Havraspárské hádanky – radost, nebo starost?

Hádanky někteří milují, jiní jim nemohou přijít na chuť. Co když ale záleží jen na vás, jak odpovíte?

Dnes už bohužel není žádným tajemstvím, jak se jednotliví členové kolejí dostávají do svých kolejních místností. Zatímco dvěma kolejím stačí obyčejné heslo a u třetí koleje vyhrává ten, kdo má dobrý hudební sluch a paměť, v Havraspáru je potřeba prokázat, že jste moudří a umíte svůj rozum používat.

Vchod do naší věže je totiž střežen klepadlem ve tvaru orla. Každý, kdo chce vejít, musí nejen zaklepat, ale také správně odpovědět na otázku. A ta je pokaždé jiná. Ačkoli se to nezdá, někdy je splnění těchto 2 úkolů velký oříšek.

Zaprvé, ačkoli klepadlo není umístěno v žádné velké výšce, některé opravdu malé studentky si stěžovaly, že na něj nedosáhnou. Proto madam kolejní pořídila židličku, na kterou si mohou studenti stoupnout, a problém se zdál být vyřešen. Tedy jen do té doby, než židličku kdosi odcizil, aby si z ní udělal třísky na podpal v krbu. (Nechceme nikoho obviňovat a fakt, že jedna zelená kolej odmítá topit ve svých krbech kvůli snížení nákladů, s tím nemá co dělat.) Další židlička tedy již musela být opatřena stopovacím kouzlem, aby byl případný viník potrestán. Od té doby naštěstí k žádné další krádeži nedošlo.

Zbývá ale druhá z podmínek. Někdy je uhádnutí hádanky otázkou několika okamžiků, jako například této:

„Nedílnou součástí je tebe,
vždy po cestě cti tě vede.“

Asi každý uhodl, že se jedná o srdce. Někdy nás ale orel na klepadle potrápí mnohem těžšími hádankami. Co byste například řekli na tuto:

„Ač pořád stále stejný je,
mnohý na něj hubuje.
Změnu stále odmítá,
pokaždé stejně počítá.“

To už je něco jiného, že? A jaká je odpověď? Někdo navrhoval Ministerstvo kouzel, jiný Zpytlehněva Zďáblíkova. Samá voda. Správně není ani počítač zkušeností na famfrpálovém hřišti a ani přesvědčování, proč by mělo jít o správnou odpověď, Angele QuicBow s pálkou v ruce vstup do věže nezajistilo.

Tato hádanka se ukázala být opravdu oříškem, a tak se během večera začali před vchodem do věže hromadit studenti. Nakonec po usilovné společné práci došlo i k vyřešení, když studenty načapala sl. Blackfoot a ptala se: „Co je to tu za zábavu, když je skoro půlnoc, a proč mě nikdo nepozval na večírek?“

Tehdy bleskl někomu hlavou nápad. „Bude to čas.“ A všichni se mohli šťastně rozejít do svých postelí.

Na závěr je třeba zmínit, že hádanku je opravdu potřeba uhádnout, jinak se dveře neobjeví.

Rozhodně nezkoušejte klepadlo uplácet nebo mu vyhrožovat. Nijak byste nepochodili a navíc by vás čekal trest. Třeba nosit občerstvení těm, kteří se marně snaží uhádnout vstupní heslo. A věřte, že do kuchyně to není zrovna krátká cesta.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář