výrazy a proč jí termínová neděle způsobuje posttraumatickou ztrátu paměti. Pojďte s námi a novopečenou prefektkou na šálek horké čokolády!

***

Corvinus Declaratio: *postaví před sebe šálek horké čokolády, usrkne a usměje se na prefektku* Určitě víš, proč jsme tady. A určitě jsi to věděla ve chvíli svého jmenování.*ušklíbne se* Nejdříve se chci zaměřit právě na tento okamžik. Jak jsi k funkci přišla? Jak ses cítila, když ti madam kolejní připnula na hruď tu velkou stříbrnou placku?

Nicole: To víš, že vím. *rošťácky se ušklíbne* Přece bych nepodcenila šťoura... ehm, důslednost šéfredaktora Corvina. K funkci jsem přišla náhle a nečekaně, jako slepý k houslím, takže mě to dost zaskočilo a popravdě jsem si vůbec nebyla jistá, zda se na funkci hodím. Samozřejmě jsem ale byla vděčná za to, že se můžu v koleji zapojit i nějak aktivněji než jen sbíráním bodů a rozptylováním spolukolejníků. Na tu plechovou tíhu na prsou si ještě pořád zvykám, ale chodí se s ní lehčeji, než jsem očekávala. *cvrnkne do odznaku a usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A jaké máš povinnosti? Co se pro tebe změnilo?

Nicole: Nu, v podstatě bych řekla, že skoro nic. Alespoň tedy nepociťuji žádný větší tlak nebo vytíženost. Ale bude to taky nejspíš tím, že jsem v poslední době neměla moc času a ještě jsem na ten balík povinností, co mi doručili do ložnice, neměla čas ani odvahu se podívat. Zatím raději zbaběle přespávám pod kobercem v kolejce a sbírám síly, abych tam mohla co nejdříve vyrazit s lopatou a nějak to přeházet... nejlépe na někoho jiného. *lišácký úsměv*

*

Corvinus Declaratio: *zasměje se* Když jsme u té kolejky, jak v kolejní místnosti nejraději trávíš svůj čas?

Nicole: Ééé, no, řekla bych, že tak různě. Asi nejradši vyvádím nějaké kulišárny s Dawsonkou nebo jiným zlobivým spolupachatelem... Ale Dawsonka je prakticky nejzlobivější, takže většinou s ní. *zahihňá se* Hmmm... *zamyslí se* Tohle asi nebyla od prefekta zrovna moc dobrá odpověď, co? Takže.*zatváří se velice sofistikovaně* V kolejní místnosti se chovám po celý čas vysoce ukázněně, a když zrovna netrávím čas nad úkoly, věnuji se dalším velice spořádaným činnostem, jako např... ne, vážně, nepřijdu ani na jednu z nich. *bláznivě se rozesměje*

*

Corvinus Declaratio: Úkoly... *povzdechne si* Jak prožíváš termínové neděle? Popiš mi takový svůj den prosím!

Nicole: Víš, no, ono se to vlastně ani moc nedá. Vždycky je to pro mě takové trauma, že to radši hned se začátkem dalšího termínu vytlačím všechno do podvědomí. *směje se* Pravděpodobně si nebudu pamatovat ani tento rozhovor.

*

Corvinus Declaratio: Soucítím s tebou, sestro. *nenápadně schová vykukující růžek úkolu, který během rozhovoru píše*Jaké jsou tvé oblíbené typy úkolů a proč? Psací, dohledávací nebo jiné? Všichni, kdo si tě všímají, takže všichni, vědí, že jsi velmi nadaná malířka. Jsou to právě kreslící úkoly, které máš nejraději?

Nicole: *spěšně zmuchlá ten svůj úkol, který zrovna kreslí, a strčí ho do kapsy* Přijde na to. Většinou samozřejmě ty kreslící, protože na těch se dokážu opravdu vyřádit, aniž by mě to nějak víc vyčerpalo. Ale někdy mi, jako ostatně každému, schází inspirace, a pak mám zase raději úkoly vyhledávací, kde jde jen o vlastní interpretaci nalezených informací. Ale obecně nemám rozepisovací úkoly moc v lásce, protože nejsem nijak zvlášť nadaná, co se psaní týče. Trvá mi hrozně dlouhou dobu, než se k takovému úkolu dokopu, stejně dlouhou dobu ho píšu a pak už jenom padnu a ležím.

V kreslících úkolech je zase podle mě možné dát volný průchod své fantazii, aniž bych musela něco složitě vysvětlovat, protože výtvarné dílo vnímá člověk hlavně vizuálně a v každém může vyvolat různou škálu pocitů a myšlenek, což je fascinující. Se slovy je větší kříž, protože těm když čtenář (profesor, v tomto případě) neporozumí nebo mu nesedne individuální styl studenta, tak je s celým dílem doslova amen. To je asi největší brzda, co se psacích úkolů týče, protože musí člověk každé slovíčko pečlivě obracet v ruce a prohlížet ze všech stran, jestli náhodou nemá nějaké vroubky, kvůli nimž by hladce nezapadlo do konceptu. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Jaký je tvůj letošní favorit mezi předměty?

Nicole: Hmm, to je podivná otázka. Všechny, které jsem si zatím vybrala, jsou skvělé! *pousměje se*

*

Corvinus Declaratio: *uculí se* Je to asi častá otázka, ale já se zeptat musím. Jméno Nix a ty. Pověz nám tu historku, jak jsi k němu přišla.

Nicole: Ono je to vlastně tak dávno, že si na to skoro nepamatuji... Pravděpodobně to muselo být nějakou termínovou neděli. *zatváří se záhadně* Jen vím, že mě kdysi někdo zcela oprávněně přirovnal k jakési zákeřné mytologické vodní bytosti a někdo jiný zase řekl, že jsem děsivá a ošklivá jak noc, no, a ono se to nějak chytlo. A taky Nicole a Nicolette jsou jen málo nepodobná jména a v koleji si nás pletli, tak proč si nenechat děsivou přezdívku, žejoviď. *mrkne*

*

Corvinus Declaratio: No, přezdívka je to pěkné a praktická, vskutku. V každém případě ještě poslední otázka. Co bys jako prefektka chtěla dokázat? Jak bys chtěla kolejí pohnout z místa?

Nicole: Nu, pohnout světem sice nemůžu, ale, hmm... Pohnout alespoň pár modrými dušemi směrem kupředu, ke světlu? Není to moc troufalé přání? *nevinně se usměje*

*

Corvinus Declaratio: Není! Pokud tedy nemyslíš ke světlu na konci tunelu! *zasměje se* Ode mě to je vše, máš něco na srdci?

Nicole: Tak samozřejmě, že k tomuhle světlu, kdo by chtěl hnít někde v temném tunelu. To bude asi vše, nemám srdce... trápit čtenáře Corvina dalšími svými bláboly. *rozřehtá se*

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář