Myker Fae McGarden: „Na kolej rozhodně vzpomínám, přece jen to je veliká kapitola v mém životě.“

Zašla jsem si jednou takhle ke konci prázdnin ke Třem na máslový ležák, protože, znáte to – o školní roce na to vůbec nemusí být čas! A po cestě jsem nepotkala nikoho jiného, než madam Myker. Daly jsme se do řeči, zjistily, že máme stejnou cestu, a mě napadl báječný nápad. Proč pro sebe i pro vás nezjistit, jak se vlastně má? Jak se jí na učitelském postu líbí? Jak se chystá na začátek nového školního roku? A chybí jí vůbec studentská uniforma a naše nádherná kolejka?

Já, vaše blonďatá a kudrnatá Rogerina, jsem to pro vás zjistila...

**

Corvinus Declaratio: Tak jo, začneme. Po těch dvou školních letech už v té fialové jistě umíte skvěle chodit, ale určitě by nejen mne, ale i čtenáře Corvina zajímalo, jaké byly vaše začátky? Jak dlouho trvalo, než jste se ve své nové roli trochu zorientovala?

Myker Fae McGarden: Začátky jsem měla upřímně řečeno vcelku náročné. Zorientovat jsem se zvládla poměrně rychle, ale otevřít v prvním roce šest tříd nebylo příliš moudré. Všechny se naplnily, vždy zadávám běžný i mimořádný úkol, takže místy mi práce na termín přesahovaly stovku. K tomu připočtěte opravování mudlovských prací a za celý termín se z pergamenů nikdy nevyhrabete. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Páni! Šest tříd hned v prvním roce, to chce opravdu odvahu! A když jste do toho šla takhle po hlavě, upřímně – čekala jste takovou účast studentů? Snažila jste se o nějakou propagaci svých předmětů, nebo jste tomu nechala volný průběh?

Myker Fae McGarden: Účast jsem čekala relativně vysokou, angličtiny se otevřely myslím poprvé od mého prvního roku studia a nové předměty celkově mívají první rok vysokou účast, nicméně až takový zájem o své zbývající předměty jsem nečekala, to mi udělalo velikou radost. *pousměje se* Nechala jsem tomu volný průběh, o to víc jsem ten zájem pak ocenila.

*

Corvinus Declaratio: Chápu. Upřímně, o té angličtině jsem přemýšlela také, pokud se otevře – potřebuji se v ní trochu zdokonalit. *začervená se* A kde jste nabírala nápady a inspiraci na své předměty? To je třeba něco, nad čím já přemýšlím už teď, jestli jednou zfialovím také, až po letech přijde čas.

Myker Fae McGarden: *zamyslí se* S angličtinou to bylo jednoduché, tomu se věnuji i u mudlů, tak to pro mě byla přirozená volba. Magie v písni bylo něco, co mě tak nějak napadlo už před řadou let jako příjemná oddechovka, na jejíž obsah jsem se dost odkazovala ve svém mládí, tak jsem to tak nějak chtěla poslat dál. Nu a Ishgar, to je taková moje srdcovka, trocha magie a tvořivosti do vší té angličtiny. Pokud jde o tu inspiraci, tak myslím, že nejjednodušší je se zamyslet nad tím, co vás celkově baví či se v tom vyznáte a ve výběru předmětů vám schází. Vždycky se nejlépe pracuje na něčem, v čem jste jako doma. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak teď už tomu rozumím. Všechno má pro Vás určitý význam, proto zrovna tyto předměty. A lze už nějak za tu dobu, co učíte, vypozorovat, jaký Váš předmět baví studenty nejvíce? A co vlastně nejvíc bavilo vás, dokud jste sama byla studentkou?

Myker Fae McGarden: Největší úspěch byla myslím Magie v písni, je to velmi odpočinkový předmět, napíšete si úkoly, o tom, co vás samotnou baví, tak to jde dobře od ruky. Ishgar má méně zájemců, což lze očekávat, ale když už, tak byli myslím také moc spokojení. S angličtinou je to těžké, protože tam jdou lidé s masivně odlišnými očekáváními, takže se málokdy trefíte všem do vkusu. Někdo by chtěl ještě více seriózní výuky, jiný naopak více oddechového hraní a tak dále. Hradní prostředí navíc přeci jen do určité míry limituje, co lze s výukou jazyka zrealizovat, takže je to poněkud výzva, kterou se stále snažím lépe uchopit. Jako studentku mě bavily různorodé věci, záleželo, jak se mi měnily podmínky u mudlů, někdy máte více sil a kreativity než jindy. Převážně jsem měla ráda předměty, kde jsem se měla nad čím pořádně zamyslet, takové ty filosofičtější úkoly. *pousměje se* Nebo kde jsem mohla psát o kočkách. *dodá se zasmáním*

*

Corvinus Declaratio: Kočky! Ty já miluju! *zablýsknou se jí oči* A chybí Vám něco z Vašich studentských let? Vzpomínáte někdy na svoji kolej?

Myker Fae McGarden: Na kolej rozhodně vzpomínám, přece jen to je veliká kapitola v mém životě. Chybí mi to, bez debat, letní soutěže mi chybí, pokladna mi chybí, nejvíce pochopitelně Candor, ale ten se alespoň čas od času zastaví za mnou v kabinetě, byť myslím chodí hlavně za sušenkama než za mnou. *zasměje se* Profesorský život je bohužel mnohem osamělejší než ten v koleji, ale už jsem tak nějak cítila, že je třeba to tam přenechat mladší generaci. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: I když to zní tak nějak smutně, je to svým způsobem i hezké. Můžu Vás ujistit, že Vy zase chybíte Havraspáru… *usměje se* Nedá mi to, abych se na závěr nezeptala: Je něco, co chcete té zmíněné mladší generaci vzkázat?

Myker Fae McGarden: Snad jen aby si užívali svůj hradní život a vážili si všeho kolem sebe, ať už přímo v kolejích nebo na hradě celkově. Protože všechno, co se nám dnes zdá jako běžná samozřejmost, byl kdysi něčí skvělý nápad a tvrdá práce, přestože už málokdo vzpomene, jak to tehdá vlastně bylo. *usměje se*

***

Potom, co jsme v klidu dopily, jsme se rozloučily a já se vydala zpátky do hradu, abych si před spaním ještě zašla trochu zatrénovat na famfrpálové hřiště. Dokonce i nějakou dobu na hřišti jsem však stále myslela na to, jakou je madam Myker příjemnou společností a že doufám v další příjemné náhodné setkání.