Ohlédnutí s Myker za její dráhou pokladnice

Letos ve funkci skončila po pěti ročnících pokladnice Myker Fae McGarden. Ve spolupráci s ní jsme tedy připravili ohlédnutí za hlavními body, či momenty jejího kolejního působení.

Myker Fae McGarden se na hradě objevila poprvé na začátku školního roku Zima 2018. Svým zvláštním jménem již od prvních okamžiků mátla některé méně bystré obyvatele hradu, kteří z nějakého důvodu přehlédli dívčí postavu a tak specificky modré dlouhé vlasy v dívčím sestřihu. Celkem brzy se v daném ročníku, v kterém byla řada nadějných nováčků, vynikla v bodovém vedení nejen mezi nováčky, ale v koleji celkově. Toto bodové vedení si udržela a na konci roku, a tak získala nejen titul bodového nováčka roku, ale i kolejního snaživce roku.

Jak to vidí sama Myker se svým snaživým rokem? Zeptali jsme se přímo u zdroje

*

Corvinus Declaratio: V prvním ročníku - Zima 2018 – jsi získala bodového nováčka roku. Jak k tomu došlo? Byl to záměr od počátku?

Myker: Tak nějak obojí. Chtěla jsem celkově víc předmětů, protože jsem na ně ten rok měla čas, a k tomu jsem chtěla získat kartu Heleny. Ta sama o sobě znamenala potřebu slušného množství bodů, no a když už jsem byla tak vysoko, tak jsem si to chtěla udržet.

*

Na této výpovědi bude mnoho pravdy, jelikož byla v daném roce jediná, která získala tři karty legend, přičemž jednou z nich je právě zmiňovaná Helena z Havraspáru.

Mimo jiné jde znát, že v daném roce měla Myker mnoho času i z toho, že se dokázala vypracovat i na první místo ve famfrpálové soutěži Modré pírko.

Poté nastal další školní rok – Léto 2018 – kdy se Myker stala jedním z funkcionářů koleje. Stalo se to nezvyklou cestou velmi jednoduchého jmenování přímo v kolejce, ale situace si to podle všeho žádala, jelikož jmenování proběhlo už při rozbíhání školního roku a svým způsobem je dodnes náročné jej najít, neboť zároveň okolo jmenování probíhá živá diskuze o tom, kdo si nabere kolik předmětů.

Již zkraje působení pojala Myker funkci zodpovědně a lze říci, že vrátila Candorovi jeho zašlou slávu. Vývěsky byly opět pravidelné, přispěvatelů na konto přibývalo a Candor už nevypadal jako nějaká motákovská troska. Navíc vývěsky týkající se konta nabraly novou sílu a byly pojaté zajímavěji a v duchu tradic Havraspáru.

Mimo funkce pokladníka byl rok také význačný pro spolupráci se současnou primuskou Aimée, kdy obě slečny vedly modré večery v KNP a také společné lovecké večery s Ďáblem.

*

CD: V druhém ročníku v rychlém sledu následovaly dvě události - zaprvé organizace modrých večerů společně se současnou primuskou Aimée. Dále pak jmenování na post pokladnice.
Jaká byla spolupráce s Aimée a jak zpětně vnímáš společné modré večery?

 

Myker: Na druhák vzpomínám ze všech ročníků nejraději. Modré večery byly skvělé, tehdy měly i poměrně slušnou účast, a spolupráce s Aimée byla a vždy bude skvělá. Myslím, že jsme si to tak nějak převzaly po svém, měly hromadu nápadů a takovou tu mladistvou energii je realizovat.

 

CD: Po svém jsi do jisté míry převzala i starost o konto. V prvé řadě to bylo podle všeho relativně improvizované - jmenování přímo v kolejce a ne zcela na začátku roku. Jaké jsi měla pocity z toho možná uspěchaného jmenování do funkce?

 

Myker: Upřímně, v první chvíli jsem neměla čas mít jakékoli pocity. Nastoupila jsem až v průběhu prvního termínu a bylo to hrozně znát. Půjčky rozpůjčované, do toho se sháněli opozdilci, já si najednou musela dávat dohromady záznamy,... Byl to šílený chaos, spadla jsem do té funkce doslova po hlavě a nevěděla, co dřív.

 

Když se to trochu zklidnilo a já se zaběhla, tak mě to zpětně mrzelo, nebudu lhát. Přecijen v koleji je tak nějak zvyklé funkce předávat s určitou noblesou, ať už na závěrečném večírku či přes vývěsku, většinou k tomu připadne rozhovor s tím člověkem v Corvinovi, ale během začátku roku vynahrazovat prostor na další vývěsku bylo zkrátka moc komplikované, takže se to celé tak nějak... přešlo bez povšimnutí. To mi jednak komplikovalo práci, protože to řada lidí nepostřehla a ptali se na věci ke kontu všech, jen ne mě, a jednak jsem zkrátka přišla o takový ten jedinečný moment, co se k přijetí nové funkce pojí.

*

Další velkou akcí, která proběhla v Létě 2018 byl velký výprodej u madam Niam. Po propagaci madam Any (a možná i Dawsonky) se celý hrad těšil. Myker přišla s kolejní akcí KUP, která umožnila modré koleji navštívit výprodej i bez velkých úspor a přitom se neobávat náročného splácení během školního roku, kdy se vedl boj o pohár.

*

CD: Asi nejzajímavější bod tvého prvního roku v roli pokladnice byla akce KUP spojená s výprodejem v obchodě NiT. Bylo těžké přesvědčit tehdejší vedení, nebo se akce veskrze setkala s pozitivním ohlasem?

Myker: Nepamatuju si žádné velké rozepře, takže to asi šlo bez problémů. Ono přecijen to bylo výdělečné pro všechny strany a dokonce to ještě víc zatraktivnilo už tak skvělou událost. Ohlas v rámci koleje byl velice pozitivní a KUP se koneckonců udržuje dodnes. *usměje se*

*

O prázdninách pak Myker zorganizovala příběhovou hru Po stopách Roweny. Byla to soutěž náročná, neboť bylo potřeba být takřka neustále na příjmu, řídit týmy a jejich cestu. Odvyprávět příběh, který šel skrze Skotské mokřady až k hradu Havraspáru, kde ti s odhodláním a bystrostí dokázali najít zapomenutý poklad. Za zmínku stojí, že další dvě léta (tedy loňské a letošní) přišla pokračování. Navazují jen velmi volně, ale mají stejnou nosnou myšlenku a styl. Po nalezení hradu Havraspáru jsme se vydali do hlubin lesů naleznout stopy Heleny a letos se vydáváme po stopách samotného Candora.

*

CD: Následovalo léto a s ním první soutěž „Po stopách“, specificky „Po stopách Roweny“. Oproti jiným kolejním soutěžím měla odlišný formát a přístup. Jak jsi k nápadu přišla a na co se soutěží ráda vzpomínáš? Očividně jsi pak navázala další léta s „Po stopách Heleny“ a letošním „Po stopách Candora“. Jak hodnotíš v tento moment pokračování a celkově zájem o soutěže?

Myker: Jednoduše jsem chtěla vymyslet vnitrokolejku, co by nebyla o jednotlivcích, ale o týmové práci, soutěž, která by byla zábavná, kde úkoly jsou prostředek pro posun větším rozměrem a ne celá pointa. Myslím, že se to ve finále povedlo. Nejraději asi vzpomínám na jednotlivé kreativní úkoly, hlavně pak každoroční závěrečné projekty, které jsou jednoduše dechberoucí. Oba předchozí ročníky daly vzniknout úžasným uměleckým kouskům, moc se těším na to, co přijde letos.

Letos zatím nemohu moc hodnotit, přecijen nějak soutěž připadá mně a jinak soutěžícím. Z mého pohledu bych řekla, že letošní rok bere to nejlepší z předešlých dvou, přidává zase něco navíc, a podává to v odlehčenější, humornější formě. Svým způsobem se jedná o můj nejoblíbenější ročník, jednak kvůli Candorovi, a jednak protože opravdu věřím, že jsem to po funkční stránce zase vylepšila a soutěžící budou mít zase o něco lepší zážitek.

Fakt, že je o mé letní soutěže stále zájem, mi dělá neskutečnou radost. Jedná se o mou oblíbenou část hradního života. To, že se k soutěžím každoročně vrací řada lidí, kteří se často ani jinak kolejního života příliš neúčastní, a k tomu se přidávají průběžně i noví zájemci, aby společně něco tvořili, je jednoduše úžasné.

*

Jedno z vyobrazení hradu Havraspár, které vzniklo při soutěži - autorkou je Phillipa O Connel

Z dalších let působení a krom letních aktivit je nutné zmínit ještě dvě (defacto tři) záležitosti. V prvé řadě je to Candorův únos. Během únosu celkem očividně opadla aktivita pokladnice, avšak po Candorově návratu byla plně obnovena. Nutno dodat, že pokladnice bez Candora je něco jako Lessien bez čokolády, nebo madam Lilien bez závěsu.

Poslední dvě aktivity, které stojí jistě za zmínku, je drobná soutěž zvaná Termínový srpec a řád Candorovy kadeře. V případě Termínového srpce nejde o nic náročného či světoborného, ale kdo si přečte pár vývěsek před a po zavedení Termínového srpce, tak je zde patrný rozdíl v množství příspěvků. Nakonec ono jsou modré duše spíše zapomnětlivé nežli chamtivé.

Řád Candorovy kadeře je udělován za pomoc kontu v takřka jakékoliv podobě, ale je vyhrazen pouze pro tu nejvýraznější pomoc, ať už jsou to velké příspěvky, organizace soutěží ve jménu konta, anebo výrazná hmotná pomoc s kolejními aktivitami, jako bývá třeba famfrpál.

*

CD: A jak jsi vnímala Candorův únos? Jednak záchrannou iniciativu tehdejších prefektek, tak i samozřejmě krizový stav našeho trezoru samotného?

Myker: - zasměje se - Ten jsem vnímala asi tak, že jsem na většinu ročníku zcela odpadla, žádné vývěsky nic, vše se plně soustředilo na Candorovu záchranu. Iniciativu jsem pochopitelně velmi vítala, i ji na konci roku ocenila řádem pro obě slečny. Bylo to potřeba a svým způsobem stále je a vždy bude. Hlavní ale podle mě bylo, že jsme prokázali, že když se chce, tak to jde. Teď jen, aby se nám zase chtělo. - usměje se –

 

CD: Tím se nabízí i otázka na pokladnický řád Candorovy kadeře. Společně s Termínovým srpcem jde o další nová ocenění, které konto nyní dává a motivuje jimi kolej k přispívání. Vnímáš především Termínový srpec úspěšně?

Myker: Určitě, CTS je jedna z věcí, co se mi za mé působení myslím nejvíc povedly. Je to nenáročná aktivita s potenciálně obří odměnou pro vítěze. Plus myslím, že pro řadu lidí splnila účel i v tom, že si navykli koleji průběžně přispívat, což byla celá pointa soutěže, takže úspěch. Nu a Řád Candorovy kadeře je pro mne srdcovka, která pevně doufám, že se udrží i po mém odchodu, protože se jedná o něco, co by se jednoduše mělo patřičně docenit a byla by škoda na to opět zapomenout.

*

Už jen zbývá poslední otázka – Myker vydržela od svého druhého ročníku až do konce šestého na postu pokladnice. Je to náhoda, nebo zde byl nějaký záměr? Odpověď nejlépe poskytla přímo Myker.

*

CD: A poslední dotaz – ve funkci jsi zažila tři primusky, dvě kolejní ředitelky, řadu změn na postech prefektů. Bylo těžké najít náhradu, nebo sis funkci natolik užívala, že jsi v ní setrvávala záměrně tak dlouho?

 

Myker: Tak nějak asi obojí. Funkci jsem měla velmi ráda a vždy mít budu, nicméně osobně nejsem zastáncem toho, aby člověk seděl ve funkci jak žába na prameni až do konce svých dní. Původně jsem chtěla funkci položit před rokem, konkrétně přes prázdniny zacvičit svou náhradu a do podzima skončit. Nicméně ten rok zrovna nastalo ve vedení tolik změn, že jsem se uvolila ve funkci zůstat další rok. Během podzima nicméně moje zamýšlená náhrada opustila hrad, takže mi nezbývalo nic než pokračovat ještě jeden rok, abych mohla zacvičit někoho jiného. Mám na svou funkci vysoké nároky, takže ve své podstatě ano, najít náhradu bylo těžké, ale ve finále jsem spokojená. Ty další dva ročníky mi umožnily zrealizovat několik dalších věcí, co jsem ve funkci do té doby nestihla, a doufám, že jsem tam ani z pohledu ostatních neseděla jen tak pro okrasu, ale mělo to nějaký smysl, víc než tam posadit někoho bez zácviku a ponětí o tom, co má vlastně dělat.

*

Nyní nezbývá než Myker poděkovat za věrné roky služby koleji a popřát hodně štěstí v sedmém ročníku, nejspíše i štěstí u zkoušek OVCE a hodně zdaru ať už v RSku, či fialové.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář