Milá Fleutýno!

Většina z nás má už své vánoční dárečky dávno rozbalené a v sovinci se jim tetelí blahem nový přírůstek. Ale je to přesně to, co jsme si přáli? Nahlédněte s námi do dopisů pro Fleutýnu od některých členů naší redakce. Po čem skutečně o Vánocích touží?

Je jasné, že trollí víla v letošním roce naše přání pravděpodobně nevyslyší. Já osobně jsem od ní na své psaní obdržel nic neříkající odpověď, ve které bylo jen slovo Grrrrgrggr! Nejspíš naprosto univerzální reakce na všechny dopisy. Původně jsem myslel, že mé přání splní (a částečně to také udělala, vždyť mám holuba!), ale zámek stále nikde. No tak uvidíme, jak to bude příští rok...

Ale dost o mně! Copak si asi přáli další modrásci?

**

Milá Fleutýno,

hmotných dárků jsem si užil v době, kdy jsem na tebe ještě věřil... Nebo lépe řečeno, když jsem věřil na tvého kolegu. Teď bych si přál hlavně věci, co se nedají koupit. Ale pokud bys přece jen nakupovala na PU, přines mi prosím sněhuláka Olafa, který by mi pak mohl připomínat vánoční čas po celý rok a že se k sobě mohou lidé chovat hezky nejen na Vánoce, ale právě hlavně po zbytek roku.

Edmund

*

Milá Fleutýnko,

ještě než Ti napíšu, co bych hrozně ráda dostala, chtěla bych jen připomenout, že jsem byla hrozně hodná. Uznávám, že přilepování příborů ve VS ke stolu nebo vytváření kluziště nebyly nejlepší nápady, ale pravidelně pouštím ve VS sednout starší osazenstvo, nosím starším fialovým knihy do schodů a když to klouže, tak je dokonce i podpírám. Kolem sebe šířím celoročně radost a lásku. Stačí se zeptat jakéhokoli modrého, jak se o ně v kolejce krásně starám!

A teď už tedy k věci. Chtěla bych prosím tučňáka. Takového toho malého, aby se líp vešel do kolejky. A mimi prosím, oni jsou totiž úžasně chundelatí a třeba bude umět i stepovat. Společně s ním bych poprosila i o lidsko-tučňákovský slovník, abychom překonali prvotní bariéru a domluvili se. O zbytek se bát nemusíš, v kolejce mu vyčaruju iglú, ledový bazén a rybičky se někde taky najdou. Já vím, že takový tučňák je velká věc, ale žádné jiné další přání nemám, tak doufám, že mi bude splněno.

Letos překvapivě naprůměrně hodná Any

*

Milá Fleuntýnko,

jsem si vědoma všech tvých pochybností o tom, zda jsem skutečně hodná - možná tě mate má přítulnost k jistým mudlovským předmětům, hradba knih, které občas používám jako štít, či hromada pergamenů, které bych měla dopsat, ale brání mi v tom čas.

Nicméně věřím, že jsem se chovala tak, abych měla nárok alespoň na nějaké to menší přání.

Pravda, mé první přání je lehce nesplnitelné - protože více času by se hodilo každému a všichni víme, jak dopadly obraceče času. Zdraví a štěstí se také neprodává v tabletkách. A přece ano, svým způsobem se to štěstí dá koupit.

Protože bych si přála puštíka. Klidně nějaké malé mláďátko, které mě bude roky terorizovat, sedět mi na rameni, tahat za vlasy a ničit rozepsané úkoly a eseje. Slibuji, že mu budu kupovat ty největší dobroty, které jdou sehnat na Příčné, v životě mu na nožku nepověsím žádné těžký balíček, nenapíšu o něm křivého slova a budu si ho vážit.

Mariella de Nebe, Havraspár, 1. ročník

***

No tak vidíte, co si někteří opravdu přejí. A co na to Fleutýna? Grhrgggggrrrrg!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář