Sobí Vánoce

Daleko na severu lze potkat zvláštní tvory. Soby. Podivná, ohromná zvířata, která jsou pro řadu mudlů jedním ze symbolů Vánoc. Jak si ale žijí kouzelní sobi, když na rozdíl od svých mudlovských kolegů nemusí tahat žádného tlouštíka s kupou dárků?

Krajinu pokryl ledový sníh. Zvláštní hmota, která to zde, vysoko na severu, dál, než by každý člověk s rozumem v tuto roční dobu vstoupil, dotváří do melodického obrazu z pohádek a legend. Určitě je znáte – třeba ať ty mudlovské o podivném zázraku, kdy se jakýsi Santa procpe i se svým objemným břichem komínem či o udajném Rudolfovi, který ho uveze, nehledě na to, že i to nejsilnější zvíře by po pěti minutách nošení takového jezdce mělo naprosto prohnutá záda.

*

Kouzelnické legendy a básně z této oblasti na místo toho vypovídají převažně o ztracených malých čarodějkách a žádném kouzelníkovi, který by je zachránil, což v čarodějných očích tuto oblast značně znehodnotilo. Přece jen, proč sem jet, když můžete navštívit nějakou pěknou jeskyni, kde neumrznete, možná vás jen trochu vyděsí netopýři, ale ve výsledku narazíte na svou životní lásku?

Protože sobi.

Někdo tvrdí, že se jedná jen o přerostlou parodii na koně, který se v záchvatu opilosti nakřížil s ruským opelichaným medvědem a k tomu kdesi sebral parohy.

Jiné zdroje vám na hlavu vysypou tunu zcela osvědčených faktů, které se pokusí předchozí tvrzení vyvrátit.

Ale zde přece jen není důležitý genetický původ těchto zvířat. Zde je důležitá jiná věc, která by šikovnému studentovi biologie vystačila na celou seminární práci. Tedy – co vlastně dělají kouzelní sobové v zimě, přesněji v době Vánoc?

Jejich mudlovští kolegové to mají jasné – snaží se neumřít pod tíhou všech těch dárků a postupně nabíraných sušenek, ze kterých ale nic neuvidí.

Protože se jedná o otázku nadmíru náročnou a redakční pokladna nemá tolik financí, abych se skutečně na ten severní pól dostala (ne že by mě tam někdo dostal), sehnala jsem sice pravého soba, ale zároveň takového, který severní oblasti opustil už před lety. Přesto si ale stále dokázal velmi přesně vzpomenout na to, jaké to je býti magickým sobem za polárním kruhem, bez povinnosti rozvážet vánoční dárky.

**

Corvinus Declaratio: Pane Sobe, jaké to tam bylo na severu, když vaši mudlovští kolegové plnili své povinnosti? Nenudili jste se, vy kouzelničtí sobi, když jste nemuseli vozit žádného nosiče dárku?

Pan Sob: Nuda? Co to povídáte, ženská. *odfrkne si* Byla to výhoda. To víte, sice jsme se s těmi mudly nikdy nehádali, ale když na ten měsíc zmizí, přiznejme to, že pak tam pro nás bylo o něco víc jídla... Ne že by v tom prosinci bylo těch lišejníků přehršle.

*

Corvinus Declaratio: Mělo to nějaké negativní důsledky?

Pan Sob: Nu, jeden můj přítel se takto zamiloval do jedné mudly... Když se mu v lednu vrátila, tak ji ani nepoznal, jak prý zhubla... Myslel si, že ho opustila, a celý rok prožil v depresi.

*

Corvinus Declaratio: To je strašné! *zhrozí se* Dá se tedy tvrdit, že být kouzelnickým sobem na severu je určitou výhodou?

Pan Sob: Možná. Je tam strašná nuda, víte. Tady jižněji je to přece jen lepší. Můžete dokonce flirtovat s laněmi, když si dáte pozor na jeleny. Nejsou moc nadšeni, když jim někdo nasazuje parohy.

*

Corvinus Declaratio: Jak vypadá takový normální den magických tvorů na severu?

Pan Sob: Nu, je opravdu náročný, to mi věřte. Nejprve musíte najít nějaký chutný lišejník, ne moc zmrzlý – i když takový lišejníkový koktejl s ledem je také velmi dobrý, jen na něj většinu roku nemáte zrovna chuť. Když ho máte a v okolí není nikdo, kdo by ho chtěl taky, tak jen jíte. Okolo poledne najdete další rostlinu, a takhle to jde dál a dál. Ve výsledku je to vcelku spokojený život, dokonce jsem se i setkal s názorem, že by to dost studentů vaší školy se mnou vyměnilo...

*

Určitě by se u nás nějaký milovník lišejníků a zelené stravy našel. Děkuji za zodpovězení otázek a hezké svátky!

Jak vidno, i přes očekávanou nudu sobi na severu netrpí, třebaže mezi jejich povinnosti roznášení dárků nepatří. Přesto by bylo smutné tyto zajímavé tvory opomenout, jak se to u některých osob stává – proč myslet na někoho, kdo ty dárky nepřinese? Máme přece Fleuntýnku, co je nám po sobech, pokud nepočítáme slušivé sobí uši z Příčné ulice? Důvodů je ale spousta – třeba i ten, že pokud by se lišejníky neživili oni, nějakého chytrého skřítka by mohlo napadnout, že ty nevyužité rostliny ze severu by nám mohly chutnat...

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář