Už máš nakoupené dárky?!

Předevčírem jsem si šla sednout na jednu ze svých denních dávek kávy, když se přiřítila kamarádka a ještě než si sedla, tak z ní stihlo vypadnout: „Právě jsem dořešila Vánoce, už máš nakoupené dárky?“. V tu chvíli jsem myslela, že po ní něco hodím, ale pak jsem si uvědomila, že toho kafe by bylo fakt škoda, a nic jiného na stole nebylo. Jak to tedy je, mám, nebo nemám? Co mám, je nutná potřeba sdílet rozhořčení!

Samozřejmě, že nemám. A ani jsem o tom ještě neměla čas a sílu přemýšlet. A víte proč? Protože moje první reakce byla:„On už je prosinec?“ A nedošlo mi, že už skoro jo. Možná tak v kalendáři, ale můj vnitřní kalendář je jiný a evidentně dost zpomalený. Ještě předevčírem bylo léto a včera jsem teprve usedla zpátky do lavic. Nějak furt nemůžu pochopit, že prosinec už je tu. On už dokonce začal Advent!

*

Díky ní jsem se dostala navíc do prekérní situace. Normálně mi v hlavě vyrostl blok. Zkusím se nad tím tématem zamyslet, ale v hlavě je duto, prázdno, prostě nic. Kdykoli si vybavím cokoli, co je s vánočním časem spojené, najednou *puf* a prázdno. To máte to samé, když jste ta poslední lemra, co ještě neodevzdala úkol. Čím víc na to myslíte a čím víc se snažíte o rychlé dokončení, tím hůře se to provádí a nakonec se to třebas vůbec nepovede.

A já mám teď tedy blok. Mám nějaké tři týdny na to, abych všechno zařídila a já si ještě pomalu ani nepřiznala, že je podzim, potažmo zima. Nejhorší ovšem je proces vymýšlení. Když už máte nápad a potřebujete něco dostat z bodu A do bodu B, tak se na to dá použít cokoli, co je alespoň trochu inteligentní a umí číst pokyny, ale kdo to má za mě vymyslet? Začínám kolem sebe slýchat, jak všichni byli letos kreativní a originální a vymysleli tu nejlepšejší věc ever, a já má akorát tak nutkání se jít zahrabat někam hodně hluboko pod zem.

*

Já potřebuju vánoční atmosféru! A hned! Takový ten hřejivý pocit, při kterém vám nedochází, že je venku mínus dvacet a na nose máte rampouch. Tu radost, když si pobrukujete vánoční písničky ve veřejném prostoru a usmíváte se při tom jak měsíček na hnoji. Jenže, kde to má člověk sehnat? Získat? Vydolovat? Ukrást? Vypůjčit? Vyhrabat? Okoukat?

Už jsem ale udělala krok správným směrem. Začala jsem přemýšlet o tom, že si naplánuji čas, kdy o této problematice začnu přemýšlet. Dá se to ovšem považovat za krok ke konstruktivnímu řešení, nebo jen projev mé dávno zprofesionalizované prokrastinace?

*

Nakonec jsem dospěla k názoru, že jsem to celé pochopila blbě, dívala jsem se na to ze špatného úhlu pohledu. Automaticky jsem usoudila, že chyba je na mé straně. Ale ona není! Stydět by se měla kamarádka, protože to je prostě nemyslitelné, aby se něco řešilo takto v předstihu. To chce adrenalin, sprintování do cílové rovinky, nebo sprint do obchodu než zavřou, chce to vánoční kouzlo, které se usadí (snad brzy) v každém z nás a jestli je něco, co nepotřebujeme, tak to jsou lidi, kteří mají vyřešené Vánoce na konci listopadu. Normálně bych to trestala, zavřete je do sklepení! Nastolte spravedlnost! A hlavně klid, protože když nebudou takto nebezpeční lidé (někteří z nich mají doma už dokonce ozdobený stromeček!) běhat mezi námi, nikdy nás nenapadne panikařit, objevovat bloky v hlavě (všeobecně tak moc rejpat se ve své vlastní hlavně není nejzdravější) a možná, možná kdybych všechen ten čas věnovaný rozebírání této problematiky věnovala otevírání se vánočnímu kouzlu, měla bych k dnešnímu dni všechno vyřešené. I když vlastně ne. Ještě je brzo.

***

Máte-li nějaký návrh, kde se nejčastěji vánoční kouzlo zdržuje, napište mi do komentáře. Doufám, že nejsem jediná, kdo trpí podobným problémem. Jestli má někdo z vás podobně vyřešenou situaci jako má kamarádka, doporučuji kolegiálně mlčet.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář