Havraspárští primusové dob minulých

Havraspárskou kolejí prošlo již mnoho primusů a primusek, kteří byli pravou rukou kolejního profesora a společně se snažili Havraspár udržet v modré linii. Mě ale zajímalo, kde se teď modří primusové nacházejí a tak jsem se vydala několik z nich vyzpovídat.

Sama jsem si post primusky Havraspárské koleje vyzkoušela a byla to jedna z největších zkušeností, kterou jsem na hradě získala. Samozřejmě to není vždy jen zábava, ale přicházejí s touto pozicí i zodpovědnost a krušné chvíle. Přesto jsem si to moc užila a dotěď jsem hrdá na to, že jsem se nezalekla a šla do toho. Nyní jsem již v životě trošku jinde, ale občas si na ty primusovské doby vzpomenu a zasteskne se mi.

A jak to mají ostatní, které jsem v těchto krušných jarních dnech zastihla? To musíte číst dále!

Na začátek si ale zopakujme kolik a jaké primusy/ky jsme v Havraspáru měli:

Zima 2005
Zdeněk Vedral
Cedric Silvers
Sarah Clarissa Cordis

Léto 2005 - Zima 2006
Sarah Clarissa Cordis

Léto 2006
Ewelina Budget

Zima 2007 - Léto 2008
bibi střeštěnka

Zima 2009 - Léto 2009
Larrie Larstonová

Zima 2010 - Léto 2010
Janel Weil

Zima 2011 - Zima 2012
Larrie Larstonová

Léto 2012
Katelyn Auster

Zima 2013 - Léto 2013
Justin Angel Sane

Zima 2014
Zendaer Amattis
Annie Reprobate

Léto 2014
Annie Reprobate

Zima 2015 - Zima 2016
Nicolette Marique Leroy

Léto 2016 - doposud
Edmund Heusinger

*

Corvinus Declaratio: Co Tě na pozici primuse nejvíc bavilo a co Tě naopak otravovalo?

Janel Weil: Bavilo mě, že jakožto primus jsem měla přehled fakt o všem, co se v koleji šustlo a pohnulo. Znala jsem každého, snad s každým jsem alespoň někdy prohodila pár slov, uměla jsem zpaměti pravidla každé soutěže, věděla jsem, co se kdy chystá, kde máme slabá a silná místa, co se musí hned, co počká, jak co funguje... tenhle všeobecný přehled, pocit, že je člověk vážně v tom úplném středu dění, že je tím Hogem fakt pohlcen, to tenkrát bylo super. Bavilo mě se do toho všeho fakt ponořit a žít kolejí, tehdy jsem se kouzelnému světu mohla věnovat úplně naplno. Bavila mě spolupráce s užším i širším vedením koleje, to, jaké projekty jsme byli schopní dát dohromady. Ale odjakživa jsem si přišla spíš jako prefektský než primusovský materiál. *usměje se* Otravovalo... už je to pěkná řádka let a já si špatné věci zásadně odmítám pamatovat. Takže už si na nic konkrétního fakt nevzpomínám.

Katelyn Auster: To je hrozne těžké si vzpomenout po takové době. Mám spíše dojmy než konkrétní vzpomínky a to navíc na 'časy hogwarts' celkově. Ale vím, že jsem měla hodně ráda lidi a s některými jsem pořád ještě v kontaktu. *usměje se* Společné vytváření a srazy, to období vnímám jako celkově hrozně kreativní, ale konkrétní pozitivní a negativní situace nebo úkoly to už si nevybavím.

Justin Angel Sane: Co mě nejvíc bavilo? Asi ty cinkající měšce, co jsem pravidelně nacházel za dveřmi, ke kterým byl nenápadně přivázán nevinně vyhlížející lísteček s ne už tak nevinnými požadavky. A hlavně samozřejmě možnost spolupráce s celou řadou skvělých lidí, nekonečné diskutování, vymýšlení novinek. Vlastně někdy mě úplně stejné činnosti bavily a jindy zase otravovaly. Co si ale budeme povídat, nebyla to jen legrace a někdy člověk musel dělat i nepopulární kroky. Myslím ale, že to je typické v každé oblasti, nejen u primusování. Vzhledem k tehdejší životní situaci mi bohužel funkce brala hodně energie.

Zendaer Amattis: Nu to první 30ti minutové vykopnutí Yola je jeden z mých nejmilovanějších zážitků z hradu. Ale teď vážně. Asi nejradši jsem sledoval aktivitu koleje, když byla pozitivní reakce na snahy ze zasedačky. Nezáleželo na bodech, ale na nadšení v koleji. Nejvíce mě otravovalo urovnávat žabomyší války mezi slečnami v koleji, sledovat jak určité partičky na hradě šikanují nadějné nováčky (a to mezi nimi byli lidé s odznaky) a samozřejmě sál studentské (z)rady. Jsem celkem zásadový člověk, a tak mě věčné porušování slibů především ze strany zmijozelského vedení značně iritovalo.

Nicolette Marique Leroy: Funkce primuse byla velká příležitost a hodně mi dala. Člověk má velkou zodpovědnost vůči koleji, musí mít přehled o projektech, které jsou organizovány, důležitá je komunikace nejen se členy zasedačky, ale také kolejí. Bylo to náročné, ale když se dařilo, co mělo, tak to pro mě byla největší odměna. Bavilo mě dá se říct všechno, abych se ale přiznala, jsem hodně zvědavá, takže bylo fajn být u zrodu nových věcí, mít to z první ruky, diskutovat a tak dále. Měla jsem ráda konec roku, když jsem mohla na závěrečném kolejním večírku ocenit pár jedinců, kteří ve svém působením v koleji vyčnívali. Bylo skvělé jejich práci sledovat během roku a pak mít možnost předat cenu. Nostalgicky si vzpomínám na večírek pro modré prvňáčky z kterékoliv "plechové" funkce. *zasněně se usměje* Hm, všechno, co se na téhle pozici dělo bylo svým způsobem k něčemu dobré a někam mě to posunulo. Nebylo řekla bych nic, co by mě otravovalo nebo mi funkci znepříjemňovalo. Jen se tedy přiznám, že jsem neměla ráda uhánění v zasedačce, třeba reakcí na příspěvek a vykonání nějaké práce v termínu. Dělalo mi trochu problém také úkolování, radši jsem nějakou práci udělala sama, když jsem ji vnímala, že by z ní nemusel být nikdo odvařený, napadají mě třeba printy, statistika předmětů, to co mnozí mohou považovat za neviditelnou práci, ale opak je pravdou a je to velmi přínosné. Takže to jsem asi zpočátku moc neuměla a uvědomuju si, že jsem byla vždy raději v pozici, kdy jsem se o práci hlásila a dělala ji, než rozdávala. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: Co bys poradil/a budoucím primusům havraspárské koleje?

Janel Weil: Asi aby se připravili na to, že to je docela fuška a že je hlavně důležité, aby se koleji věnovat chtěli, aby je to bavilo. A taky ať se nebojí práci rozdělovat a delegovat, protože ačkoli může mít člověk občas pocit, že všechno nejlépe zvládne sám, nebývá to pravda. A pokud spolupráce mezi odznaky a dalšími funguje tak, jak má, je to paráda. Každopádně co já vím, jak kolejní vedení funguje v současnosti, že. *směje se*

Katelyn Auster: Myslete na sebe. Možná to zní zvláštně, ale jakékoli dobrovolničina se snadno dokáže zvrhnout a často to ani není o práci ale o lidech, s kterými si někdy rozumíme a někdy taky ne. Být 'kapitánem týmu' je spíše o energii než o zodpovědnosti nebo schopnostech a tak je těžké inspirovat ostatní, když se sami necítíme dobře.

Justin Angel Sane:  Aby nezpychli, zachovali pokoru, prostě aby nikdy nezapomněli na naše Sedmero, kterého já jsem si velice vážil. Zároveň je ale potřeba udržet určitou rovnováhu a nebát se naopak inovovat, udělat něco podle sebe. Já sám jsem měl tendence se vozit na vlně minulosti. Pravda je ale taková, že inovace a zachování tradic nemusí nutně jít proti sobě, úkol je takovou cestu najít a posunout kolej zase o něco dál.

