Šílená pohádka o modrých na košťatech

Naši famfrpáloví hráči jsou veselá kopa! Jak už víte, dali se jednoho večera před tréninkem do bláznivin a vymysleli vlastní názvy pro všechny famfrpálové posty. A nebyli bychom to my, kdybychom aspoň tři nedali následně hlavy dohromady a nevymysleli pro vás tuto krásnou pohádku…

Začalo to nevinně – čekání před začátkem kolejního tréninku bylo pro všechny dlouhé, třebaže začalo v předem stanovený čas, a tak jsme začali vymýšlet různé slangové názvy pro famfrpálové termíny.

Jak to tak Rogerina poslouchala a přispívala vlastními nápady, přišla pak s jedním geniálním (alespoň podle ní): Sepíšeme to! A ne jen tak obyčejně, napíšeme příběh! Přibrala si dvě pomocnice, Maky a Eliz, a společně se daly do vymýšlení. Rozhodly se pro pohádku a potom ji skládaly dohromady větu po větě, hezky na střídačku...

**

SLOVNÍČEK POJMŮ

zlatochytka – chytač

brankýř – brankář

sřeloch – střelec

palačinkář – odrážeč

potvora – zlatonka

Zlaté turbo – famfrpálový pohár

palačinky – hráči sraženi odrážeči

(Ilustrace: Grace Annabeth Reatcher)

*

Bylo, nebylo, v jednom království jménem Hogwarts, žili, byli zlatochytky, střelochové, brankýři a palačinkáři. Jednoho dne se sešly dva tábory proti sobě na košťatech. Zlatochytky se rozhodly chytit pro svůj klan Modřínků potvoru…

Hrdinní palačinkáři bránili zlatochytku Modřinku před zlými palačinkáři jiných klanů. Zlatochytky Ew a Bet byly jejími staršími sestrami a ukazovaly jí, jak být správnou zlatochytkovou vládkyní, až nastane čas. Ale jejich protivníka nebylo snadné porazit! Střelochové se ze všech sil snažili proniknout se svým nástrojem zkázy na jejich území.

Cena to byla lákavá – získat pohár a tím i trůn. Oba klany bojovaly statečně, palačinkáři si dělali zásoby palačinek soupeřícího klanu na obou stranách. Brankýřka Rog bránila hradní bránu před útoky střelochů, kteří se snažili probojovat skrz, ze všech sil se snažila nedovolit soupeřům ani jednu ránu, ale pokud se tak přeci jen stalo, nevadilo to – střelochové jich nepřátelskému klanu zasadili o to více.

Navíc klan Modřínků měl velmi silnou podporu v podobě tanečnice bojového tance Eliz, která s velkou dávkou odvahy zastrašovala soupeřící klan. Ten měl však v rukávu tajnou zbraň. Oživil si pár mrtvých bojovníků a vyrazili velkou silou vpřed. Byli to dávní válečníci kouzelnických škol – první bojovníci na košťatech, kteří podle legendy slíbili, že vždy pomohou v nouzi svým potomkům. Jak se však ukázalo, jejich zesnulí bojovníci jim nebyli moc platní. Klan Modřínků, povzbuzen oním tancem a vidinou trůnu, se nenechal zastrašit a jeho lidé sekali bod za bodem, palačinku za palačinkou. Snažili se prosekat cestu pro vládce klanu k trofeji zvané Zlaté turbo. Když Vládkyně získá Zlaté turbo, musí ostatní klany pokleknout a stáhnout se pryč.

Byl to lítý boj plný nebezpečenství. Krev tekla z palačinek proudem, příslušníci klanů se řítili k zemi, ale ti, co zůstali, a ti, co nahradili padlé, obětovali pot, krev i veškerou svoji sílu pro vítězství svého lidu. Nakonec se krevní oběť Modrému božstvu vyplatila – klan Modřínků vyhrál tento souboj, zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Zlaté turbo nakonec získala Ew s Bet, které ho budou střežit pro budoucí zlatochytkovou vládkyni Modřinku.

*

A proč vlastně famfrpál? Co nás na něm nejvíc baví a kam to jednou chceme dotáhnout?

Markét Maky Modřinková: Famfrpál jsem se rozhodla hrát proto, že mě to baví. Plus jsem se těšila, jak jednou budu chytat zlatonky jako správná zlatochytka. Nejvíce mě na tom baví, že při KT se skvěle bavíme, že to není jen o zisku zkušeností, ale že si každý trenink hlavně skvěle užijeme.

Ráda bych dosáhla toho, že si zachytám i na zápase.

Elizabeth Eileen McAlcarnar: Famfr jsem se rozhodla hrát, protože mne moc baví, navíc posty střelocha, brankýře a palačinkáře mne hodně přitahovaly a chtěla jsem je jednou hrát, nebo aspoň jeden z těchto postů. Nejvíce mne baví kolejní tréninky, při kterých je zábava, a samotné famfr zápasy.

Jednou bych se chtěla stát součástí týmu a být i přímo na hřišti jakožto hráč.

Rogerina Retta Maylor: V mudl světě na sport moc nejsem, aspoň na hradě jsem si to chtěla vynahradit. Jako brankýř se skvěle bavím a zbožňuji kolejní tréninky, protože máme super partu, kterou miluji!

Samozřejmě bych si také někdy chtěla vyzkoušet aktivitu při zápase, ale hlavně bych si přála, aby se na mě nezapomnělo – ať už v okruhu famfrpálu, nebo obecně na hradě.

***

To je za nás vše. Doufáme, že se vám pohádka líbila, třeba někdy přijdeme s nějakou další. Dejte nám vědět do komentářů, co na pohádku říkáte, budeme rády.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář