Hradní sklepení - To o čem se nemluví?
Je to již nějaký pátek co se na mám stole v redakci objevil záhadný dopis, nikým nepodepsán. Nikdo nevěděl, jak se tam vzal, nikdo neviděl, kdo ho přinesl. V dopise stálo, že vedení naší školy není tak svaté jak se na pohled snaží vypadat. Že i oni mají kostlivce ve svých skříních nebo spíše ve sklepení.
Ovšem po tomto zjištění naše redakce nemohla stát bokem a musela se vydat do terénu a začít pátrat po důkazech toho, co se naše milé vedení snaží celou dobu skrývat. Díky jedné nejmenované osobě z profesorského sboru jsem mohl nahlédnout do zakázaných zákoutí naší knihovny, kde jsem dosáhl na první střípky naší skládačky. Následně díky mé stáži na Ministerstvu kouzel, jsem se dostal i do tamních archívů výjezdů pracovníků zabývající se úpravami vzpomínek po závažných incidentech. To naší mozaice dodalo finální tvar a můžeme vám nyní podat celý příběh tak, jak se nejspíše stal.
***
Celý tento příběh, nebo raději případ, se stal před pár lety. Přesné datum ani čas se nepodařilo zjistit. Pár studentů prvního ročníku: Alexander Bloom, Amálie Nosovrtá, Igor Igorovič a Lucy McQueen, se pod doposud nespecifikovaným kouzlem nebo lektvarem stali pro dveře od sklepení staršími, než sami byli a proklouzli do hradního sklepení. Samotní studenti co tam den za dnem chodí, si jich vůbec nevšímali, neboť v té době prostě chtěli dojít co nejrychleji k nestvůře zkusit ji porazit a zase blesku rychle ze sklepení vypadnout.
Naše skupinka se tenkrát nejspíše kochala samotným sklepením. Jak je to něco krásného a pro jejich vrstevníky zakázaného. Ano, zakázané ovoce nejlépe chutná. Bohužel se kochali až moc a přestali dávat pozor na cestu a dělat si značky, aby dokázali vybloudit ze sklepení zpět. Zacházeli dále a dále do hloubi našeho hradního sklepení. Procházeli i dveřmi a puklinami ve skalních zdech, které byly očarovány speciálními kouzly, aby tam žádný smrtelník neproklouzl, což se jim stalo osudným. Nikdo už je nikdy neviděl.
*
Když se vedení dozvědělo o tom, že mu chybí studenti, uspořádalo pátrání, neboť přeci jen jeden student si jich ve sklepení všiml. Jeho jméno bylo *CENZURA* a kupodivu za to nebyl trestán. Ovšem mnoho profesorů i starších a zkušenějších studentů se vydalo do sklepení, aby ztracence vypátrali a přivedli jejich kolejím. A nejspíš i proto, aby jim mohl být napařen patřičný trest.
Bohužel se je vypátrat nepodařilo a tak vedení školy sáhlo k tomu, co nikdy nechtělo. Protože rodiče by po tomto incidentu už studenty do prostorů hradu nikdy nepustili, povolali pracovníky z Ministerstva kouzel do hradních síní a vymazali všem vzpomínky na tyto studenty. Jejich záznamy a vše co se jich týkalo, skončilo v plamenech a popel byl rozprášen do širého světa. Pracovníci navštívili i rodiny těchto studentů a upravili vzpomínky i jim. Po čtyřech z nás, studentech, kteří měli život před sebou, se jen zaprášilo.
***
Tak to je konec tohoto příběhu. Dostane se na stránky časopisu nebo ho někdo, kdo si tuto situaci ve vedení pamatuje, stáhne a spálí jako důkazy, že studenti opravdu existovali? Pokud se to podaří, je už jen na vás, zdali tomuto příběhu budete věřit, nebo si poklepete na čelo s tím, že je to úplně absurdní a vedení by nám to nikdy neprovedlo. Tak jako tak, dávejte si pozor. Vedení vždy něco skrývalo, skrývá a bude skrývat. Tak ať se to příště nedotkne příště přímo vás. Tak co? Pravda nebo lež? Černá nebo bílá?
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Wayna Wayra TlalocVydáno: 7/2017
