Havraspárské focení

Havraspárské focení by se dalo považovat už za ustálené slovní spojení. Provází snad každou návštěvu u pana Paštičky a modří se tohoto jevu vždy obávají, přestože s ním dopředu počítají. Mnoho jedinců se proti němu snažilo bojovat, ale neúspěšně. A co to "havraspárské focení" vlastně znamená? Valná většina ví, o co jde, ale pojďme si to raději připomenout.

To se takhle havraspárští při nějaké příležitosti domluví, že by se rádi společně vyfotili, aby se jim pak s fotkou v budoucnu lépe vzpomínalo na hezké momenty. Může jít o fotky ze zápasů, z večírků nebo k jiným akcím, jako je například Den vlasů nebo nedávné soutěže od madam Meissed pro zvýšení tržeb panu Paštičkovi. Nezáleží, o jakou z těchto nebo jiných akcí jde, dokonce ani moc nezáleží na počtu lidí před objektivem. Vždycky se nám focení protáhne.

*

(Jedna z posledních havraspárských fotek. A pan Paštička nám za trest sebral brky, které měly být pointou fotky.)

*

Zkoušeli jsme už různá opatření, která by mohla pomoci, ale zatím jsme se setkali jen a jen s neúspěchem. Pojďme si je všechny společně rozebrat.

1) Stanovit předem čas, ve kterém naběhneme na pódium a necháme se cvaknout. Co se může pokazit? Samozřejmě, že se něco určitě najde. Ne každý má diář, který jeho majitele dokáže nastrkat tam, kam zrovna potřebuje, a tak se stane, že někdo občas zapomene a musí se na něj čekat, což pak provází další komplikace.

2) Domluvit se předem na kompozici fotky – jak chceme nastoupit, aby fotka byla správně vyvážená, dohodnout se včas na barvách, do kterých chceme fotku ladit. Pokud je někdo méně majetný, nějaké hezké kousky si popůjčovat. Když na pódium nastoupíme rovnou tak, jak potřebujeme, neměl by být problém, že? Ale občas pan Paštička zjistí, že díky magickému blesku jeho fotoaparátu některé kousky oblečení můžou zmizet. Někteří mají také očarované své oblečení, aby je automaticky převlékalo, když je čas na spaní. A najednou jsou veškeré přípravy na kompozici fotky fuč.

3) Rozhodnout se předem, na který účet tato záležitost půjde a kdo bude domlouvat s panem Paštičkou všechny náležitosti – jako pozadí fotky, její název a kdy bude vše cvaknuto. Jenže majitel čarokreslírny je také jen člověk, a tak se havraspárským často stává, že mu pohár trpělivosti přeteče a člověka, který to s ním domlouval už moc dlouho a pořád z něj nic nevypadlo, prostě vyhodí. Což pak dává důvod k panice a úplnému překopání celé dosavadní organizace...

*

Prostě a zkrátka, snažení se o zvěčnění modrých je náročná záležitost. Jak se na to dívají samotní studenti? Jaké mají s havraspárským focením zkušenosti?

Adewaelle Vinaxis: Už jsem zažila víc focení v rámci havraspárské koleje a vždy se vyvíjelo takřka stejný způsobem. *zasměje se* Nejprve na pódium vystoupil student, který se rozhodl focení zaplatit, a čekal na ostatní, jenže mezitím se vždy strhne poptávka po půjčení oblečení, dále se všichni nutně chtějí převléct a mezitím nás to začne postupně z čarokreslírny kopat ven. *stále se směje* ...Pak se snažíme všichni znovu vlézt na pódium, ale platící zůstane skoro až na konci, takže začne debata o tom, kdo to zaplatí nebo zda se peníze pošlou tomu, kdo bude platit. Ještě je třeba zmínit, že se čeká na ostatní, co si focení všimli později anebo zatím na pódium nevylezli. Takže nás to vykopne znovu, možná pak ještě jednou a po dlouuuhé době se konečně vyfotíme. *pobaveně kroutí hlavou* Zní to šíleně, ale myslím, že to k Havraspáru už prostě patří, protože na to, že jsem teprve prvák, tak ta focení zatím vždy probíhala stejně. *usměje se*

Aya Watanabe: Havraspárské focení je komedie, někdy i tragikomedie. Zažila jsem jich nespočet a ta bezpochyby nejlepší a nejdelší pochází z famfrpálových zápasů. Já sama jsem za dobu svého pětiletého působení ve funkci kapitána dělala fotku po každém zápase, takže představu o takovém typickém havraspárském focení mám dokonalou. Mezi moji nejoblíbenější vzpomínku patří však focení po jednom zápase ještě z doby, kdy byla kapitánkou Saphira. Než jsme se všichni poskládali na pódium, svěřila se nám slečna Eleanor Blackfoot (a teď opravdu doufám, že si ji nepletu s Ellison Grant, je to přeci jen už dávno *zasměje se*), tehdy ještě studentka a zápasová hráčka našeho týmu, že stihla zalít všechny kytky a dát upéct kuře. Načež se někdo ozval s tím, že kuře má určitě už upečené, jak nám to dlouho trvalo. *zasměje se* Doslova se to protáhlo na nějakých 40 minut a to už fakt není sranda.

Isabell Tenebris: Focení je přesně takové, jak se říká. *zasměje se* Trvá dlouho a pak na fotce stejně nejsou všichni. *pokračuje ve smíchu* Historku asi úplně nemám, ale už jsem párkrát zažila focení, které trvalo i víc jak hodinu. Ani už nevím, jestli jsem na fotce nakonec byla... možná ani ne. *směje se*

Phillipa O Connel: Mám pocit, že tohle focení "lenochod v akci" se objevilo hned v počátcích, kdy se pan Paštička přistěhoval. Je ovšem fakt, že poslední dobou je to tedy extrém. *zasměje se*
Je to hodně dáno tím, že je daleko větší výběr ošacení, tudíž někdo neustále seskakuje z podia, přeskupuje se, aby ta a ta roba šla vidět, aby ten a ten klobouk nezakrýval celou druhou řadu a pak taky to, kdo bude platit. *plácne se do čela* Jak kdyby to nemohl cvaknout kdokoli a pak se s případným člověkem vyrovnat.
Každopádně už je to asi takový folklor. Dívím se, že se pan Paštička ještě nezbláznil. *směje se*

Myker Fae McGarden: Naše focení je myslím už taková tradice, bez několikačetného padání z pódia se to rozhodně neobejde. Je to tak trochu jako mudlovské "Chodí pešek okolo", jen čekáte, na koho to placení nakonec padne. *směje se* Konkrétní příklad mě nenapadá, ono je to vtipné pokaždé.

***

Ano, s tímhle způsobem focení mají už i nováčci bohaté zkušenosti. Jaké zkušenosti máte s focením vy? A máte nějaké tipy, jak se s naším problémem vypořádat?