Marguerita Laux: „Kde mám vlasy!“
Marguerita neboli Marg, jak ji většina obyvatel hradu říká, je velice známou a oblíbenou osobností. Do školy byla přijata v roce 2005 a od té doby se jí povedlo dosáhnout několika významných úspěchů a také nemálo přispěla k chodu své koleje i celého hradu. Svého času byla hodnotnou posilou Zmijozelského famfrpálového družstva a starala se několik let o kolejní konto společně se školní obrazárnou. V roce 2009 úspěšně absolvovala a o čtyři roky později získala Řád Salazara Zmijozela. V letošním roce byla dokonce zvolena Osobností Hogwarts. Nyní budete mít možnost dozvědět se o této milé a veselé dušici něco víc.
Corvinus Declaratio: Ahoj Marg, děkuji ti, že sis na mě udělala čas. *usměje se* Jak se dnes máš? Jestli by ti to nevadilo, tak bychom mohly rovnou začít s rozhovorem. *nervózně se zeptá*
Marguerita Laux: Ahoj, já mám času! Dneska se mám opět na pohodičku mrtvě. *čeká na otázky a vytáhne si svačinu*
*
Corvinus Declaratio: *chvíli zmateně kouká na ducha držícího svačinu a po chvilce spustí* Pamatuješ si na své první dny na hradě? Co tě nejvíc zaujalo a spřátelila ses hned s někým?
Marguerita Laux: První dny byly tápací, i když se toho tady úplně moc prolejzat nedalo, ale nechybělo nám ve výsledku nic. Prvními kamarádkami byly a jsou do dneška Judith Eleanor Pixie, Madelaine Midge Smalltrees a Sheila Franklin. A pak se to začalo s prvním srazem nabalovat.
*
Corvinus Declaratio: Jaké předměty tě za dobu tvého studia bavily nejvíc? A jsou i nějaké semináře, které ti uvízly v paměti?
Marguerita Laux: Já studovala vždycky předměty… jednoduché. *zasměje se* A hlavně jsem se dívala, kdo je vyučuje, kdo mi nejvíc sedí, klasika. Určitě mezi prvními předměty byla Teorie famfrpálu. Protože jsem nikdy neoplývala časem navíc, tak jsem se držela v mezích do pěti předmětů a vůbec jsem nestihla vystudovat všechno, co jsem chtěla. Ze seminářů jsem měla nejradši ty zmijozelské – Hadí jazyk, neviditelný inkoust, tentononc a všechny originální. I když on je tu každý originální.
*
Corvinus Declaratio: Naprosto ti s výběrem i množstvím předmětů rozumím. Měla jsi před svou smrtí nějaké větší ambice, například stát se profesorkou? A jestli ano, přemýšlela jsi nad tím, jaký předmět bys chtěla vyučovat?
Marguerita Laux: No jasně! Ježiš, jak já se chtěla stát profesorkou. *směje se* Nikdy jsem teda nadšení nedotáhla na představu o konkrétním předmětu, ale byl to můj jasný cíl, který se někam… ehm vypařil.
*
Corvinus Declaratio: Je škoda, že se to nepovedlo. *trochu posmutní a pokračuje v rozhovoru* Chybí ti studium nebo famfrpál? Nebo jsi naopak ráda, že už máš takové věci za sebou?
Marguerita Laux: Studium mi chybí tak do třetího termínu. Nevím, čím to, ale pak vždycky někam zmizel ten čas, který jsem tomu mohla věnovat na začátku. Famfrpál mi chybí hodně. Je to takové pojítko s kolejí, díky kterému si člověk připadal nedílnou součástí koleje a poznal víc lidi. I když za mých časů to bylo opravdu jen klikání a odsedět si to. Žádné tréninky. Dneska je to opravdu paráda, a když na nějaký náš zalítnu, úplně jim to závidím. Stejně tak ty zápasy! I když ty své poslední jsem docházkově flákala a do dneška mi to je líto. Pozdě bycha honit. *zasměje se*
*
Corvinus Declaratio: Všimla jsem si, že máš jen jednoho mazlíčka. Proč sis vybrala zrovna krysu a jak tě napadlo její jméno? Měla jsi někdy ještě jiné mazlíčky, nebo jsi uvažovala o pořízení dalšího?
Marguerita Laux: Já si ho nevybrala! Já ho nikdy nechtěla! Teda jí. Když z hradu odcházela Elyssea Ellesméry, o které jsem si myslela, že jsme skvělé kamarádky, dala mi ho na památku. Pffff! Rozkousala mi skoro celý majetek. Do dneška si nejsme jistá tím naším přátelstvím. *směje se* Dávala mi ji se slovy, že nemá to srdce ji prodat, ale že já určitě budu mít ty koule ji prodat nebo nechat trčet v útulku. Jóóó… v útulku pak byla určitě minimálně tři roky v kuse. *zasměje se*
*
Corvinus Declaratio: To je mi líto, že máš mazlíčka, kterého vlastně ani nechceš, ale jistě se u tebe má dobře. Taky mi přijde trochu zvláštní, že máš stále mazlíčka i po své smrti, proč si myslíš, že tvá krysa neutekla? Jak je totiž známo, zvířata na duchy zrovna moc dobře nereagují.
Marguerita Laux: Myslím, že neutekla proto, že stále doufá, že se Elyss vrátí. Já taky doufám, protože mi musí Elyss vrátit všechny peníze z opravy majetku, co mi Žemle rozkousala! *směje se*
*
Corvinus Declaratio: Doufám tedy s vámi. *zasměje se* Teď bych se ráda přesunula k takovému citlivějšímu tématu… *napije se dýňového džusu a odkašle si* Většina obyvatelstva hradu je obeznámena s důvodem tvého náhlého skonu, tedy s vypitím záhadného obsahu lahvičky, jež jsi vyštrachala v kumbálu. Mě ale zajímá, jak onen lektvar chutnal a co jsi pociťovala těsně po vypití a v následujících minutách až do chvíle, kdy ses „probudila“ jako duch?
Marguerita Laux: „O, ou. Kde mám vlasy! Moje vlasy!“ Vůbec si nepamatuju, jak chutnal, podle mě to byla nějaká řídká kejda. Kéž by to byl tvůj dýňový džus.
*
Corvinus Declaratio: Byla jsi na Zpyťu, kterému lahvička patřila, naštvaná? Vyčítala jsi mu svou smrt? Přeci jen by měl být každý lektvar náležitě popsán.
Marguerita Laux: On měl jediný štěstí, že byl v té době zrovna nepřítomen. Bordelář. Ale víš co… jemu chceš něco vyčíst a on ti vyčte místo toho dalších milion věcí, na který hledáš beznadějně odpověď. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: To je celý Zpytel. *uchechtne se a pokračuje* Uvědomila sis hned, že jsi mrtvá, nebo ti to chvíli trvalo? A jak ses vůbec jako novopečený duch cítila? Chtěla jsi zkusit hned nějakou skopičinu, jako například prolétnout zdí, nebo nějakým studentem a způsobit mu tím menší infarkt? *zasměje se při té představě*
Marguerita Laux: No všechno bylo najednou takové šedivé. Hlavně škoda těch mých vlasů! A taky jsem si uvědomila, kolik lidí mi tu smrt vlastně přálo. *zasměje se* Dokonce jsem konečně získala vlastní pracovnu, kde můžu špehovat, jak jsou fialoví prachatí. A pak tam mám spoustu místností, kam se nemůžu dostat. Určitě by stálo za zvážení rozšíření možností ducha. Třeba moct očumovat naprosto všude. Konečně vidět tu sborovnu, kde je prý mrtvo. Ideální místo pro duchy! Takže ono chceš dělat skopičiny a zjistíš, že je všechno takové… zabité. *směje se* Ani u Borgina nemůžu nakupovat! Infarkty bych způsobovat chtěla, ale všichni jsou neskutečně odolní. *zamračí se*
*
Corvinus Declaratio: Věřím, že se jednou najde ne příliš odolný student. *zasměje se* Jak tvé nové já přivítali Zmijozelští, byla párty. *zasměje se a šibalsky mrkne* Měli radost, že mají nového skvělého ducha, nebo byli naopak zdrceni tvou smrtí?
Marguerita Laux: Přišlo mi, že počítali s tím, že už dlouho nevydržím, že to mám za pár. Asi i kdybych nic nevypila, natáhla bych bačkory, ale mohlo se to stát někde, kde by mě nikdo nenašel, jestli by mě vůbec někdo hledal. *směje se* A než párty, tak přemýšleli, co po mě zbylo, co se dá zpeněžit. A slovní vyjádření k mému majetku „na památku“ rozhodně beru jako krádež! *směje se*
*
Corvinus Declaratio: Myslíš, že tě tvůj duší život tady na hradě omrzí a budeš chtít jít „dál“? Máš nějakou představu o tom, jak to tam na druhém břehu vypadá?
Marguerita Laux: Já si myslím, že se svým „dál“ jsem teď narazila do zdi. Upřímně mi přijde být duch naprosto super a dá se ještě tolik věcí na tom i vylepšit! Ale předpokládám, že na druhém břehu je klídeček, kam se určitě jednou pokusím dostat.
*
Corvinus Declaratio: Nakonec na tebe mám takovou ještě osobnější otázečku. Už dlouho mi to v noci nedá spát… *na moment se odmlčí* Chybí ti tvé vlasy? Především teď v duším stavu, kdy by se ti lokny étericky vznášely kolem hlavy. Já bych totiž bez těch svých asi nevyšla ven ani s odpadky… *hraje si s koncem copánku a netrpělivě čeká na odpověď*
Marguerita Laux: Mám úchylku chodit špehovat do Kadeřnictví a zkoušet si paruky. Doufala jsem, že naše Ciss na hradě zanechá paruky, ale zmizela i s nimi a vzala sebou i všechny mé naděje, že budu zase krásná. Krásná Márčí. Achjo, jak já bych chtěla být krásná!
*
Corvinus Declaratio: Jen se neboj, krásná jsi i bez vlasů. *usměje se a mrkne* Já ti mockrát děkuji za rozhovor a přeji krásný posmrtný život.
Marguerita Laux: *usměje se, zamává a v duším stylu vmžiku zmizí*
***
Ještě jednou děkuji Margueritě za zajímavý rozhovor. Doufám, že se dočká návratu Elyssey a objeví nějakou krásnou zapomenutou paruku, která ji bude perfektně sedět. Jednou se ji určitě povede dostat na „druhý břeh“, ale doufám, že nás ještě bude dlouhá léta strašit, než se tak stane.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
