Druhá šance

Dávání druhých šancí není lehké. Často se bojíme opakování předchozího zklamání, někdy očekáváme zklamání ještě větší. Občas je však třeba překonat své obavy a vydat se znovu na bojiště. Výsledek nás může velmi překvapit.

Mé povídání bude o knihách, které jistě většina z vás zná. Učí se o nich ve školách, hodně de o nich mluví a točí se jejich filmové adaptace. Většina absolvonetů školy je četla, někteří dobrovolně a jiní z donucení. Hodně o nich tvrdí, že se jim nelíbí. Že příběh je hloupý, nebo nesmyslný či příliš idealistický. Proč náse tedy nutí tyto knihy číst. Jsou přece mnohem lepší.

Pro své zamyšlení jsem si vybrala knihu Malý princ. Možná se vám zdá výběr trochu zvláštní, má však svůj důvod. Ráda vám ho osvětlím.

Malý pronc je nejslavnější knihou spisovatele Exupéryho. Bohužel nejhorší službu ji prokázal její název. Svádí nás k domnění, že se jedná o knihu pro děti. To je však obrovský omyl. Dětského na ní není vůbec nic. Kniha je příběhem plným životní moudrosti, marnosti a pomíjivosti. Obsahuje nesmrtelné myškenky, například „Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.„ nebo "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,"

Něco takového nemůže pochopit malé dítě. Protože prostě uvažuje jinak, má jiné zkušenosti. Když jsem poprvé četla Malého prince já, bylo mi 8. Knihu mi doporučila paní učitelka v družině. Kniha se mi vůbec nelíbila, nechápala jsem ji. Asi nejváíce poslední část, kde malý princ dobrovolně umírá. Kladla jsem si spousty otázek. Proč to dělá? Proč raději zemře, než aby žil na Zemi. Proč, proč proč. Po několik let jsem si sebou nesla špatné vzpomínky na tuto knihu. Připadala mi hloubá. Přesto jsem se odhodlala dát jí druhou šancia a přečíst si ji znovu. Bylo mi 18, měla jsem před maturitou. Náhle jsem byla uchvácena. Kniha byla nádherná, tak hluboká a tryskala z ní moudrost jako ze studny plné poznání. Nedokázala jsem knihu odložit. Když jsem dočetla, měla jsem v očích slzy. Najednou jsem nedokázala pochopit, proč jsem dříve Malého rince odmítala. Vždyť je to tak krásné.

Malý princ však není jedinou knihou, která doplácí na čtení v příliš nízkém věku. Jako další příklad mohu uvést Babičku. Tam sice nehrozí nepochopení příběhu, ale malým dětem uniká hodně jemných niancí. Proč například otec che po Kristle, aby si raději vzala ošklivého úředníka. Proč Babička trvá na některých věcech, které nemají navenek opodstatnění. Pochopení složitých rodinných vztahů přichází až s léty, hlavně pubertálními.

***

Cestou tohoto článku bych vás chtěla poprosit, zkuste dát některým druhou šanci. Nemusí se jednat jen o knihy, ale i o barvy nebo sporty.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Corvinus Declaratio
Vydáno:

Komentáře
A to já zase naopak, Vicky. Dala bych šanci spíše Malému princi než Babičce. Článek každopádně velmi povedený!
Ayuš | 28. 11. 2018
Fantastické shrnutí. Osobně jsem se k Malému princi dostala až v dospělosti, ale neuškodí, jej čas od času přečíst znovu. Pokaždé v něm najdu něco jiného, pokaždé ke mě text promluví jiným způsobem...
Miraell Eliranne | 22. 11. 2018
Naprosto souhlasím, mám s četbou těchto knih podobnou zkušenost.
Nebelbrach | 24. 08. 2018
Jéé, to se mi autorka úplně trefila do citlivých knížek. Malého Prince jsem taky četla příliš brzy a později jsem mu už nějak nedala šanci. Líbí se mi ta propagace kolem něj (tašky, hrnečky...), ale vážně jsem mu na chuť nepřišla, Malý princ vážně nepatří do četby základní školy. A Babička je můj jediný "podvoď" v mém dětském čtenářském deníku, přečetla jsem ji jen do půlky, ale té na rozdíl od Malého prince rozhodně dám ještě šanci. Pěkný článek!
Vicky | 24. 08. 2018
1545169582