Famrpál v Havraspáru
Kdo by se netěšil na létání na koštěti, toužebně nesledoval zápas, a nedoufal, že se jednou stane členem famrpálového družstva?
Když jste v prvním ročníku, jen tiše závidíte starším studentům, vyptáváte se, ale nic Vám nenahradí ten pocit, když usednete na koště vznesete se k obloze a pokusíte se poprvé trénovat.
Ti odvážní prvňáci, kteří mají potvrzení od rodičů, mohou přijít na tréninky a vyzkoušet si to. Ostatní musí počkat na slavnost a zařadit se mezi druháky.
Pak jim rodiče koupí nebo kolej zapůjčí koště a hurá na hřiště.
První kroky jsou vždy těžké. Koště se klepe, ruce se potí, nohy neposlouchají. Technika letu strašlivá, a ještě se pokusit pronásledovat zlatonku, chytit camrál nebo snad dokonce s odrážečskou holí pronásledovat potlouk? Co Vám budu lhát, ještě teď mám pocit, že mé tělo je jedna velká modřina, a to už je léto u konce.
Po hodinách a hodinách každodenního tréninku zjistíte, že Vás koště poslouchá a manévrovat při pronásledování zlatonky je o něco jednoduší. Přestanete se bát, spoléháte na vaše schopnosti a máte jistotu, že nespadnete ve chvíli, kdy se zvedne vítr a poryv větru s Vámi lehce zacvičí.
Když si nevíte rady, starší studenti Vám pomohou, nejen dobrými radami, ale jsou s Vámi na hřišti a povzbuzují Vás a v případě nejhorším jsou schopni Vás i chytit, tedy pokud sami zrovna nepadají, když je potlouk sráží k zemi.
Ale nebojte se, famfrpál v podání modré koleje je snadný. Každý za Vámi bude stát a podá Vám pomocnou ruku, obzvláště když vidí, že se snažíte a poctivě trénujete.
Podle mého názoru je nejjednodušší začít na pozici brankáře. Tam vypilujete své letecké techniky, a zjistíte, jak Vám camrál sedí v ruce, zdali máte dobré oko a jakou máte výdrž. Není to tak snadné, mnoho lidí jen tak mávne rukou nad brankářem, vždyť v podstatě nic nedělá, jen si sedí na koštěti, sleduje ostatní hráče, a když k němu zamíří míč, pokusí se ho chytit, ale to je mýlka. Ještě, než hráč zamíří na branku, musí brankář vědět, jakým směrem asi míč poletí, sleduje let, náklon ruky, ví, kam vane vítr a podle toho vyrazí. Pak přichází chycení camrálu. Nesmíte mít zpocené ruce, klepat se, když vyrazíte míč, útočník se ho může zmocnit a znovu zaútočit, je potřeba ho chytit. To Vám bude kapitánka modrého týmu vtloukat do hlavy hlava nehlava.
Když se pokusíte být střelcem, musíte umět klamat tělem. Vědět, co se děje na hřišti a snažit se urvat camrál za každou cenu. Je potřeba umět ovládat koště nohama, mít dobrý stisk na míči a nebát se potyček, je to těžké, dá se to naučit, ale hráč musí mít určitý talent a být průbojný, aby obstál na poli střelce.
Být odražečem není žádný med. Musíte počítat s tím, že po Vás půjdou potlouky jak hrabák po galeonech. Musíte se nejprve naučit mířit do prázdna, hlavně trefit potlouk, než se pokusíte zamířit na cíl. Víte, jak by vás ostatní hráči hnali z koštěte, když je omylem (tvrďte že to bylo omylem, žádná osobní msta!) srazíte z koštěte. Pokud poctivě trénujete, uvidíte, že s pálkou srostete skoro jak s vlastní hůlkou a půjde to.
Ti, co se rozhodnou trénovat na chytače, musím Vás rovnou upozornit, že musíte mít zrak jak ostříž a nesmí Vám uniknout ani moucha. Je to pedantská práce, hledání v davu, být velice trpělivý, a hlavně pro zlatonku nezapomenout na ostatní, co jsou zrovna na hřišti. Rozumím tomu, že hnát se za tak cennou trofejí, která Vám může rozhodnout celý zápas, znamená všechno, ale pokud si nedáte pozor, neztratíte jen malý zlatý míček, ale zraníte sebe a nedejmerlin i ostatní hráče. Naštěstí havraspárské tréninky jsou vedené správnou osobou a naše drahá kapitánka nenechá nikoho, aby se zranil, ač to někdy může být otrava, hlavní je výhra, tedy bezpečnost!
*
Snad jsem Vás navnadila, tak vzhůru na hřiště, ráda Vás tam uvidím…
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
