Soutěžní zoufalství

Soutěže – nezbytná část hradního života. Přes rok důležitý aspekt při sběru bodů, přes prázdniny činnost, kterou se dá nejvíce vydělat. Ať už na věci pro sebe, pro kolej, nebo zase na předměty – pro body. Pokud chcete na hradě fungovat, bez soutěží to prostě nejde. Ale co když to pro někoho prostě není jeho parketa?

Pokud nejste šikovní redaktoři, peníze v Denním Věštci či kolejním časopisu si nevyděláte. Nebo talenti na celkové psaní brkem – drabble, příběh či báseň a jejich publikování na SubSalix, z toho by také jistě něco káplo, pokud byste ovšem dostali múzu něco takového napsali a poslali. Ve Žluté tlapě sice můžete najít i trvalý příjem (pokud tedy do agentury pravidelně zavítáte), ale moc vysoký není. A u Ďábla není ani těch pár svrčků jistých. Chtělo by to už udělat OVCE a pak každý měsíc dostávat jistou výplatu! Ale k těm se musíte dostat přes výuku a na tu vyděláte jak?

*

Když se někdo, nejčastěji nováčci, ptá, jak si vydělat peníze, snad každý hned odpoví: „Soutěže!“ Dokonce i ti, kteří s nimi mají problém. Možná doufají, že se najde nějaký další zoufalec, který s ním nad soutěžemi bude zoufat. Nebo že budou moct komu dávat rady, jak se někým takovým jistojistě nestat. Protože si samozřejmě pamatují, jak se soutěžním zoufalcem stali! Tudíž vědí, čeho se vyvarovat. Anebo je to opravdu nejjednodušší cesta ke slávě a bohatství. (Pro slávu je tu Archiv!)

*

Nepovím vám, jak se takového soutěžního zoufalství zbavit. Zaprvé – mohla bych zoufalství zbavit někoho, kdo by nám v boji o pohár rozhodně nepomohl. A zadruhé – ani to nevím! Na to si budete muset přijít sami. Možná ale o svém soutěžním zoufalství ani nevíte, tak vám alespoň ukážu nějaké příznaky takového zoufalství. Když pociťujete jeden – což je občas přeci jen zdravé, zoufalství to možná ani není, ale i tak byste si měli dát do budoucna pozor!

**

1) Špatně si rozvrhnete čas v den, kdy už na prokrastinaci není místo. „Chm, tu focení dneska odpískám. Sice je za to nejvíc bodů, ale zabralo by to moc času. Ještě se s někým venku zakecám, nenajdu ten strom… To nemůžu dopustit, byla by to moc velká časová ztráta!“

…A stejně skočíte u čtení své oblíbené knížky – to nikdy není ztráta času.

*

2) Řeknete si: „Ne, tahle soutěž mi nesedí, nebudu ji dělat. Fakt neumím psát, tak jak bych mohla napsat sedmipalcovou povídku? Ty peníze jsou sice lákavé… Ale ne, akorát bych svým neumem zničila zadávajícího. Nechci ho mít na svědomí!“

*

3) Prokrastinujete. Nejprve jen tak neznatelně, jen si soutěž, která se vám líbí, odložíte na další den: „Vždyť končí až za týden. Jeden den zpoždění oproti původnímu plánu přece nic neznamená a nezhorší! Navíc dneska dávají ten film, co jsem tak strašně chtěla vidět.“

„…dneska končí ta soutěž, co se mi líbí! Vlastně dokonce i ta druhá, co jí už mám naplánovanou. Ale mně se teď nechce. Vlastně... kolik je hodin? Jo aha, to nestíhám. Najde se jiná soutěž, bez peněz jsem žila doteď, bez peněz ještě vydržím.“

*

4) „A mně se při tom psaní stejně nedaří držet tématu. A nestíhám. Tak si to poupravím podle sebe, někdy to dopíšu a třeba to zkusím poslat jako brigádu do SubSalix.“

*

5) „No a co. Jsou prázdniny. Chci si na chvilku odpočinout, musím čerpat síly na nový školní rok, tak se nebudu honit za každou soutěží!“

*

6) „Tak jo, jdu na to. Napiju se čokolády, z té dostanu určitě hromadu inspirace, udělám dneska deset soutěží a budu mít zas na čas klid!“

„Mňam, ta je výborná! Zakousnu k ní i normální čokoládu, určitě to bude mít dvojnásobný účinek. A další – trojnásobný. Čtyřnásobný. Pěti...“

„Jo aha, já nechala pergameny nahoře v pokoji? Tam už se z kolejky nevyškrábu, ta nová hromada inspirace mě nějak táhne dolů…“

*

7) Po nakouknutí do Archivu: „A má to vůbec cenu? Vždyť neumim nic pořádně. A tahleta jak umí kreslit!  A tendle psát! Já i v tý Žlutý tlapě toho vydělám víc. A příkladné hrocení soutěží přenechám talentovanějším.“

***

Všechno je jak to cítím já, ale věřím, že jediná nejsem. Tedy… původně jsem se chtěla zeptat i jiných lidí, ale pak jsem se bála, abych nakonec opravdu nebyla jediná a že to radši ani nechci vědět. No, vlastně. I tak se o svých soutěžních schopnostech můžete podělit v komentářích!

A také bych profesorům a zaměstnancům chtěla poděkovat, že soutěže vypisují. Přestože jsem soutěžním zoufalcem, podaří se mi to občas (teď dokonce trochu častěji) překonat a pak jsem za soutěže opravdu ráda, protože jsou rozmanité, mají skvělá zajímavá zadání a přeci v nich každý někdy něco najde!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Corvinus Declaratio
Vydáno:

Komentáře
1539831578