Pojďme se bát... Příběh skutečného upíra

Legend o upírech je hodně. Názory na jejich existenci se liší s každým člověkem. Někdo říká, že vše má reálný podklad, jiní říkají, že lidská představivost je zkrátka nezměrná. A pak je tu on. Muž, který byl považován za skutečného upíra...

Lugoj, Rumunsko. Psal se datum 20. října 1882. Pro Paulu de Vojnich zazněl po náročném porodu ten nejočekávanější zvuk. Pláč jejího novorozeného syna. Narodil se Béla Ferenc Dezső Blaskó.

**

 

 

Muž, který vstal z mrtvých. A to doslova a do písmene. V mase těl se něco pohnulo. Ten člověk byl živý a právě vylézal ven a stavěl se na nohy. Bylo to za první světové války a tento muž si zachránil život právě tak, že se ukryl mezi těly.

Válku přežil a po ní odjel do Maďarska, kde začal působit na divadelních prknech. Tehdy už si říkal Béla Lugosi a pod tímto jménem se také zapsal do historie. Zlom v jeho kariéře nastal v roce 1927, kdy scénárista John Balderston přišel s nápadem přenést román Brama Stokera na prkna, jež znamenají svět.

Vdova po Bramovi ale odmítala prodat práva. Neví se proč, je známo jen to, že si za tím opravdu stála. Lidé za ní přicházeli se štědrými nabídkami, ona ale všechny odmítala. Za žádnou cenu nechtěla ustoupit. A pak ji navštívil Béla Lugosi a vrátil se se smlouvou v ruce.

Nabídl snad více peněz než všichni ostatní dohromady? Měl eso v rukávu v podobě nějakých přesvědčivých argumentů? Ti, kdo si na Lugosiho pamatují, nebo alespoň někteří z nich, se odvážili vyřknout jiný názor – Lugosi té ženě dokázal, že je role Draculy hoden, protože je sám upírem.

Šílený názor? Snad... Ale pravdou je, že Lugosi byl v roli upíra nadmíru přesvědčivý, měl tak uhrančivý pohled, že ho téměr nemuseli líčit, měl podivný přízvuk, lidé z jeho okolí se ho báli...  a tajemství kolem jeho osoby přibývala.

*

^{1931 – rok, kdy na filmová plátna přišel Dracula}

*

Divadelní představení mělo úspěch. Takový úspěch, že se měl točit film. Béla Lugosi, který titulní postavu mistrně ztvárnil v divadle, ji zde ovšem hrát neměl. Pro tuto roli byl vybrán Lon Chaney, známý například kvůli roli Fantoma Opery ve stejnojmenném němém filmu z roku 1925.

*

^{Lon Chaney jako Erik (FO, 1925)}

*

Byl skvělým hercem, nebylo divu, že mu roli nabídli. Osud tomu ale nechtěl – krátce před natáčením byl nalezen ve svém bytě – mrtvý. Role byla poté přirozeně nabídnuta Lugosimu, který ji bez okolků přijal. Smrt Lona Chaneyho nebyla nikdy pořádně vysvětlena. Zdálo se to jako podivná nehoda, ale nebyl jediný z okolí Béla Lugosiho, kdo zemřel za podivných okolností.

Dalším mrtvým, tentokrát jednoznačně zavražděným, se stala Lugosiho tehdejší žena a údajně láska jeho života, Bridget Brighton. Doprovázela svého manžela na premiéru filmu Dracula, který měl obrovský úspěch. (Někteří lidé věřili, kvůli Lugosiho světlé pleti, uhrančivému pohledu a celkovému vystupování, že do filmu obsadili skutečného upíra.) Domů už se ale nevrátila, na ulici totiž byla později nalezena mrtvá s doslova roztrhaným krkem. Téměř, jako by ji napadl upír.

Tentokrát tu byla fakta ukazující na Lugosiho. Nebyla to jen hloupá myšlenka, že když upíra hrál, zaručeně jím musel být. Jedna z jeho tehdejších milenek se nechala slyšet, že ji Lugosi velice rád kousal do krku. Je zde tedy možnost, poměrně uvěřitelná, že Béla Lugosi na chvíli se svojí manželkou ztratil kontrolu nad svými činy... Zpětně mu začala být lidmi přisuzována i smrt Chaneyho, která mu, jak víme, přišla velice vhod.

*

Lugosi byl opravdu osamělý. Přestože byl slavný, lidé z něj měli strach a čas s ním trávili jen neradi. Přesto ale jednoho přítele měl. Byl to jeho herecký kolega Boris Karloff, známý rolí filmovou monstra vytvořeného Frankensteinem.

Velké pozdvižení a další podezření ohledně podivného života nejen Lugosiho, ale i Karloffa, způsobila později nalezená korespondence, kterou si oba muži vyměňovali. V ní totiž probírali svoji únavu z nekonečných životů a také nadšení a euforii z tekoucí krve. Jakoby snad oba doopravdy byli nadpřirozenými bytostmi temnot...

*

^{Lugosi (vlevo) se svým přítelem a kolegou Borisem Karloffem}

*

Lugosi zemřel v roce 1956 ve věku 73 let, jeho smrtí ovšem záhady nekončí. Na své smrtelné posteli volal svého nejlepšího přítele, který se objevil na prahu jeho domu, přestože v té době byl v Anglii, kde natáčel film. Bylo potvrzeno, že do Anglie žádná zpráva nebyla doručena, přesto ho něco hnalo do Států, jakoby jeho volání slyšel... Nestihl to, když večer přijel, Lugosi byl mrtev, ale Karloff šel za ním a zůstal zavřený v pokoji s jeho tělem celou noc. Navíc požadoval veškerou jejich korespondenci a také Lugosovy deníky, snad v nich tedy bylo něco, co nesmělo být odhaleno...

Jedna z posledních nevysvětlitelných událostí nastala při jeho pohřbu. Několik zvědavců se odvážilo nahlédnout do Lugosiho rakve, a ti, co tak učinili, zděšeně ustupovali. Zdálo se, že v ní snad ani neležel on... Starý muž, zdá se, omládl. Zhoustly a ztmavly mu vlasy, zmizely vrásky.

Po pohřbu ho někteří údajně viděli, jak se v noci jakoby živ a zdráv prochází na hřbitově mezi hroby...

Za roky se našlo spousta lidí, kteří se snažili vykopat rakev a nahlédnout do ní, proto byla v 80. letech zalita betonem, aby tomu bylo jednou provždy zabráněno...

***

Spousta okolností v životě Béla Lugosiho poukazuje na to, že nemusel být pouhým člověkem, stejně jako jeho nejlepší přítel a kolega. Čemu ale věřit? Kde je pravda a co jsou jen domněnky? Věříme-li na upíry, mohl snad jeden z nich postupně seschnout žízní v zabetonované rakvi? A pokud nevěříme, jak vysvětlit, co o něm víme?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář