Dawsonovský návod jak přežít hradní Vánoce

Když náš milý šéfredaktůrek vypsal vánoční návrhy na články, zhrozila jsem se! Samé cukrovinky, světýlka, zázraky, ťuťu, ňuňu a já nevím co všechno, a tak jsem se rozhodla, že toto vydání se holt obejde bez mého článku.

Po pár dnech a hektolitrech vypitého kafe se mi vše nicméně v hlavě rozleželo a já si řekla Ne! Ne! Ne! Přece nemůžu opustit své drahé čtenáře v tak těžké době, jako jsou Vánoce! Dunda totiž opomíná několik faktorů a maluje si Vánoce narůžovo. (Mimochodem už se vám doneslo, že růžová je mudlovská barva Vánoc 2014? S tím se taky musí něco udělat!)

Vzdávám se tedy předvánočního válení a nicnedělání, abych jako stará větev (že prý mladá? ach, vy lichotníci!) sepsala podrobný návod na přežití. Musíte si uvědomit, že Vánoce na Hogwarts znamenají ledovou invazi lidí z mrazáku, kteří chtějí svátky klidu a míru prožít na hradě. A tady si přece nenechají ujít hradní nadílku, to ale jen tak mimochodem.

*

Vše má za následek akutní nedostatek jídla, neboť hradní vedení je překvapeno asi tak jako mudlovští silničáři sněhem. Doporučuji chodit na jídla s hodinovým předstihem nebo to vzdát a vyrazit rovnou do kuchyně.

Pokud se chcete jít podívat na stromeček, připravte si velmi ostré lokty. Nejlepší strategií je stát se na Vánoce metalistou nebo něčím podobně pochmurným a vyzdobit se kovem, pichlavými náramky a botami s hřebíky. To nejenže zvýší šanci probojování se ke stromečku, ale dokonce svitne naděje, že se od stromečku vrátíte celí a živí.

Během několika málo hodin se studenti naprosto vymknou kontrole fialových, protože čísla mluví jasně, je to přesila. Čerstvě navrátivší z mrazáku mají navíc nutnou potřebu kompenzovat si hradní absenci házením všeho možného, od dýní, přes prach až po sněhové koule. Sečteno podrženo, Síní lítá především to, co peří nemá. Základní položkou výbavy by tedy měla být odolná helma nebo lektvar obratnosti.

Chudáci studenti (jako třeba Any), kteří chtějí strávit Vánoce doháněním restů a psaním úkolů, jsou naprosto bez šance. Logickým východiskem by bylo neopouštět kolejku, ale tam je to ještě horší! Pořádek tam udržuje jenom jedna fialová, přemoct dotyčnout a přivázat ji ke křeslu v rohu je ovšem jen otázka minut. Dalším důležitým poznatkem je, že na plechy si o Vánocích fakt nikdo nehraje a plecháčci jsou tedy nejhoršm elementem, protože jednou za rok mají vzácnou svobodu chovat se jako normální hradní lid.

Jestli si stále naivně myslíte, že hrad bude vonět cukrovím a stromečky, zase se mýlíte. Hrad totiž bude nelibě zapáchat. A zase si za to můžete sami. Nejdřív totiž nacpete své opeřené miláčky cukrovím, pak posíláte dárky lást minit a stresujete nejen sebe, ale i chudáky hůvy. Noste si tedy do Síně (nebo radší nonstop) deštník či pláštěnku, a až bude dýňová šťáva chutnat divně, tak to rohodně není tou šťávou.

Nejlepší volbou je najít si vhodný úkryt, ze kterého můžete pozorovat veškeré šílené dění. Když nejste uprostřed všeho, skrz ruku vám netrčí větev, nesmrdíte velikonočním vajíčkem a na hlavě vám netrůní exkrement, je to docela sranda podívaná. Nejlepším místem je lustr v Síni, ten si ale zabírám já. Ale nesmutněte, je tam ještě pár míst; svá strukturovaná CV, motivační dopisy a úplatky směřujte do mého sovince a třeba oslavíme Vánoce spolu.

***

Aby se neřeklo a aby byla alespoň nějaká šance, že mi článek bude vydán, přeji vám úžasné Vánoce, svátky klidu, míru a pokoje. Nabírejte energii, užívejte si kouzlo a těště se z blízkosti bližních, kteří si to hned po Novém roce namíří zpátky za tučňáky.

Tak šťastné a veselé!