V(r)alentýnský Havrsraz

Kdo tam byl, ví, kdo tam nebyl, může se dozvědět. Jak vypadal kolejní sraz v době, kdy ještě spoustě lidem poskakovala nad hlavou srdíčka?

Aby bylo jasno! Nečekejte žádný růžovou barvou a srdíčky oplývající večírek. V(r)alentýnský sraz byl havraspárskými pojat čistě modře. Zkrátka jako obvykle...

Jako záchytný bod a místo setkání bylo zvoleno tradičně mudlovské Hlavní nádraží. Ti, kdo použili letaxovou síť či přenášedla, dorazili včas. Ovšem opět někdo spoléhal na mudlovskou vlakovou dopravu. Nechápu proč, když je léty ověřeno jak je nespolehlivá, a tak se na něj muselo čekat. Na havraspárskou čtvrthodinku jsme zvyklí, ale třikrát čtvrthodinka už je něco extra! Kvůli všudypřítomným mudlům jsme si ale merlinužel nemohli ani zpříjemnit čekání vyčarováním pohovek a jiných nezbytností.

Když dorazil opozdilec Martin, pokračovalo se netradičně do palačinkárny. Tentokrát byla účast poměrně komorní. Oproti předchozím srazům o dvaceti a více lidech nás bylo pouhých havraspársky symbolických sedm. Jmenovitě Larrie, Janel, Mariella, Isaac, Martin, Saphira a Wronka.

To ale nijak nebránilo tomu, abychom se dobře bavili. Když se osazenstvo dostatečně posilnilo, vyrazilo se do čajovny. Projednou jsme ulovili místa v jiné místnosti a měli jsme k dispozici dokonce něco jako pohovku a křesla. Bylo to vážně osvěžující!

Následovalo předávání drobností, jako jsou čokoládové žabky, sladké mlsání a pro havraspárské stále nedostatkové zboží - záložky, tentokrát v podobě valentýnských přáníček s potterovskými hláškami typu You are Dumbledorable.

Vrcholem odpoledne pak bylo ochutnávání tajemných pochutin, které nám od naší drahé Any donesla až z Finska velmi otužilá sova. Mělo u nich být ale napsáno "zn.: Jen pro otrlé!". První várku většina odvážně ochutnala. Nebyl to ale úplně dobrý nápad. Lékořicové cosi se slanou příchutí, to je asi pro gurmány. Do druhého balíčku už se nás moc nepustilo, ale někdo se přece jen přemohl. To ale nebyl vůbec dobrý nápad! Znovu lékořicové cosi s ještě slanější příchutí, to by člověk nepřál ani svému nepříteli. Shodli jsme se, že to byl vydařený žertík Any, či spíše Dawsonky, která se tam v dáli tiše škodolibě chichotá až po uši ve sněhu a se svatozáří na hlavě. To se ti povedlo, Any!

Díky škrknám nebo snad nevolnosti z finských laskomin se merlinužel nevytvořila ani nedochovala žádná fotodokumentace. Jistě si to ale přítomní užili a k večeru se opět rozešli do svých domovů.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář