Známí neznámí: Vilja Carrie Dechant

Série Známí neznámí se vám hlásí s dalším rozhovorem. Tentokrát jsme zpovídali Vilju Carrie Dechant. Že vám to jméno nic neříká? To je dost možné, Vilja na hradě moc vidět není. Právě proto je tu tento článek, pojďte Vilju poznat!

Vilja Carrie Dechant přišla na hrad v roce Zima 2021. Jejím hlavním polem působnosti se stala výuka a hned na konci svého prvního ročníku se stala Havraspárským bodovým nováčkem roku. Nejvíce bodů z koleje nenasbírala ale jen na konci svého prvního ročníku, povedlo se jí to i na konci ročníku druhého, kdy si vysloužila titul Havraspárského snaživce a získala tak Havraspárský diadém. To bylo v Létě 2021, nyní je Zima 2022 a Vilja nastoupila do třetího ročníku. Zaútočí na celohradního snaživce?

Vilja Carrie Dechant

**

Corvinus Declaratio: Ahoj, děkuji, že jsi přijala mé pozvání na rozhovor. Začneme zlehka, pověz mi, jaký jsi dnes měla den? *napije se z hrnku s horkou čokoládou*

Vilja Carrie DechantDěkuju za optání, poslední dny si opravdu užívám, dnešek nevyjímaje. Slunce svítí, ale není úmorné horko a do toho začátek školního roku, kdy z celého hradu sálá nadšení, to je opravdu hodně příjemná kombinace. Mám pocit, že všichni kolem jsou si jistí, že letos všechno půjde dobře, letos nebudou nic zanedbávat, vyvarují se každoročních zlozvyků a prostě nic na světě není problém, který by se nedal vyřešit. To nadšení je hodně nakažlivé a opravdu se mi líbí, když se cítím dobře a lidé okolo jsou na stejné vlně. Doufám, že dobrá nálada nám všem vydrží co nejdéle.

*

Corvinus Declaratio: To moc ráda slyším. *usměje se* Začaly jsme sice zlehka, ale já to v druhé otázce na sebe hned prásknu. Musím se tedy přiznat, ač je mi to velmi trapné, že když jsi byla vyhlášena Bodovým nováčkem roku Zima 2021 na závěrečném kolejním večírku, netušila jsem, kdo jsi a že vůbec někdo takový do Havraspáru chodí. Je to buď mým stářím, nebo tím, že nechodíš příliš do kolejky. Možná kousek od obojího? *rozpačitě se zazubí* Každopádně by mě zajímalo, kde tedy celé dny pobýváš, když tě v kolejce nezáhlednu, jak je rok dlouhý?

Vilja Carrie Dechant*Zatím, co naslouchá další otázce, vezme si ze stolku hrneček, jehož obsah voní po mátě. Než se stihne napít, začne se smát, a tak ho raději zase vrátí zpátky, aby nic nevylila.* A co teprve, jak jsem tehdy byla překvapená já. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych ten večer mohla být v nějaké souvislosti zmíněná a už vůbec ne, že bych mohla být za něco oceněná. Nijak mi totiž za celý rok nepřišlo, že bych dělala cokoliv výjimečného. Zapsala jsem si pár předmětů, chodila na hodiny, odevzdávala úkoly, sem tam udělala nějakou zajímavou soutěž... Bavilo mě to, nepřišlo mi to jako něco náročného či namáhavého a měla jsem tak nějak za to, že ostatní jsou na tom stejně. K tomu nejsem nijak výrazně soutěživá, takže jsem ani bodovací hodiny příliš pozorně nesledovala a vlastně jsem tak netušila, jak si proti zbytku ročníku stojím. *Znovu se při vzpomínce na ten večer zasměje.* Byl to opravdu šok, když jsem uslyšela svoje jméno.
Ale abych se dostala ke tvé otázce, tohle bude čistě mnou. Kolejkou opravdu jen projdu cestou do svého pokoje, nebo z pokoje do hradu, ale nezdržuju se v ní. Letošní prváci mi přijdou úžasní, s jakou lehkostí a přirozeností nakráčejí do místnosti plné cizích lidí, řeknou Ahoj, jak se máte?
“ a za pár minut se se všemi znají a do konce týdne mají hromady kamarádů. Já tohle neumím. Já do té místnosti vejdu, zamířím někam do kouta, kde na mě nebude vidět, budu sledovat cvrkot okolo a neřeknu ani neudělám nic, čím bych na sebe upozornila. Alespoň ne schválně. A jak sama říkáš, podle toho to taky tak vypadá a řada lidí mě ani nezaregistruje. Rozhodně se neumíš cítit nějak nepříjemně, že jsem ti unikla, nijak se mě to nedotklo, tichým lidem se to prostě stává. *usměje se*
Pravdou taky je, že hrad nabízí hodně míst, kde se dá trávit čas. Když pominu pokoj, kde asi bývám docela často a není se čemu divit, když má z věže tak nádherný výhled, tak je tu nádherně bohatá knihovna, moc se mi líbí v laboratoři ve sklepení, ráda chodím k jezeru a okukuju, co v něm všechno plave, chodívám pomáhat do útulku s péčí o mazlíčky a taky v poslední době trávím hodně času ve Velké síni.

*

Corvinus Declaratio: Teď, když už jsem si na konci předminulého roku zjistila, kdo jsi, by se mi při tvém jméně vybavilo slovo výuka. Máš za sebou totiž několik úspěchů na tomto poli. V Zimě 2021 jsi byla Bodovým nováčkem Havraspáru a následující rok jsi byla Havraspárským snaživcem a odnesla si vzácný diadém. Další stupeň už je jen celohradní snaživec. Jak se na to díváš? Myslíš, že bys to zvládla? A nemáš to náhodou letos v plánu? *se zaujetím pohlédne na Vilju a upraví si brýle*

Vilja Carrie Dechant: *Tentokrát už se stihne svého čaje napít, ale koutky st jí stále pobaveně pocukávají.* I loňské ocenění mě překvapilo a zaskočilo. Dobře, tak jsem se shodou náhod ocitla v ročníku, ve kterém má většina lidí jiné zájmy, takže těch mých pár úkolů vynikne. To se stát může, staly se divnější věci, ale že bych vynikla v rámci celé koleje? To bych nepovažovala za možné. Budu se asi opakovat, ale ani ve druháku jsem neměla pocit, že bych dělala něco výjimečného. Předměty v prváku mě bavily, tak jsem v nich pokračovala dál, kde to šlo, a přidala si pár dalších, na které jsem byla zvědavá. *pokrčí rameny* To má do nějakých zásluh daleko. A ani loni jsem na bodovacích hodinách nezkoumala, jak si kdo vede, takže jsem netušila, že jsem za kolej vedla.
Celohradní snaživec? Já? *Překvapeně vykulí oči, a pak se zasměje.* To určitě ne. Myslím, že kdybych toho dosáhla, znamenalo by to, že zbytek hradu usnul nebo něco horšího. Objektivně vzato si myslím, že bych se o to teoreticky mohla pokusit, respektive si myslím, že by mohlo být v mých silách zvládnout toho za školní rok dost. Ale nic podobného v plánu nemám a nemyslím, že by to v dohledné době hrozilo. Pokud bych totiž něco takového zkoušela, musela bych svůj mudlovský život podřídit kouzelnickému a věnovat se mu naplno celé ty měsíce a já si nemyslím, že za takových podmínek by mě to bavilo. Vyhlídka na to, že budu oceněná jako nejsnaživější z celé školy, mě zkrátka nemotivuje, pro mě je důležité bavit se tím, co dělám a zábava to je, když v tom není žádný skutečný stres nebo povinnost.

Vilja bodovým nováčkem roku

*

Corvinus Declaratio: Jsem si jistá, že bys to zvládla, ale naprosto chápu důvody, kvůli kterým bys do toho nešla. Mudlovský život by se nikdy neměl podřizovat tomu kouzelnickému. *souhlasně přikývne* Jak byla řeč o výuce, vzpomněla jsem si, jak jsi v rozhovoru, kde tě zpovídala Aimée coby novopečenou studentku Havraspáru, uvedla: Nicméně výběr soutěží a úkolů je tak velký, že mě stíhá plně zaměstnat, což mi plně vyhovuje, ale nemám moc potřebu hledat další aktivity“. Platí to tedy pořád? Pořád tě baví a naplňuje výuka, semináře a soutěže a nepoohlížíš se po jiné zábavě, kterou hrad skýtá?

Vilja Carrie DechantPáni, na ten rozhovor jsem už zapomněla, *tentokrát se rozpačitě začervená ona* Ale sedí to, i jen úkoly, soutěže a semináře jsou tak četné a rozmanité, že si myslím, že bude trvat celé roky, než budu mít pocit, že už není tak moc z čeho vybírat. Mám ráda věci, které člověka zabaví na delší čas, víš, třeba film může být super a člověk si s ním užije prima večer, ale dobrý seriál je fajn zábava na mnohem víc večerů. Tady jsem tedy už třetí rok, ale pořád mám pocit, že nabídka výuky je větší, než se dá jen tak obsáhnout, to se mi moc líbí.
Na druhou stranu se poslední týdny a měsíce přes den často poflakuju v síni, tu a tam se dávám s lidmi do řeči, to jsem dřív nedělala. Je to příjemná zábava a chci se tam objevovat i nadále, ale nebyl to plán ani záměr. Takže sice dál platí, že neplánuju hledat další činnosti na hradě, ale to ještě neznamená, že se něco neobjeví tak nějak samo.

*

Corvinus Declaratio: V síni jsem si tě všimla, byla jsem překvapená, že jsem tě tam zahlédla. Ale mile samozřejmě. *usměje se* Jaký předmět tě zatím bavil nejvíce a proč? Máš nějakého oblíbeného profesora nebo profesorku, případně koho?

Vilja Carrie DechantFíha, to je asi to nejtěžší, na co ses mě zatím zeptala. *zasměje se* Zatím jsem nenarazila na předmět nebo profesora, co by mi vyloženě nesedl. Taky je pravda, že mě opravdu baví všechno, co jsem si zapsala, takže je těžké hledat mezi předměty oblíbence, na každém je něco. Loni mě opravdu hodně nadchl Chov dinosaurů, Mytologie, Žabologie a Divy světa, ale ostatní předměty jsem si užívala taky.
Co se vyučujících týče, asi jako první mě uchvátili pánové AndrewOliver a madam Mintaka, ty tři bych asi dala na první místo a neumím si představit, že bych si u nich něco nezapsala. Na druhé místo bych pak dala madam Barbaru, Niane a Nerys, které prostě člověk nemůže nemít rád. Nejspíš se teď cítím trochu jako člověk, který má říct, koho z rodiny má nejraději. Na všechny vyučující, se kterými jsem se setkala, bych mohla jen pět chválu.

*

Corvinus Declaratio: S profesory na tvém prvním místě nemám zkušenosti, ale u toho druhého nemohu než souhlasit. *usměje se* Když jsme byly u předmětů, pověz mi ještě, jaký typ úkolů se ti zpracovává nejlíp? Raději píšeš či kreslíš? Anebo dáváš přednost dokonce básnění a vyrábění?

Vilja Carrie DechantAsi nejbližší je mi psaní, ale kreslení v těsném závěsu. Když mám z těchto dvou možností na výběr, záleží většinou na konkrétním tématu a na tom, kolik mám zrovna času nebo energie. Psaní se mi zdá snazší, musím se jen donutit začít. Kreslení jako takové je činnost, kterou mám ráda, hezky se u toho relaxuje, ale vyžaduje toho času trochu víc. Ale opravdu asi záleží na konkrétním tématu, někdy si přečtu zadání a přesně vím, jak bych to napsala, nebo co a jak bych nakreslila, pak není o čem dál uvažovat, první nápad bývá obvykle ten nejlepší.
Básnění není moje silná stránka, takže tuhle možnost si volím jen velmi vzácně. Když na výběr nemám, nevadí mi to a báseň napíšu, ale nikdy jsem ještě z žádné neměla pocit, že by byla nějak zvlášť dobrá. Ve psaní příběhů jsem lepší. Stejně tak si sama jen vzácně vyberu focení, je to sice velmi rychlé, ale vím, že mi to nijak zvlášť nejde. Není mi úplně příjemné vědomě odevzdávat práce, u kterých vím, že nejsou dobré, a že zadání splňují, ale není na nich vůbec nic zajímavého.
Pokud jde o všelijaké vyrábění, to je většinou časově ještě náročnější než jen kreslení. Nejednou jsem se do něj pustila a pokaždé mě to bavilo, ale každý úkol by se takhle zvládnout nedal. Kromě toho jsem jím opravdu vázaná na domov, něco napsat mohu kdykoliv a kdekoliv, s trochou štěstí se dá kreslit i venku nebo někde na obědě, pár skic a náčrtků problém není, fotit mohu při procházce... Ale když se rozhodnu poskládat si a slepit z papíru dinosaura, musím na to být doma.
I když z těch ne úplně tradičních zadání jsem si neskutečně užila úkol do POKT, kdy jsem imitovala švitoření rarachů. Pustila jsem se do toho z legrace a čekala jsem, že nakonec stejně budu dělat jiné zadání, ale byla to opravdu velká zábava a nakonec jsem to dotáhla do konce. Když se to vezme kolem a kolem, takový druh úkolů by se taky klidně mohl tvořit i někde venku. Zrovna ti raraši by s ptačím zpěvem v pozadí a podobně vyšli ještě líp.

*

Corvinus Declaratio: Naprosto s tebou souhlasím v tom, že člověk má pak lepší pocit, když odevzdá něco, s čím je sám spokojen než něco, co jen splňuje zadání a není tam nic navíc. A napodobování švitoření rarachů zní opravdu jako legrace! *zasměje se* Je fakt, že jsem koukala do Archivu a máš tam několik povedených obrázků. Hádám tedy, že kreslení bude jedním z tvých zájmů. Co dalšího bys k němu ještě přidala? Čemu se u mudlů ve volném čase věnuješ?

Vilja Carrie DechantJé, ty ses na tenhle rozhovor opravdu hodně připravila. To určitě chápeš, že nechci věci jen tak odfláknout, hlavně aby to bylo rychle hotové. *usměje se* A děkuju, jsem ráda, že se líbily. Některé podle mě ztratily focením, to asi nikdy nebude moje silná stránka, ale třeba z mantichor mám pocit, že se povedly, jak jsem si je představovala.
Díky tomu, že jsem se dostala na hrad, jsem se mohla ke kreslení zase vrátit. Máš pravdu, že mě baví, ale už je to dlouho, co jsem si k němu sedla a kreslila. Hrad k tomu krásně motivuje. Stejně jako co se psaní týče, to je další můj koníček, ke kterému se ale bez nějakého toho vnějšího impulzu jen tak nedokopu. Většinou mi stačí o nějakém příběhu přemýšlet, vymyslet, co a jak, ale už to nehodím na papír. Díky soutěžím a výuce na hradě jsem toho za poslední dva školní roky napsala hodně a mám z toho příjemný pocit.
Asi nepřekvapí, že ráda čtu. Myslím, že to tady spojuje opravdu hodně lidí, tím spíš, že mám ráda fantasy a sci-fi, asi největší srdcovky jsou Kolo času za fantasy a sci-fi Duna. Ale mám ráda i kriminální romány, horory, thrillery, historické a dobrodružné příběhy. Jinými slovy všechno, co má zajímavý a aspoň trochu napínavý příběh.
Ráda vařím a peču. Baví mě v kuchyni zkoušet nové věci, experimentovat a improvizovat a protože nemám žádné alergie ani nic podobného, můžu zkoušet prakticky jakékoliv jídlo nebo ingredienci. Z dalších koníčků mě baví skládání puzzle, origami, řeším sudoku, vykládám karty, pracuju s kyvadlem a zajímám se o krystaly, je pravda, že mi doma pomalu roste pěkná sbírka. Ráda chodím na procházky do přírody, ráda vyšívám křížkovým stehem, ráda se podívám na nějaký film nebo seriál, v tom ohledu mám stejné preference jako u knih. Vedle fikce úplně miluju dokumenty o přírodě a vesmíru, u nich jsem jako zhypnotizovaná. *zasměje se*
Taky si ráda zahraju nějakou počítačovou hru. Už to dávno takové, jako když jsem u nějaké seděla 6-8 hodin v kuse a spát chodila jen proto, že jsem musela, ale pořád je to příjemná činnost, když je venku zima nebo déšť a nic si zrovna nežádá mou pozornost. U her mám taky široký záběr, mám ráda RPG hry, ať už hraju za postavu, která plní úkoly v nějakém fantastickém světě, nebo za skupinu postav, i když klasické mlátičky mě většinou moc nezaujmou. Raději mám, když kromě soubojů musím mluvit s jinými postavami a má rozhodnutí ovlivňují vývoj hry. Kapitolou samy pro sebe jsou survival hry, v nichž se hráč objeví v nějakém prostředí, jako je třeba tropický ostrov, a jeho úkolem je přežít, takže shání jídlo a vodu, sbírá suroviny, vyrábí z nich nástroje, buduje si základnu, čelí nebezpečným tvorům, jako jsou třeba krokodýli nebo hadi, mnohdy se dají i chytat a krotit. Jednu takovou hru teď hraju často a vydržela bych o ní mluvit hodiny. Mám taky ráda tahové strategie, ať už hry jako Heroes of Might and Magic nebo Civilization. Příjemné umí být klasické budovatelské hry, kdy se žádné boje nekonají a jde čistě o stavění města, říše, farmy a tak dále, nebo mám slabost pro HOG hry (Hidden Object Games), které jsou prošpikované logickými hádankami a skládačkami. V podstatě jde o to, jestli mám chuť u hraní přemýšlet, a jak moc, nebo jestli se chci spíš bavit.
A taky si moc ráda povídám s přáteli, ať už si píšeme, voláme nebo se sejdeme osobně. To se neomrzí nikdy. Ty koníčky předtím záleží na tom, jakou mám náladu, čas, energii... Přátelé jsou skvělí vždycky.

Mantichory od Vilji
(Mantichory od Vilji)

*

Corvinus Declaratio: Téda, vůbec bych do tebe neřekla ty počítačové hry, to jsi mě úplně překvapila. *zasměje se* Čemu se věnuješ na hradě, je jasné. Ale čemu by ses na něm chtěla věnovat v budoucnu? Když se tě Aimée v již zmíněném rozhovoru v 1. ročníku ptala na tvou hradní budoucnost, skoro ses polekala a řekla, že o tom začneš přemýšlet nejdříve ve 3.-4. ročníku. Teď jsi ve 3. ročníku a já se tedy ptám, co tvá budoucnost na hradě? Už na ni přišly myšlenky? Jakým směrem se chceš ubírat? *zvědavě pozvedne obočí*

Vilja Carrie Dechant: No, mohla bych namítnout, že můj třeťák právě začal a jsem tak technicky spíše ještě druhák. *zasměje se a ještě si trochu srkne ze svého šálku, než pokračuje dál*
Sama od sebe jsem o tom nepřemýšlela, ale v poslední době jsem se k pár takovým konverzacím nachomýtla v síni a to se pak člověk myšlenkám neubrání. Líbí se mi představa, že studentka budu ještě opravdu dlouho. Jak jsem říkala, studium mě baví, moc se mi líbí ta různorodost oborů i zadání, seminářů a soutěží. Vždycky tu najdu něco, do čeho bych se mohla pustit. Nemám úplně chuť zjišťovat, kolik toho zvládnu, zapisovat si věcí víc a víc, takže by mi ten opravdu velký výběr oborů měl ještě nějakou dobu vydržet. Myslím, že až se ten výběr začne zužovat, budu se víc poohlížet po nějaké další činnosti, které bych se tu mohla věnovat. Ale doopravdy jsem ještě nepřemýšlela o tom, jakým směrem bych se mohla vydat.

*

Corvinus Declaratio: Je fakt, že máš ještě spoustu času a z vlastní zkušenosti mohu říct, že zdejší výběr předmětů ti ještě opravdu dlouho vydrží. *mrkne* Uznávám, že předchozí otázka nebyla nejjednodušší, proto si nakonec dáme něco lehkého. Co pro tebe znemaná naše škola? Je to únik před realitou, místo na odpočinek nebo v tom vidíš něco úplně jiného?

Vilja Carrie DechantHmm, myslím, že nejlépe by se to dalo nazvat obohacením mého života. Mezi mudly jsem spokojená a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nějak výrazněji vyčerpávají. Moc se mi líbí, že díky škole tady mohu vybíjet svou kreativitu zajímavým způsobem. Velmi nenásilně mi dává důvody, abych oprášila pastelky nebo barvy a pustila se do kreslení, motivuje mě, abych příběhy, co se mi honí hlavou, sepsala, dává mi podněty, abych psala a kreslila věci, do kterých bych se sama od sebe nepustila, mohu se tu zamýšlet nad otázkami, které by mě nenapadly. Moc se mi líbí, že zkouším nové věci, ať už je to vybarvování omalovánek pro velké, které jsem znala, ale nikdy dříve nevyzkoušela, až tady. Jsem moc ráda, že jsem se hned v prváku napsala do hodin madam Mintaky a pana Andrewa, protože jsem se z jejich výkladů dozvěděla obrovské množství zajímavých informací. Jsou to rozdílné obory, ale já se ráda zajímám o různé věci a na výklady obou dvou se vždy těším.
Před lety jsem hodně času trávila s kamarády hraním online Dračího doupěte. Neskutečně mě to bavilo, protože jsem potřebovala fantazii, dobře psát, hodilo se umět kreslit, řešit různé hlavolamy. Oni s tím měli víc zkušeností, takže jsem se hodně snažila nezpomalovat je a udržet krok. Časem se naše cesty rozešly a já si našla jiné způsoby, jak trávit volný čas, ale přece jen mi to hraní chybělo. Mockrát jsem přemýšlela, jestli se mi ještě někdy povede se tomu nějak věnovat. Kouzelnická škola je sice něco jiného, ale upotřebím tu své dovednosti hodně podobným způsobem.
V neposlední řadě jsem tu poznala mnoho úžasných lidí i mimo učebny a to je vždycky velké plus.

*

Corvinus Declaratio: Ano, hrad je k tomu kreativnímu vyžití jako dělaný, člověka to nenásilně nutí psát či kreslit, jak už jsi sama řekla. *usměje se* Děkuji Ti za rozhovor a ještě jednou se omlouvám za ten trapas, ke kterému jsem se Ti na začátku tak neprofesionálně přiznala. *uchechtne se* Pokud chceš, můžeš teď něco našim čtenářům, kteří se o tobě, stejně jako já, právě spoustu věcí dozvěděli, vzkázat. *usměje se*

Vilja Carrie Dechant*podívá se na prázdný šálek* Čaj mám vypitý a přesto mám nějak sucho v krku, takže soudím, že jsem toho navykládala tolik, že jestli to nějak razantněji nezkrátíš, až sem už moc čtenářů nedojde. *zazubí se*
Ale těm, co až sem dočetli, přeju pohodový rok a hodně úspěchů mezi námi kouzelníky i u mudlů. Nesnažím se být nápadná, ale nekoušu a nevadí mi, když se na mě někdo s něčím obrátí. Pokud by tedy kdokoliv měl pocit, že mu moje maličkost může nějak pomoci a ta pomoc nezahrnuje dárcovství orgánů, neváhejte, pomůžu ráda. Hlavně se tu na hradě dobře bavte.

***

Doufám, že jste došli až sem, i když Vilja má pravdu, že toho napovídala spoustu. Bylo to poprvé, co jsem s ní mluvila a musím říct, že to bylo velice příjemné. Moc ráda jsem ji poznala a dozvěděla se o ní spoustu nových věcí. Jsem si jistá, že to máte stejně a díky tomuto článku jste Vilju (konečně) poznali.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Aya Watanabe
Vydáno: 7/2021

Komentáře
Je super, že jsem se prostřednictvím rozhovoru mohl s Viljou blíže seznámit, moc povedené.
George McGloid | 29. 11. 2021
Děkuji, Addie :-)
Ayuš | 28. 11. 2021
Skvělý rozhovor! Díky, že jsem mohla Vilju poznat, když ji v kolejce nevídám :)
Addie | 28. 11. 2021
1643100021