James Watfar: Nenáročný letní rozhovor

Profesor s bohatou historií, s velkým množstvím vyřčených perel, vášnivý diskutér, kreativec, milovník dobrého humoru a velkého množství galeonů. Nyní je znám skrz předmět Čtenářství, jinak o něj na hradě vlastně ani nezavadíte. Profesor Watfar si nechal položit pár otázek a nejen, že na ně odpověděl, dokonce nás nechal nahlédnout do truhly plné rozhovorových perel!

Hradní utajená anketa: Znáte Jamese Watfara?
Prehistorický modrý obyvatel hradu č. 1: „Watfar, ach ano, znám ho moc dobře! Kdysi jsme se často potkávali v kolejní místnosti.“ 
Prehistorický obyvatel hradu č. 2: „Watfar, toho znám! Dříve jsme spolu párkrát diskutovali.“
Student: „Wetfar? Aha, Watfar, máte pravdu,… ten učí Čtenářství a mám dojem, že byl jako student bohatý… ale jinak o něm nic nevím.“
Nový student: Watefar…? Wootfar…? Waftar…? Jo říkáte Watfar? Tak o tom jsem nikdy neslyšel…

**

(James Watfar - Jako student a jako profesor)

**

Dříve byl znám jako vrchní hnidopich, po jeho odchodu se ho několik…převážně chlapců, snažilo nahradit, ale kolej zjistila, že nikdo už nebude jako on. Ne že by ostatní byli špatní, jen byli jiní… James uměl svůj názor pronést s takovou grácií, že se převážně spolužačky, prohýbaly smíchy a až později si všimly, že jim Watfar zkritizoval jejich skvělý nápad.

Byly časy, kdy se vyhýbal veškerým činnostem, které byť minimálně, připomínaly práci. Jakmile vešel do zasedačky, kde se zrovna rozdělovala práce, otočil se na podpatku a byl ten tam,…. Jen se za ním zaprášilo… maximálně zůstala slova jako: „Dobrý… Ehm,… tak já zase jdu…“

*

(Duch okamžiku)

*

Když si Havraspár hrál na to, že má téměř každý svoji úchylku, vyšel o tom dokonce speciál v Corvinu Declaratio: Havraspárský inventář, James se snažil tvářit, že on je bez poskvrnky, nakonec ale i jeho dokázali modří redaktoři zařadit do zmíněného úchylkového inventáře.

*

*

Ale nemyslete si... i jeho práce pro kolej dohnala. Najednou si na něj vedení políčilo, zabránili mu v útěku a i on se musel začít ohánět. Dokonce mu na krk hodili kolejní konto a poté dokonce i kolejní časopis. Jako by nestačilo, že za ním běhali s grafickými počiny, když zrovna kolejní John Werewolf neměl čas. (=běhal po lesích a vyl na měsíček.)

*

*

Bývaly doby, kdy byl James jedním z předních přátel samotného Candora, to byly časy, kdy vévodil studentskému mamonářskému žebříčku. Ne, že by ho nyní Candor neměl rád, ale přeci jen… z profesorského platu se špatně šetří a James je až na 7. příčce v žebříčku! Jo, kdyby se vyhoupl nad kolegu Orionise, to by mu Candor opět moc pěkně pochleboval.

*

Kompromitující materiál, který zachycuje krušné chvilky, kdy se žlutý Andrew Uroboros dostal ve studentských mamonářích nad Jamese Watfara.

**

Profesora Jamese jsem zastihla, když zrovna zmateně lomcoval se zamčenými dveřmi od své učebny… poté, co jsem mu vysvětlila, že jsou ještě prázdniny a že je uzamčení jeho třídy v pořádku, otřel si upocené čelo: „Ach, a já už myslel, že mi vyměnili zámky a za chvíli se mi se nahrne dav běsnících studentů, no nedivte se mi, že mně to mírně rozrušilo,“ pokrčil rameny, když v tom si všiml safírového brku a pergamenu v mých rukou a jen tiše zabrblal: „… a jéje, tohle mi chybělo.“ Inu obdařila jsem profesora zářivým úsměvem a beze slova ho zatáhla ke Třem košťatům, to aby se v případě nouze mohl posilnit oblíbeným ru… máslovým ležákem.

Corvinus Declaratio: Děkuji, že jste bez protestu souhlasil s naším rozhovorem. *obdaří ho jedním ze svých úsměvů „stejně jste neměl na výběr“ a vychrlí na něj první otázku* Když porovnáte svá studentská léta a léta profesorování… co vám z toho vyjde?

James Watfar: Musím říct, že když porovnám svá pozdní studentská léta - přeci jen stárnu a ta raná jsou mírně prehistorická, a svá poslední léta profesorská, v podstatě nenacházím rozdíl. Používám stále stejný budík nařízený na devátou hodinu druhonedělní, akorát jsem jej přetočil o 14 dní dopředu. Vyskytuji se na hradě vzácně, většinu času trávím v ústraní, kde poctivě čtu literaturu doporučenou mi studenty v hodinách Čtenářství… tedy, zhruba stejně poctivě, jako čtou studenti učebnice doporučené profesory…

*

Corvinus Declaratio: *spadne jí brada* Aha, budík nařízený na devátou hodinu druhonedělní, přetočený o 14 dní dopředu,… to leccos vysvětluje. *ušklíbne se* Mnoho vašich studentů by určitě zajímalo, zda hodláte rozšířit svou nabídku předmětů… přeci jen, od vašeho zfialovění uplynuly už 2 mudlovské roky - 4 hog roky a vy máte stále jeden vlastní předmět s jedním ročníkem a jeden sdílený předmět s kolegyní Meissed, který jste ale otevřeli 1x, možná 2x… čím to je? Hodláte rozšířit svou nabídku předmětů?

James Watfar: Hodlám již od prvního roku svého působení, ale prozatím jsem se neodhodlal. On je to totiž ohromný závazek! Od zmiňované deváté hodiny večerní jsou do půlnoci pouhé tři hodiny, jak má chudák profesor v tak krátkém čase stihnout odbavit tolik úkolů? Pokud vedení školy nechce prodloužit termín - a ono, představte si, nechce - znamená nový předmět pro rozumně pracujícího profesora značné riziko. Co když se do něj někdo přihlásí? Čtenářstvím prošlo navíc několik grafomanů, mnozí z nich jsou ještě na hradě a hrozí, že si mne pamatují. Co když se přihlásí oni? Kdepak, takový počin se nesmí uspěchat, je třeba důkladně zvážit téma a formu a to je práce na léta.

*

Corvinus Declaratio: Tak doufejme, že se vašeho dalšího předmětu dočkáme ještě před zánikem Hogwarts. *zasměje se* Je Léto, jsou prázdniny… co to znamená pro vás? Tedy krom toho, že se sem tam dobýváte do zamčených učeben,…*prohlédne si profesora a zjistí, že má na sobě svůj fialový župan a pod ním vykukuje Havraspárské safírové pyžamo*… chvíli po deváté hodině druhonedělní…, tedy po probuzení, což vysvětluje to zmatení se zamčenými učebnami…

James Watfar: Že je příšerné horko a to kolikrát i mezi zdmi našeho hradu! Léto je roční období, které by se mělo zakázat, protože vůbec nepřeje tvůrčí ani studijní atmosféře. Ne nadarmo jsou v létě nařízeny prázdniny. Pokouším se samozřejmě delší období bez nutnosti sedět do noci nad opravami úkolů využít nějak produktivně, ale jakmile teplota stoupne nad tropických 21 stupňů, veškerá činnost zvolna ustává. Léto pro mne tedy znamená ponejvíce odevzdané čekání na první mrazíky, aby se konečně člověk mohl pustit do nějaké užitečné duševní činnosti.

*

Corvinus Declaratio: Havraspár má své Sedmero a Candora. Pokud vím, často jste sympatizoval s Vranem a Candorem. Jste stále ve styku? Navštěvují vás někdy, ať už tito dva nebo ostatní ze sedmera?

James Watfar: Pochopitelně, úplně všichni. Ovšem nijak pravidelně. To víte, oni mají těch stárnoucích bývalých modrých už pěknou řádku. Mnozí už ani nejsou na hradě a musí za nimi lítat kdo ví kam. Tu a tam přilétnou, popovídají, vyštěbetají nějakou tu novinku z koleje… tuhle mi jeden štěbetal i novinky z hradu. Asi tím chtěl něco naznačit. No, vykouknul jsem symbolicky ze dveří kabinetu, aby se teda vidělo, že ještě vůbec na hradě jsem.

*

Corvinus Declaratio: Inu,… snad vás při tom rychlém vykouknutí zahlédl alespoň někdo… *pochybovačně se ušklíbne* A co vaše konto? Byl jste znám jako nejbohatší student, máte takové ambice i jako profesor?

James Watfar: Mám, ale někteří kolegové nejsou duševně příčetní a vydělávají až nelidským tempem. Nebudu říkat, jak vysoko je mezi fialovými postavena laťka, ale dohnat je tímto tempem, museli by být zamčeni do sklepení a náš hrad by musel stát ještě opravdu hodně dlouho. Rozhodl jsem se proto jít cestou minimálních výdajů a vyčkávám, až kolegové zbohatlíci všechno utratí. Je to cesta dlouhá a vyžaduje trpělivost, ale věřím, že bude mít výsledky.

*

Corvinus Declaratio: Rozhodně vám budu držet palce, plán už máte, stačí posečkat… *mrkne* Jste znám pro svůj dokonalý psací um. Je to už nějaký čas, co jste sepsal několik rozhovorů s opomíjenými respondenty… Rozhovor se Základním kamenem, Rozhovor s bodovacími hodinami, Rozhovor s famfrpálovým hřištěm, Další rozhovor s famfrpálovým hřištěm, Rozhovor s Moudrým kloboukem, AntiPrázdniny: Rozhovor s odpůrcem dovolených, Rozhovor s Mikulášem, andělem a čertem, Rozhovor s vánočním stromečkem, Je vedro! a Rozhovor s Valentýnem… Poslední zmiňovaný rozhovor však vyšel už před nějakým časem a od té doby od vás nepřišel ani řádek… chci se vás zeptat… nemáte něco v šuplíku? Nějaké vybrané nikdy neotištěné perly z vašeho zpovídání napříč zajímavými respondenty?

Po této otázce se profesor Watfar na dlouho odmlčel, ale na konec kývl, zaplatil madam Rosmertě naši útratu a tentokrát táhl on mě… do svého kabinetu, kde se začal prohrabovat jakousi truhlou, která byla plná nejrůznějších pergamenů… nebudu vám lhát, trvalo to věčnost…

James Watfar: Omluvte nepořádek. U mnoha věcí samozřejmě nedošlo k vydání. Člověk musí dobře zvážit povahu materiálu, respondenta i případných následků… *zahledí se na pergamen* Rozhovor s hradním skřítkem, moc zajímavý, naneštěstí z vrozené úcty trval na autorizaci od pana ředitele a jak vidíte, přeškrtnuto vše vyjma nadpisu a data. *Dál listuje lejstry, zarazí se u pergamenu s křiklavým titulkem „Všechno je jinak!“ a rychle jej zmuchlá a nechá ve vzduchu shořet* Ehm, druhý díl rozhovoru s Moudrým kloboukem. *smutně odloží jeden krabatý pergamen* To byl pokus zpovídat kostku ledu. Nestihli jsme to. Našla si čas až v srpnu.

Tak, třeba tady je cosi použitelného. Rozhovor s Jezerem, absolvováno na lodičce s uchem pod hladinou, to člověk kolikrát pracuje v takových podmínkách… Není dokončen, nemělo moc času. Dodnes nechápu, kam spěchalo nebo co mohlo mít na práci. *kroutí hlavou*

Redaktor: Děkuji, že jste si udělalo čas a předem se omlouvám, že neumím jezersky.
Jezero: To je v pořádku, já také ne.
Redaktor: Co prosím?!
Jezero: No. To nejde, víte, co všechno bych od jezerních lidí slyšelo? Úplně všechno! *hladina se jemně otřese, zřejmě odporem* Naštěstí mi to zní jako příjemné bublání. A stejně si radši povídám s rybami.
Redaktor: Ryby umí mluvit?
Jezero: Samozřejmě. 
Redaktor: O čem si tak běžně povídají?
Jezero: Většinou spíš mlčí. Ovšem nejčastějším tématem jsou bolest ploutví, Vánoce a poštovní známky.
Redaktor: *nadechuje se k další otázce ale strne* Co a proč pro Merlina ryba může povídat o poštovní známce?!
Jezero: Nic moc. Většinou spíš mlčí. 
Redaktor: Raději k jinému tématu. Vždy mi přišlo líto, že jste považováno za příliš nebezpečné, než aby se ve vás studenti mohli běžně koupat. Neuvažovalo jste alespoň část břehů jaksi… zabezpečit?
Jezero: Vždy, když jsem se ustrnulo a zkusilo to, dopadlo to stejně. Lezli do mne nemytí, hýkali, topili spolužáky, dělali mi vlny! Až se naučíte chovat, můžeme se dohodnout. Do té doby utrum a oliheň drží pohotovost. 
Redaktor: Ano, oliheň, další hezké téma. Jak se jí vlastně daří?
Jezero: Stárne a leniví. Už dlouho nikoho nesežrala. Víte, studentů je málo a na hradě je mají více méně spočítané. Dřív se jeden dva ročně ztratili a žádná věda se z toho nedělala. Dnes se všechno hlídá, rodiče jsou háklivější. Oliheň je teď v podstatě vegetarián. Dalo jsem panu řediteli ochutnat svých řas a uznal, že se to jíst nedá, takže se snad rýsuje jisté řešení. Bude-li na hradě někdy oznámeno nepříliš dobře vysvětlené losování, radilo bych vám zbystřit. 
Redaktor: Měl bych jednu osobnější otázku. Preferujete léto, nebo zimu? 
Jezero: Léto, jsem příjemně prohřáté. V zimě mne děsně škrábe hladina, to je vám k nevydržení. Bruslaři by se měli zakázat. Oni si myslí, že když jsem zamrzlé, že jsem bezpečné. Že oliheň led neprokousne. Že ho v lednu neumím praskat. No, nechme je přitom.

Zvláštní, asi jsem kousek ztratil. Tady je pokus o rozhovor s hodinami. To nešlo publikovat, podívejte.

Redaktor: Dobré poledne, děkuji, že jste si na náš vyšetřily… ehm, čas.
Hodiny: Je za pět minut dvanáct!
Redaktor: Ano ano, omlouvám se, dřív jsem to nestihl. Tak, mám mnoho zajímavých otázek. Jaké to vlastně je, pracovat s tak abstraktní, neuchopitelnou a všeobjímající veličinou, jakou je čas?
Hodiny: *tik-tak-tik-tak*
Redaktor: *napjatě vyčkává*
Hodiny: Je za čtyři minuty dvanáct!
Redaktor: Ano, děkuji za informaci. Tak jak je to tedy s tím časem?
Hodiny: Je za tři a půl minuty dvanáct!
Redaktor: Vidím. Ale já se vás ptal na čas.
Hodiny: Je za tři minuty dvanáct!

Inu, tento rozhovor jsem byl nucen ukončit předčasně a raději jsem vyzpovídal hodiny bodovací. *Zvedne ještě jeden pergamen* Tohle měl být rozhovor s Komnatou nejvyšší potřeby. Nedostali jsme se dál, než k žádosti. Chcete ji, pro zajímavost, otisknout?

Redaktor: Zdvořile si Vás, drahá naše komnato, dovoluji požádat o rozhovor pro kojení časopis Havraspáru, v termínu Vám nejbližším. Jste důležitou součástí našeho hradu a jako taková si zasloužíte veškerý prostor potřebný k tomu, aby naši čtenáři pronikli do vašeho jistě pestrého života a smýšlení. S uctivým pozdravem na odpověď čeká James Watfar, redaktor.
Komnata nejvyšší potřeby: Račte si, pane redaktore, důležitou součást hradu vraziti do špic. Poděkujte zvůli, která mne pojmenovala Komnatou nejvyšší potřeby. Víte, co celé věky kouzelníkům evokuji?! A tím prasetem to vylepšil který génius? Dejte mi pokoj a povídejte si třeba s tím kamrlíkem, kterému říkáte vzletně Velká síň, i když je 4x menší a neumí nic než trapnou iluzi díry do stropu. S uctivým pozdravem na vaše potřeby (a jen proto, že musí) čeká Komnata nejvyšší potřeby!

Hm, hm. Vidíte tam ten potenciál?! Že bych se po letech osmělil, z pozice profesora? Třeba by si dala říct. Kdyby se jí šikovně nabídlo, že může urazit, koho chce… No, tak to bylo tedy malé nahlédnutí do archivu nevydaných článků.

*

Corvinus Declaratio: *Pečlivě si zapisuje úryvky rozhovorů a snaží se nahlédnout do dalších pergamenů, ale profesor truhlu pečlivě zavřel, jako by si chtěl nechat nějaké trumfy do příště* To vypadá, že je to všechno, co jste mi ochotný nyní poskytnout… co naplat, tohohle není nikdy moc, ale i tak vám moc děkuji, že jste se s námi podělil o tento poklad a nebojte… já zase někdy přijdu! A co se týká té Komnaty nejvyšší potřeby, potenciál tam rozhodně je, myslím, že byste se měl pokusit ještě jednou ji oslovit, třeba si to již rozmyslela, přeci jen… pár let uplynulo. A když tak nad tím přemýšlím, možná bych věděla ještě o jednom zajímavém respondentovi… *nakloní se k profesorovi*… co takhle klika u dveří do ředitelny? Ta musí vědět věcí… *zašeptá a spiklenecky mrkne*

James Watfar: To je zajímavý nápad, píšu si. Třeba bude mluvná. Je mi líto, že nemohu nabídnout víc, ale přeci jen, chtějí-li noviny přežít, musí pěstovat jistou úroveň diskrétnosti. Proto jsme se neponořili na samotné dno truhly.

*

Corvinus Declaratio:*zbystří* To jako, že na dně jsou ještě větší rozhovorové perly? Nechtěl byste alespoň jednu… vylovit až ze dna? *zkouší metodu psích očí*

James Watfar: Perlu říkáte. *na něco si vzpomene a ponoří se do truhly, hrabe hlouběji a hlouběji, noří se dovnitř po loket, po pás a ještě dál* Ehm, pomoc! Tahejte přece. *když je za kotník vytažen, rozevře dlaň a ukáže malou bílou kuličku* Tady. Perla z rozhovoru s jezerem. Tuším, že se chtělo ve slabší chvilce pochlubit. Ano, tak to bylo, už si vzpomínám! Ale potom si to rozmyslelo, aby se o perlách nedozvědělo vedení hra… tak to radši ukazovat nebudeme. *rychle perlu upustí zpátky do truhly*

*

Corvinus Declaratio: *sotva si stačila perlu prohlédnout a už ji sleduje, jak padá do útrob truhly, kterou profesor zase zavře* Och… ta je krásná! *chvíli ještě zhypnotizovaně civí na truhlu, ale pak se podívá zpět na profesora* Tak a je konec. *usměje se* Děkuji za milý letní rozhovor. Doufám, že se od vás brzy dočkáme nějakého nového rozhovoru nebo předmětu. *usměje se, schová brk i pergameny do tašky a podává profesorovi ledovou čokoládu* Dejte si, zajisté vám přijde v tomto horku vhod. *mrkne a sama se do jedné pustí*

James Watfar: Sám jsem zvědavý, čeho se dočkáme. Není zač a děkuji za čokoládu, skutečně výborná.

***

Poté, co jsme oba spořádali svou ledovou čokoládu, se naše cesty rozdělily. Já zamířila do redakce, abych mohla připravit článek k vydání a profesor Watfar… inu kdo ví, naposledy jsem ho viděla kráčet s nějakým pergamenem k umývárně… kdo ví, třeba se Komnata nejvyšší potřeby přeci jen nechá vyzpovídat… držme profesorovi pěsti!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář