Vánoční příběh mo(u)drých

Jak to dopadne, když někdo vytrhne poslední stránky napínavého vánočního příběhu? Jak si s tím havraspárští poradili? Přinášíme exkluzivně pro vás!

Není tomu příliš dávno, co jsme si v kolejní místnosti chtěli přečíst nějaký pěkný vánoční příběh na dobrou noc. Vybrali jsme jeden z velké pohádkové knihy, ale co se nestalo! Nějaký darebák poslední stránky knihy vytrhal... a z našeho příběhu zůstala sotva půlka! Toto v knize z příběhu zbylo:

„Byl večer před Vánoci, všude venku napadaný sníh a oblohu ozařovalo jen několik hvězd, které již stačily vyjít nad obzor. Nad světem opět po dlouhém a namáhavém dni převzala vládu tma. Všichni už byli dávno zalezlí ve svých postelích a nemohli se dočkat nadcházejícího dne plného dárků a vánoční nálady.

Vlastně všichni ne, jeden student se i přes přísný zákaz bezmyšlenkovitě potuloval po chodbách hradu. Chodil sem a tam, nevěděl kam jít. Nikde nikoho nepotkal, zřejmě i profesorský sbor si šel na Štědrý den odpočinout.

Zhruba po hodině chození došel ke dveřím Velké síně. Opatrně nakoukl dovnitř, a když nikde nikoho neviděl, vešel a zavřel za sebou dveře. Došel až pod velký nádherně ozdobený stromek, který stál hned vedle učitelského stolu. Postavil se pod něj a obdivně k němu vzhlédl. Nádherně zářil, hrál všemi barvami. Kochal se tou nádherou, když v tom za sebou uslyšel skřípění podlahy. Otočil se a s otevřenou pusou zůstal zírat na...“

**

Takto v půlce věty a zrovna v tom nejlepším to skončilo. No není to hrůza? Všichni byli zklamaní a s touto skutečností se nikdo z nás rozhodně nehodlal smířit. A tak jsme se rozhodli společnými silami příběh dopsat. A jak to celé dopadlo? Jen posuďte sami!

„Najednou za ním někdo vyrazil dveře, ale když se otočil, nikdo tam nebyl! Dveře dokořán, průvan bouřlivé noci prudce proudil do síně. Podíval se rychle zpět. Stromek ale nestál na svém původním místě. Stál nyní těsně za ním a nebezpečně se nad ním nakláněl. Najednou se rozevřely větve a on mohl spatřit něco velmi zvláštního. Mezi jehličím se hemžilo několik malililinkatých skřítečků. Skřítci se s malými dárky rozeběhli do všech koutů hradu, aby donesli dárky všem, kdo je mají ráno dostat. Ale skřítci nebylo to, co upoutalo jeho pozornost. Byly to velké červené oči zářící mezi větvemi stromku. Někdo stál za tím stromkem…

Podíval se doprava. Nic. Doleva. Nic. Ale ty oči stále zářily. Mohl by to být ten strom? Problesklo mu hlavou. Snažil se rozhodnout – obejít stromek nebo ne? Nakonec sebral odvahu a pomalu vykročil. Jeden krok, druhý krok... třetí a čtvrtý... a už byl na druhé straně. Jenže za stromkem nikdo nestál. Podezíravě se podíval na stromeček. Ty červené oči ho stále pozorovaly. Ach! To nebyly oči, to byly jen červené koule na stromě!

S klidem na duši se otočil, když v tu chvíli před sebou viděl stát obří postavu. Růžový kostýmek Santy zářil, jako nic jiného, co kdy v životě viděl. Velká hlava se pomalu podívala dolů a mrkla na něho. Student se plácnul do čela a pomyslel si: "už bych ten dryák z kuchyně neměl tak večer pít". A ustlal si přímo pod stromkem. Probudil se zavalen hromadou dárků.“

***

Všichni byli nyní s příběhem spokojení a mohli jít konečně v klidu spát. A já vám přeji, aby se vám nestalo nic takového, jako jsou vytrhané stránky v knize, a abyste letošní V(r)ánoce prožili v klidu a bez ublížení na zdraví.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář