Ravenclaw reunion: Oxford-style

Když se na Havrnástěnce objevilo oznámení o novém srazu, většina si jen klepala na čelo, že Apríl byl před půl rokem. Sraz v Oxfordu pod taktovkou stařešiny Austerové? Haha, ten byl dobrý. Lidé dokonce ignorovali poznámky slečny Larstonové "ano, myslí to skutečně smrtelně vážně". Ale ona to opravdu myslela vážně, ten sraz doopravdy byl a dokonce tam přijeli lidi! A co se tam vlastně dělo?

Sraz byl stanoven na pravé poledne 11. lovena tohoto roku u Bodleian Library. Ještě než jsme se úspěšně stihli všichni sejít, seběhlo se několik věcí: zrovna se běžel půlmaraton, takže davy lidí všude a někteří z nich dokonce běhali a překáželi. Bodleian Library je kulatá, takže kdyby technicky vzato chodily dvě skupiny ve stejném tempu dokola ve stejném směru, tak se nikdy nepotkají. A v neposlední řadě, mudlovské SMS z anglického na české číslo a ani naopak nechodí. Nicméně jsme havraspárští, takže jsme se nakonec úspěšně potkali, jmenovitě místní umělkyně Katelyn, skoro vyhynutá McLardová, slečna kolejní Larstonová, sir exkolejní Werewolf a já, Dawsonová.

*

Tak tedy, sešli jsme se a hned od začátku to bylo celé takové zvláštně divné, ale dobře divné. Havrsraz v Anglii, žádný Einstein, čajka, ale prostě Oxford! Jako první jsme samozřejmě s ohledem na složení srazu museli jít prozkoumat místní přírodovědecké muzeum, protože kdo jiný dokáže ocenit dinosaury, kostry a fosílie než právě tato skvadra.

Po důkladném prozkoumání vzpomínek na naše mládí jsme volným tempem zamířili do New College, kde jsme se kochali Lavičkou a Stromem. Na přiloženém fotu jistě pochopíte, proč mají ta slova velká počáteční písmena. Na Lavičce jsme nasávali neuvěřitělně kouzelnou atmosféru, dokud jsme se nezačali chovat jako praví havraspárští a nezačali jsme dělat tak trochu ostudu. Co jiného přece dělat se Stromem, než se na něj snažit vyšplhat. Nebudu jmenovat, že, Evandželíno?

Nakonec to dopadlo dobře, vyhozeni jsme nebyli, studentka McLardová si nic nezlomila a my jsme mohli pokračovat přes historické centrum do Pizza Hut, typického středověkého stravovacího zařízení, abychom zahnali kručení v břiše. A to se nám povedlo, jídla byla hromada, takže byl nakonec vlastně problém vylézt ty schody nahoru. Naštěstí jsme od obsluhy dostali úžasné héliové balónky, které nám do těch schodů pomáhali. Tedy všem krom Larrie, protože ta stihla ten svůj zabít, ještě než jsme se zvedli k odchodu, chudák (balónek!).

Každý dílek pizzy s plněným okrajem bylo potřeba vychodit, a tak jsme se vydali na pomalou procházku a objevovali další dechberoucí oxfordská místa. Naprosto kouzelné okolí doprovázely balónky a McLardová konzumující balonky. Nakonec jsme se rozhodli zamířit do parku, kterému by se v našich zeměpisných šířkách říkalo s ohledem na rozlohu pravděpodobně venkov nebo les, kde jsme poslední dva přeživší balónky vypustili na svobodu.

Následně jsme vyšplhali kopec nahoru (ano, v této fazi jsme se proklínali za propuštění balónků), abychom navštivili něčí školu, která vypadala nejdřív spíš jako venkovské sídlo příslušníka starého anglického rodu, do kterého jsme se vloupali, a nakonec jako moderní sen všech studentů, až jsme museli zatlačit slzu. Zde jsme posadili sira Johna a Larrie na bus, udělali pápá a pokračovaly v menším počtu, ve třech. Den pokročil, přišla tma, trochu chlad, a tak jsme naprosto ztracené bloumaly ulicemi města a přemýšlely, který podnik bude ten nejlepší. Osud to vyřešil za nás. Narazily jsme totiž na tu zaručeně nejlepší ulici v celém Oxfordu.

Lahodný mok byl dokonalou tečkou za snovým srazem, který překonal všechna očekávání, nebo alespoň ta moje. Nyní ovšem je nutno sdělit pravý důvod návštěvy této zámořské země, neboť jsme s Evanželínou byly vybrány a vyslány na velmi tajnou misi, jejíž výsledek vidíte zde:

Nicméně mise to byla top secret, tak to prosím nikde nenabonzujte, děkujeme. A taky děkujeme Kejlýně za geniální nápad, pohodlnou podlahu a za organizaci. Na závěr se s vámi podělím o velmi důležitý postřeh, který o Oxfordu pronesla nejmo(u)dřejší Evandželína: “Je tu tma a mají tu křivé podlahy.”




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Any Dawson
Vydáno: 8/2015

Komentáře
Bohužel mi 1.,2.,4. a 5.obrázek nejde. Vidím jen bílo, ale přesto jsem se aspoň pokochala slovami. :)
Melanie Lent Lecuss | 27. 11. 2015
1653476628