Zendaer Amattis: V prvé řadě by si nový primus či primuska měli uvědomit, že Havraspár možná vyhrál mnoho pohárů, ale ne kvůli hrocení, přetahování nováčků a jiným otravnostem, které se na hradě dějí. Havraspár je o dobré atmosféře, skvělých lidech a ještě lepších srazech. Nejsme o tabulkách, funkcích a škatulkování, ale o snaze si užít to, co děláme a povznést se nad zápasení o body v blátě hrotičství. Také bych doporučoval být velmi trpělivé povahy s ochotou vést diplomaticky hovory se členy koleje, když náhodou nastanou "vážné" spory v koleji, především pak těmi modrými slečnami, které někdy nedovedou krotit své rozvášněné povahy.

Nicolette Marique Leroy: Hm, trochu obtížná otázka. Asi aby byli sami sebou především, protože každý dá z téhle funkce koleji něco jiného, aby se držel tradic, které jsou pro Havraspár typické. A aby si nenakládal na svá záda víc, než je nezbytně nutné a co je v povinnostech primuse. Měl by být "funknční" nejen pro zasedačku, ale i pro kolej, což je už tak velmi náročné být na všech místech. Není v zasedačce nikdy sám, má kolem sebe tým, na který se může spolehnout, svěřit jim práci a sám korigovat, dohlížet, vést. A samozřejmě důležitá je komunikace.

*

Corvinus Declaratio: Co nového se u Tebe, jako bývalého primuse, děje nyní?

Janel Weil: Já už jsem v takovém stádiu hibernace. Hogwarts mám pořád hrozně ráda, ale všechno je to už z větší části nostalgie - času tu trávím minimum, lidí už taky znám minimum... ráda si občas napíšu nový předmět, opravím úkoly, složím nějakou super zkoušku, vyzkouším všechny novinky a kouzelnosti nebo jen tak posedím ve VS a poslouchám cvrkot, ale už jsem víceméně na odpočinku a měnit se to nebude. Dny mé slávy a aktivity jsou už bohužel v čudu, ale užila jsem si je a vždycky na ně budu s láskou vzpomínat, stejně jako na celý Havraspár, který pro mě vždycky bude nejlepší.

Katelyn Auster: Mmm, taková široká otázka. *usměje se* Hodně teď cestuju, studuju a tvořím. Paradoxně žiju v Oxfordu, tak jsou to pro mě takové další Bradavice.

Justin Angel Sane: Užívám si odpočinku. Ne, dobře, momentálně se inkognito vyskytuji převážně v mudlovském světě a snažím se proniknout do tajů jejich vědeckého výzkumu a pokroku. Jak jistě víš, mudlové jsou rasa poněkud nestabilní, co se chování týče, a je nutné je trochu kontrolovat. V určitých případech je i navádět jiným směrem či sabotovat některé jejich pokusy. Informace z této oblasti jsou pro ministerstvo velice přínosné. Ale psst.

Zendaer Amattis: Inu, zamaskoval jsem svoji totožnost v mudlovské firmě, která se zabývá získáváním alchymistických surovin pro v podstatě vše, co mudlové užívají. Je to náročné maskování, ale naučím se u toho mnohé, mimo jiné i o čarostavitelství. V poslední době zvažuji návrat na hrad a dokončení studií, ale stále to pečlivě zvažuji právě kvůli času, skoro bych potřeboval obraceč času.

Nicolette Marique Leroy: Já se v současné době pohybuji v mudlovském světě a řeším spoustu různých věcí. Studium, bydlení a další všední maličkosti, strasti. Každý to chaotické období známe. Takže nic zvláštního. *pokrčí rameny a zasměje se* Avšak doufám, že se mi brzy podaří vše vyřešit, situace se uklidní a budu se moci aktivněji vrátit na hrad, konečně zvládnout OVCE a nebýt za ostudu. *nevinně se usměje*

*

Jsem moc ráda, že všichni vzpomínají na tento velmi důležitý post v dobrém a nelitují toho, že se primusem/kou stali. Mudlové je přeci jen úplně nezničili! Tímto chci poděkovat všem, kteří na mou sovu zareagovali a neposlali ji zpět s prázdnou.

Pokud se vám někdy stane, že budete mít možnost si tuto pozici v koleji vyzkoušet, tak si to dobře promyslete a zvažte, ale nebojte se. Protože kdo se bojí nesmí do Havraspáru!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář