Kolejní místnost v novém hávu
A v tu chvíli se to stalo...
Havraspárská kolejní místnost se zahalila do namodralé stříbřité mlhy.
Pro neznalé… při každé výměně kolejního profesora se kolejka taktéž změní. Sama od sebe. Tak je to prostě zařízeno již od dob Roweny. Prozatím nikdy nezměnila svou polohu, pořád se nachází ve věži. Ale nikde není psáno, že se tak nestane... Většinou se změní výzdoba, sem tam přibudou nové obrazy, zmizí nábytek, jiný se objeví.
Zanedlouho se mlhavý opar začal vytrácet a předměty začaly mít pevný tvar. Hned jak bylo vidět nejbližší okno, Zen k němu přiskočil a nadšeně zahlásil: „Je to dobrý, jsme pořád ve věži!“. Místností se ozvalo hromadné oddechnutí. Dokážete si představit havrany třeba v prvním patře nebo dokonce ve sklepě? Zvědavě jsme se koukali dál kolem.
Místnost měla podobný tvar, přibylo pár výklenků s knihami a krb se posunul asi o dva metry napravo blíže ke dveřím. Pak jsme vydechli úžasem. Na západní stěně se objevila středně velká půlkruhová místnost prosklena téměř od stropu až k podlaze. Nádherně propracované modré vitráže házely prasátka všude kolem, jak jimi prosvítalo denní světlo. Byly zde rozestavěny tři malířské stojany a pár krabic, ze kterých vykukovaly barvy, pastelky, palety a štětce. Někdo vykřikl: „Jééé, my máme vlastní havraspárský ateliér!“ a přitiskl nos na okenní tabulku. „A jde vidět přímo na jezero!“ dodal.
*
My ostatní jsme se otočili a pátrali po dalších novinkách. Závěs madam „bývalé“ kolejní zmizel. To čekal asi každý, ale i tak to byl podivný pocit ho nevidět na obvyklém místě. Místnost byla o odstín světlejší a vzdušnější. Přibylo zde více květin, ve vzduchu se vznášela ostružinová vůně s jemnou vanilkou. Na zdech v obrazech bylo plno, celé hradní obrazové osazenstvo se přišlo podívat na čumendu. Kdo tady nakonec zůstane, to se dozvíme až po čase. Nyní to není možné identifikovat. Ale všichni jsme se tajně modlili, ať rytíř Wilhelm je zde jen na návštěvu, protože je strašně užvaněný a jeho historky o bojích z draky zná každý student, co se jen mihl v severní části chodby před Velkou síni.
Jinak ubylo hrníčků na čokoládu, oblíbená čoko fontánka ale zůstala. Křesla s novými pruhovanými potahy a oválné stolečky zůstaly na stejném místě. Přibyly dva velké pracovní stoly s obrovskou kupou pergamenů a zásobou nových ostře zaříznutých brků. Nad našimi hlavami byl klenutý strop poset stříbrnými hvězdičkami, které osvětlovaly místnost a mezi nimi se proháněla zlatonka.
A nesmím zapomenout na nesmírně pohodlný poetický perský koberec uprostřed místnosti. V létě chladí, v zimě hřeje, dobrým básním přeje. Už chápete, proč se jmenuje poetický? Kdo na něm sedí či leží, myšlenky a rýmy běží. Stačí je jen chytit na pergamen. :) To se tu budou psát básnické úkoly a soutěže.
Prozatím se s novou místností sžíváme, ale myslím, že se i tentokrát velice povedla.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
