Sladké nicnedělání. Nebo ne?

I dostihový kůň si prý musí občas oddechnout. O tom žádná. Nejsem žádný expert přes koně a už vůbec ne přes dostihy, ale podle mě není zrovna nejlepší doba na oddech v době dostihu. Na první pohled by se mohlo zdát, že Havraspár spí ve své věži, jak šípková Růženka… ve své věži. Ovšem když budeme tento výrok brát doslova, nepřečte si nikdo ani tento článek. Takže, co se vlastně děje? Jsou mezi modrásky ještě nějací živí, nezarostlí pavučinami?

Po loňském finiši, kdy Havraspár zůstal na druhém místě, jen o tři tisíce bodů, jako by přes prázdniny všem došel dech. A místo toho, aby popadli nový, začali si užívat odpočinku. Čerstvý vítr přišel v podobě nováčků. Žádný se sice nedostal do redakce Corvina, tedy, nebyl u vydání ani jednoho ze dvou čísel. Když se ale ohlédnu a zalistuji prvním vydáním CD tohoto roku, narazím na článek, na kterém se podílela Saphira, čímž si připsala padesáti procentní účast na všech dvou vydáních. Ne, teď se nesmějte! Vlastně tak srovnala krok i se staršími redaktory, kteří také napsali po jednom článku.

Jestli se otřásá redakce CD v základech, kvůli tomuto zjištění to opravdu není. To se jen v těchto komnatách chrápání vyšplhalo na maximální možnou hodnotu. Nic na tom nezměnil ani redakční budík, který chudák musel zvonit dlouhé týdny a stejně to nepomohlo. Tento stav trval do doby, než se někdo vzbudil, aby si došel na záchod. Jinde by asi takové noční výletníky zrovna nepochválili a spíš by je častovali poznámkami, zda si nemůže dojít před spaním. V redakci je ale dotyčný tak trošku hrdinou. Jen si to představte, že by si před spaním opravdu došel a všichni by spali dál.

*

Podobný pohled se naskytl i tomu, kdo zavítal na famfrpálové hřiště. Větší část kolejního družstva se rozhodla, že bude trénovat pěkně na zemi, a tak nebylo výjimkou, že se na hřišti vzájemně hledali tři nebo čtyři hráči a ujišťovali se navzájem, že se nikdo na tom, tak najednou velkém hřišti, neztratil.

Tréninky však také začaly v odpočinkovém stylu. Hlavně ne moc zhurta, takže poprvé modrá letka usedla na košťata téměř týden po prvních trénincích ostatních kolejí. Nakonec však tým využil všech 48 tréninkových hodin. Většinou bylo na hřišti vidět stejnou sestavu, kterou rozšířili nováčci, jinak ale naše nejpočetnější kolej ani zdaleka nevyužila prostor, který jí byl během tréninků dopřán.

Příkladem by všem starším mohl jít Dungeon Obyčajný, který se možná časem blýskne jako nová brankářská hvězda, s 4133 zkušenostmi dosáhl na devátou úroveň. Jen pro zajímavost, tolik zkušeností je potřeba pro postup ze 17. na 18. úroveň.

Podobně je na tom i Eleanor Blackfoot, která ukázala svůj elán a trénovala na více pozicích, nejvyšší úrovně však dosáhla jako střelec. Dobře si také vedla Saphira Crystal, které se stejně jako Dungovi podařilo vytrénovat až na 9. úroveň.

Ano, ano, všichni víme, co se říká o Havraspáru a sportu, ale když už se odvážili trénovat i nováčci, proč by to místo pochrupování nemohli zkusit i starší? Veterány a hvězdy minulých let nebylo na hřišti prakticky vůbec vidět a ani famfrpálové vedení nešlo zrovna příkladem. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na stálice, které famfrpálové hřiště okupovaly, kdy to jen šlo, ani na nováčky, kteří si famfrpál přišli alespoň zkusit.

Je všeobecně známo, co se říká o vztahu Havraspáru ke sportu, proto teď možná některé pochrupující havrany vyděsí zpráva, že i ve spaní se dá závodit. Obdoba sprintu je disciplína, kde musí závodníci co nejrychleji usnout. Maraton je pak o výdrži a týmového ducha pak stmeluje štafeta. Tedy za předpokladu, že je družstvo schopné dohodnout se, kdo bude spát první.

*

Zpět ale do havraspárské věže. Na řadu přichází to, co by mělo být silnou stránkou „té chytré koleje“ – body. Asi už nikoho nepřekvapí, že v první desítce nejlépe bodově hodnocených není ani jeden modrý student. Inu, ostatní koleje nasadily pořádné tempo, takže než se Havraspár jako závodní kůň připravil ke startu, byli už ostatní za první zatáčkou.

První žluto-zeleno-červenou padesátku pak ruší modré barvy pěti statečných. Kolejní „topku“ ovládla omladina. Krásný věkový průměr pak „kazí“ jen jedna osoba, která ostatně „kazí“ věkový průměr dost výrazně i celé koleji. Celkem čtyři prvňáčci jsou mezi deseti nejlepšími v koleji. Následují dva druháci, jeden třetí, pátý a devátý rozšiřující ročník. Průměrově tedy ročník 3,6.

Zběžným pohledem lze zjistit, že letošní modří nováčci jsou na tom podobně jako nováčci v jiných kolejích. Jejich píli však vůbec nesnižuje fakt, že vyčnívají nad staršími studenty jen proto, že ti o něco přetáhli svých dvacet. Ostatně o tom vypovídají i výsledky TuMoRu, který taktéž ovládly mladší ročníky.

"Jelikož jsem se letos vrátila, tak nevím, jestli naše kolej sbírá síly a nebo na to jen tak prdí. Abych se přiznala, tak i já třeba dělám soutěže na srpce, protože se chci vyšplhat po žebříčku mamonářů. Ráda bych, kdybychom školní pohár vyhráli, ale já jako jedinec x tisíc bodů nenasbírám a musela by se snažit celá kolej, že ano... Tak snad příští rok."

Clea Hailová

Dost ale čísel a počítání, rád bych uspořádal malou exkurzi do kolejní místnosti, jenže ta bývá většinu času také prázdná, alespoň v porovnání s minulým rokem. Starší studenti asi mají rádi svůj klid, a tak popíjí kávu nebo horkou čokoládu ve svých ložnicích, zabořeni do knih nebo do polštářů. Doufejme, že právě prožíváme ono ticho před bouří.

Samozřejmě chápu, stejně jako ostatní, že i dostihový kůň si musí oddechnout, napást se a věnovat se i jiným povinnostem. Nicméně projev Havraspáru v tomto školním roce překvapil nejen samotný Havraspár, ale snad i ostatní koleje.

"Máme asi polovinu bodů, co ostatní koleje, prakticky nemáme žádné snaživce, kteří by měli 30 předmetů. Ale já to tu nevnímám nijak negativně, soutěživost je zdravá věc, ale občas tu narazím na věci, ktere mě zarazí, právě zde jsme protože chceme a ne aby nás někdo nutil. Je to zde pro mě relaxace, čas který investuji nemá být z donucení, jen kvůli bodům."

Dungeon Obyčajný

Zdá se, že nám vyrůstá nová generace nadějných havránků, takže by byla škoda, kdyby se také příští rok přidali k Šípkovým Růženkám, čemuž by se na druhou stranu nedalo ani moc divit. Někomu může vyhovovat, že kolej až tak nehrotí a neřeší body, jenže kolejní aktivita není jen o bodech, časopisu a famfrpálu. Letos se prostě odpočívá na všech frontách, což může na jednu stranu přijít vhod, nováčci dostanou více prostoru, ale je také dokázané, že zívání je nakažlivé.

To ale neznamená, že nikdo nic nedělá, zejména mladší ročníky v porovnání se zbytkem koleje překypují energií. Ono sladké nicnedělání může některým chutnat spíš hořce, když se v jejich očích může zdát hromada spáčů jako zbytečné závaží, které nás táhne ke dnu. Dvaašedesát členů koleje je dvaašedesát chutí, nikdy asi nebudou spokojení všichni, ale to, co je pro jednoho sladké, může být pro druhého hořké.

Doufejme tedy, že příští otevření pusy dokořán nebude předzvěstí dalšího zívnutí, ale obřího nádechu celé koleje, která se vzbudí a ukáže, kolik sil během odpočinku, ve školním roce Léto 2015, nasbírala.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář