Aya Watanabe: Odznak Roweny jsem vždy vnímala jako něco prestižního a pro mě nedosažitelného.

Už uběhl nějaký pátek od toho, kdy se na oslavě Rowenina výročí po dlouhé době udělily dva Odznaky Roweny. Corvinus Declaratio této situace využil a rozhodl se přinést nejen rozhovor se slečnou držitelkou, ale také pár slov od jejích spolužáků.

Ayu Watanabe jistě nemusím dlouze představovat, její jméno je na Hradě poměrně známé z mnoha důvodů. Dlouhých pět let vedla havraspárský famfrpálový tým jako kapitánka, dva další roky ještě zůstala jako zástupkyně. Vedení však neopustila, stoupla si do čela našeho Corvina. Články píše nejen do našeho časopisu, ale i přináší reportáže ze zápasů do Denního Věštce. Získala cenu Roweny, Snaživce roku, v koleji mnoho cen Sedmera a nyní i Odznak. Je složité ji znovu představovat, jelikož s ní už za jejího působení udělal rozhovor nejeden redaktor. I tak věřím, že se o ní stále můžete dozvědět něco zajímavého, neváhejte tedy číst dál!

**

Corvinus Declaratio: Než se vrhneme na další otázky, nejprve by mě zajímalo, jak se Aye Watanabe dnes daří?

Aya Watanabe: Vcelku dobře. Udělala všechnu práci, co si na dnešek zadala, a tak má ze sebe radost. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak to je skvělé! Odvedená práce dělá vždy radost, však na to dnes ještě narazíme. Než se dostaneme k hlavnímu bodu, zrekapitulujeme si trochu Tvou cestu kolejí a jeho vedením... Když jsi absolvovala své první krůčky zde, jaká jsi měla od Hradu očekávání? Jaká jsi měla očekávání od své koleje?

Aya Watanabe: Nevybavuji si, že bych měla nějaká konkrétní očekávání. Hned po příchodu na hrad jsem se dala s každým do řeči a nejvíce mi sedla povaha a přístup Havraspárských, takže po zařazení jsem věděla, že se tam budu cítit dobře. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Následuje období 3 hoglet, při němž jsi se pomalu seznamovala s Havraspárem a zakončila ho cenou Sedmera. Jsou nějaké momenty, které bys ráda prožila znovu? A co pro tebe první cena Sedmera znamenala?

Aya Watanabe: Pokud mám vybírat pouze z těch prvních tří hoglet, určitě bych znovu ráda prožila famfrpálovou sezónu Léto 2016. Tehdy jsem byla v druháku a Havraspár poprvé od Zimy 2007 vyhrál famfprálový pohár. Bylo to neuvěřitelné, všichni jsme tehdy propukli v nadšený jásot, když Edmund chytil zlatonku dříve než nebelvírský Thomas. Byla jsem tehdy pouze náhradník a ani jsem se během tří zápasů tohoto roku nedostala na koště, ale i přesto jsem z toho měla obrovskou radost. *s úsměvem zavzpomíná*

Co se mé první Ceny Sedmera týče, je pro mě nejcennější. Už jen skutečnost, že jsem ji dostala v době, kdy jsem ještě nebyla ve vedení ani v Zasedačce, je neuvěřitelná. Tehdy jsem opravdu nečekala, že nějakou takovou cenu mohu dostat, bylo to velké překvapení a ráda na to vzpomínám. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To věřím a nedivím se, že tato vzpomínka patří mezi Tvé oblíbené. U famfrpálu ještě zůstaneme, byl totiž zatím nejvýraznějším prvkem za Tvé prozatímní působení v koleji. Ve svém čtvrtém ročníku jsi převzala funkci kapitána a setrvala na ní po pět hogroků, pak ještě dva na zástupci. Co pro Tebe tato léta znamenala a znamenají? Neboj se rozepsat. *usměje se*

Aya Watanabe: Ta léta pro mě znamenala doslova všechno. Tu práci jsem milovala, měla jsem ten nejlepší tým a tu nejlepší zástupkyni Angelu, která se stala mojí blízkou přítelkyní a se kterou jsem toho prožila hodně a nic bych na tom neměnila. Ze začátku jsem Edmundovu nabídku na post kapitána vzít nechtěla, bála jsem se, že to nezvládnu. Nakonec jsem se ale rozhodla čelit výzvě a post kapitána přijala. A jsem za to ráda, protože to bylo nejlepší rozhodnutí mého kouzelnického života vůbec. Dalo mi to hrozně moc zkušeností a dovedností, ale i pár dobrých přátel, které bych nebýt toho možná ani nepotkala. Kdyby to šlo, nejraději bych si to celé zopakovala nebo byla kapitánem do konce věků. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: *přidá se ke smíchu* Místo toho, aby sis to zopakovala, ses ujala vedení jiného týmu – redakce Corvina Declaratio. Jaká to je pro Tebe změna, pokud bys měla porovnat práci, kterou jsi odváděla na postu kapitána a kterou nyní odvádíš na postu šéfredaktora?

Aya Watanabe: Změna je to velká, famfrpál mi chybí. Práce šéfredaktora je časově o dost méně náročná než práce kapitána. Merlinužel mě také výrazně méně baví a v tom je podle mě ten největší rozdíl. Neříkám, že bych tam byla přímo nešťastná či nespokojená, to ne, ale zas nemohu říci, že tu práci miluji, pokud chápeš, co tím myslím. Nevadí mi, dělám ji vcelku ráda, ale kapitán mě vysloveně bavil. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Je pravda, že kapitán byla funkce pro Tebe snad šitá. Tímhle jsme jen lehce proletěly Tvé roky v Havraspáru. Přeci jen už bylo mnoho zmíněno v jiných rozhovorech. Ráda bych se ale zeptala, zda je něco, co bys chtěla ve své odvedené práci vypíchnout? Ať je to něco, na co jsi opravdu pyšná nebo něco, na čem Tě bavilo pracovat...

Aya Watanabe: Jako první bych velice ráda zmínila ŠFM Léto 2017. Tehdy jsem byla prvním rokem kapitán a i jsem prvním rokem pořádně hrála na zápase. V mnohém byl tento rok pro mě výzvou a mnohého mě naučil. Hlavní důvod, proč jej ale zmiňuji, je výhra famfrpálového poháru. O tom se mi ani nesnilo a už vůbec ne v prvním roce mého kapitánování. Jsem moc ráda, že se nám tehdy podařilo famfrpálový pohár vyhrát, neboť po mně tak v koleji něco navždy zůstane a to jsem si vždy tajně přála. *usměje se* Pokud bych měla zmínit něco, na čem mě bavilo pracovat, byl to celý famfrpál. Ať už mluvím o těch třech letech, co jsem strávila jako řadový hráč, či o pěti letech na kapitánovi nebo dvou na zástupci. Bavil mě každý jediný den, co jsem strávila na hřišti, i když některé byly obzvlášť krušné. Kdybych měla zmínit něco nefamfrpálového, hrozně ráda jsem se podílela a stále podílím na práci v Zasedačce a mezi jeden z highlightů bych zařadila organizaci Týdne živlů, která pro mě byla symbolická a také takový menší splněný sen. Týdne živlů jsem se totiž v Zimě 2016 ve svém prváku účastnila a s mým úžasným týmem (Saphira Crystal, Ginevra Eleanor Zauberinová) se mi podařilo ho vyhrát. Na toto klání také velice ráda vzpomínám a jsem na nás tři i po těch letech pyšná, neboť si doteď myslím, že naše práce byla nejpovedenější. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *poslouchá, nadšeně přikyvuje a vše si zapisuje* A je nějaká práce ve vedení, na níž ses chtěla podílet, ale nikdy k tomu nedošlo?

Aya Watanabe: Myslím, že ne.

*

Corvinus Declaratio: A dostáváme se k Odznaku Roweny – nejvyššímu oficiálnímu ocenění, které se dá v Havraspáru získat, hlavním bodem dnešního rozhovoru. Ayuš, čekala jsi, že někdy získáš Odznak? Měnil se ten pohled v průběhu let? A jaký to byl pocit, když jsi ho konečně 5. 11. na Rowenino výročí dostala?

Aya Watanabe: Odznak Roweny jsem vždy vnímala jako něco prestižního a pro mě nedosažitelného. I přes všechnu práci, co jsem v koleji odvedla a přes vše, co jsem koleji dala, jsem toto ocenění nevnímala jinak. Nedávno, asi rok zpátky, se ale tento můj pohled počal měnit. Došlo mi, že jsem na sebe asi až příliš tvrdá a po kritickém zhodnocení celého mého působení v koleji jsem došla k závěru, že i já bych si takový odznak mohla zasloužit. Jsem ráda, že to tak viděl i pan kolejní a že řekl, že mi Odznak Roweny měl být udělen už dávno. To mě potěšilo ze všeho nejvíc. *usměje se* Udělení Odznaku mě ale nepřekvapilo, jelikož to bylo nezvykle uprostřed roku (doteď moc nerozumím tomu, proč to nebylo až na konci roku, ale nijak si nestěžuji, jen závěrečné večírky mají lepší atmosféru *mrkne*) a hned jak na večírku začal pan kolejní mluvit, došlo mi, odkud vítr vane a proč jste tolik vyžadovali moji účast na tomto večírku. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: *uculí se* A když si vybavíš jména, ke kterým se Odznak pojí... Dokážeš vyzdvihnout nějakého nositele, kterého si vážíš a vzhlížíš k němu?

Aya Watanabe: Tohle je jednoduchá otázka, konečně nějaká taková. *zasměje se* Takovým člověkem je pro mě rozhodně Edmund Heusinger. Jako kapitán mě seznámil se světem famfrpálu a jako primus pak se světem Zasedačky. Za jeho práci na obou postech ho obdivuji, pro kolej udělal mnoho a jeho přínosu si vážím. Famfrpálový tým tehdy pozvedl z úplného dna a na jeho práci jsem pak stavěla já, přede mnou Saphira a po mně Betria. V mé kapitánské kariéře i v kariéře řadového famfrpálového hráče byl pro mě dokonce takovým malým vzorem. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A třeba Ty pro někoho taky budeš někým takovým... *oplatí úsměv a začne srovnávat své pergameny* To by ode mě bylo vše. Přeji Ti mnoho štěstí ve světě zdejším i mudlovském!

Aya Watanabe: To by bylo krásné. *usměje se* Děkuji za příjemný rozhovor, přeji Ti to samé, ať se Ti daří! A nejen Tobě, doufám, že se bude dařit i vám všem, co tyto řádky čtete. *mrkne*

**

Tento článek však nemohl zůstat jen u samotného rozhovoru s novou držitelkou. Odznak získala za práci pro kolej, zeptala jsem se tedy pár spolužáků na dvě otázky: Pro co si Ayi nejvíce vážíš? Za co jí kolej může vděčit?

Angela QuickBow: Pro co si Ayi nejvíce vážíš?
Asi nejde říct jenom jeden důvod, proč si jí vážím. Aya je úžasný člověk plný dobra a laskavosti (s nádechem ďábelské zlobivosti, samozřejmě). Ve všech vždy vidí jen to nejlepší. Nemusíte se bát, že by vás odsoudila jenom tak jen proto, že něco někde slyšela nebo si domyslela. Hodně nad věcmi přemýšlí a to je vlastnost, která se v dnešní unáhlené době už moc nevidí.
Pro mě je nejlepší přítelkyní, která je tady pro mě vždy, ať se děje cokoliv. Máme za sebou krásných pár let ve famfrpálovém vedení, což nás spojilo víc, než jsem kdy doufala. Naše vzájemné čtení myšlenek i po tak dlouhé době je toho důkazem a já doufám, že nikdy nenastane čas, kdy bych ji mohla ztratit. Na to je až moc vzácná (dokonce víc, než moje odrážečská pálka a to je hodně).

Za co jí kolej může vděčit?
Moje hlava už je stará a málo si pamatuje, takže řeknu jen to nejpodstatnější pro mě. To však neznamená, že je to vše, za co bychom ji měli děkovat, to určitě ne. Vychovala nespočetné množství patrončat a v každém z nich zanechala kousek sebe. Dlouhá léta skvěle vedla famfrpálový tým, vždyť hned ve svém prvním roce coby kapitánka nás přivedla k vítězství ŠFM. Dokonce i po skončení své kariéry se famfrpálu nevzdala a dál se ukazovala na hřištích a zápasech. Věřím, že toho je mnohem víc, ale to už musí posoudit každý sám. Moji vděčnost za vše bude mít vždy, ať budu kdekoliv. ♥

Ewenlia Lerche: Na Ayuš si najviac vážim, že je to "dievča činu". Prekypuje energiou, ktorú vkladá do koleje a srší novými nápadmi. Jej práca je "hmatateľná" a je vidieť, že ju teší realizovať sa v širokom spektre oblastí ako CD, organizácia súťaží, v minulosti famfrpál a podobne... Tiež si na nej cením, že čo sľúbi, to splní a vždy je pripravená poradiť či podať pomocnú ruku. Naša kolej jej môže vďačiť práve za jej zanietenosť s akou sa púšťa do každej aktivity či myšlienky, aby ju zrealizovala a povýšila tak na inú úroveň. *usmeje sa*

Gabrielle Sweet: Asi nejvíc si na ní vážím toho, jak mi pomohla s psaním do Corvina a vlastně jak ten časopis celkově vede. *usměje se* Byla kapitánkou Havraspáru, teď je v CD.. takže jí asi můžeme vděčit za to, že umí vést nějaké množství lidí?

Isabell Tenebris: Eya, ehm tedy Aya je modrá skrz na skrz. Pro kolej toho udělala strašně moc, ona vlastně žije pro kolej a především pro famfrpálovou část koleje. Pro tým by se rozkrájela, pokud by to bylo potřeba. *zasměje se* Sice už není součástí týmu tak jako dřív, ale i tak vlastně do týmu pořád patří. (Modří jistě ví, co tím Bell chce říct. *směje se*)
Odznak Roweny si víc než zasloužila a jsem moc ráda, že jí byl udělen. Bez ní by Havraspár nebyl kompletní.

Olivie Henrieta Větroplachá: Ayušky si vážím nejen za to, co vše pro kolej dělá, ale pro to, jaká je osobnost. Je to přátelská, hodná, zodpovědná a vstřícná kouzelnice, ochotná vždy pomoct, plná pochopení a dobra. A dobra není nikdy dost. Pro kolej by se rozkrájela a bezesporu patří mezi ty nejmo(u)dřejší havrany. *usměje se*

Sidney Lardev: Ayuš si jako své patronky vážím za všechnu pomoc, kterou mi od mého nástupu na hrad po dnešní den poskytla. Je to člověk, který pro mě i pro kolej udělal strašně moc. Obdivuji její píli a zapálenost pro všechno, do čeho se vrhne. Je věčně veselá a ochotně všem v koleji pomáhá. A je to super kamarádka, která nevynechá žádný havrsraz. *usměje se*
Asi je zbytečné psát o jejím obrovském kusu práce okolo famfrpálu, do kterého mě taktéž přivedla a zasvětila. Dnes se se stejnou vervou věnuje dráze šéfredaktorky a dle mého pod jejím vedením časopis jen vzkvétá. Věřím, že bude v budoucnu pro kolej nadále nepostradatelnou součástí jak doposud. Pokud by měla kolej všechny členy jako je Ayuš, mohli by nám rovnou předat všechny poháry do budoucna. *usměje se*

*

Abychom měli sedmero havraspárských odpovědí a názorů, poprosila jsem ještě pana kolejního, aby shrnul, proč Aye Odznak Roweny z Havraspáru udělil.

Zendaer Amattis: Krátce poté, co jsem se stal kolejním ředitelem, jsem přemýšlel nad tím, co mohlo být opomenuto. A velmi brzy jsem si uvědomil, že máme v Zasedačce mnoho zasloužilých zkušených jedinců, kde by bylo vhodné tuto dlouholetou snahu ocenit.

Aya Watanabe byla jasná volba na udělení odznaku Roweny. V prvé řadě je to jednoznačně její působení ve famfrpálu, kdy tým nepřebírala za nejlepších podmínek, ale přesto vyhrála pohár a celkově dokázala dobře vést tým. Co už nebylo zřejmé byla příprava rozvah a celkově zázemí týmu a skvělá domluva v rámci vedení. K tomu lze připočíst skvělou znalost hradní alchymie, kterou využívá pro dobro koleje. Její poradní hlas v Zasedačce nese velkou váhu a i na postu šéfredaktora se dobře zorientovala. Krom těchto kolejních činností je zde i řada osobních úspěchů a výher, ať už jde o Týden živlů, ceny Sedmera, či samotné ocenění cenou Roweny.

Pokud si tedy někdo odznak, jakožto vrcholné docenění práce pro kolej zaslouží, tak je to právě Aya Watanabe.

***

I já ještě jednou gratuluji k tomuto zaslouženému prestižnímu ocenění. Je vidět, že havrani souhlasí se zasloužeností udělení Odznaku a Ayuš si váží jako havraspárské osobnosti. Odznak Roweny je možná nejvyšší oficiální havraspárská cena, ale přeji mnoho štěstí a odhodlání při dosahování dalších cílů.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář