O famfrpálu a prázdninách
Jelikož jsem sama aktivní členkou naší pilně a neustále trénující sestavy, bylo pro mě snadné vypozorovat letní návyky svých spoluhráček. Většina totiž prázdniny považuje za otravu, kvůli které nemůžeme chodit společně na kolejní tréninky. A tak o to více času tráví na tréninkovém hřišti individuálním pilováním svých dovedností. A tím by se vše vlastně dalo shrnout, jenže to by nebyla žádná zábava. Takže se na situaci pojďme podívat podrobněji.
Taková Mary se (zřejmě po mém vzoru) odmítla například vzdát svého koštěte byť na jediný okamžik, a sotva dostala povolení k individuálním tréninkům, s výkřikem „Jeronimooooo!“ doslova vylétla z kolejky. Od té doby jsme ji tam mnohokrát neviděli… zato na hřišti už jsme spolu párkrát i přespávaly.
Betri s Isabell jsou na hrišti také skoro pořád, ty se ale potýkají s jistým letním problémem a tím je nucená dočasná abstinence v pití rozvah. Betri sice tiká oko pokaždé, když jde okolo kumbálu, nicméně obě slečny se drží statečně. Přísahám ale, že jsem je jednou zaslechla, kterak vymýšlejí nový, přenosný systém na nepřetržité nitrožilní podávání tohoto lektvaru. To bude paráda!
Indris naopak problémy s létem příliš neřeší. Kromě pár neúspěšných pokusů nainstalovat na obruče kouzlem poháněné, bezedné rozprašovače s vodou (a pak i s čokoládou), nahání vesele potlouky po celém hradu a velmi často si u toho v dobré náladě ještě prozpěvuje.
Za zmínku stojí také den, kdy jsme se k našemu obrovskému šoku dozvěděli, že je hriště dočasně uzavřeno. Někteří to označili za skandál nejvyššího stupně, pár hráček vyhlásilo protestní hladovku a dvě z nich se dokonce magicky připoutaly ke vstupní bráně na hřiště, kde za bojových pokřiků typu „Chceme naše hřiště!“ vydržely skoro celý den. Hřiště ale bylo vskutku brzy zase zprovozněno. Následoval masivní vpád famfrpáluchtivých hráčů na hřiště, přičemž se někteří nejmenovaní z nás (viď, Aimí? :) ) tak radovali, že můžou opět trénovat, až z toho za burácení rozhořčeného hlasu naší Ayušky a kopanců do zadnic za nehlídání si výdrže skončili na ošetřovně.
Jinak v týmu převládá pozitivní nálada, a i zde nejmenovaný zbytek havraspárské famfrpálové sestavy dělá, co může, aby se neustále zlepšoval. Více či méně v tichosti. Vždy se někdo postará o dostatek čokolády, tu někdo dobrovolně přeleští kolejní košťata, tamhle zase někdo povzbuzuje ostatní, aby hezky trénovali. A všichni se tak vlastně denně na hřišti potkáváme, prázdniny neprázdniny… :)
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
