Kavárenské havranování, tedy havraspárské hodování

Dunda se rozhodl odbýt si svoji premiéru jako organizátor kolejního srazu a navíc vytvořil velmi troufalý plán. Chtěl svolat Havr slet a zamířit s námi do kavárny a pro jednou se chovat jako tlupa intelektuálních modrých. Jak myslíte, že to asi dopadlo?

Chudák Duník už dál nezvládal trpět v čajovnách, ve kterých se mu ničil jeho jednorožčí ohoz. Proč tedy nezkusit něco nového? Kavárna! To je to ideální místo pro takové intelektuální posezení. Po přečtení vývěsky se asi každý divil a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Zvládneme se chovat jako mudlové v nějaké nóbl kavárně? Toť otázka.

Nakonec byla otázka vyřešena za nás, protože tento plán unikl a někdo dal mudlům echo. Pozor, tlupa nejmo(u)dřejších táhne na Prahu! Rezervace byly odmítnuty i přesto, že se Duník snažil použít své krycí mudl jméno. Jenže jednorožčí vibrace vycítí asi i mudlové, a tak jediný podnik, který se rozhodl nás přijmout, byl lokál jménem Titanik. Hůř to prý stejně nemůže dopadnout. No nevím, jak by dopadl souboj Havr vs. ledovec. Ale abych nepředbíhala.

Sraz byl klasicky vyhlášen na 11h s poznámkou, že notoričtí opozdilci mají stanovený speciální čas, přesně v 10:45. Není nad to, když si organizátor stanoví sám pro sebe jednorožčí čas. Zvládl to? Ne, i když zpoždění tří minut by se mu mohlo prominout. Už jenom za hrdinský čin, kdy se mu podařilo dotáhnout notoricky pozdě chodicí Larrie. Neuvěřitelné!

Postupně se to tedy začalo slézat a v jedenáct už jsme tam byli všichni, tedy až na Nixovou, kterou pohltilo pražské metro. V 11:03 byla prohlášena za nezvěstnou, ale nakonec se o minutu později objevila. Zázraky se dějí. Černý puntík, tedy spíš velký flek, si vysloužili: Kejtlýna, Edmund, Martin a Midar. Za neúčast.

*

Po finální instalaci korunky na zvláštně tvarovanou hlavu znovu nalezené Nixové (pět studentek se totiž rozhodlo sraz zpestřit korunkami a nutno podotknout, že nám fakt slušely). Princeznami na den se staly: Any, Dawsonka, Nicolettka, Effie, Evelína a již zmíněná Nixová. Následoval přesun do Titaniku doprovázený ócháním a ácháním kolemjdoucích nad korunkoidní šlechtou.

"Jé samé princezny... jůů Missky ... hele šlechta!"

Po sražení stolů ve vybraném podniku nastala únavná fáze výběru jídla. Když se chcete pobavit, dejte modrému tlusté menu a chtějte po něm jednu položku. Nejtěžším úkolem dne se ovšem stalo nalévání čaje. Konvičky sice byly nádherné, takové ty, co pasují do hrnečků, který je  pod konvičkou, ale jak nebryndat? Mission impossible. Původně jsem měla v plánu vyhlásit jenom jednoho Bryndu, ale nakonec, po konzultaci se spolusrazujícímu, uděluji tento titul Dundovi a Evelíně. Ještě, že jsme měli ubrousky, plovoucí stůl je totiž poněkud nepraktický.

(Wronka, Larrie, Dunstan)

Následovalo ticho, neboť modří dostali jídlo. Divné to bylo. Naštěstí netrvalo dlouho a opět se rozproudila konverzace. K intelektuálnosti to mělo daleko, ale aspoň byla legrace. Kdo by mohl tušit, že naše drahá slečna kolejní mučila jako dítě můry a kradla ptačí hnízda?!

Po naplnění bříška následovala snad nejoblíbenější část srazu - dárečky! Boží čokoládičky s hůvami, modrá pastelka, se kterou si překvapivě nikdo nevypíchl oko (tedy aspoň během srazu ne), sirky na podpálení kolejky, koláčky štěstí s vepsanou budoucností a hlavně! kindervajíčka! Za Dítě dne byl označen Galton, neboť po zbytek pobytu v restauraci ho nebylo možné od hračky oddělit. Ani na minutu.

*

Těžké odloučení zajistil až povel k odchodu. Další část srazu byla poněkud netradiční. Procházka. Chápete to?! Modří a sport? Ale venku bylo krásně, takže jsme měli ideální šanci se kochat (i když Galton se kochal tak často, až se málem ztratil) a spálit obědové kalorie. Nicméně i taková procházka neměla zcela hladký průběh. Nejdřív se málem přizabila Larrie při nečekaném úprku za výlohou obchodu Jimmy Choo, naštěstí to všichni přežili.

Cestou jsme průběžně dočasně ztráceli zadní část skupiny, neboť žirafám vepředu (Dun, Larr) nedocházelo, že někdo má nohy normálně dlouhé a někdo ještě dokonce víc trpaslíkoidní. Všechno naštěstí dobře dopadlo a zpátky do centra jsme došli v plném počtu. Tam jsme Duníkovi předali spešl dárek, mystériózní taštičku, která mimo jiné obsahovala kuřízek. Prý byl dobrý.

*

(Kdo je kdo???)

První odpadlíci odešli, ti lidi dneska fakt nic nevydrží. Zbytek s největší výdrží se ještě po namáhavé aktivitě odměnil makronkou a poseděl nad čajem/kafem/čokoládou, než jsme se všichni vydali do svých domovů.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář