Famfrpálový dotazník aneb stáří mě dohnalo

Nuže, k věci. S havraspárskou kapitánkou (nyní už ex-kapitánkou) Ayou Watanabe vedeme mnoho různých rozhovorů o mnoha různých věcech a občas se stane, že se prostě neshodneme. Jinak to nebylo ani teď a my se začaly dohadovat, zda je mezi hradními kouzelníky oblíbenější odrážeč (toť tvrdila moje maličkost) nebo brankář (toť názor Ayi).

Ani jedna z nás nechtěla ustoupit, a tak nezbývalo nic jiného, než se zeptat právě těch, kteří na hradě pobývají (rozuměj vystrašit k smrti, abych z nich dostala odpovědi). Tehdy jsem byla ještě nezkušený bubák, a tak se mě moc lidí nebálo. To mě však neodradilo.

Celkem se mi povedlo vystrašit pouhých 47 kouzelníků. Pro lepší přehled jsem si čísla převedla na procenta, ať mi z toho nepraskne hlava.

Nejvíc se tedy bojí havraspárští a nebelvírští (23 % z každé koleje), o něco míň se báli zelení (19 %) a v Mrzimoru pouhých 16 %. Zkoušela jsem vytahat odpovědi i ze zaměstnanců a profesorů, ale kvůli speciálnímu protibubákovskému školení, jež každý z nich podstoupil, se mi povedlo vylekat jenom 9 z nich. Prý o žádném takovém školení nevíte? No jasný, protože je přísně utajený, tak pššt!

V první řadě bylo pro mě důležité zjistit, zda se mé oběti věnují famfrpálu, či nikoliv. Krásných 66 % odpovědělo ano a dostalo kousek čokolády, smutných 19 % se momentálně tomuhle sportu nevěnuje a o čokoládě si mohou nechat akorát tak zdát a 15 % z nich byli profesionální hráči.

Čekáte, že vám teď oznámím, kolik z nich označilo který post za ten „nej“? Jo? No tak to si ještě hezky počkáte, nic není zdarma. Nejdřív si hezky přečtěte, proč si naši kouzelníci vybrali daný post.

Střelci se tak očividně rozhodli, protože je jednoduchý, nenadělá žádné škody a nemůžou na koštěti nic zkazit. Některé baví střílet góly a když vidí, jak zaletěl camrál do obruče, poskočí jim srdíčko. Další se očividně báli vyzkoušet jiné posty, protože jakmile nasedli na koště, už jim střelec prostě zůstal. Poslední skupinu tvořili hráči, kteří si vybrali střelce, protože byla největší pravděpodobnost, že si zahrají na zápase (vysoké ambice mají body plus!).

Brankáři jsou očividně samotáři a vyhovuje jim, že jsou na postu sami. Další si u toho cvičí čtení myšlenek a snaží se o jakési napojení na mysl soupeřových střelců. Jiní chtějí své dosavadní zkušenosti použít pro dobro týmu, protože zanedlouho odejdou do důchodu. Všichni ale moc dobře víme, že brankáři jsou jenom hráči, co se bojí potlouků, a proto se schovávají u obručí.

Odrážeči mají nepochybně vysoké sebevědomí, protože si většina myslí, že jsou nejlepší. Jedna odrážečka je dokonce tak dobrá, že se přiznala, že soupeřní kolej dokonce nechtěla odehrát zápas, pokud naskočí na koště. Také jsem se dozvěděla, že jsou odrážeči malé agresivní činčily a jsou cool.

Chytači jsou podle všeho obětaví, protože se dokážou vzdát starého postu a začít trénovat chycení zlatonky, protože to tým potřebuje. Druhé polovině se líbí, že pořád něco dělají, mají v krvi spoustu adrenalinu a všechnu práci musí udělat sami, jinak se zlatonka nechytí.

Vydrželi jste to až sem? Dobrá tedy, dostanete, co si zasloužíte. Na plné čáře vyhrál v oblíbenosti střelec, v těsném závěsu za ním se drží nebezpečný odstřelovač, když si odmyslíte tři lidi, tak další jsou chytači a jako poslední skončil brankář. Kapitánka má proto u mě schovanou ránu potloukem a já běžím zase někde strašit, už jsem tady strávila příliš mnoho času. Baf!

(Poznámka autora: Data nasbírané k tomu, aby tenhle článek mohl spatřit světlo světa, jsou sice přes dva mudlovské roky staré, avšak dle mého názoru se za tu dobu nic nezměnilo. Tedy krom toho, že jsme všichni starší, moudřejší a plešatější.)