Život bez Hogwarts
Ruku na srdce, většina z nás tráví na pozemcích Hogwarts velké množství svého volného času (občas i toho, který bychom měli věnovat jiným činostem a povinnostem) – ať už je to z různých důvodů, například díky místnímu kolektivu či možnosti kreativního vyžití. Zkrátka je pro mnohé Hrad součást každodenního života, únik od mudlovské reality, je také zvykem se pravidelně přihlašovat, často se jedná už o automatický úkon.
Co kdybychom najednou neměli možnost v tomto zvyku pokračovat? Co kdybychom byli nuceni změnit svůj dosavadní režim? Co kdybychom najednou přišli o místo, které považujeme pomalu za samozřejmost? Dokážeme si vůbec představit život bez Hogwarts? Corvinus Declaratio se rozhodl tuto otázku položit kouzelníkům všech barev a nyní vám přináší odpovědi.
*
Dotazované by to samozřejmě minimálně mrzelo, kdyby hrad jen tak beze stopy zmizel, následný přístup se ale liší. Odpovědi by se daly hrubě rozdělit na dvě skupiny – na ty, kteří si něco takového vůbec nedokážou připustit a znamenalo by to pro ně obrovskou ztrátu. Druzí připouští, že přestože by je to ranilo, dokázali by se s tím smířit a čas s energií investovat jinde, několikrát padlo, že největší problém by byly ztracené kontakty, které nepřesahují přes zdejší zdi. Některým by také zmizela motivace více tvořit, protože hnacím motorem pro tuto činnost je právě Hrad.
Po náhlém výpadku by byl nejčastější reakcí šok a smutek či potřeba tuto skutečnost nějak zvrátit, minimálně se zkontaktovat s dalšími známými. Více dotázaných věří, že by si místo Hogwarts dokázali najít jiné vyžití, v realitě i v jiném kouzelném světě, a z našich pozemků by se stala krásná vzpomínka.
*
Nejvíce však prozradí jednotlivé odpovědi, v nichž zaznívá spousta zajímavých pohledů a myšlenek. Přicházely na otázky: „Dokážete si představit život bez Hogwarts? Jak byste asi reagovali, kdyby najednou hrad přestal existovat?“
Amanda Wright: Člověk by se s tím musel smířit a jít dál. Určitě by mi bylo smutno hlavně po lidech, které jsem tu znala a bavila se s nimi a nemám na ně mudlovský kontakt. Kdybych nebyla v profilize, asi by se mi absolutně stýskalo po zápasech – teď to už ale úplně říct nemůžu.
Anseiola Jasmis Rawenclav: No, ono už se to jednou stalo, když Sef (Sefrenie z Ylary, pozn. redakce) roku 04 na podzim Hog vypnula. Bylo nás tehdy víc, kdo si to bez Hogu nedokázal
představit. Ani teď si nedokážu představit, že by Hog najednou nebyl. Chodím si sem odpočinout. Chodím se sem nadechnout. Pobavit se. Inspirovat se. Vím, že tady najdu spřátelené duše a „své lidi“. Chodím sem, když nevím, co dělat. Když mám depresi, když mám radost, v noci, ráno, v pauze na oběd... Ale bývala jsem tady na tom závislá mnohem více. Teď spíš tak nakouknu, jestli nemám sovu, jestli není něco nového... a pak zase jdu. Ale vím, že až budu mít volno a čas, Hog tu bude a přivítá mne s otevřenou náručí. A to je hrozně důležité vědět. Že tu ti lidé jsou a mají vás rádi a vy máte ráda je. Hog je prostě skvělý a díky za něj. Díky za každého jednoho člověka, co tady je. Protože my, obyvatelé kouzelného světa, dáváme Hogu smysl a hodnotu. *usměje se*
Astoria von Pens: Ano i ne. Hogwarts mě baví, je to tu příjemným odreagováním. Pokud by hrad přestal existovat, našla bych si nějakou jinou zábavu.
Calla Torová: Bylo by to těžké, ale asi ano. Měla bych najednou spoustu volného času a nejspíš nevěděla, co bych měla dělat. Hlavně by mi chybělo pár lidí, i když na ně mám kontakt mimo hrad, tak přeci jen jsme se poznali tady... Jednoduše tu budu strašit ještě dlouho, pokud se hradu nic nestane.
Connor Ian McBrownnies: Všechno jednou končí, Hogwarts taky jednoho dne skončí. Život před poznáním Hogu fungoval a i po něm by nadále fungoval. Naštěstí nejsem úplný závislák na Hogu, takže bych si zvykl rychle na změnu v životě. Horší by to však měli ti, co jsou na Hogu dnem i nocí. Nedokážu si představit, jak by reagovali oni... Kdyby hrad přestal zničehonic fungovat, myslel bych si, že se jedná pouze o výpadek serveru (vždyť se to již párkrát stalo), avšak po několika hodinách nefungování bych si začal myslet, že je něco velmi špatně, a pak by nastalo krátkodobé šílení. Po čase by však člověk začal zjišťovat, že čas, který věnoval hradu, se dá jakkoliv přidat do mudlovského života. Rána po ztrátě Hogu by se po čase zahojila.
Ewenlia Lerche: Život bez Hogwarts si už asi ani nedokážem predstaviť. Za ten čas mi hrad neskutočne prirástol k srdcu a stal sa mojim únikom z reality, ktorý často vyhľadávam. Je
tu mnoho aktivít a kreatívneho vyžitia, takisto veľa skvelých ľudí, s ktorými pracujeme na spoločných cieľoch, prípadne sa len tak zhovárame. Hog je preto súčasťou môjho každého dňa a ak by z ničoho nič zmizol, bola by som pravdepodobne šokovaná a mala v hlave veľa otázok prečo sa to stalo. Najskôr by som sa asi spojila s ľuďmi, s ktorými som v kontakte aj mimo Hogu, aby sme prediskutovali čo sa vlastne stalo a čo by sme teoreticky mohli s tým urobiť. Určite by mi istý čas trvalo, kým by som si bola zvykla. S istotou však môžem povedať, že by som mala viac voľného času, ktorý by som tak mohla venovať mudlom. To je plus, no život v spojení s hradom sa mi zdá omnoho kreatívnejší a kúzelnejší. Má to proste svoje čaro. *usmeje sa*
Hekatea Centaurix: Ona je pro mě výzva i výlet s C.A.Partem, snažím se ho plánovat tak, abych v té době měla napilno u mudlů, ale i tak se už od prvního dne nemohu dočkat návratu. *usměje se* Kdyby Hog skončil? Byla by to rána, ale... Věřím, že nejen pro mě se stal Hog součástí života – a v tom se člověk musí umět smířit a vyrovnávat se změnami, jak praví Seifert: každého dne se něco končí, něco překrásného se končí... Raději na to dopředu nemyslet. *mrkne*
Christina Elizabeth Stark: Mé bytí na hradě už dávno není jen jako internetová hra, kde jsem v roce 2015 chtěla zabít čas a trochu víc se ponořit do mánie jménem Harry Potter… Dnes je pro mě hrad koníčkem a i když si to kolikrát ani nepřipouštím, je součástí mě a hodně by mě zasáhlo kdyby přestal existovat. Asi bych už tolik nemalovala, přestala bych se snažit vymýšlet nápady a vše vztahovat na hrad – musela bych si najít něco nového. Byla by to jak díra v srdci, když odejde milovaná osoba.
Christina Meadows: Samozřejmě, že by mě mrzelo, kdyby hrad jen tak beze stopy zmizel, ale myslím si, že je důležité na hře, kterou v podstatě Hog je, příliš neulpívat. Jak mi jednou jedna moudrá spolužačka řekla – priority jsou v realitě. Dokážu si představit, že někteří obyvatelé hradu, kteří tu naši kouzelnou atmosféru až příliš prožívají, by si hrůzou rvali vlasy, ale já bych mezi ně pravděpodobně nepatřila.
Indris Elwinor: Život bez hogu si představit dokážu, ale byl by rozhodně chudší. Miluji tu možnost kreativního vyžití a také kontaktu s přáteli z různých měst po celé republice. Skvělý je také systém výuky a seminářů, ten je rozhodně mnohem bohatší než na jiných webech. Pokud by hog najednou přestal existovat, jistě bych byla velmi smutná a zklamaná. Zvykla jsem si na něj.
Lakshmana Bhattacharyya: Na hradě nejsem zase tak dlouho, abych si svůj život nedokázala představit bez něj. Kdyby najednou hrad přestal existovat, tak by mě to však velmi mrzelo, jelikož se mi na škole velmi líbí a baví mě sem
chodit.
Marisa Missy Moon: Nedokážu. To by byla hrozná rána. Takový hrad není. Jako existuje ještě iHog, ale tam se nedá být. Ta pravidla pro psaní jsou hrozná. Miluju to tady na našem hradě.
Meth von Prag: Dokáži. Hogwarts je pro mne spíš jen taková volnočasová aktivita, ale že bych na něm byl vyloženě závislý, to ne. Co by mi chybělo, to by byli ti lidi, ale s hodně z nich jsem v kontaktu už i mimo Hogwarts, takže případné zmizení stránky by na přátelství nemělo vliv. Pochopitelně doufám, že hrad nezmizí, myslím, že má smysl, a člověk se u toho dokáže na dlouho zabavit. *usměje se*
Miraell Eliranne: Asi už nedokážu. Kdyby přestal existovat? Naštěstí mám hru Harry Potter: Mystery of Hogwarts na mobilu jako slabou záplatu. Moc kontaktů na zdejší obyvatele nemám, tak by mi asi zbyla fakt jen ta hra.
Penelopa Parren: Myslím, že by to trochu bylo, jako kdyby mi chyběl kousek srdce, za ty roky jsem si na hog a na lidi tady zvykla tak moc, že by to bylo hodně nezvyklé. *posmutní*
Saiph Lacaille: Rozhodně dokážu. Je to hra, ne realita. Dávno jsou pryč doby, kdy jsem se projektovala do své postavičky a žila skrz ni a „její úspěchy“, které jsou v realitě ale dost zanedbatelné, když se bavíme třeba o zisku magíků, dosažených úrovních na famfrpálu nebo o tom, že někdo vyhrál nějaké klání – není to něco, co by si člověk napsal do životopisu nebo čím by se ve skutečnosti mohl chlubit. Hogwarts má ale důležitý přesah – člověk v hradních zdech
nachází přátele, poznává sám sebe, zjišťuje, co ho baví, co mu jde, odnáší si hromadu zkušeností, které může využít jinde. Troufám si tvrdit, že hromadu takových poznání už jsem si z Hogu odnesla, a navrch mám s opravdu velkým množstvím lidí vztah, který dávno přerostl do „mudlovské roviny“ – říkáme si reálnými jmény, chodíme na kafe nebo do divadel, trávíme spolu léto nebo třeba „jen“ pauzy na oběd. Na Hogu jsem našla přátele, motivaci se angažovat, zlepšovat, taky mi pomohl najít sebe a ujasnit si, kdo jsem a co očekávám od života. Je to skvělá hra, kde se člověk může „vyblbnout“, což já měla na střední, ale není to alfa a omega mého života, dávno ne, a jsem za to ráda – protože i když se nějaký život může odehrávat i v rámci internetu (a že jsem důkazem toho, jak snadno na něm člověk najde přátele a zapadne do nějaké komunity), jeho velká část se odehrává tam venku, za oknem, a já do ní chci patřit. Kdyby tedy hrad přestal existovat, asi bych nostalgicky zavzpomínala na všechno, co jsem na něm zažila, a pak zavřela notebook a šla na nějakou zajímavou přednášku, posedět někam na kávu, číst si knížku, třeba bych odjela někam na víkend a vedla milion zajímavých debat s lidmi, kteří mají co říct. Vůbec se nebojím o to, že bych se nezabavila! Vnímám Hogwarts skrz přísloví „dobrý sluha, ale špatný pán“ – a ačkoliv i já měla doby, kdy jsem nežila skrz nic jiného, není podle mě úplně zdravé si jej nechat přerůst přes hlavu (což ale neplatí jen pro Hog, když už to zmiňuju).
Skylar Blair Anderson: Nejvíc by mě to mrzelo kvůli lidem, na které nemám mimohradní kontakty. Moc lidí jsem si na Discord, Facebook, Instagram a další mudlsítě nepřidala, protože si ráda udržuji obě identity oddělené, pokud by ale Hogwarts zanikly, vážně by mě to mrzelo. Kontakt na sociálních sítích navíc není stejný jako povídat si v kolejní místnosti nebo na famfrpálovém hřišti. Chybělo by mi chození do jámy, klikání na trénincích i na zápasech, krmení mazlíčků, vyhlížení nových kolekcí, napjaté očekávání zápisu na předměty a trhnutí sebou vždy, když mi zahouká sova. Na druhou stranu bych asi přestala nenávidět neděle!
Suzzy Blackwood: Život na hradě se stal velice důležitou součástí mého každodenního života a upřímně si to už bez něj nedokážu představit. Kdyby hrad náhle zmizel, neobešlo by se to u mě bez slz, našla jsem zde přátele, rodinu a spoustu nových koníčků.
Tadäus Trottertickler: Život bez hradu si představit dokážu, ale život bez lidí, kteří na hradě jsou, už moc ne. Velmi by mě mrzelo, že bych ze dne na den ztratil tolik přátel, na které bych neměl jiný kontakt. Doufám, že se to nestane!
Trixie Deliah Sinclair: Co-co-cože? Hrad kdyby přestal existovat? No to by byla apokalypsa! Rovnou konec světa! Hog mi toho dává hrozně moc, ať už je to rovina čistě kouzelnická nebo mudlovská, kde můžu také uplatnit své znalosti. Díky
Hogu jsem překonala některé své „bloky“, které jsem měla, a naučila se, že každému může být jedno například jak kreslím, hlavně když mě to baví (to byl jeden z mých velkých bloků). Život bez Hogwarts si nedokážu představit... kdo ví, možná mě to za několik let omrzí nebo si dám pauzu, ale v nejbližší době nic takového neplánuji. Za tu dobu, co jsem zde (od zimy 2018), jsem ještě nepocítila touhu se zmrazit (a myslím že by to byl krutý očistec onen měsíční půst... měla jsem problém vydržet i zájezd u C.A.Parta. *zasměje se*) Nu, jak bych reagovala? V první řadě určitě šok a slzy...no a pak bych sháněla kontakty na lidičky z hogu a urgovala bych vedení nebo bych hledala nějakou podobnou alternativu. Ale pevně věřím, že otázky byly pouze v teoretické rovině a že se to nikdy nestane!
***
Hrad je místo mnoha odlišných pohledů, vnímání, ale zejména osobností. Všechny nás však spojuje zdejší kouzlo a atmosféra, na němž se podílí každý jeden z nás. A jen na nás je, jaký Hrad nadále bude a co bude znamenat pro každého osobně. Pamatujme, že každý z nás může mít na atmosféru vliv a každý z nás ji může posouvat jiným způsobem.
Přejeme vám, aby si zde každý mohl ve zdravé míře najít útočiště, přátele a prostor k rozvoji, aby pro nás byl hrad i nadále příjemným místem. Věříme, že by článek mohl přinést zamyšlení nad tím, co pro nás Hogwarts znamenají, jaký na nás mají vliv a kolik jim můžeme věnovat. O své dojmy se můžete podělit v komentářích!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
