Málo známé rasy obrů
Kyklopové
Jsou národ obrů s jedním okem uprostřed čela, který žil v zemi zvané Hyperia. Bydleli v jeskyních a byli vesměs nevzdělaní a suroví. Existují mezi nimi ovšem výjimky.
Tři nejmocnější z nich se jmenovali Steropés, Brontés a Argés. Podle mýtů byli syny boha Úrana a bohyně země Gayi. My ovšem víme, že Úranos a Gaya byli mocní kouzelníci starověku a lze se domnívat, že vyšlechtění tohoto plemene bylo jejich dílo. Mezi jejich schopnosti patřilo ovládání počasí, zvláště bouřek, tornád apod. Tato jejich schopnost se ve zkreslené formě dostala i do mudlovské literatury, kdy tito tři obři ukovali pro boha Dia hromy a blesky, přičemž Steropés zhotovil blesk, Brontés přidal hrom a Argés přidal jas. Někteří badatelé v oblasti kouzelnické historie se domnívají, že kyklopové jsou potomky storukých obrů Hekatoncheirů, ale o nich více v samostatném odstavci. Kyklopové také postavili "kyklopské hradby" měst Tyrinsu a Mykén, do jejichž základů byla vetkána tak mocná kouzla, že hradby přežily až do dnešních dnů a jsou oblíbeným cílem kouzelnických turistů z celého světa. Kyklopové už dávno vyhynuli, zachovalo se však množství jejich vyobrazení z per starověkých kouzelníků.
*
Čeští obři
I česká kouzelnická komunita se může pochlubit vlastním rodem obrů. Tito obři byli v průběhu staletí kouzelníky téměř vyhubeni a pouze pár jedincům se podařilo utéct do alpských hor, kde přežívají dodnes.
Do dnešních dob se nám nedochoval jejich název, ale protože sídlili výhradně na Šumavě a to dříve, než tam přišli první lidé a kde stavěli své pevné hrady, říkáme jim souhrnně Šumavští obři. Nejstarším místem, které obývali a které se stalo jakýmsi centrem jejich "kultury", je Obří hrad u Červené. Dalším místem je obětiště a svatyně na kopci u Annína, kam přinášeli lidské a nezřídka také kouzelnické oběti svým bohům. Jiným významným místem je hrad na Hahnově vrchu, kde zahynul poslední obr na Šumavě.
Ze známých zaniklých ras obrů jsou považováni za jednu z nejinteligentnějších, o čemž svědčí monumentálnost jejich kamenných hradů a propracovaný systém jakéhosi protonáboženství.
Šumavští obři vládli velkou magickou mocí a proto je nebylo snadné zabít. Například jeden z jejích náčelníků ukrýval své "srdce" v myši a pouze zabitím myši mohl zemřít i obr. Z hlediska vývoje magie je to docela zajímavý detail, podle něhož můžeme důvodně předpokládat, že tito obři ovládali magii viteálů, nebo alespoň jednu z jejích forem. Jedná se taky o nejstarší popis této temné magie na našem území.
*
Hekatoncheirové
Jsou to storucí a padesátihlaví obři. Je sporné, zda Hekatoncheirony můžeme považovat za samostatnou řadu, protože existovali jenom tři. Jde o tři bratry jménem Kottos, Briaréos a Gyés. Byli to přímí sourozenci Titánů, nejmocnějších obrů, kteří kdy kráčeli po zemi. Jsou nejošklivější rasou obrů v historii, žili hluboko v podzemních jeskyních a na povrch vycházeli velice zřídka. Aktivně vyhledávali kouzelníky a čarodějky, živili se jejich masem a vstřebávali do sebe jejich magii, přičemž sami sílili. Není znám jediný případ, kdy by nějaký kouzelník Hekatoncheirona zabil. Tito obři nemohou zřít přirozenou smrtí a tudíž to, že o nich mluvíme v minulém čase je dané pouze tím, že už mnoho století nikdo žádného neviděl. Je tudíž docela dobře možné, že v hlubinách země přežívají dodnes.
***
Existuje více ras obrů, které do této doby nebyly podrobně zdokumentovány. Jisté je však jedno. My kouzelníci jsme svou činností vymazali ze světa nejeden rod a pokud si do budoucna nedáme pozor, hrozí nebezpečí, že další druhy magických zvířat je budou následovat.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Faolan HeredanVydáno: 2/2020
Bezva článek, někdy se musím podívat na Šumavu. :DVer | 24. 02. 2020