Modrá galerie výjimečných prací

Archiv. Nová hvězdná díla i police pokryté prachem. No jen se přiznejte! Kolik z vás sfoukává prach?

Archiv nám slouží od roku 2009. To už je celých 8 let! Už 8 let jsou tu uchovány práce, které byly vyhodnoceny za výjimečné. Kolik z nás se na ně ale dnes dívá? Podle vrstvy prachu mnoho ne. A tak jsem dospěla k názoru, že je na čase jim opět ukázat světlo světa. Pojďme si připomenout některé výjimečné výtvory modrých studentů.

*

Jako první tu máme úkol z Kola roku od Nicole Landin.


*

U obrázků zůstaneme tentokráte s Katelyn Auster, která tuto krásnou kresbu poslala do soutěže Magické hole.

*

V Havraspáru máme ale i šikovné pisálky a jedním z takových je James Watfar, který se předvedl v soutěži Drabble trénink 1.

"Stačilo na okamžik zavřít oči a ponořit se do hlubin snění. Půlnoc dnes voněla krásně. Deštěm skrytým v sametovém hávu tmy, praskajícím dřevem v útrobách krbu, sněhově bílou prázdnotou nepopsaných stránek a inkoustem. Inkoustem temně modrým, červánkově třpytivým v odlescích krvavě rudého vína, prozářeného neklidnými plameny, těmi co se celý večer snaží popadnout horký dech a naplnit jím pokoj. Ale drabble se zavřenýma očima napsat nejde, pod víčka pronikne zrádné světlo obyčejných dní, svět ztratí jemnou vůni, nasládlou chuť i žár. Snění se rozplyne v oparu škodolibého zapomnění, odlétne kamsi daleko. Všechno se s prozřením mění a inspirace náhle není."

*

Připomeňme si i dílo Larrie Larstonové, které odeslala do soutěže Listy kalendáře - prosinec.

*

Svou šikovnost prokázala také Cecília de Chevruse v semináři Reci věci I.

*

Dalším z pisálků je Elisa de Lunne, která svůj talent uplatnila v jednom z úkolů do Artušovských legend.

"Hej, Kayi!" vykřikl sotva dvanáctiletý chlapec, když vběhl nadšeně do pokoje svého bratra.
"Co je zase, prcku? Nevidíš, že právě cvičím?" zamručel Kay a zastrčil meč, se kterým se prohlížel před zrcadlem, zpět do pochvy.
"Strejda Merlin už se zase chystá k odchodu. Pamatuješ, jak jsme se domluvili, že ho budem sledovat?" Artušovi se rozzářili oči a usmál se.
"Přece se nebojíš...." dodal škádlivým tónem a rychle vyběhl z pokoje, než po něm Kay stihl skočit.

"Psst, prcku. Nedělej takový rámus nebo je se sledováním konec." okřikl Kay tiše Artuše, který právě šlápl na větev, která se pod ním se zapraskáním zlomila.
"Já nedělám rámus... ta větev se mi prostě sama od sebe připletla pod nohy..." zamumlal Artuš uraženě, ale o poznání opatrněji následoval svého bratra, který se tiše kradl lesem a snažil se neztratit Merlina. Oběma vrtalo hlavou, proč sešel ze stezky, ale zvědavě ho dál následovali.
"Sakra!" zaklel tiše Kay. "Ztratil jsem ho."
"To nevadí. Prostě nám jen na chvíli zmizel z dohledu. To je toho. Stejně musel jít nejspíš rovně." pokrčil Artuš rameny a odhodlaně pokračoval směrem, kudy naposledy spatřili jít Merlina. Kay ho s kroucením hlavy následoval, ale nevěřil, že Merlina ještě najdou.
Po chvíli vyšli na mýtinu ze třech stran uzavřenou vysokou skálou a z jedné lesem, kterým sem přišli. U paty skály rostl starý ohnutý strom, který ve větru tiše ševelil.
"To není možný! Musel určitě jít sem." zvolal Artuš zklamaně a naštavně vší silou kopl do stromu.
"Au!" ozvalo se a oba chlapci ztuhli. S úžasem pozorovali, jak na sebe strom bere podobu starého muže v dlouhém, šedém plášti.
"Pane bože..." zašeptal neslyšně Kay.
"Tak..." Merlin si oprášil z pláště posledních pár listů a přísně se na oba dva zadíval. "Co jste to vyváděli? A koho z vás napadla taková nehoráznost mě sledovat?"
Artuš s Kayem se po sobě podívali a Artuš si nervózně odkašlal: "No, my jsme..."

*

Opomenout nesmíme ale ani duše básníků. Jednou z takových je Isabella Anne Swan, která přispěla svou básní do soutěže Antarktida.

"Na jih přes moře chladné vody
na lodi zvané Helga prý,
přeplul Amundsen bez nehody
a začal boj o vítězství.

Kdo první dobude pól jižní?
Amundsen Roald, Robert Scott?
Spěchají skvělí, nedostižní,
až pochcípá jim všechen skot.

A sníh a led se jenom třpytí
jasnou září, co ničí zrak.
Mrzne až praští a není zbytí,
je nutno oči zavřít pak.

Ledový vichr přes pláně duje,
a tma se snáší nad jihem,
Polární nocí ta tma sluje
a v ní sáně letí švihem.

Krystalky tmavého ledu odletují
od nohou lidských a tlapek psů.
Míle a míle tvrdě prověřují
sílu a odolnost v kraji snů.

Smrtící chlad až v jádru kostí
a všechno zmrzne na kámen,
Zimu a zimu Antarktis hostí,
než mrazem padneš omámen.

Sníh, led, mráz a krajina spící,
a širá pustá sněžná pláň,
V níž muž na výhře své lpící
se žene splatit drahou daň.

Pólů dosáhl ten, jež Robertem se zve,
měsíc před ním však byl už tam
Amundsen, jemuž vzešli pak mnozí dnové
a Scott na pláních zhynul sám.

Uprostřed nepřátel padnul on,
v podobě vloček sněhových,
Chladný a studený byl jeho skon
v posledních dnech březnových.

Mrzne až praští a nebe tmí se,
sněhová bouře je blíž a blíž.
Je ráno, ale nerozední se,
to znova noc nadejde spíš.

Stanová plachta ve vichru se zmítá
v ledovém větru jarních dní.
Na pláně Antarktidy útočí lítá
zima a mráz a padá sníh…"

*

Další takovou duší je Kathie Amanda Nakimur, která si zabásnila v soutěži Zvěrokruh.

"Vylétáme vstříc Vesmíru,
jako silní Berani.
Náš zápal nám bere sílu,
jsme nadšením svým svíráni.

Zápal náš se uklidní
a vyrostou z nás Býci,
svět námi se přeplní,
s trpělivostí stoupáme k Měsíci.

Roztříštíme svoje zájmy
ve znamení Blíženců,
však naše Múzy, ty jdou s námi,
ve snažení nenechají nám dělat kotrmelců.

Zklidníme své počínání
a s ženskou tváří Raka,
vložíme své nitro do zpívání
a štětec nás též tuze láká.

Otřepem se a Lev v nás zařve,
jsme středobody vesmíru,
však mužská ješitnost se přizve
a věříme si přes míru.

Opět přijde uklidnění,
a my si v sobě uklidíme,
v naší duši dojde ke zjemnění,
však kritiku si sem tam neodpustíme.

Pak naleznem schopnost,
co dohodnout se nás učí,
však Vah nerozhodnost,
ta nás trochu mučí.

Vyroste nám trn s tou trochou jedu
a my své smysly zbystříme,
dovedeme i to, co myslíš si, že nedovedu
a nadšením svým jiskříme.

Nadšení si přenecháme
a staneme se Střelci,
však trochu v zájmech přelétáme,
ale jsme velmi společenští.

Přijde čas a my staneme se Kozorohem,
máme trpělivost něco dokázat,
však někdy kritizujeme i všechno za rohem
a jak mlčet, to vám můžem ukázat.

Najdeme svou osobnost
a staneme se divnými,
však přátelství je pro Vodnáře dost
a nejsme zas tak jinými.

A nakonec nás stihne chuť
si zaplavat jak Ryby
a všem pomáhat buď jak buď,
tak ať se Vám to líbí."

*

Tak to už jsou pro dnešek všechny poklady z Archivu. Málo jich nebylo, avšak mnoho také ne. Ještě spousta děl čeká, až se jimi někdo opět pokochá. Jistě si zaslouží dávku obdivu! Inu, tak na co čekáte? Archiv je otevřen v každou denní dobu!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Eleanor Blackfoot
Vydáno: 1/2018

Komentáře
Ó ano, šikovné modré kreslířky Nix a Katelyn. +áchá nad obrazy+ I ostatní díla jsou ale povedená.
Ayuš | 30. 01. 2018
1519190571